Recenze

  • Arcania – Dreams Are Dead

    13.7.2014

    Kaša

    Arcania - Dreams Are Dead

    Nebudu se s tím tentokrát moc párat a zdržovat úvodními řečmi, takže přejděme rovnou k představení této sebranky, která letos vydává svou novinku “Dreams Are Dead”. Francouzská čtveřice Arcania vznikla již v roce 1999, ačkoli tehdy započala svůj jepičí život pod jménem Silverskull, od něhož kapela upustila ani ne po roce a přetransformovala se na svou současnou podobu. První počiny pak na sebe nenechaly dlouho čekat, protože v letech 2001 a 2002 kapela vyrukovala s prvními demosnínky, na něž navazovalo živé album “Live Is Not Dead” a hlavně eponymní EP z roku 2004. Poté, jako by se voda nad Arcania na pár let zavřela a trvalo šest let, než borci vydali svůj regulérní debut “Sweet Angels Dust”. No, a správně tušíte, že se rychle přesouváme do současnosti k “Dreams Are Dead”, jež tak ...

  • Burzum – The Ways of Yore

    12.7.2014

    Skvrn

    Burzum - The Ways of Yore

    Nezačít recenzi na nahrávku Varga Vikernese jmenováním tím, jakými že kontroverznostmi se tenhle chlapík proslavil, by bylo celkem zvláštní. Ani já si nedovolím rebelovat a přispěji svou troškou do mlýna. Pominu-li teď Vargovy přinejmenším sporné názory, ani hudební složka nemá k té rozporuplnosti daleko a především jeho tvorba po návratu z vězení je hodně diskutovaným tématem. Někteří odsuzovali hudbu Burzum za přílišný amatérismus ještě před Vargovým nástupem do vězení, víc a víc kritiky však přicházelo až postupem let po Vikernesově propuštění. Zatímco první dvě desky “Belus” a “Fallen” byly přijaty veskrze kladně, u “Umskiptar”, jakožto doposud poslední metalové nahrávce Burzum, byla odezva chladnější. To se však ještě nemohlo rovnat rozhořčení, které způsobilo vydání “Sôl austan, Mâni vestan”, desky, která alespoň dle žánrového zařazení měla následovat ambientní nahrávky ...

  • Mosaic – Old Man’s Wyntar

    11.7.2014

    H.

    Mosaic - Old Man's Wyntar

    Nedávno jsem si uvědomil takovou zajímavou věc – jak už má člověk naposlouchaná taková kvanta muziky a má svůj sluch “vycvičený” na vstřebávání hudebních desek, obrovskou část alb lze bez větších problémů prokouknout pomalu na první poslech. Budeme-li se bavit o metalu, pomalu polovina kapel zní na jedno brdo, klišé vedle klišé… není tedy divu, že po pár posleších už vám to nemá co dát. Naštěstí však stále existují i nahrávky, které svá tajemství až tak lacině nevydají, nicméně o co větší problém je se do nich dostat, o to trvanlivější a ve výsledku zábavnější pak jsou. EP s názvem “Old Man’s Wyntar” od německého black metalového projektu Mosaic se pro mě osobně stalo právě jedním z takových počinů. Vlastně ani pořádně nevím proč, protože když tak nad tím uvažuju, nějak zvlášť nestravitelnou hudbu ...

  • Distorted Harmony – Chain Reaction

    11.7.2014

    Zajus

    Distorted Harmony - Chain Reaction

    Ve své recenzi dva roky starého počinu “Utopia” jsem tvrdil, že se Distorted Harmony jednou zařadí mezi legendy progresivního metalu. Toto odvážné proroctví bylo částečně na místě, “Utopia” bylo teprve debutovým albem kapely a přesto šlo o kvalitní, vyzrálé a dobře napsané dílo. Říkat v době vydání druhého alba “Chain Reaction”, zda jsem se mýlil či ne, by nemělo smysl. Legendárnost se projevuje v mnohem delších časových úsecích, ovšem náznaky o směřování kapely z novinky vyčíst můžeme a tak také učiníme. Nejdříve krátké představení dosud nepříliš známých Izraelců. Distorted Harmony na svém debutu pracovali převážně v hranicích moderního prog rocku, což jim ovšem nebránilo vsunout do hudby značnou část vlastní osobnosti v podobě kláves či velice mírné jazzové nasáklosti. Kapela uměla ostřeji hrábnout do strun, ovšem uměla také zvolnit, a většinu ...

  • Aborted – The Necrotic Manifesto

    10.7.2014

    Ježura

    Aborted - The Necrotic Manifesto

    Jak známo, člověk nemůže znát všechno, a tak se stalo, že i když death metal patří mezi mé oblíbené žánry, belgičtí řezníci Aborted vždy tak nějak profičeli okolo mě a ani se nezastavili na kafe. S deskou “The Necrotic Manifesto” ale tohle naše vzájemné obcházení konečně vzalo za své a já říkám ještě že tak, protože konečně začínám chápat, proč je o téhle partě tolik slyšet. Byl jsem si velmi dobře vědom, že Aborted nejsou žádní cucáci, a stejně tak mi neuniklo, že přinejmenším předcházející řadovka “Global Flatline” sklízela ovace snad všude, kam strčila svůj zahnívající frňák. Zároveň jsem ale trpěl utkvělou představou, že Aborted hrají tak extrémně brutální nářez, ve kterém najdu asi stejné zalíbení jako v tvorbě Cannibal Corpse nebo Suffocation, tedy ...

  • Cannabis Corpse – From Wisdom to Baked

    9.7.2014

    Thy Mirra

    Cannabis Corpse - From Wisdom to Baked

    Existuje jenom jeden hudební žánr v rámci metalu, který stále nejsem ochoten přijmout, a tím je grind. Prostě ne. Nechápu, o co v té hudbě běží, co si z toho mám vzít a ani se mi nelíbí splatter image grindových kapel. No, a pak existuje to, čemu se říká brutal death metal a co má ke grindu velice blízko. Ani na brutal death si moc nepotrpím, upřímně nespatřuji velký smysl v tom, že další a další kapely stále a vytrvale vykrádají ikonu žánru Cannibal Corpse a tváří se, že tvoří cosi převratného, co by si každý měl pustit. V tuhle chvíli by mě každý dredatý skalňák brutal death grindu mohl odsoudit za povrchní názor a směle mě odeslat zpátky k poslechu Limp Bizkit, že tomu jako nerozumím. ...

  • Arch Enemy – War Eternal

    8.7.2014

    Kaša

    Arch Enemy - War Eternal

    Žádná personální změna v řadách kapely obvykle nevyvolává tolika diskuzí jako výměna zpěváka či zpěvačky. Mnohdy ikonická postava je pro spousty fanoušků nenahraditelná, a kapela tak má v podstatě dvě možnosti, jak se k této změně postavit. Konzervativně, nebo tak nějak kreativně. No, prostě a jednoduše… buďto si vyhlédnou klona svého dosavadního hlavního ksichtu, nebo to pojmou jako příležitost ke změně mnohdy pevně zajetých hudebních kolejí a odhodlají se tak vydat se vstříc něčemu novému. Jako když Iron Maiden angažovali Blaze Bayleyho nebo Arch Enemy před patnácti lety Angelu Gossow na místo odchozího Johana Liivy. Záměrně jsem jako druhý příklad vybral právě tuto partu, protože při pohledu na hlavičku recenze je jasné, že jsem úvod článku nepojal tímto stylem náhodně. “War Eternal” severských veličin Arch Enemy je v pořadí ...

  • Daemonheim – Tidian

    7.7.2014

    H.

    Daemonheim - Tidian

    Popravdě řečeno, od kapely Daemonheim jsem tak nějak už v předstihu očekával, že půjde o black metalový průměr s ambicí a že mě poslech nebude příliš bavit. Nakonec to ovšem dopadlo malinko jinak… deska “Tidian” je tedy majstrštykem, který mě překvapil? No, vlastně ani to ne, až takhle jednoduché to taky není. Jakkoliv to asi bude znít poměrně schizofrenně, “Tidian” je nahrávka, která mi přijde dobrá i špatná zároveň. Co je tím myšleno? To se pokusíme si objasnit na následujících řádcích… Vznik Daemonheim se datuje do roku 1999, první demosnímek s názvem “Frostnacht” vyšel o další dvě léta. Po dalším demáči už kapela začala střílet dlouhohrající alba, která jsou v současné době přesně tři, a to včetně aktuálního počinu “Tidian”, jenž je hlavní hvězdou naší dnešní seance.

  • Colloquio – Io e l’altro

    6.7.2014

    H.

    Colloquio - Io e l'altro

    Na jméno Colloquio jsem poprvé narazil někdy v polovině loňského roku, když nám do redakce přišla na recenzi tehdy aktuální čtvrtá dlouhohrající deska tohoto projektu, “L’entrata – L’uscita”. Sice jsem to nebyl já, kdo tehdy album recenzoval, ale přesto jsem mu jeden poslech věnoval a přišlo mi to poměrně zajímavé, tudíž jsem si řekl, že se do počinu zkusím zažrat trochu podrobněji, ačkoliv už bylo po recenzi. Tušíte ovšem správně, že díky své nezměrné lenosti a s profesionální pečlivostí pěstovanému ignorantství jsem se na to nakonec beztak vyfláknul, tudíž zůstalo jen u toho jednoho letmého poslechu. Rok se s rokem sešel a v naší nechvalně proslulé redakční schránce se mezi nabídkami na zakoupení viagry a newsletterem ze stránek o zvířátkách (kozy, ptáci, bobři, bičíkovci… znáte to) objevilo jméno Colloquio znovu. Tentokrát však ...

  • Trübe – Zone of Alienation

    6.7.2014

    H.

    Trübe - Zone of Alienation

    Svět je vlastně malé místo a občas se dějí zajímavé náhody. Někdy v půlce loňského roku jsem čirou náhodou narazil na argentinský jednočlenný projekt Inexistence a jeho tehdy aktuální stejnojmennou druhou řadovku. Sice to nebyla žádná extra pecka… nebo spíš lépe řečeno, i přes neoddiskutovatelné objektivní kvality mě to nebavilo až tak moc, jak by papírově mělo, nicméně není sporu o tom, že ta kombinace atmosférického black metalu a post-rocku něco málo do sebe měla, což bylo vlastně dost na to, abych si jméno Inexistence zapamatoval. Uběhl další rok a mezi desítkami alb, která nám chodí do redakce na recenze, se nacházel i počin “Zone of Alienation” od nějakých Trübe. Na první pohled jeden další bezejmenný kousek z mnoha… ale na ten druhý se ukázalo, že i zde se jedná o jednočlenný projekt z Argentiny.

  • Incarnated – Try Before Die

    5.7.2014

    Stick

    Incarnated - Try Before Die

    U Poláků vždycky bylo silné podhoubí pro death metalové i grindcorové kapely různého ražení. Scéna se soustředí do několika oblastí, z nichž výraznou pozici zaujímá též Bělostok. Na nedostatek silných uskupení si zde skutečně nemohou stěžovat a je jedno, zda mám zmínit legendární goregrinďáky Dead Infection, Squash Bowels nebo death metalové Effect Murder. Mezi tamní veterány však patří i přes 22 let fungující Incarnated, kteří zrovna servírují novou fošnu s návem “Try Before Die”. Jde o třetí dlouhohrající placku za posledních třináct let, tudíž je vidět, že se kapela s vydáváním desek dvakrát nepřetrhne. Zajímavostí je, že kytarista, basák a vokalista v jednom Pierścień má prsty v současné sestavě Dead Infection a mihnul se i na dvou řadovkách výše zmíněných Squash Bowels. Devítka našlapaných skladeb hrdě ctících pravidla death metalu s příměsí grindu ...

  • Аркона – Явь

    5.7.2014

    Ježura

    Arkona - Jav

    Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se Rusům Аркона podařilo dosáhnout toho, o co se snaží snad každý hudebník, který to myslí trochu vážně – jejich jméno skloňuje takřka celý metalový svět, přitom se ale nezpronevěřili sobě samým a pořád produkují hudbu, která nesklouzla k bohapusté trendovosti. Abychom ale byli přesní, tohle platilo naposledy po vydání tři roky staré desky “Слово”, a protože jsou tři roky dlouhá doba, mohlo se mnohé změnit. Co a pokud vůbec, to se dá zjistit jediným způsobem, a to podrobit pečlivé analýze desku novou, která se jmenuje “Явь” a kterou přesně takové analýze hodlám podrobit právě teď. Že se na popularitě téhle kapely nic nezměnilo, a pokud ano, tak jedině k lepšímu, to asi nemá smysl moc rozvádět, protože je ...

  • Selfish Son – Bed Dancer

    4.7.2014

    Atreides

    Selfish Son - Bed Dancer

    Jak známo, domácí podhoubí přetéká přemírou kapel, které tu a tam vystrčí růžky s nějakou deskou, když se snaží prorazit do podvědomí širší veřejnosti. Do téhle poměrně široké škatule by se dala zařadit i kapela Selfish Son, kteří letos vydali svoji prvotinu – EP “Bed Dancer”, respektive pět songů o celkové délce šestnácti minut. Kapela se snaží zařadit kamsi do vod indie rocku, nicméně oné nezávislosti na mainstreamu nenaleznete zdaleka tolik. Skladby jsou laděny spíš do pop rockové polohy – což ale ještě nemusí být špatně, jen posluchač by mohl od pohledu očekávat trochu jinou muziku. Hudba, kterou Selfish Son nabízejí, však vůbec není špatná – příjemný, melodický rock ubíhá snad až příliš rychle na to, aby se člověk mohl do tvorby plzeňské čtveřice alespoň trochu zaposlouchat. Pětice skladeb tak ...

  • Stigmhate – Zodacare Od Zodameranu

    4.7.2014

    H.

    Stigmhate - Zodacare Od Zodameranu

    Italská sebranka Stigmhate a její nejnovější deska s prapodivným názvem “Zodacare Od Zodameranu” (vypadá to jako nějaká splácanina písmen, ale s největší pravděpodobností si Italové vypůjčovali z prvního enochiánského klíče) může na první pohled zdálky vypadat i zajímavě. Bohužel ale opravdu jen na ten první a zdálky… Sice by se mělo hodnotit až v závěru recenze, ale jestli chcete, abych vám ušetřil čas, tak to řeknu rovnou – od Stigmhate se dočkáte jen průměrné black metalové hoblovačky. Pokud máte radši delší verzi, žádný problém, začněme nejprve obligátní lehkou historickou omáčkou. Kořeny Stigmhate sahají do roku 1998, první placka s názvem “Satisfied by Cruelty” se objevila v roce 2003. Kapela má pak ještě na kontě další tři fošny – “Human Incapacity” (2006), “The Sun Collapse” (2012) a nakonec právě letošní “Zodacare Od Zodameranu”, ...

  • The Great Old Ones – Tekeli-li

    3.7.2014

    H.

    The Great Old Ones - Tekeli-li

    Francouzská formace The Great Old Ones toho prozatím vlastně ještě moc nestihla, ve skutečnosti před aktuální novinkou “Tekeli-li” vydala pouze jednu dlouhohrající desku “Al Azif” a pak jeden nepříliš zajímavý singl (obsahoval totiž jen jednu skladbu – cover “Bachelorette” od Björk), přesto byl právě tento druhý velký počin ne úplně zanedbatelným počtem lidí poměrně očekáván – a upřímně, já jsem patřil mezi ně. The Great Old Ones totiž na “Al Azif” předvedli opravdu povedený atmosférický black metal s mírnými vlivy ambientu. Viděl jsem sice už i označení post-black metal, ale to je podle mě trochu zavádějící… Zasvěceným napoví už samotné jméno kapely, čemu se asi tak budou tito Francouzi ve své tvorbě věnovat. No, vlastně ani zas tak zasvěcení být nemusíte, protože komu ...

  • Voyager – V

    2.7.2014

    Onotius

    Voyager - V

    V jakém rozpoložení se vlastně žánr progresivní metal momentálně nachází? Dream Theater spíše udržují, než inovují, Ayreon pokračují ve vyjetých šlépějích svých hudebních příběhů, Queensrÿche jsou znesvářeni a rozděleni na dvě kapely, u Opeth a Pain of Salvation netrpělivě očekáváme nové počiny, zatímco Devin Townsend si pohrál s atmosférickým blues rockem a country ve svém novém projektu Casualities of Cool. A do tohoto světa nyní zasahují charismatičtí Australané Voyager, kteří si na nás přichystali novou desku s názvem “V”, jež funguje jako jisté jubileum, neboť uběhlo deset let od vydání jejich debutu “Element V”. Ten ve své době nabízel svěží materiál, jež kombinací zdánlivě nesouvisejících žánrových inspirací předvedl potenciál mladé progresivní kapely melodičtějšího střihu. Překvapivě se totiž z kombinace s power metalem, místy syntetickým popem i občasnými výjezdy evokující symfonický ...

  • Mekong Delta – In a Mirror Darkly

    2.7.2014

    Kaša

    Mekong Delta - In a Mirror Darkly

    Myslím si, že tento stav, který já osobně chovám k Mekong Delta, nebude pro mnohé z vás nic, co jste ještě nezažili. Nazývejme to třeba úmyslná ignorace, protože přesně takhle bych svůj dosavadní přistup k této německé partě nazval. Ale obecně bych to řekl tak, že na scéně funguje kapela, která je zástupem fanoušků považována za veličinu svého žánru. Tušíte, že by se vám to papírově mělo líbit a stejně si nedáte tu práci, abyste si tvorbu této party patřičně naposlouchali nebo přinejmenším jí alespoň dali šanci, zdali je to opravdu tak dobré, nebo nikoli. V době vydání “Lurking Fear” jsem podlehl nadšeným recenzím, album si sehnal a ani jej nedoposlouchal, protože mi to přišlo jako strašná blbost. A nyní, po nějakých sedmi letech, ...

  • Almøst Human – Ø

    1.7.2014

    Kaša

    Almost Human - O

    Nu-metal sice už nějakou dobu nefrčí tak jako na začátku milénia, kdy se z něj stal hudební fenomén své doby, ale to stále nebrání mnohým kapelám obracet se k jeho kořenům a přetavovat je do hutnější podoby, jíž se dnes říká modern metal a která je položena na velmi podobných základech snad jen s tím rozdílem, že tady se nerapuje, kytary jsou ostřejší a kapely znějí v mnohých případech velmi uvěřitelně a pohodově. A jednou z takových je i nová švýcarská akvizice jménem Almøst Human, jejíž debutový počin nám přistál v redakci, a který jsem si vzal na paškál. Historie Almøst Human se začala psát už někdy v devadesátých letech, kdy se začala kapela formovat spojenectvím Oliviera Perdrizata a Rosaria Fulloneho, ovšem teprve po roce 2010, kdy se tahle dnes pětičlenná sebranka rozrostla o zbylou část ...

  • Guano Apes – Offline

    1.7.2014

    H.

    Guano Apes - Offline

    Pokud náš skromný blogísek čtete už nějakou dobu, možná jste si už tak nějak učinili představu, že mě nejvíc oslovuje extrémní, avantgardní a nějakým způsobem nevšední hudba. Pokud tu představu nemáte, tak jste se to dozvěděli právě teď. Tak či onak, možná vás ve světle tohoto faktu překvapí, že Guano Apes je skupina, jež mi nejenže nikdy nevadila, ale vlastně ji mám i docela rád… tedy, asi bych měl spíš říct “byla” a “měl jsem”… Nebudu to nijak zastírat, protože k tomu není sebemenší důvod – první tři alba “Proud Like a God” (1997), “Don’t Give Me Names” (2000) a “Walking on a Thin Line” (2003) mám ve své podstatě docela rád. Neříkám, že to jsou stoprocentní nahrávky, kterou jsou po strop ...

  • Mayhem – Esoteric Warfare

    30.6.2014

    H.

    Mayhem - Esoteric Warfare

    Pokud bychom chtěli jmenovat nejlegendárnější kapely black metalového žánru, není vůbec o čem diskutovat – ať si o jejich tvorbě myslíte cokoliv, jméno Mayhem prostě zaznít musí. Podle mě je to jednoznačně nejvíc zásadní skupina proslulé druhé vlny black metalu… jasně, někdo by mohl oponovat s Burzum, ale z mého pohledu stojí Mayhem co do vlivu ještě o stupínek výš (čímž nutně neříkám, že mám jejich tvorbu radši). Základy žánru sice už před nimi položily formace jako Venom, Celtic Frost (Hellhammer) a především Bathory, ale osobně si myslím, že to byli právě Mayhem, kdo celému stylu vtiskl tu jeho typickou podobu a estetiku, jíž dnes chápeme jako klasický black metal. Zároveň s tím ovšem platí, že Mayhem nikdy nebyli obyčejnou a průměrnou kapelou, ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy