Recenze

  • Emmure – Eternal Enemies

    14.5.2014

    Thy Mirra

    Emmure - Eternal Enemies

    Dlouho jsem se na tuhle desku těšil, dlouho jsem se odhodlával k recenzi ve strachu, aby můj obvyklý spánkový deficit neovlivnil nepříznivě hodnocení pro mě tak zásadního alba. Asi by bylo předem nutno říct, že jsem velký fanda Emmure. Velký. Což znamená, že mám jejich logo vytetované na pravém předloktí. Jasný? Tak fajn, teď se můžu pustit do naprosto objektivní a nezkreslené recenze nové desky “Eternal Enemies”. Tato parta z newyorského Queensu je totiž jakousi zvláštní veličinou ve spektru metalových kapel. Zjednodušeně řečeno, každý, kdo o nich někdy slyšel, si velice rychle vytvoří silně vyhraněný názor – začne je buď nenávidět, nebo milovat. Ke které skupině se řadím já, to asi není třeba zmiňovat. Pokud si čtenář vzpomene, že na přelomu tisíciletí existoval dnes již prehistorický žánr nazvaný nu-metal, jistě ...

  • Trollfest – Kaptein Kaos

    14.5.2014

    Atreides

    Trollfest - Kaptein Kaos

    Trollfest je přesně tou kapelou, ke které člověk ani kolikrát neví, jak má vlastně přistupovat. Jejich počínání po očku sleduji zhruba od jejich třetí řadovky “Villanden” a nikdy jsem nevěděl, co si o nich vlastně myslet. Počátky byly i na regulérní trolling bez okolků dost na hovno. Následující deska “En Kvest For Den Hellige Gral”, jakkoliv se na ní začali přibližovat “profesionálněji” míněné tvorbě, mi pořád přišla dost taková nijaká, jako by se Trollfest nemohli rozhodnout, co vlastně chtějí dělat. Až z ukázek z předposlední “Brumblebassen” jsem nabyl jakž takž dojmu, že se Trollfest dostali do polohy, kterou znám v menší míře třeba od “jmenovců” Finntroll – odlehčený folk metal, který si s nadhledem dělá srandu sám ze sebe, přitom ale není vůbec pitomý, spíše naopak. A tak jsem se rozhodl, že na novince “Kaptein Kaos” ...

  • Řezník – Bateman / Muzeum mentálních kuriozit

    13.5.2014

    H.

    reznik_bateman_muzeum

    Řezník už patří nějaký ten pátek k poměrně známým postavičkám českého undergroundového rapu… tedy, pardon, horrorcoru, ale upřímně jsem nikdy nijak zvlášť nepochopil, jaký je v tom vyjma textů rozdíl, přijde mi to odlišné asi tak jako grindcore od goregrindu. Ale to je vedlejší, přednější je fakt, že Řezník, někdy též známý jako M.Engele, zásobuje posluchače již pěkných pár let deskami, ať už sólovými, nebo s kolegou DeSadem v rámci kapely Sodoma Gomora, s níž ostatně v loňském roce vypustili parádní placku “Éra déra”. Aktuálně Řezník vydal novou sólovku, dokonce rovnou dvojalbum “Bateman / Muzeum mentálních kuriozit”, nicméně v tomto případě je už situace poměrně jiná a nejedná se o desku, kterou zachytí jen “pár” fandů jako v případě předcházejících počinů. Museli byste poslední půlrok strávit ...

  • Albinö Rhino – Albinö Rhino

    12.5.2014

    Kaša

    Albinö Rhino - Albinö Rhino

    Albinö Rhino neboli “albínský nosorožec” je docela zajímavé jméno pro kapelu, co říkáte? Přestože jsem googlil jak mourovatý, tak se mi nikde nepodařilo vypátrat, co se za tímto krokem ze strany kapely skrývá, takže to vypadá, že budeme muset každý použít svou vlastní představivost a domněnky. Ale o název kapely samozřejmě nejde, to jen tak na úvod, aby řeč nestála a než se dostanu k věci. Tato trojice z finských Helsinek se během čtyř let svého fungování představila loni debutem “Return of the Goddess” a nyní, s krátkým časovým odstupem deseti měsíců, hází pánové na stůl eponymní novinku “Albinö Rhino”, na níž se podíváme. Začnu tím pozitivním, což je hudební směřování, kterým se Albinö Rhino ubírají. Míchat dohromady stoner a doom metal je přesně to, co by se mi teoreticky hudebně mělo ...

  • V/A – Cold Wind Is the Promise of a Storm: Post-rock PL compilation vol. 2

    11.5.2014

    Skvrn

    V/A - Cold Wind Is the Promise of a Storm

    Pakliže náš skromný hudební plátek sledujete dlouhodoběji, hádám, že vaše oko nepřehlédlo několik recenzí na klasické řadovky, EP a sem tam i na nějaký ten split. Drtivá většina kompilací se však našim řádkům vyhnula. A ono není moc divu… jasně, třeba takové tributy jsou fajn věc, zvlášť když onou uctívanou onu uctěnou kapelu máte rádi. Nicméně častěji se v kompilacích prostě neděje nic nového. Docela často to končí tak, že se na disk jen natáhnou starší písničky jednoho či více interpretů, trocha bonusového materiálu a ono si to se štěstím pár die-hard fandů obstará. Almanach “Cold Wind Is the Promise of a Storm: Post-rock PL compilation vol. 2”, čítající hned dvacítku skladeb, mapuje polský post-rock. Ten má podle všeho čas od času odbočit k bahnitému sludge nebo black ...

  • Sonata Arctica – Pariah’s Child

    11.5.2014

    Ježura

    Sonata Arctica - Pariah's Child

    Sonata Arctica patří (nebo aspoň patřili) mezi největší esa finského melodického metalu se vším, co s tím souvisí. Předloňská deska “Stones Grow Her Name” však nechala mnohé z dosavadních příznivců stát s nevěřícným výrazem na tváři, protože z dřívější naléhavosti nezbylo skoro nic a tah na bránu vystřídala retardovaná sluníčkovost, tedy celkem spolehlivý zabiják kvalitní muziky. Stručně řečeno to album nebylo dobré a léta mu na kvalitách nikterak nepřidala. Do té doby suverénní postavení kapely tedy začalo vykazovat povážlivé trhliny a na letošní novinku “Pariah’s Child” se zákonitě upíraly nejedny oči, v nichž se zračila jasná otázka – dodají Sonata Arctica po přešlapu jménem “Stones Grow Her Name” opět kvalitní desku, nebo jen urychlí svůj pohyb po šikmé ploše? Protože jste se stejně nejdřív koukli na hodnocení, nemá smysl si tu hrát na nějaké ...

  • Scamp – The Deadcalm

    10.5.2014

    Kaša

    Scamp - The Deadcalm

    Dám vám teď jednu kvízovou otázku bez možností, která je určená primárně fanouškům dánské scény a moderního metalu soilworkovského střihu. Pamatujete si jméno Michael Bøgballe? Vsadím se, že pár z vás určitě tuší, nicméně pro ten zbytek mám uklidňující zprávu, abyste si to nebrali, protože i já na něj zapomněl, takže vám osvěžím paměť a dávám k dispozici velkou nápovědu jménem Mnemic. Správně, Michael zpíval na prvních dvou albech této moderní úderky a od té doby jako by se po něm slehla zem, takže jsem čuměl jako puk, když jsem jeho jméno uviděl v sestavě Scamp. No jo, musela mi pomoct až ta personální soupiska, čili přiznávám, že jsem jej z alba prvně vůbec nepoznal, protože zas tak vytříbený sluch opravdu nemám. Aby nebylo mýlky, tak Scamp ...

  • Twilight – III: Beneath Trident’s Tomb

    10.5.2014

    H.

    Twilight - III: Beneath Trident's Tomb

    Kdyby se na to těch muzikantů někdo zeptal, tak by samozřejmě prohlásili, že jim je to u prdele, ale osobně bych se klidně vsadil, že si minimálně alespoň jednou řekli, že si pro svou kapelu asi měli vybrat jiné jméno než zrovna Twilight. Rok po vzniku projektu a pár měsíců po vydání stejnojmenného debutového alba “Twilight” v roce 2005 totiž vyšel první knižní díl populární série stejného názvu. Kromě názvu a původu ve Spojených státech amerických ovšem tyto dvě záležitosti nikterak nesouvisí… pokud by si totiž někdo v očekávaní soundtracku k upírské teenage blitce pustil tenhle Twilight, o němž se nyní budeme bavit, asi by se z toho posral… Ve skutečnosti totiž jde (nebo lépe řečeno šlo – činnost již byla definitivně ukončena) o superprojekt, v němž se sešla elita zámořského black metalu a ...

  • Toolbox Terror – Bind Torture Kill

    9.5.2014

    Ježura

    Toolbox Terror - Bind Torture Kill

    Zjišťuji, že jsem za poslední dobu recenzoval tolik ničím nevyčnívajících death metalových desek, že mi už nějak dochází zásoba úvodů, takže pokud by vám připadalo, že jsou to pořád ty samé žvásty, asi nebudete daleko od pravdy. Nicméně předpokládám, že recenzentovy bolístky asi nebudou důvodem, proč jste klikli na tuhle recenzi, tak toho radši nechám a začnu znovu a trochu lépe. Táááákže… Dneska se podíváme na album “Bind Torture Kill”, které vyšlo v listopadu 2013 a které je pro italskou kapelu Toolbox Terror řadovým debutem. Milí Taliáni to spolu táhnou od roku 2007 a kromě jmenované řadovky mají na kontě už jen tři roky staré eponymní demo, takže asi není na místě očekávání zázraků. Naopak poměrně očekávatelná je ale death metalová smršť, o které už jen ...

  • Necrodeath – The 7 Deadly Sins

    9.5.2014

    H.

    Necrodeath - The 7 Deadly Sins

    Dovolím si tvrdit, že Necrodeath je kapela, na jejíž jméno snad musel narazit každý, kdo se nějakou dobu motá okolo extrémní muziky. Netvrdím, že je nějaká povinnost, aby každý fanda metalu znal jejich tvorbu od A do Z, ale jejich jméno asi většina z nás už zaslechla. Tahle italská smečka to totiž táhne už od poloviny 80. let a do dnešního dne vydala celkem jedenáct dlouhohrajících desek včetně té aktuální s názvem “The 7 Deadly Sins”. Já upřímně patřím přesně do té sorty lidí, kteří o existenci Necrodeath vědí už dlouhé roky, ale nikdy se jejich muziku nesnažili poslouchat. Tak nějak jsem vždy tušil, co bych měl od téhle skupiny čekat a v jakém konkrétním subžánru se pohybuje, ale to bylo asi tak všechno, Nemám tušení, proč tomu tak je, ...

  • Motorfire – Rising Fire

    8.5.2014

    Kaša

    Motorfire - Rising Fire

    U kapel, které vydávají svá alba pod křídly vydavatelství Metal Tank Records, má posluchač jednu jedinou jistotu, a sice že dostane do ruky oldschool jak vyšitý, který se nazajímá o aktuální postupy a trendy, ale hezky v klídku si jednotlivé skupiny drtí hudbu, kterou mají rádi, na které vyrůstaly a z níž si bez ostychu berou ta nejprovařejnější skladatelská klišé, jaká si jen lze představit. Pravda, někdy je výsledek lepší (Thraw), jindy zase horší (Vigilance), ale onen společný jmenovatel oldschool je stejný. Asi tušíte, že bych takhle nezačínal, kdyby další parta ze stáje (pardon, tady spíš garáže) tohoto labelu, Motorfire, nefungovala přesně podle toho, co doposud zaznělo, takže se pojďme pánům a jejich výtvoru “Rising Fire” mrknout pod kapotu. Motorfire je mladá pětice, která ...

  • Lacuna Coil – Broken Crown Halo

    8.5.2014

    Ježura

    Lacuna Coil - Broken Crown Halo

    Když by se měl sestavit pomyslný žebříček nejvěhlasnějších italských kapel rock/metalového ražení, Lacuna Coil by se dost určitě umístili na stupních vítězů. A ono také není divu, když – započítáme-li do toho i roky existence pod jinými názvy – to spolu táhnou už dvacet let a za tu dobu si stihli vybudovat jméno, jaké jim může závidět vskutku kde kdo. Od gothic metalu, se kterým sbírali úspěchy na přelomu tisíciletí, se Lacuna Coil postupně přesunuli do vod celkem neškodného, ale svérázného a hlavně pořád přitažlivého rock/metalu, s nímž to na lidi zkouší přibližně od alba “The Shallow Life” a podle všeho jim to tak naprosto vyhovuje. Od vydání předchozí desky “Dark Adrenaline” letos uplynuly dva roky, Lacuna Coil se hlásí s albem novým a vás určitě zajímá, jak se jim novinka “Broken Crown ...

  • Dark Days Ahead – North Star Blues

    7.5.2014

    Kaša

    Dark Days Ahead - North Star Blues

    Dark Days Ahead, kteří letos vydávají svůj nový studiový zářez “North Star Blues”, se zatím ještě nedostali do stádia, kdy by si člověk řekl, že to je zkušená parta, nicméně žádní mlíčňáci to taky nejsou. Na svém kontě mají jedno demo “Promo 2010” a dva roky starý debut “The Long Road South”, na nějž nyní navazují svým druhým studiovým počinem. Sice téhle pětici z Finska trvalo dlouhých sedm let, než se od svého vzniku v roce 2005 vydali zhmotnit své hudební nápady na fyzický nosič, ale pokud se oněch sedm let dělo to, co předpokládám, tedy že kapela koncertovala po všech možných čertech, jen aby se dostala na pódium, tak na novince to nese své ovoce, protože “North Star Blues” je velmi semknuté a Dark Days Ahead čistě jen ...

  • Lunatic Gods – Slnovraty

    7.5.2014

    H.

    Lunatic Gods - Slnovraty

    Lunatic Gods pro mě vždy bývali jednou z nejzajímavějších slovenských kapel… vlastně bych se je společně s Algor v žádném případě nebál označit za svou nejoblíbenější formaci od našich východních sousedů. A čím pozdější období, tím víc se mi jejich nahrávky líbí – aniž bych chtěl snižovat kvality starších počinů, které jsou samozřejmě také velice dobré, obzvláště poslední dvě desky “Ante Portas” (2007) a “Vlnobytie” (2012) jsou z mého pohledu – nebojím se říct – skvosty natřískané fantastickými momenty. O to větší byl ovšem šok, když začátkem loňského roku skupinu opustil kytarista Hirax, zakladatel a dosavadní hlavní skladatel i textař. Například obě výše zmiňovaná alba stála především na jeho materiálu, takže rozhodně vyvstala otázka, jakou budou Lunatic Gods bez něj hudebně fungovat…

  • Morowe – S

    6.5.2014

    Zajus

    Morowe - S

    O polských Morowe je v poslední době hodně slyšet, přestože za sebou mají relativně krátkou historii a dnes recenzované “S” je jejich teprve druhým řadovým albem. Důvodů může být několik a jistě neuškodí je pro začátek recenze připomenout. Přestože jméno Morowe na hudební scéně nemá dlouhou historii, samotní umělci za ním stojící ji mají naopak solidní. Z dlouhého seznamu kapel, kterými tito pánové (společně, i každý sám) prošli, musím vyzdvihnout třeba Furia či Massemord. Obě zda na blogu ostatně sklidily zaslouženou chválu. Pokud se tak Morowe ještě nestihli osvědčit jako zdroj kvalitní hudby, lidé za nimi stojící tak učinili již před pěknou řádkou let. Druhým a možná důležitějším důvodem k velkým očekáváním je kvalita těch několika málo nahrávek, které kapela již vypustila. Debut “Piekło.Labirynty.Diabły” skončil zaslouženě v mnoha žebříčcích ...

  • Shrike – Sieben

    5.5.2014

    H.

    Shrike - Sieben

    V loňském roce se mi do přehrávače mimo jiné zatoulala nahrávka od jisté poměrně nenápadné (aspoň z mého ohledu, na lokální scéně okolo Berlína, odkud formace pochází, to možná bude jinak) německé kapely. Ta kapela se jmenovala Shrike a ta nahrávka zase “Hinab in die vertraute Fremdheit”. Osobně se poměrně rád přehrabuji v hromadě undergroundových black metalových počinů, protože jsem tak trochu naivní a pořád si myslím, že ten underground k black metalu patří a že se tam dá najít spousta opravdu skvělé hudby. A což o to, rozhodně je dost případů, které mě v tom docela utvrzují, nicméně zrovna Shrike se to moc netýkalo… Nebudu vás nijak lakovat, dneska už si z “Hinab in die vertraute Fremdheit” nepamatuju vůbec s výjimkou toho, že jsem to kdysi slyšel a že ...

  • Mortis Mutilati – Nameless Here for Evermore

    4.5.2014

    H.

    Mortis Mutilati - Nameless Here for Evermore

    Když se tu u nás bavíme o black metalu z Francie, většinou jde o onu unikátní avantgardní větev nebo alespoň o kapely, jež do své tvorby vkládají jakýsi nezaměnitelný francouzský feeling, který je odlišuje od žánrových uskupení z okolních zemí. Vedle toho ovšem ve francouzském podzemí existuje i poměrně početná black metalová scéna, jež se drží čistokrevného black metalového kopyta a páchá nefalšované hudební zlo (myšleno co do obsahu, ne nutně co do kvality, ačkoliv i takové případy samozřejmě jsou a bohužel jich není zas tak málo). A přesně do téhle sorty spadá rovněž projekt s názvem Mortis Mutilati… Mortis Mutilati je jednočlennou formací, kterou má na svědomí jistý Macabre. Nejedná se o žádného veterána, naopak – jestli dostupné informace nelžou, mělo by mu být 21 let. Asi tedy nikoho nepřekvapí, že ani Mortis Mutilati ...

  • Metsatöll – Karjajuht

    3.5.2014

    Atreides

    Metsatöll - Karjajuht

    Co se vám vybaví, když se řekne Metsatöll? Pro některé z vás jistě dobře známé jméno, jiným neřekne vůbec nic. Já donedávna patřil zhruba někam doprostřed – o kapele jsem věděl už dlouhou dobu, pokaždé od nich ale slyšel jen pár ukázek z alba a nikdy se k jejich pořádnému poslechu nedostal. Nějak jsem k tomu nikdy neměl důvod, ukázky mě nikdy neuchvátily natolik, abych zkusil nějakou desku zařadit do playlistu od začátku do konce – až do vydání aktuální desky “Karjajuht”. Pro našince takřka nevyslovitelný název alba skýtá téměř na vteřinu přesně pětačtyřicet minut, které pro mě byly de facto premiérou s touhle estonskou skvadrou. Rozhodně jsem od alba neočekával žádný průser, ale když jsem se nad tím hlouběji zamyslel, tak jsem došel k tomu, že vlastně ani nevím, co vlastně očekávám, vzhledem k tomu, že ...

  • Memories of a Dead Man – Ashes of Joy

    2.5.2014

    Kaša

    Memories of a Dead Man - Ashes of Joy

    Když se řekne francouzský moderní progresivní metal, tak mi v mžiku vyskočí na mysl pouhé dvě jména – Gojira a Hacride. Toť vše. Nyní můžu říct, že se má znalost této scény rozšířila o partu, která si říká Memories of a Dead Man a která letos vyrukovala s albem “Ashes of Joy”. Jen aby bylo jasno, tato jména nejsou hudebně naprosto identické a třeba tam, kde Gojira vykládá ten svůj těžkotonážní nářez groove metalem, tam sahají Memories of a Dead Man k melancholicky ambientním melodiím, jimž nechybí napětí, ale je to takové to tlumené napětí držené pod pokličkou. A jaké že “Ashes of Joy” je? Dobré. Dokonce velmi dobré. Vlastně tak dobré, že je možné, že si za pár let budeme o této čtveřici ...

  • Creinium – Project Utopia

    1.5.2014

    Kaša

    Creinium - Project Utopia

    Šestihlavá bestie jménem Creinium sice kráčí po světě teprve krátce, protože její vznik se datuje k roku 2012, nicméně i v tak krátké době je vidět, že pánové nijak nelení a po loňském čtyřskladbovém demosnímku “Modern World Tyranny” přináší další porci autorské tvorby v podobě EP jménem “Project Utopia”, jež sice pořád není vyloženě plnohodnotným albovým debutem (i když slušná půlhodinová stopáž k tomu může svádět), ale přesto je možné si na jeho základě udělat na tuto finskou partu obstojný názor, protože je z něj patrné, jak na tom Creinium jsou a kudy se v budoucnu nejspíš chtějí ubírat. Jinými slovy to mají v hlavě srovnané a k mému vlasatnímu překvapení nezní tento krátkohrající zářez nijak nevyhraněně a roztržitě, poněvadž přesně takový dojem jsem měl po letmém poslechu ukázky jedné ze skladeb. Protože jsem ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy