Recenze

  • Benighted – Carnivore Sublime

    14.4.2014

    Ježura

    Benighted - Carnivore Sublime

    U lidí, kteří nesjíždějí opravdu extrémní žánry prakticky nonstop, je už asi takovým folklórem, že když stanou tváří v tvář nějaké té řádně ostré smečce, tak k ní přistupují spíše s očekáváním nevalného zážitku, než aby byli natěšeni na ta muzikální jatka, která se co nevidět odehrají. Jenže i takoví lidé po dotyčné náloži nezřídka kdy odcházejí nadšení nebo alespoň překvapení zjištěním, jak se ve svých odhadech zmýlili. Důvodem, proč tímto poznatkem otevírám dnešní recenzi, ale není snaha vzdělávat čtenáře, protože ten dost určitě z vlastní zkušenosti ví, o čem je řeč. Kdepak, jenom se tu snažím naznačit, že přesně tohle jsem pár let nazpět zažil na Brutal Assaultu a strůjcem nebyl nikdo jiný než francouzští řezníci Benighted, jimž jsou následující řádky zasvěceny. Ačkoli mi tehdy Benighted poskytli ...

  • Postcode – Zebratronic

    13.4.2014

    Atreides

    Postcode - Zebratronic

    Představte si, že máte kapelu. Je vás aktuálně plus minus pět a na scéně působíte tak od roku 2005. Hrajete silně alternativní post-rock míchaný s dream popem a velmi vyjetým ženským vokálem. Na tom ještě není nic divného. Že vaše skvadra pochází z maličkého ostrova Man, sice není úplně obvyklé, ale že by šlo o něco výstředního? To rozhodně ne. Jenže když většinu vašich přebalů tvoří zebry (opravdu roztomilé zebry), svůj styl si pojmenujete zebracore a vůbec propagujete zebry, kam jen lidské oko dohlédne? To že už krapet mimo je? Tak zhruba to jsou Postcode. Vcelku nenápadná kapela, která je v našich končinách troufám si tvrdit, téměř neznámá, pochází z malého města Douglas, které ač je hlavním (a zároveň největším) městem ostrova Man, ...

  • Arakain – Adrenalinum

    13.4.2014

    Kaša

    Arakain - Adrenalinum

    Vím, že tohle by na úvod recenze zaznít takhle z plna hrdla nemělo, protože o mé objektivitě to moc nevypoví, ale stejně to z následujících bude celkem jasné, takže kdybych měl vyjářit svůj vztah k tuzemské metalové stálici Arakain, tak přiznám, že je nemusím. Ne, že bych je vyloženě neměl rád a opovrhoval vším, na co kdy sáhli, ale na druhou stranu jejich desky neočekávám s velkým napětím a bez problémů se tak poslechu aktuální tvorby vyhýbám, protože to není zrovna můj šálek kávy. A jinak by tomu nebylo ani v případě aktuální řadovky “Adrenalinum”, o níž bych s největší pravděpodobností jinak běžně nezavadil, ale člověk míní, recenze mění, takže se pojďme podívat pod pokličku novinky, která v početné diskografii Arakainu nese pořadové číslo 16. Poučovat čtenáře našeho blogu o historii ...

  • Fight for Ashes – When Passion Goes Fashion

    12.4.2014

    Kaša

    Fight for Ashes - When Passion Goes Fashion

    Víte, říkal jsem si, že si finální verdikt nad “When Passion Goes Fashion” nechám logicky na konec recenze, ale v tomto případě udělám výjimku, protože se mi to prostě hodí do úvodu. Album je to totiž těžce průměrné, stejně jako samotní Fight for Ashes. Neříkám, že jsem od kapely, která se hrdě hlásí k metalcorovému hnutí, čekal vyložené zázraky, ale ta deska prostě na všechny smrdí průměrem, že nemám vůbec chuť se jí nějak přehnaně zabývat. Ptáte se na důvod? Z fleku bych vyjmenoval tucet kapel, které hrají v podstatě úplně totéž a které úplně totéž dělají s mnohem větší grácií. A to se nepovažuji za vyloženého příznivce tohoto hudebního stylu, takže si myslím, že člověk, jenž je jen trošku posluchačsky zběhlejší, by těch part vysypal z rukávu ještě třikrát tolik. Ale ...

  • Manowar – Kings of Metal MMXIV

    12.4.2014

    H.

    Manowar - Kings of Metal MMXIV

    Manowar je svým způsobem vlastně docela prapodivná kapela. Nikdo už těmto samozvaným králům metalu nikdy neodpáře, že se výraznou měrou zapsali do kroniky svého žánru a že z minulosti mají na kontě mnoho alb, která jsou zcela právem považována za klasiku. Naprosto upřímně říkám, že mám některé jejich desky dodnes hodně rád, byť zčásti vlastně jen z nostalgie, jelikož na fošnách jako “Fighting the World” nebo “Kings of Metal” jsem svého času doslova vyrůstal. Rozhodně Manowar neupírám, že mají legendární status a že je vlastně i zasloužený, protože některé ty staré fošny jsou dodnes majstrštyky. Nicméně pro mě osobně tahle kapela skončila v 90. letech po nahrávce “Louder Than Hell” z roku 1996, kterou také považuji možná za to nejlepší, co kdy vydali, protože ji na rozdíl od asi nejznámější “Kings ...

  • Khroma – Collapse

    11.4.2014

    H.

    Khroma - Collapse

    Khroma je relativně mladá formace, jež pochází z Helsinek, hlavního města Finska. Pánové o sobě tvrdí, že drtí elektronický alternativní metal, což mně osobně zní jako vcelku zajímavý žánrový základ, z něhož by klidně mohlo vylézt cokoliv od trip-hopem nasáklé atmosféry až po agresivní parní válec. Tak se pojďme podívat, jak to tedy na debutové desce “Collapse” vypadá… Pokud nikdo z vás není proti, začal bych několika letmými poznatky ohledně oněch žánrů. Žádné protesty neslyším, tak hurá na věc… Z oněch dvou nenápadných nástřelů, které jsem naznačil v úvodním odstavci, mají Khroma rozhodně blíže k tomu druhému jmenovanému. Tedy, přesněji řečeno, jsou přesně tím druhým jmenovaným. Nějakou atmosféru moc nečekejte – i když se nějaké to zvolnění tempa na “Collapse” jistě najde, gró alba tvoří tah na bránu, který je evidentně ...

  • Circle of Witches – Rock the Evil

    10.4.2014

    Kaša

    Circle of Witches - Rock the Evil

    O tom, že dřevní stoner rock a stoner metal jsou aktuálně v kurzu, není třeba polemizovat, protože je obecně známá věc, že snad vše, co jen trošku smrdí retrem, sklízí v posledních letech nemalé úspěchy, takže tento stav vygradoval až do takové podoby, v jakém se minulou dekádu nacházel metalcore. No dobře, možná trošku přeháním, ale uznejte, že kapel, které oprášily stará dobrá léta, je všude plno a najít mezi nimi skutečné klenoty, jež se pouze neschovávají ve stádu a nekrčí se ve stínu těch největších samců, je čím dál těžší. Teď by se hodilo pro efekt říct, že Circle of Witches jsou onou výjimkou a jedním z mála klenotů, na nějž světla reflektorů nedosvítí, protože jeho možnosti jsou omezené a nemůže tak osvítit každou z obrovského množství kapel, ...

  • Massacre – Back from Beyond

    10.4.2014

    Stick

    Massacre - Back from Beyond

    Američtí Massacre, jejichž debut “From Beyond” je opředen až legendárním statusem, se po dvaceti třech letech vracejí s nástupcem (pomíjím přešlap v podobě “Promises” z roku 1996), nazvaným “překvapivě” “Back from Beyond”. Hovořím sice o návratu, ale pouze tak napůl, jelikož z původní sestavy zde figuruje akorát kytarista Rick Rozz, který patřil k velmi výrazným persónám vlny amerického death metalu 90. let. Však taky stál u vzniku jedné z největších ikon, Death (především ještě původní Mantas, u Death zanechal otisk na albu “Leprosy”). Druhým je baskytarista, většině známý Terry Butler, jenž se podepsal v mnoha výrazných uskupeních, Death nevyjímaje. U nich nahrál konkrétně album “Spiritual Healing”. Z dalších kapel jmenujme dnes už bývalé působiště Six Feet Under. Prvního odpadlíka z původní sestavy této americké veličiny, bubeníka Billa Andrewse, nahradil mně neznámý Mike Mazzonetto. ...

  • High Purity – Z euforie vězení

    9.4.2014

    H.

    High Purity - Z euforie vězení

    Pokud Sicmaggot sledujete již nějakou dobu, jistě to pro vás nebude vůbec nic nového, nicméně všechny nově příchozí a případné náhodné kolemjdoucí raději upozorním, že nejsem a s největší pravděpodobností už asi ani nikdy nebudu hardcore fanda grindcoru. Na druhou stranu mám ovšem pro tuhle hudbu na rozdíl od většiny lidí, kteří nejsou zapálenými grindery, pořád pochopení, nevidím v ní bezduchý bordel, naopak si na ní cením toho, že je z ní takřka vždy cítit obrovské nadšení a srdcařství jako u málokterého jiného žánru. Ačkoliv se občas sám sobě divím, jaké prasečiny občas zvládnu strávit, občas se přece jenom – a vcelku logicky, když nejsem die hard grinder – stane, že si ne se vším úplně potykám. To byl zpočátku případ i brněnské smečky High Purity a její druhé ...

  • Architects – Lost Forever // Lost Together

    9.4.2014

    Ježura

    Architects - Lost Forever // Lost Together

    Není to nijak dávno, vlastně jen pouhé dva nebo tři roky, co se můj vztah k metalcorovému žánru dal popsat řadou přívlastků, aniž by však jakýkoli z nich v sobě měl cokoli pozitivního. Jak ale člověk stárne, moudří a opouští ho předsudky, ani mě neminulo poznání, že stejně jako každý hudební žánr i metalcore může nabídnout a také nabízí celou řadu příkladů, že to jde udělat i dobře. Náhoda tomu chtěla, že právě Britové Architects byli jednou z prvních žánrových kapel, které mě v tomto přesvědčení utvrdili, a nyní se – takřka přesně dva roky od vydání jejich tehdejší desky “Daybreaker” – setkáváme znovu. Pochopitelně se tak děje při příležitosti vydání nového alba, takže se pojďme podívat, jestli Architects zvládli navázat na naše velmi zdařilé první rande. Ono to ...

  • Crematory – Antiserum

    8.4.2014

    H.

    Crematory - Antiserum

    Němečtí Crematory byli z mého pohledu vždy takovou trochu podivnou skupinou. Na jednu stranu už to táhnou fakt dlouho, vydali dvanáct regulérních řadovek a nespočet dalších neřadovek, mají dost slušnou fanouškovskou základnu, zanechali na metalové scéně solidní stopu… já osobně jsem jim ovšem nikdy nemohl přijít na chuť. Uznávám, že nějak zevrubněji znám v podstatě pouze novější tvorbu po roce 2000 (a ani tu ne úplně komplet), ale cokoliv jsem si od nich kdy pustil, to mě nudilo tak ohromným způsobem, že jsem jednoduše nikdy němel potřebu, chuť, vůli a náladu si od nich shánět a poslouchat něco dalšího. Hlavní důvody toho, proč mi jejich hudba tak neseděla, si však povíme až o něco níže… Nabízí se ale klasická otázka, kterou si jistě nejeden z vás ...

  • Brainscan – Reflections

    7.4.2014

    Ježura

    Brainscan - Reflections

    Ačkoli se o banskobystrických Brainscan asi nedá hovořit jako o kdovíjakých mazácích, za šest let své existence se pánové dovedli na scéně poměrně slušně etablovat, a i když je někdo přímo nezná, dost určitě už jméno téhle kapely alespoň zaslechl či zahlédl někde na plakátu. A jelikož je to už pár měsíců, co Brainscan vypustili do světa v pořadí čtvrtou vlaštovku jménem “Reflections”, je nejvyšší čas se jí podívat na zoubek. Když se člověk koukne, jak povedený grafický kabátek Brainscan svému novému dítku nadělili, a postaví to vedle té relativní proslulosti, kterou si kapela stihla za těch pár let vybudovat, prvotní očekávání nejsou nijak překvapivá – i člověk tvorbou Brainscan zcela nepolíbený dost určitě zavětří potenciálně zdařilou desku, která by mohla příjemně překvapit, a pokud ne překvapit, tak alespoň jakž takž ...

  • Курск – Имена на стенe

    7.4.2014

    H.

    Kypck - Imena na stene

    Dodneška si docela živě vzpomínám na to, jak jsem se poprvé setkal se jménem finské formace Курск. Bylo to někdy v polovině roku 2008 a samozřejmě se tak tehdy stalo pomocí toho času aktuálního debutu “Черно”. Rozhodně se ovšem nejednalo o lásku na první pohled (poslech). Byl jsem tehdy na album ohromně zvědavý, protože na něj zachytil několik extrémně nadšených ohlasů, jenže první poslech mě docela zklamal a neslyšel jsem v tom nic jiného než vcelku normální doom metal. Nicméně, jak už tomu tak u těch nejlepších záležitostí bývá, první setkání nebývá tak úplně směrodatné – a i “Черно” patřilo k těm nahrávkám, jimž člověk musel dát čas, než se pořádně rozležely a vyrostly do podoby (v tomto případě) doom metalového klenotu. A přesně tehdy jsem se do muziky Курск opravdu zamiloval a finská ...

  • Negative Voice – Infinite Dissonance

    6.4.2014

    H.

    Negative Voice - Infinite Dissonance

    Upřímně nemám tušení, jak se to stalo, ale z nějakého prapodivného důvodu jsem kdesi nabyl dojmu, že od ruské formace s názvem Negative Voice dostanu nějaký špinavý agresivní primitivní black metal, dejme tomu cosi ve stylu starší tvorby krajanů Blackdeath. Nicméně, chyba lávky… Ačkoliv příliš známým jménem Negative Voice doposud nejsou, jejich kořeny sahají až na konec 90. let. Tehdejší inkarnace ovšem neměla dlouhého trvání, nějaký demosnímek nejspíš vznikl, nejedná se však o nic, co by stálo za řeč. Věci se začínají trochu hýbat až s rokem 2010, kdy dochází k regulérní obnově činnosti, jež po jednom EP a jedné demo nahrávce konečně o dvě léta později vyústila v natočení regulérního dlouhohrajícího debutu “Infinite Dissonance”, jenž vychází zkraje roku 2013 vlastním nákladem. Koncem letošního března pak dochází k jeho reedici, tentokrát už ...

  • Combichrist – We Love You

    5.4.2014

    H.

    Combichrist - We Love You

    Nijak se netajím tím, že Combichrist jsou jednou z mých nejoblíbenějších industriálních kapel… dnes už vlastně pomalu jednou z mých nejoblíbenějších kapel vůbec. Desky “Everybody Hates You” (2005), “What the Fuck Is Wrong with You People?” (2007) a “Today We Are All Demons” (2009) jsou totální pecky do držky, kde je jedna absolutní bomba za druhou. Následující “Making Monsters” (2010) sice bylo oproti svému předchůdci o malinký kousek méně dobré, ale pořád to byla kurevská paráda, v níž o extrémně silné songy nebylo nouze. Asi tedy není divu, že jsem se neskutečně těšil i na letošní šestou řadovku “We Love You”, která popravdě řečeno patřila mezi má nejočekávanější alba letošního roku… Jistě víte, jak to bývá… pokud člověk recenzuje svojí oblíbenou kapelu, má tendenci jí trochu ...

  • Vanden Plas – Chronicles of the Immortals Netherworld (Path 1)

    4.4.2014

    Onotius

    Vanden Plas - Chronicles of the Immortals Netherworld (Path 1)

    Mé první setkání s německými progresivně metalovými Vanden Plas se uskutečnilo před dvěma lety prostřednictvím desky “Beyond Daylight” z roku 2002, která nabízela zdařilý materiál, jenž, ač nezapřel svou inspiraci v legendární “Awake” od amerických titánů žánru Dream Theater, měl svou osobitou tvář determinovanou specifickým rukopisem, bavil a nabízel příjemnou alternativu k zaběhlé progové stálici. Pravda, nejednalo se vskutku o nic převratného, co by zásadně posouvalo hranice žánru do nevídaných výšin, šlo pouze o hodně povedenou ukázku vysoce kvalitního žánrového standardu s notnou dávkou řemeslné zručnosti a skvělými melodiemi. Házet Vanden Plas mezi všemožné Dream Theater revivaly, jak to bývá zvykem vždy, když nějaká kapela se slyšitelněji inspiruje, by bylo vskutku dost krátkozraké už jen díky faktu, že kořeny těchto Němců sahají již na počátek 80. let (oficiálně aktivní jsou ...

  • Discipline X – Wasted in Hollywood

    4.4.2014

    Kaša

    Discipline X - Wasted in Hollywood

    Nikdy jsem se nijak netajil tím, že crossover thrashové party mám hodně rád. Tato neurvalá hudba, která v sobě pojí rychlost a jednoduchost hardcore punku a agresivitu thrashových kapel, je přesně ten typ muziky, který vyhledávám v případě, že mám zájem o nic neřešící hudební doprovod, jenž si na nic nehraje, nesnaží se bořit stylové mantinely a velmi dobře se poslouchá. Správně tušíte, že Discipline X svým směřováním spadají právě do této škatulky. S notnou dávkou nadsázky by se dalo říct, že by recenze mohla skončit právě zde a věděli byste vše podstatné, protože když už se kapela vydá tímto směrem, tak má natolik úzké hudební mantinely, že je velmi lehké si představit, jak asi zní. A to bez znalosti byť jen jediné skladby. Vlastně jedinou vyloženou ...

  • Plebeian Grandstand – Lowgazers

    3.4.2014

    Thy Mirra

    Plebeian Grandstand - Lowgazers

    V roce 1970 sovětští geologové otevřeli v Murmanské oblasti na poloostrově Kola superhluboký podzemní vrt, jenž měl původně dosahovat až patnáct kilometrů hluboko. V roce 1992 byl však výzkum zastaven v hloubce 12 261 metrů. Od konce 90. let se internetem šíří “městská legenda”, že výzkumníci údajně do vrtu spustili mikrofon a ze záznamu slyšeli zvuky, které vycházely ze samotného pekla. Vědci byli po poslechu milionu hlasů umírajících duší smrtelně vystrašeni, někteří z nich se zbláznili a vrt byl okamžitě uzavřen. Teď k věci… Úplně stejný pocit jsem měl z poslechu desky “Lowgazers” od Francouzů Plebeian Grandstand. Myslím, že jsem nikdy nic podobného neslyšel. Last.fm to vidí jinak, že prý “screamo”… já bych to popsal jako něco mezi mathcorem a black metalem, ale na tom asi úplně nesejde. Vlastně ani moc nevím, co ...

  • In My Shiver – Delicate Poison

    3.4.2014

    Atreides

    In My Shiver - Delicate Poison

    Pokud jste do dnešní recenze o jménu In My Shiver neslyšeli, vůbec si s tím nelamte hlavu. Já jsem na tom docela podobně, poněvadž jsem o ní prvně zaslechl, když jsem k recenzi dostal její promo. A můžu vám říct, že když jsem se dozvěděl, že tahle banda je původem z Itálie, začal jsem mít dost vážné pochybnosti o tom, co to vlastně bude zač, neboť v poslední době mám s Italy několik… ne docela dobrých zkušeností. Řečeno bez příkras, obvykle to byl buď šedý průměr, nebo rovnou regulérní odpad, alespoň co se power metalu týče. Nicméně tohle pro In My Shiver neplatí – jejich letošní novinka rozhodně není pouhopouhý průměr a pokud máte (post-)black metal, případně shoegaze nebo post-rock ve vašich oblíbených žánrech, měli byste právě teď mít oči ...

  • Electrocution – Metaphysincarnation

    2.4.2014

    Stick

    Electrocution - Metaphysincarnation

    Že jste nikdy neslyšeli o italských Electrocution? To nic, já se o nich poprvé také dozvěděl až přistáním jejich aktuální desky “Metaphysincarnation” na mém stole. Přestože prakticky neznámí, svůj první počin vydali již před jednadvaceti lety, aby pak nastala doba dlouhého prázdna, vyplněného dvěma EP a jedním splitkem, než se původní sestava rozhodla poctít metalový svět novou nahrávkou. Zatímco debut sekal nahrubo a měl v sobě dozvuky klasické americké školy (byť s technickými přesahy), novinka se nese vyloženě ve vodách technického (progresivního) death metalu. Necelých čtyřicet minut trvající nálož startuje epickým intrem skladby “Wireworm”. Ta poté exploduje v nánosech melodických riffů, razantních bicích a agresivního, ale srozumitelného řevu vokalisty a kytaristy v jednom, nesoucího jméno Mick Montaguti. V podstatě od samého začátku začíná být vcelku jasné, čeho se vám při poslechu ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy