Recenze

  • Amberian Dawn – Magic Forest

    17.9.2014

    Ježura

    Amberian Dawn - Magic Forest

    Jsou kapely, u kterých je vcelku problém, když člověk nezná starší tvorbu případně není zvyklý na muziku, jakou ti dotyční hudebníci tvoří – a to zejména v případech, když má ten člověk recenzovat nějakou novou desku oné kapely. Pak je to v lepším případě docela fuška, než tomu přijde na kloub, a v horším případě z toho rovnou vyleze blábol s nulovou vypovídací hodnotou. Vím, o čem mluvím, taky už se mi to párkrát přihodilo… Jenže pak jsou kapely, u kterých stačí, aby recenzent slyšel jen pár taktů, které nějakým nedopatřením dolehly z koncertního sálu až k výčepu, kde onen hypotetický pisálek nasává, a předem ví, jak to bude znít a jak vysoko na stupnici kvality se může přibližně pohybovat deska, o které má něco napsat. Tušíte správně, Amberian Dawn spadají ...

  • Gars – Gdy agresja rodzi spokój

    15.9.2014

    Atreides

    Gars - Gdy agresja rodzi spokoj

    Alternativa v Polsku je posledních několik let čím dál výraznější a zejména post-metal/hardcore a atmosférický sludge zažívá v čele s Blindead, Obscure Sphinx a dalšími spolky zlaté žně. Není proto divu, že tamní scéna postupně vzkvétá a plodí přinejmenším kvalitní spolky. Dnes recenzovaní Gars se řadí přesně do tohoto proudu a nutno podotknout, že nejsou naprostými nováčky, nýbrž fungují už od roku 2008 a hlásí se již s třetím albem. A ačkoliv je novinka “Gdy agresja rodzi spokój” mým prvním setkáním s kapelou, vážně uvažuji, že se podívám i po starších počinech, protože jestli jsou tak dobré jako tahle deska, za poslech rozhodně stojí. Nechci vás tu zbytečně krmit omáčkou okolo, takže jen stručně zmíním, že Gars je pětihlavá atmosférická saň z Trojměstí (konurbace měst Gdaňsk, Gdyně a Sopoty).

  • Opeth – Pale Communion

    14.9.2014

    Kaša

    Opeth - Pale Communion

    Dlouhá léta se zdálo, že vše, na co švédští progresivci Opeth sáhnou, se změní ve zlato. Už jejich raný vývoj nenasvědčoval ničemu jinému. Ještě předtím, než se ocitneme v letošním roce, si tedy pojďme jen tak letmo projít jejich diskografii, aby i ti, kteří doposud tuto partu míjeli, měli alespoň částečnou znalost toho, co všechno vydání “Pale Communion” předcházelo. Jak už jsem nakousnul, hned první alba Opeth byla svým způsobem předurčením k tomu, co Mikael Åkerfeldt se svou družinou předváděl v mnohem úspěšnější podobě po několik dalších let. Neříkám, že “Orchid” a “Morningrise” byla již svého času velká alba, na něž se všeobecně pohlíželo jako na klenoty progresivně extrémního metalu (koneckonců jsem v té době byl s hudbou zcela někde jinde, takže s jistotou to říci ani nemohu), ale už na svých prvních ...

  • Faithsedge – The Answer of Insanity

    13.9.2014

    Zajus

    Faithsedge - The Answer of Insanity

    Pro začátek dnešní recenze již poněkolikáté sáhnu ke svému oblíbenému tématu řazení hudby do žánrů. Rád bych se však pozastavil nad něčím jiným, než je škatulkování samotné. Budu mluvit o způsobu, jakým jsou jména žánrům přiřknuta, a také o tom, proč jen některé názvy mohou obstát v souboji s časem. Pokud jde o žánry čistě abstraktní, jako třeba death metal či black metal, asi těžko můžeme říkat, že postupem času ztratilo jejich pojmenování na výstižnosti, jelikož samotná slovíčka death či black nikdy nijak zvlášť přesná v popisování hudby nebyla. Pak jsou tu však pojmenování o něco specifičtější a ty své stárnutí v zásadě vždy rychle podléhají. Tak třeba alternative a heavy metal: první z nich je nejrádiovější, druhý pak z dnešního pohledu jeden z nejměkčích metalových směrů. O progresivním metalu ani nemluvě, progrese ...

  • Aghor – Necrolivonica

    12.9.2014

    Kaša

    Aghor - Necrolivonica

    Pokaždé, když nám do redakce přijde k recenzi death metalový počin od naprosto neznámé kapely, tak se obávám generické záležitosti, která v sobě skrývá všechny nezbytné ingredience, jež tento styl učinily tím, čím dnes je, ovšem vše je tak nějak jednotvárné a nezajímavé. Možná to není úplně zdravý přístup, ale věřte, že po těch desítkách alb, jež jsem slyšel a tohle splňují, už to ani jinak nejde. Nejinak tomu bylo i u estonských Aghor, jejichž letošní výtvor “Necrolivonica” je jejich prvním studiovým albem. Před ním se tahle skupina, jejíž vznik se datuje k loňskému roku, zmohla na demosnímek “Awe! Demon(n)”, takže jsem nečekal žádné zázraky a spíš se obával dalšího obyčejného deathového nářezu bez vlastního výraziva. A tak se taky stalo. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, Aghor se snaží svou jinak ...

  • Wrong – Pessimistic Outcomes

    11.9.2014

    H.

    Wrong - Pessimistic Outcomes

    Dvojice muzikantů, která stojí za tímto projektem, nepatří mezi žádné nováčky a vodami španělského undergroundu brázdí již nějaký ten pátek, nicméně jméno samotných Wrong je poměrně nové. Kapela vznikla v roce 2012 a hned následující rok, tzn. ten loňský, vypustila do světa svůj dlouhohrající debut “Memories of Sorrow”. Ten jsem já osobně slyšel pouze letmo, nepřišel mi úplně marný a jistě zde byl cítit nějaký potenciál Wrong do budoucna, zároveň však nebyl ničím extra výjimečným – což byl ostatně také důvod, proč jsem mu tehdy příliš času nevěnoval. Trvalo to pouhých 14 měsíců a už je venku nástupce s názvem “Pessimistic Outcomes”. To není zrovna dlouhá doba, takže by bylo tak nějak logické neočekávat nějak zvlášť velký posun od “Memories of Sorrow”, ...

  • Nachtmystium – The World We Left Behind

    10.9.2014

    H.

    Nachtmystium - The World We Left Behind

    Zámořští black metalisté Nachtmystium vlastně nefungují nijak zvlášť dlouho (z obecného hlediska). Vznik se totiž datuje do roku 2000 – i za tak relativně krátkou dobu, jakou je 13 let, si ovšem kapela okolo Blakea Judda vybudovala kultovní status jedné z nejdůležitějších kapel americké black metalové školy, olemovaný několika skvělými deskami, drogovými excesy a mnohdy nepříliš velkou spolehlivostí a ripoffy. Když ovšem loni v létě začalo natáčení sedmého dlouhohrajícího počinu, už tehdy Judd hovořil o tom, že by mohl být poslední vůbec. To se nakonec potvrdilo v polovině listopadu, kdy Blake Judd oficiálně Nachtmystium rozpustil (proto jsem říkal 13 let, ne, že bych neuměl počítat) s tím, že ona poslední deska s velice příhodným názvem “The World We Left Behind” vyjde posmrtně na jaře následujícího roku a že ...

  • Necropoli – I

    9.9.2014

    H.

    Necropoli - I

    Poslední dobou jsem měl fakt štěstí na až překvapivě kvalitní extrémně doom metalové nahrávky, čehož jsou nedávno recenzované počiny “Ashes to Ashes” a “Evil Reflection” od Luna a Beneath the Storm důkazem. Nic ovšem netrvá věčně, takže bylo jasné, že povedená série nemůže trvat donekonečna a někdy musí dojít k jejímu přetržení. A právě toto přetržení má svědomí album, o němž si dnes zlehka popovídáme… Předmětem onoho povídání bude debutový počin italského projektu Necropoli z hlavního města Říma. Sluší se zmínit, že na rozdíl od dvou výše jmenovaných formací lze v tomto případě hovořit o plnohodnotné kapele se čtyřčlennou sestavou. Skupina podle všeho vznikla na troskách funeral doom metalového projektu Damnatio Memoriae, ale nepodařilo se mi úplně pochopit, jestli to má něco společné s milánskou smečkou stejného jména…

  • Novembers Doom – Bled White

    8.9.2014

    H.

    Novembers Doom - Bled White

    Co si budeme povídat, tahle recenze by vlastně šla sfouknout hodně rychle. Takže tedy: Novembers Doom prostě a jednoduše natočili svoje další album, nic víc, nic míň. S výjimkou toho, že zpěvák Paul Kuhr od minulé desky “Aphotic” zhubl asi tak 500 kilo a proměnil se tak drasticky, že ho na fotkách v podstatě nepoznáte (já to teda sice říkám jakože vtip, ale ve skutečnosti fakt respekt, že to zvládnul), se vlastně nezměnilo vůbec nic. Věřte tomu nebo ne, ale tímhle je vlastně řečeno vše podstatné a ti, kteří mají s muzikou Novembers Doom nějakou tu zkušenost z minulosti, již musejí mít jasno, oč tady půjde. Nicméně vzhledem k tomu, že na Sicmaggot upřednostňujeme slohovou onanii nad jedním upoceným odstavcem, pojďme si výše řečené (což je ...

  • Unswabbed – Tales from Nightmares Vol. 1

    8.9.2014

    Kaša

    Unswabbed - Tales from Nightmares Vol 1

    Unswabbed jsou klasickým případem kapely, o které jsme tady psali už nesčetněkrát. Přestože to nejsou žádní nováčci a na svých ramenou už nesou několik studiových výtvorů, tak je to parta naprosto neznámá. Tedy alespoň v našich končinách. I když bych se divil, kdyby tomu v domovské Francii bylo jinak, protože jakmile mám nemalý problém dohledat si na internetu alespoň hrubou historii a diskografii dané kapely, tak nepředpokládám, že se jí podařilo udělat se svým snažením velkou díru do světa. A Unswabbed se o to nyní snaží prostřednictvím novinkového EP s titulem “Tales from the Nightmares Vol. 1”. Pokud bych vám chtěl nějak zrychleně tuto čtveřici představit, tak bych zcela určitě vypíchnul fakt, že její vznik se datuje k roku 1996 a na svém kontě má čtyři plnohodnotná alba, z nichž to první ...

  • Alestorm – Sunset on the Golden Age

    7.9.2014

    Atreides

    Alestorm - Sunset on the Golden Age

    Upřímně neznám nikoho, kdo by poslouchal power metal a v životě alespoň neslyšel o Alestorm. Přinejmenším v mém okolí ne, tak moc se tihle skotští piráti stačili za sedm let existence rozlézt mezi lidi a uchytit se v jejich paměti. Nejinak tomu je i v mém případě – jejich existenci registruji od vydání druhé fošny “Black Sails at Midnight”, přičemž se docela úspěšně zaškatulkovali mezi ty power metalové kapely, pro které mám trochu slabost. Nikdy jsem na nich vyloženě neujížděl, ale na rozdíl od hromady jiných power (a alko) kapel mě většinou byli schopni zabavit alespoň na pár poslechů, byť nikdy nešlo o zábavu kdovíjak náročnou. O tom ale ostatně Alestorm nejsou. Nicméně od novinky “Sunset on the Golden Age” jsem prakticky nečekal nic jiného. Předchozí deska sice byla v tomto ohledu slabší a spíš ...

  • Door into Emptiness – Znaki rabizny płyni lipenia

    6.9.2014

    H.

    Door into Emptiness - Znaki rabizny plyni lipenia

    Bělorusové Door into Emptiness svého času hrávali takový poměrně nudný black metal, v němž ovšem dřímal hodně velký potenciál. Většina takových mladých kapel s potenciálem však onen potenciál nakonec zužitkovat nedokáže, částečně možná i proto, že je dnes trendem, aby skupiny hned od začátku všichni plácali po ramenou jen za to, že umí hrát na kytaru, a v recenzích jim všichni dávají osmičky. Je to smutné, ale je to tak, protože když vám všichni budou vykládat, že jste geniální, postupně si to taky začnete myslet, že jste asi fakt dobří, a nebude sebemenší vůle se nikam posouvat. Nicméně Door into Emptiness by klidně mohli být jednou z těch výjimek, které potvrzují pravidlo, protože oni svůj potenciál zužitkovat opravdu dokázali. Bylo to znát již na předchozí desce ...

  • Dušan Jevtović – Am I Walking Wrong?

    5.9.2014

    Zajus

    Dusan Jevtovic - Am I Walking Wrong

    Srbský kytarista Dušan Jevtović na první pohled působí jako ostřílený mazák. Není to samotnou náročností jeho hry, vždyť dnes vám Hendrixe zahraje kdejaký patnáctiletý cucák. Jde spíše o skladatelskou vyzrálost, která vás při prvním poslechu praští přes nos. V principu si Jevtović vystačí s málem, nečekejte žádné velkolepé orgie, ale právě to jeho málo má velký dopad na posluchače a přesně o tom bude dnešní recenze. To jsme ovšem trošku přeskočili, a tak se vraťme na začátek a položme si otázku, kdo vlastně Dušan Jevtović je. V Srbsku narozený Jevtović, momentálně žijící ve španělské Barceloně, na kontě již jedno album má. Přesto je však “Am I Walking Wrong?” oficiálně považováno za debutové album, jelikož na rozdíl od solitérního předchůdce vychází mezinárodně a s výrazně větší pozorností.

  • Overkill – White Devil Armory

    4.9.2014

    Kaša

    Overkill - White Devil Armory

    Důvodů, proč se “White Devil Armory” amerických harcovníků Overkill stalo hned po svém ohlášení jedním z nejočekávanějších letošních alb na poli thrash metalu, je hned několik, ale jako nejdůraznější se zdají být dva. “Ironbound” a “The Electric Age”. Při vyřknutí těchto dvou titulů musí být všem jasno, o čem je řeč. Po vydání prvně jmenovaného opusu v roce 2010 jsou Overkill v laufu a vypadá to, že na co sáhnou, to se jim pod rukama mění ve zlato, protože aby se kapela, která ještě několik let zpět paběrkovala s nikterak výraznými deskami, vzedmula k takové formě, to je vskutku nevídaná věc. Následující “The Electric Age” svého času potvrdilo velmi silnou formu, v níž se Overkill v této dekádě nacházejí, takže od “White Devil Armory” jsem nečekal nic menšího, než parádní thrash metalovou desku hodnou jména, ...

  • Belphegor – Conjuring the Dead

    2.9.2014

    H.

    Belphegor - Conjuring the Dead

    V případě rakouského (no, spíš rakousko-českého… a aktuálně s holandským koncertním kytaristou) perverzního komanda Belphegor není už nějaký ten pátek vůbec od věci mluvit o stálici extrémně metalové scény. Kapela má za sebou již přes 20 roků aktivní činnosti, za chvíli bude pomalu slavit čtvrtstoletí prznění jeptišek a na své dlouhohrající pažbě má již z minulosti celých devět zářezů, k nimž aktuálně přibyl jubilejní desátý v podobě placky “Conjuring the Dead”, čemuž nezabránily ani menší zdravotní problémy frontmana Helmutha, kvůli nimž bylo nutné stopnout činnost kapely na půl roku. Otázkou je, jestli vůbec smečka s takovým portfoliem dokáže na svém desátém řadovém záseku něčím překvapit. Což o to, jistě se najdou skupiny, které to dokážou, ale Belphegor k nim tak úplně nepatří.

  • Henric Blomqvist & Friends – All of Your Illusions

    1.9.2014

    Kaša

    Henric Blomqvist and Friends - All of Your Illusions

    Já vím, že to je zbytečné, protože je to víc než patrné už z titulku článku, ale přesto je nutné to říct i oficiálně. “All of Your Illusions” je, světe div se, sólovým albem týpka jménem Henric Blomqvist, s jehož finální podobou mu pomáhaly další osobnosti rockové scény, takže z toho plyne zařazení alba pod hlavičku Henric Blomqvist & Friends. Tak, a tajemství je venku. Teď už jen stačí si říct, kdo že to vlastně je Henric Blomqvist, protože ani kdybyste mě mučili, tak před tím, než nám tohle album do redakce k recenzi přišlo, jsem neměl ani nejmenší páru, odkud bych tohle jméno měl znát, nebo kam jej zařadit. A upřímně řečeno, o moc chytřejší nejsem ani nyní, protože Henrica si nelze ...

  • Mare di Dirac – Tupilaq

    31.8.2014

    Atreides

    Mare di Dirac - Tupilaq

    Ambient je, stejně jako další žánry, skutečně bohatý na nejrůznější kapely, nicméně sám o sobě není tolik žánrem, jako spíš formou vyjádření, protože není vázán konkrétními výrazovými prvky, na rozdíl od většiny jiných žánrů. Díky tomu se dá pod škatuli ambientu zařadit kde co, od konvenčnějších autorů vycházejících z post-rocku až po experimenty, které se snaží zhudebnit samotné prázdno a jejichž hudbu je často docela těžké pobrat. Letošní nahrávka Mare di Dirac se řadí do té druhé kategorie, takže dnes tu budeme mít co do činění s ambientem hloubavým, temným a především silně rituálním. “Tupilaq” je v inuitské mytologii vyobrazení nebezpečné bestie sloužící tamním šamanům při rituálech, které se Mare di Dirac pokouší co nejlépe zhudebnit a přenést do nitra posluchače. Tomu odpovídá široká paleta nástrojů, zvuků a vůbec celá atmosféra díla.

  • Eluveitie – Origins

    30.8.2014

    Atreides

    Eluveitie - Origins

    Je to už pěkných pár let, co Eluveitie vyplivli do světa svojí debutovou placku “Spirit” a záhy se vyhoupli do čela “nové vlny folk metalu”. Solidní směska keltských lidovek a tvrdého melodic death metalu funguje spolehlivě dodnes, takže není divu, že se tenhle švýcarský klan dostal do povědomí metalového světa. U mě osobně se za celou dobu svojí existence nejvíce zapsali povedeným akustickým albem “Evocation I: The Arcane Dominion”, které ke vší škodě stále nemá následníka, ačkoliv hlad by po něm byl a místo rovněž (Omnia začala hrát reggae a zbytek scény folkové scény je samý viking). Namísto toho Eluvietie vydávají podle zaběhlého dvouletého mustru již třetí metalovou desku v řadě, přičemž stejně jako na “Helvetios” se i tentokrát drží určitého konceptu. Chrigel Glanzmann se nechal slyšet, že pozadí “Origins” ...

  • Ars Moriendi – La singulière noirceur d’un astre

    29.8.2014

    H.

    Ars Moriendi - La singuliere noirceur dun astre

    Máte už po krk jednočlenných black metalových projektů? Jestli ano, neváhejte ihned zavřít okno prohlížeče, jelikož právě teď se před vámi začíná rozehrávat recenze na další jednočlenný black metalový projekt. Tento konkrétní se jmenuje Ars Moriendi a pochází z regionu Auvergne, který se nachází ve střední Francii. Jednu nespornou výhodu jednočlenné projekt mají – není takřka žádná práce s vyjmenováním sestavy. Ars Moriendi vede jistý Arsonist, který zde naprosto nečekaně ovládá zpěv i veškeré nástroje. Ve svém portfoliu má i nějaká další jména, ať jako regulérní člen nebo v rámci hostování, nicméně ani v jednom případě se nejedná o nic známého, tudíž nemá smysl se tím zdržovat.

  • Arkan – Sofia

    28.8.2014

    Ježura

    Arkan - Sofia

    Arkan je kapela, jejíž jméno v našich končinách umí skloňovat jen nemnoho lidí, přičemž já sám jsem se k nim přidal teprve před několika lety na koncertě Orphaned Land, kteří s sebou právě Arkan přivezli jako support. Že to nebude žádná parta nýmandů mi došlo v okamžiku, kdy Arkan – tehdy relativně čerstvě po vydání svého druhého alba “Salam” – dost těžce nakopali prdele všem ostatním kapelám večera, Orphaned Land nevyjímaje, a od té doby je vedu v patrnosti a čekám, kdy se jim konečně podaří získat si mě i studiovým materiálem, protože několik pokusů proniknout do krás “Salam” respektive debutu “Hilal”, jež jsem podnikl, se nesetkalo s vyloženým úspěchem, ačkoli si nemyslím, že by byla chyba na straně kapely. Starším počinům Arkan ale dám rozhodně šanci poté, co jsem strávil ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy