Recenze

  • Evil – Legenda neskrotných živlov

    1.3.2014

    H.

    Evil - Legenda neskrotných živlov

    Možná je to jen čistě subjektivní pocit, ale zdá se mi, že v posledních několika málo letech se v rámci československé scény značně navýšil počet opravdu vysoce kvalitních desek z black metalového podzemí – ostatně jenom loňský rok je toho důkazem a snad ani netřeba jmenovat, na která jména člověk naráží. V této chvíli je pro nás totiž důležitý fakt, že se svou trošku do mlýna v listopadu rozhodl přidat rovněž slovenský projekt Evil v podobě dlouhohrající prvotiny “Legenda neskrotných živlov”… Jak již bylo řečeno, formálně je “Legenda neskrotných živlov” velkým debutem Evil, pokud by si ovšem někdo nezasvěcený myslel, že jde tím pádem o mladou a nezkušenou kapelu, bude docela vedle. Evil totiž slovenským podzemím křižují již pěkných pár let a mají na svém kontě pěknou řádku nedlouhohrajících ...

  • Grand Magus – Triumph and Power

    28.2.2014

    Kaša

    Grand Magus - Triumph and Power

    Od doby, co mě před necelými dvěma lety Grand Magus svým tehdejším zářezem “The Hunt” doslova skolili na lopatky, jsem nelenil a velmi rychle jsem se dostal taky ke zbytku diskografie pro mě tehdy relativně neznámé trojice, o níž jsem nějaké to základní povědomí měl, ale prakticky jsem od nich neslyšel jedinou celou píseň. No, a protože, jak už to tak někdy bývá, se mi i ostatní alba Grand Magus velmi rychle zalíbila, na sedmou řadovku “Triumph and Power” už jsem se celkem dost těšil a přistupoval k ní s poměrně jasnými očekáváními. O hudební náplni nemohl být snad pochyb, takže vidina díla, na němž se heavy metalové základy spájí v jeden dokonalý celek se stoner-doomovými dozvuky, doplněný o velmi charismatický vokál Janneho “JB” Christofferssona, se mi samozřejmě vyplnila, ovšem hlavní byla očekávání kvalitativní. A ...

  • Loath – Total Peace

    28.2.2014

    Kaša

    Loath - Total Peace

    Ačkoli grindcore nepatří mezi mé nejoblíbenější žánry a s výjimkou posledních alb Napalm Death tuto hudbu vlastně ani nijak cíleně nevyhledávám, tak když se naskytne šance a já přeci jen k nějaké grindové desce přičichnu, odcházím z tohoto setkání zpravidla velmi spokojený, protože ta hudba prostě má něco do sebe (ne, že bych o tom doposud nějak pochyboval, ale z mého pohledu je to styl, na nějž prostě musím mít náladu, protože ne vždy je mi ona neurvalá rubanice po chuti). A nejinak je tomu i v případě Loath, což je kapela, o kterou bych v běžném denním shonu nijak nezavadil, ovšem když už nám tento promáč v redakci přistál, šanci recenzovat crust/grind z Finska jsem si tentokrát ujít nenechal. A nelituji. Troška omáčky na úvod, takže si představme, s kým vlastně ...

  • Astral Domine – Arcanum gloriae

    27.2.2014

    Kaša

    Astral Domine - Arcanum Gloriae

    Zajímalo by mě, čím jsou malí Taliáni kojení a co jim ve škole tlučou do hlavy za klíny, že si nedají pokoj a bez ustání zásobují celý hudební svět symfo/power/speed metalovými kapelami, jež by si svůj zvuk mohly dát pomalu patentovat, protože člověk už dopředu tuší, co od podobné party očekávat. Jasně, někdy je výsledek velmi dobrý, jindy zase vyloženě podprůměrný, ale v tom množství totožně znějících kapel už jaksi přestávám rozlišovat dobré od špatného a celá scéna se mi začíná slévat do jedné velké koule generické hudební produkce. Samozřejmě bych tak nezačínal, kdyby Astral Domine nebyli další z kapel, které patří do kategorie “jedni z mnoha” a jež se vezou (no, spíš se snaží svézt) na vlně úspěchů velkých Rhapsody of Fire, a právě jejich debutovému řadovému albu “Arcanum ...

  • Morguenstern – Тяжесть могильная

    26.2.2014

    H.

    Morguenstern - Tjazest mogilnaja

    Upřímně můžu hned na začátek prohlásit, že poslechu alba “Тяжесть могильная” jsem se vlastně trochu bál. Ruské kapely jsou vždycky trochu nevyzpytatelné, údajná žánrová škatulka horror punk / gothic metal ve mně důvěru vůbec nevzbuzovala a hodně blbý obal dílo zkázy jenom dokonal. Formace s názvem Morguenstern tedy z mého pohledu neměla výchozí pozici úplně nejlepší… možná je to malinko nefér, ale nemám důvod lhát, když to přesně takhle bylo… Historie Morguenstern začíná na samém konci 90. let, kdy formace vznikla a následně rovněž natočila také jeden demosnímek. Než ovšem stačilo dojít k něčemu dalšímu pořádnému, přichází v roce 2001 rozpad. Po mnoha letech bylo jméno Morguenstern v loňském roce opět oživeno a skupina konečně dala dohromady své debutové album, jímž je právě “Тяжесть могильная”.

  • Pergamen – Nuber atra

    26.2.2014

    H.

    Pergamen - Nuber atra

    Pergamen v tom českém black metalovém rybníčku sice plavou už nějaký ten pátek (byť část této doby pod lehce delším názvem Pergamen Luciferian), ale mezi úplně nejznámější jména na scéně zrovna nepatří. Což jim ovšem nikterak nebrání v tom, aby ve víceméně pravidelných intervalech zásobovali posluchače poctivými a rozhodně ne špatnými deskami. Ta předchozí se jmenovala “Per Somnum”, vyšla na sklonku roku 2011 a nyní se objevuje její pokračování s názvem “Nuber Atra”… V jistých ohledech “Nuber Atra” vcelku přesně pokračuje v tom, co bylo již na jejím předchůdci. Jedna z těchto věcí je zřejmá hned na první pohled… a opravdu myslím pohled, nikoliv poslech. Stejně jako “Per Somnum”, i novinka vychází v podobě netradičního A5 sešitu na šířku a stejně jako posledně, i nyní se jedná o velice pěknou práci, jež je sympatická ...

  • Folge dem Wind – To Summon Twilight

    25.2.2014

    H.

    Folge dem Wind - To Summon Twilight

    Francouzští Folge dem Wind by vlastně mohli být setsakra zajímavou kapelou. Ve své tvorbě se věnují jakémusi primitivnímu black metalu, nicméně ne primitivnímu co do hudebního výraziva, jelikož samotnou muziku bych tímto pojmem rozhodně neoznačil (byť žádné technické orgie Folge dem Wind samozřejmě nepředvádějí, přece jenom to není žádný progressive rock). Ona primitivnost tkví v samotné tematice Folge dem Wind, v jejímž rámci se kapela zaobírá právě dávným pohanstvím, primitivními a barbarskými rituály a podobnými věcmi. Nevím, jak je tomu u vás, ale pro mě osobně tohle zní vážně lákavě, s takovýmhle konceptem má u mě kapela pozornost zaručenou už předem, což je také případ Folge dem Wind, na něž jsem narazil pár let zpátky. Tehdy jsem si sehnal jejich druhou desku “Inhale the Sacred Poison” ...

  • Cynic – Kindly Bent to Free Us

    25.2.2014

    Onotius

    Cynic - Kindly Bent to Free Us

    Dám vám hádanku: je to technické a tvrdé jako Death, je to vzdušné jako Pink Floyd, využívá to modifikátorů vokálů, ale není to pop, nyní nahráli měkké, takřka art rockové album a na obalu mají strom života, ale nejsou to Opeth. Co to je za kapelu? Ach ano, vzpomínáte dobře, byl to důležitý rok pro progresivní death metal – 1993 a album “Focus”, které se hrdě postavilo vedle vycházejících “Elements” od Atheist a “Individual Thought Patterns” od Death a pomohlo definovat žánr. Správná odpověď zní samozřejmě Cynic, na jejichž kontě se momentálně urodil následník comebackového druhého alba “Traced in Air”, jenž nese název “Kindly Bent to Free Us”. Již dle prvních ukázek bylo patrné, že se deska ponese v krotším progressive/art/psychedelic rockovém až jazz fusion ...

  • Indicative – 5 Shots // Yellow Sky

    24.2.2014

    Atreides

    Indicative - 5 Shots // Yellow Sky

    Eponymní prvotinu italských Indicative jsme tu recenzovali loni v srpnu. Již na začátku ledna se však Palermští vytasili s dalším počinem, který je z hlediska jejich autorské tvorby poněkud kratší než hodinu deset dlouhá debutovka, na album však přispěli svým remixem skladby “Yellow Sky” i další autoři. Z tohoto pohledu se tak jedná o docela zajímavou záležitost, která ale zavání možným průserem. Jistě víte, jak to s takovými experimenty může dopadnout – obvykle se jedná o naprosto zbytečnou nudu nebo naopak o velmi slušné kusy. Případně může být výsledek něco mezi, taková možnost však stále zavání zbytečností. Jak se s tím popasovali Indicative? Vlastně docela obstojně. Jak název napovídá, album je rozděleno do dvou víceméně samostatných celků. První z nich obsahuje čtyři skladby, včetně titulní “5 Shots”, druhá potom skladbu “Yellow Sky” a ...

  • Al-namrood – Heen yadhar al ghasq

    24.2.2014

    H.

    Al-namrood - Heen yadhar al ghasq

    Al-Namrood rozhodně nejsou jedinou kapelou, která míchá black metal (anebo vlastně jakýkoliv metal) s prvky tradiční hudby Blízkého východu, tedy zemí Arabského poloostrova plus několik přilehlých států, ale rozhodně patří mezi nejznámější a také nejaktivnější (ono to jde nejspíš ruku v ruce) představitele takové kombinace. Nemůžu si pomoct, ale osobně jsou mi podobné skupiny tak nějak sympatické už předem a jsem jim mnohdy ochoten odpustit ne úplně nejkvalitnější hudební stránku (samozřejmě v rámci mezí, zase nebudu uctívat vyložený odpad jen proto, že je třeba ze Saudské Arábie nebo Spojených arabských emirátů), protože na rozdíl třeba od evropských nebo severoamerických formací to nemají úplně jednoduché. Zatímco u nás je sice metal v jakékoliv podobě z obecného hlediska stále relativně okrajová záležitost (vzhledem k desetitisícům fanoušků zdůrazňuji ...

  • Bog[~]Morok – Industrialypse

    23.2.2014

    H.

    Bog[~]Morok - Industrialypse

    Sejde z očí, sejde z mysli. Přesně tak by se dal úplně jednoduše, ale ve výsledku naprosto přesně popsat můj vztah k ruské formaci BogMorok se na něm tehdy prezentovali poměrně slušně provedenou hudbou v death/doom metalových vodách. Co si tak matně vzpomínám, nejednalo se o žádný vyložený zázrak, ale rozhodně šlo o poctivou nahrávku, která se dala poslechnout, přičemž některé vály se povedly opravdu hodně. Dodnes si i po těch deseti letech bez problémů vybavím výtečný kus “Ignis Fatuus” a především jeho beze srandy perfektní závěr. Líbilo se mi to tehdy opravdu hodně a nyní jsem si song v rámci tvorby této recenze milerád připomněl – a ...

  • Burial Hordes – Incendium

    22.2.2014

    H.

    Burial Hordes - Incendium

    Jestli mě něčím fošna “Incendium” od řecké smečky Burial Hordes zaujala hned na první pohled, byl to určitě obal, který sice možná není úplně nejgeniálnějším přebalem, jaký člověk kdy viděl, ale zcela jistě má nějaké charisma, není to klišé a oproti artworkům předchozích dvou alb “War, Revenge and Total Annihilation” (2005) a “Devotion to Unholy Creed” (2008) se z mého pohledu rozhodně jedná o posun k lepšímu. Jak je na tom ale řecká čtveřice hudebně? Nutno říct, že rozhodně ne špatně… vlastně bych se nebál říct, že dokonce dost dobře. Nejedná se o nějaké objevitele, nic takového si nebudeme nalhávat, ale podobně jako i výše propíraná obálka, také samotná hudba má rozhodně něco do sebe a má atmosféru a… vlastně se opět nabízí zopakovat to stejné slovo, které ...

  • Hentai Corporation – The Spectre of Corporatism

    22.2.2014

    H.

    Hentai Corporation - The Spectre of Corporatism

    U většiny začínajících kapel je po prvním koncertě další opravdu velkým cílem vydání debutové desky, které ve většině případů slouží jakožto takové představení skupiny posluchačům a případným fanouškům. Samozřejmě by mě někdo mohl chytnout za slovo a argumentovat začínajícími formacemi, v nichž se angažují muzikanti známí z jiných projektů, jejichž alba jsou mnohdy očekávána, nicméně když pomineme tento případ, většinou platí obecně to, co padlo před chvílí. Přesto jsou skupiny, které se tomuto schématu vymykají a v době, kdy vydávají svou první dlouhohrající placku, už to nejsou žádní nazdárkové, ale kapela, jež má vybudované jméno a nemalou fanouškovskou základnu, která se na desku jenom třese. A přesně takovým případem jsou Hentai Corporation. Samozřejmě jim tento status nespadl do klína jen tak z nebe a stojí za ním roky intenzivního ...

  • Horizon Ablaze – Dødsverk

    21.2.2014

    Atreides

    Horizon Ablaze - Dødsverk

    Norští Horizon Ablaze nejsou na metalové scéně nováčky, že by toho ale měli nahráno nějak dlouho, to se také říct nedá. Vody extrémního metalu brázdí někdy od roku 2008. Onoho roku vydali vlastním nákladem EPko “Deconstructive Portrait”, o tři roky později pak první řadovku “Spawn”. Minulý rok podepsali smlouvu s labelem Code666, pod jehož vlajkou letos vydávají svoji druhou desku “Dødsverk”. Jméno mi neřeklo vůbec nic (vážně se není čemu divit, čert aby se ve všech těch kapelách vyznal). Podle hrubého popisu jsem byl připraven na slušnou porci death metalu, blackového koření a trochy noisu. A světe div se, já dostal nejenom to ve velmi dobré podobě, já dostal ještě víc, než jsem očekával, že bych dostat mohl. Pravda, když jsem zjistil, že v uskupení figurují ...

  • Behemoth – The Satanist

    20.2.2014

    H.

    Behemoth - The Satanist

    Asi nikdo z těch, kdo si ještě na vlastní oči (uši) pamatují, jak před 20 lety Behemoth na svých raných počinech drhli čistý syrový black metal, v té době neodhadoval, do jaké podoby se skupina postupem času dostane. Už se třetí deskou “Pandemonic Incantations” (mimochodem, podle mě asi nejpodceňovanější počin diskografie kapely) se do jejich zvuku začaly vkrádat vlivy death metalu, které postupem času čím dál tím více nabíraly na síle. Behemoth vydávali jedno kvalitní album za druhým a pustili se do intenzivního koncertování. Ten zlom, v němž se dá začít tvrdit, že se jim to nasazení opravdu vyplatilo, nastal s počinem “Demigod” z roku 2004, s nímž Behemoth definitivně vkročili do první ligy, což následující deska “The Apostasy” jen potvrdila. V této chvíli se pomalu někteří začali ptát, zdali Nergal a spol. s rostoucí popularitou nezpřístupní svůj zvuk, ...

  • Entrenched Ingurgitation – Genesis of Heterogeneous

    19.2.2014

    H.

    Entrenched Ingurgitation - Genesis of Heterogeneous

    Je to zajímavé, ale jsou kapely, o jejichž albu byste mohli napsat klidně i deset nebo víc stran textu, a stejně byste pořád nedokázali dostatečně obsáhnout a popsat, oč přesně v té muzice běží. Jsou to přesně ty případy, v nichž se recenzent zpravidla uchyluje k jednomu z největších klišé recenzí – “to se nedá popsat, to musíte slyšet sami”. Jasně, občas to samozřejmě někdo alibisticky použije, i když by to zrovna nebylo úplně nutné, ale vážně jsou případy, kam to sedne. No, a pak je tu také opačný extrém – skupiny, jejichž tvorbu byste zvládli vcelku přesně vystihnout tak dvěma, třemi větami. Čímž rozhodně netvrdím, že to nutně musí znamenat, že by ta muzika byla špatná, stejně tak jako ta nepopsatelná hudba nemusí ...

  • Dying Passion – Transient

    19.2.2014

    Ježura

    Dying Passion - Transient

    Ačkoli šumperské Dying Passion asi nelze ani na místní poměry považovat za kdovíjak velkou nebo slavnou kapelu, bez debat patří ke stálicím domácí scény a letos už to bude devatenáctý rok, co těší své příznivce vysoce kvalitní hudbou a koncerty, jimž lze vytýkat jen máloco. Tedy… já osobně to můžu potvrdit maximálně nějakých pět let nazpět, ale i tahle nepříliš dlouhá doba mě o kvalitách Dying Passion přesvědčila natolik, že jsem aktuální počin “Transient”, který vyšel posledního listopadu loňského roku a navázal tak na desku “Amplify” z května 2012, vyhlížel více než velmi. A i když bylo to těšení kruté, nakonec jsem se dočkal, všichni ostatní fans Dying Passion rovněž a teď je tedy na čase si trochu popovídat o tom, co se skrývá za parádním malovaným obalem, s nímž ...

  • Morna – A Tale of Woe

    18.2.2014

    Ježura

    Morna - A Tale of Woe

    Ačkoli slovenská metalová scéna nabízí celou řadu znamenitých kapel, většinou jde o formace známé spíše fajnšmekrům a lidem, kteří se rádi probírají undergroundem. A jak už to tak u undergroundu bývá, sem tam se úplně odnikud objeví kapela, která kvalitami své hudební produkce vzbudí docela rozruch. No, a v posledních měsících se této úlohy černého koně ujali novodubničtí progresivní death metalisté Morna, kteří sbírají jeden skvělý ohlas za druhým. Ano, hádáte správně, jejich debut “A Tale of Woe” je předmětem dnešní recenze. Přiznám se, že když se ke mně doneslo pár zvěstí o tom, jaký zázrak tito “slovenští Opeth” (to prosím není můj výmysl, to jsem si někde přečetl) stvořili, podlehl jsem naději a očekával jsem vybroušený diamant té nejvyšší jakosti, který mě nechá stát ...

  • Periphery – Clear

    18.2.2014

    Thy Mirra

    Periphery - Clear

    Každá odnož tvrdší hudby má ve své době pár ikon, jež stály u zrodu stylu a často tvoří to nejlepší, co může daný žánr nabídnout. Zatímco v osmdesátých letech – zlaté éře thrash metalu – to byla tzv. Velká thrashová čtyřka, v rámci stylu velkolepě nazvaného djent na špičku určitě patří američtí Periphery s kapitánem Mishou Mansoorem v čele. Zatímco dychtivá djentová obec netrpělivě čeká na nástupce loňského “Periphery II: This Time It’s Personal”, který by měl vyjít v roce 2014 pod názvem “Juggernaut”, pánové se rozhodli fanouškům čekání o něco zkrátit a přišli se zajímavým koncepčním EP. Sami Periphery EP “Clear” popisují jako experiment, ne tedy jako klasické album. Základní myšlenka desky spočívá v prvním tracku “Overture”, na kterém jako jediném z celé desky spolupracovala celá kapela dohromady. Každý z následujících šesti ...

  • Transatlantic – Kaleidoscope

    17.2.2014

    Zajus

    Transatlantic - Kaleidoscope

    Tak vám nevím. Jsem velký fanda progresivního rocku a rozhodně dovedu ocenit dlouhé skladby. Tvorba Transatlantic spadá do obou těchto kategorií a i vzhledem k jejich oblíbenosti v prog rockové komunitě by se dalo mluvit o hudbě pro mě přímo stvořené. Skutečnost je však taková, že z počinů této superskupiny jsem dokázal jakž takž přijmout pouze debut “SMTPe”, a ani zde nemůžeme mluvit o jakékoliv oblibě. “Kaleidoscope” je čtvrtým počinem Transatlantic a od posledního alba “The Whirlwind” uběhlo pět let. Jak se tato doba podepsala na hudbě slavné čtveřice? Dokázali jedni z nejúspěšnějších hudebníků moderního rocku překročit obvyklou zahleděnost do vlastních útrob a vytvořit dílo svěží na povrchu a inteligentní pod ním? Než se pokusím zodpovědět výše nadhozené otázky, sluší se jistě v krátkosti objasnit, proč používám termín superskupina a kteréžto slavné postavy ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy