Recenze

  • Tortharry – Follow

    14.3.2014

    Ježura

    Tortharry - Follow

    Ať už máte domácí death metalisty Tortharry rádi či ne, jedno jim v žádném případě upřít nelze – nejsou to žádná ořezávátka, kterým by teklo mléko po bradě. Death metalové vody brázdí už od roku 1991 a za těch 23 let stihli dosáhnout nejednoho úspěchu – projeli svět, vybudovali solidní renomé vlastnímu festivalu a v neposlední řadě vydali osm řadových desek. Poslední z nich vyšla v listopadu loňského roku, jmenuje se “Follow” a právě o ní bude dnešní povídání. Nemůžu o sobě tvrdit, že bych byl na Tortharry nějakým přeborníkem, to opravdu ne, nicméně co jejich jméno registruji, spojuji si jej s nekompromisní death metalovou rubanicí a ničím jiným. A “Follow” v tomto ohledu rozhodně nedává sebemenší důvod, abych svůj názor jakkoli přehodnocoval, spíš mě v něm naopak utvrzuje. “Follow” ...

  • Van Canto – Dawn of the Brave

    13.3.2014

    nK_!

    Van Canto - Dawn of the Brave

    Po tříleté odmlce vychází německé power a cappella bandě Van Canto již pátá řadová deska nesoucí název “Dawn of the Brave”. Očekávání byla nemalá, ale po ne moc silné “Break the Silence” z roku 2011 také poměrně střízlivá. Povedlo se těmto průkopníkům nových žánrů natočit desku, která by mohla mít ambice prorazit díru do hudebního světa? Minimálně těmi skvělými covery ano. Někdo by se mohl zeptat, co znamená výraz “power a cappella”. Vysvětlím jednoduše právě na příkladu Van Canto. Na celé 51minutové stopáži “Dawn of the Brave” (a na jakékoliv jiné libovolně zvolené desce z jejich diskografie) z tradičních nástrojů neuslyšíte zhola nic, pouze bicí. Zbytek obstarávají hlasové dispozice jednotlivých členů kapely.

  • Astra – Broken Balance

    12.3.2014

    Kaša

    Astra - Broken Balance

    O italské pětici Astra, která na hudební mapě existuje někdy od začátku tisíciletí, toho hodně prozradí už jen fakt, že původně rozjížděli svou kariéru jako coverband slavných zámořských kolegů Dream Theater, což jim vydrželo dobré dva roky a byli v tom nejspíš dobří, protože vyhráli jakousi italskou soutěž, kde porazili další party se stejným posláním. S tímhle se pochopitelně nedá brázdit pódia donekonečna, takže postupem času, po sérii demosnímků, vzniklo debutové album “About Me: Through Life and Beyond” z roku 2006, na něž navazoval o tři roky mladší nástupce “From Within”. Posluchač nemusí být Columbo, aby vytušil, že tohle se prostě v budoucí (teď mluvím o vlastní) tvorbě nějakým způsobem podepíše. Protože jsem předchozí dvojici desek neslyšel, tak budu mluvit pouze o novince, která je důkazem, že podepsalo. S klidným ...

  • Azziard – Vésanie

    11.3.2014

    H.

    Azziard - Vésanie

    Black metalových kapel po světě běhají tisíce… pravda, pomalu tak polovina z nich jsou jednočlenné projekty, přičemž každý ten člověk má na triku deset skupin a pod každou z nich jedno demíčko, ale to nevadí, i tak jich je hodně. Stejně tak hodně je i death metalu – i kapel tohoto žánru jsou doslova tisíce. A – vcelku logicky – je hodně také formací, které ve své muzice spojují oba tyto styly dohromady. A právě do této sorty spadá rovněž jistá francouzská pětice, jež sebe sama nazývá jako Azziard… Azziard rozhodně nepatří mezi nějaká známá jména – alespoň tedy z našeho pohledu, protože případnou profláknutost kapely na lokální scéně posoudit vážně nedokážu. O nějaké vyložené cucáky se však nejedná, protože za sebou mají víc jak desetiletou činnost, dvě desky ...

  • Stormhold – Eyes in the Eyes

    10.3.2014

    Atreides

    Stormhold - Eyes in the Eyes

    Bělorusko vskutku není tradiční zemí pro metalové kapely. Stačí si vzpomenout, jaká aféra vznikla zakázáním koncertu německých Rammstein. Tento postoj garnitury k mírně perverznímu vystoupení kapely však nic nemění na tom, že i v zemi, v níž prakticky vládne diktatura, vznikají metalové celky velmi slušné úrovně – a to jak skladatelsky, tak i technickým zázemím. Dnes recenzované ípko “Eyes in the Eyes” od Stormhold do této kategorie zapadají na výbornou. A jak konkrétně? To by vám snad měly objasnit následující řádky. Šestičlenná smečka původem z Gomelu drhne cosi na způsob melodického death metalu. Bylo by ale chybou očekávat placku podle posledního střihu, spíše naopak. V rámci tří skladeb vám Stormhold představují tři poněkud odlišné tváře své tvorby. Nebo spíše představili, neboť tento drobný zářez do pažby přibyl do diskografie na začátku ...

  • Kampfar – Djevelmakt

    10.3.2014

    H.

    Kampfar - Djevelmakt

    Sice jsem se o tomhle svého času poměrně solidně rozepisoval už v recenzi na předcházející desku “Mare”, nicméně si myslím, že jde v historii Kampfar o natolik důležité skutečnosti, že nebude od věci se jimi probrat znovu. Jakkoliv to tedy asi většině lidí přijde nudné, i dnešní článek začneme obligátní omáčkou o minulosti kapely… Kořeny Kampfar se datují až hluboko do počátku 90. let, tedy do doby, kdy v Norsku, odkud Kampfar pocházejí, vrcholila jedna z nejextrémnějších hudebních frakcí vůbec. Kampfar (resp. i nepřímý předchůdce jejich Mock) ovšem vždy stáli trochu stranou všech nechvalně proslulých událostí, takříkajíc si hleděli svého a prim v jejich případě hrála muzika, jež se vcelku rychle vykrystalizovala do takřka skvostné podoby. Jak samotní Kampfar vždy tvrdili, jejich unikátní sound byl dán kombinací black metalových kořenů zpěváka Dolka a folkových kořenů ...

  • Viza – Aria

    9.3.2014

    Thy Mirra

    Viza - Aria

    Na začátek recenze je potřeba říci: miluju crossovery v hudbě! Slovem crossover v tomto případě myslím nějakou neobvyklou kombinaci, jako když se v jednom sešitě potká Batman s Wolverinem. Miluju crossovery v hudbě, když se setkají vlivy dvou hudebních stylů, když se u Rage Against the Machine potkává hip-hopová rytmika s kytarovým drivem nebo se u Celldwellera snoubí čistota synťáků se zrnitostí kytar. Miluju to proto, že podobné projekty do striktního světa metalu, tj. dvě kytary, basa, bicí a zpěv, vnáší oživení v podobě elementů odjinud. Ve chvíli, kdy jsem poprvé uslyšel o kapele Viza, moje srdíčko zaplesalo, rock se tady potkává s východním folklórem, to bude super! Realita se ale ne vždy setká s očekáváním. V únoru jsem se dostal na jejich koncert v Rock Café a moc mě to nebralo, což jsem přisuzoval faktu, že jsem si je nestačil ...

  • The Unguided – Fragile Immortality

    9.3.2014

    Kaša

    The Unguided - Fragile Immortality

    To jsem si zas jednou naběhl na vidle, když sem se ujal vzít si na recenzi druhé album party, která si říká The Unguided. Ačkoli, abych nekecal, můžu si za to sám, protože jsem byl upřímně zvědavý na můj vlastní názor na toto album, jehož předchůdce s titulem “Hell Frost” jsem zde jako jedno z prvních mnou recenzovaných alb odměnil dnes až přehnanými šesti body, ale znáte to, každý nějak začíná… Je zajímavé, že to, co se před dvěma lety člověku zdálo jako tuctová kýčovitá deska, která i přesto dokázala slušně zabavit, se najednou jeví jako nechutná sračka, která nejenže nestojí za koupi, ale dovolím si tvrdit, že ani za tu krádež z internetových warezů, protože “Fragile Immortality”, jak zní název druhého alba této pětice, je skrz naskrz prostoupené hudební ...

  • Skindred – Kill the Power

    8.3.2014

    Ježura

    Skindred - Kill the Power

    Velšští Skindred jsou dost unikátní formací. Alespoň já tedy nevím o žádné jiné kapele, která by ve své hudbě míchala metal s reaggae plus další hromadu slabších či silnějších hudebních vlivů. Není tedy divu, že to Skindred docela šlape a určitě si nemohou stěžovat na nedostatečnou fanouškovskou základnu, což potvrzuje mimo jiné i skutečnost, že od založení kapely uběhlo už dvanáct let a pět řadových alb. A na poslední z nich, desku “Kill the Power”, se dnes podíváme trochu blíže. Jelikož až na pár výjimek nejsem s předchozí tvorbou Skindred obeznámen, čekal jsem od “Kill the Power” v zásadě jednoduchou záležitost, ve které se rytmické a úderné kytary prolínají s typickým reggae vokálem Benjiho Webbe, která se bude příjemně poslouchat a která zabaví – a “Kill the Power” má vlastně celkem naplnila, protože ...

  • Thou Shell of Death – Sepulchral Silence

    7.3.2014

    H.

    Thou Shell of Death - Sepulchral Silence

    Jméno estonského black metalového tria Thou Shell of Death by českému posluchači, který se nebojí sledovat i undergroundovou scénu, nemuselo být neznámé, protože kapela byla již několikrát hostem na našich domácích pódiích – v loňském roce se tu objevila na několika klubových koncertech a ještě rok předtím si pak zahrála na festivalu Hell Fast Attack. V loňském roce Thou Shell of Death vydali po jednom demosnímku a split albu s německými Wedard také svou první dlouhohrající desku s názvem “Sepulchral Silence” – nyní se podíváme na to, jak to vypadá. Co se hudební náplně týče, rozhodně se nejedná o nic vyloženě složitého nebo dokonce dříve neslyšeného. Ten model black metalu, s nímž se Thou Shell of Death jali sami sebe prezentovat, v zásadě rozhodně není ničím vysloveně originálním. Jaký ten recept tedy je? Muzika ...

  • Grenouer – Blood on the Face

    6.3.2014

    Kaša

    Grenouer - Blood on the Face

    Je to možná tak trochu nespravedlivé, ale od mladých začínajících kapel zpravidla nečekám vyloženě překvapivé výkony, takže už tak nějak střízlivě přistupuji k jejich albům s očekáváním standardní porce žánrově nijak oslnujícího přednesu, což je přesně ten přístup, s nímž jsem šel do loňského počinu ruské pětice Grenouer s titulem “Blood on the Face”. Jaké překvapení jsem pak zažil, když jsem nahlédl do diskografie a zjistil, že poslední album je již sedmým počinem této party, která tak logicky nepatří mezi výtvory nedávné doby; historie Grenouer sahá až do počátku devadesátých let, kdy jako špinavá formace vezoucí se na vlně thrash/death metalu staré Sepultury šířila zkázu prostřednictím demosnímků s názvy “Death of a Bite” či “Fiery Swans”. Od té doby už uběhla pěkná řádka let a stejně tak se (i díky ...

  • Dhampyr – Withdrawals & Candy Heavens

    5.3.2014

    H.

    Dhampyr - Withdrawals & Candy Heavens

    O zámořském black metalovém duu Dhampyr jsem jaktěživ neslyšel, dokud u mě náhodou nepřistála jeho nejnovější nahrávka s názvem “Withdrawals & Candy Heavens”, a to si dovolím trochu neskromně tvrdit, že jistý minimální přehled na black metalové scéně ještě mám. Aniž bych chtěl drahého čtenáře jakkoliv podceňovat, rozhodně bych se nedivil, kdybych v tom nebyl sám, kdo o Dhampyr doposud neslyšel… jednoduše řečeno, příliš známé jméno to není. Přesto toho má tato dvojice, která se skrývá pod písmenky E. (baskytara) a H.L. (zpěv a zbytek nástrojů), za těch pár let, co se na scéně pohybuje, za sebou docela dost. Tedy, skoro vlastně až moc, chtělo by se říct… Budeme-li brát všemocnou metalovou encyklopedii jakožto relevantní zdroj informací, pak se vznik Dhampyr datuje do roku 2007, přičemž první počin se objevil ...

  • Ektomorf – Retribution

    5.3.2014

    Kaša

    Ektomorf - Retribution

    Status, v němž se aktuálně nachází maďarská úderka Ektomorf, by se dal svým způsobem označit za klasický. Téměř neměnný cyklus ohraničený jedním studiovým albem a jedním turné značí v případě této party jedno jediné, a sice že se skoro-pravidelným dvouletým odstupem tady máme v pořadí už deváté studiové album čtveřice, jejíž vznik by se trochu škarohlídsky dal připsat personálnímu rozkolu v řadách legendární Sepultury. Jakoby se parta kolem frontmana Zoltána Farkase nechtěla smířit s tím, že model, jímž Sepultura bořila hranice mezi groove/thrashem a etnickými prvky, je pryč, a začali tak drhnout vlastní verzi, která se jen tak mimochodem dosti výrazně podobá té, jíž v řadách brazilských velikánů razila bývalá ikona Max Cavalera. Nakolik je tento přístup v pohodě a nakolik se díky tomu dají považovat Ektomorf za relativně zbytečnou partu, ...

  • The Committee – Power Through Unity

    4.3.2014

    H.

    The Committee - Power Through Unity

    Ačkoliv by někoho mohla obálka desky “Power Through Unity”, názvy jejích skladeb nebo i další věci svádět k tomu, aby si myslel, že máme v případě mezinárodního projektu The Committee co do činění s nějakou extrémně pravicovou sebrankou, ve skutečnosti je asi tak na deseti místech na webu kapely napsáno, že The Committee nepodporují jakékoliv politické ideologie. V obligátním informačním letáku, který jsem společně s albem obdržel, je to vyznačeno tak velkým a tučným písmem, že asi vážně chtějí, abych to tu řekl, tudíž to říkám, aby všichni osvícení bojovníci, kteří žijí v přesvědčení, že kdo není anarchistický pankáč, je nácek, mohli v klidu spát, a abychom se mohli nerušeně věnovat muzice… Jak už bylo řečeno, The Committee je mezinárodní projekt. Potkávají se v něm čtyři muzikanti původem z Nizozemska, Francie, ...

  • Mayan – Antagonise

    4.3.2014

    Onotius

    Mayan - Antagonise

    Mark Jansen, skladatelský mozek nadějných holandských symfoniků Epica a někdejší kytarista dnes již neexistujících After Forever, se před dvěma lety rozhodl společně s klávesistou Jackem Driessenem (ex-After Forever) nahrát desku kombinující heavy metal s technickým death metalem a symphonic metalem, a tak vzniklo album “Quarterpast”, na němž se kromě Isaaca Delahaye a Ariëna Van Weesenbeeka (oba Epica, ex-God Dethroned) a Franka Schiphorsta, kteří doplnili stálou sestavu, podílelo mnoho hostů jako například Simone Simons z Markovy domovské kapely či Henning Basse ze Sons of Seasons. Deska nabízela dostatečně tvrdý, přitom však epický metal plný riffů, melodií a vyhrávek, který celkem šikovně ukázal tvář tvrdší symfonicky metalové opery s dominujícím growlingem, přesto byl trochu brzděn typicky powermetalovou produkcí Saschy Paetha. Ač měla hudba trochu evokující srážku takové ...

  • One Machine – The Distortion of Lies and the Overdriven Truth

    3.3.2014

    Ježura

    One Machine - The Distortion of Lies and the Overdriven Truth

    Jak známo, sestavy prakticky všech kapel se postupem času obměňují a jednotliví členové přicházejí a odcházejí. Samozřejmě pak není vůbec nic výjimečného, když se pár takových muzikantů bez angažmá navzájem dohodne a založí kapelu novou, ve které mohou zúročit své zkušenosti a vdechnout život vlastním hudebním vizím. Steve Smyth, který si v uplynulých letech prošel angažmá u Testament, Vicious Rumors nebo Nevermore, je přesně takovým muzikantem, a když dával dohromady kapelu One Machine, jejíž debut je předmětem dnešní recenze, sehnal k sobě další zkušené muzikanty, kteří mají za sebou působení třeba u Mercenary nebo Mnemic. Říkáte si, že je taková sestavička příslibem zajímavých věcí? To máte naprostou pravdu, takže je nejvyšší čas trochu si posvítit na to, jak ve světle těchto ne úplně malých očekávání deska ...

  • Frozen Hell – Rise!

    2.3.2014

    Ježura

    Frozen Hell - Rise

    Pochybuji, že by se mezi čtenáři našel někdo, kdo by neznal okřídlené rčení o tom, že teprve až peklo zmrzne, tak něco… Pokud bychom prohlásili všechny postuláty s tímto rčením spojené za pravdivé, vyvstává nám tu takřka nekonečná řada událostí, které se stanou, když peklo skutečně zamrzne, a věřím, že nejeden z těch, kterým třídní krasavice pod touto zákeřnou podmínkou přislíbila rande, v koutku duše vyčkává den, kdy se tak skutečně stane. Určitou naději těmto nešťastníkům přináší debutové EP “Rise!” mladé italské kapely Frozen Hell, jenže všichni, kdo už by se snad těšili, se mohou zase pěkně hodit do klidu. Z tohohle zmrzlého pekla vážně nic kloudného nekouká… Melodický death metal, pod jehož zástavou Frozen Hell táhnou do boje o přízeň publika, má v dnešní době to nejlepší už asi ...

  • Primal Fear – Delivering the Black

    2.3.2014

    Atreides

    Primal Fear - Delivering the Black

    Němečtí Primal Fear rozhodně nejsou neznámým jménem – na hudební scéně působí dobře sedmnáctým rokem a jejich letošní deska “Delivering the Black” je již jejich desátým počinem – což rozhodně není málo. Jeden by si mohl říct, že taková kadence alb se nutně podepíše na jejich kvalitě a myslím, že mi nikdo nemůže mít za zlé, když jsem od novinky nijak závratné kvality ani neočekával. Dobře odvedenou práci – to ano, stejně jako alespoň určitou míru chytlavosti. Ostatně, bylo by opravdu smutné, kdyby kapela ražení Primal Fear s devíti předešlými zářezy v diskografii posrala i tu řemeslnou stránku, což je u mě minimem, pod které by neměla klesnout snad žádná skupina, která chce něco vydat. Relativně nízko nastavenou laťku očekávání však pětice muzikantů hravě ...

  • Evil – Legenda neskrotných živlov

    1.3.2014

    H.

    Evil - Legenda neskrotných živlov

    Možná je to jen čistě subjektivní pocit, ale zdá se mi, že v posledních několika málo letech se v rámci československé scény značně navýšil počet opravdu vysoce kvalitních desek z black metalového podzemí – ostatně jenom loňský rok je toho důkazem a snad ani netřeba jmenovat, na která jména člověk naráží. V této chvíli je pro nás totiž důležitý fakt, že se svou trošku do mlýna v listopadu rozhodl přidat rovněž slovenský projekt Evil v podobě dlouhohrající prvotiny “Legenda neskrotných živlov”… Jak již bylo řečeno, formálně je “Legenda neskrotných živlov” velkým debutem Evil, pokud by si ovšem někdo nezasvěcený myslel, že jde tím pádem o mladou a nezkušenou kapelu, bude docela vedle. Evil totiž slovenským podzemím křižují již pěkných pár let a mají na svém kontě pěknou řádku nedlouhohrajících ...

  • Grand Magus – Triumph and Power

    28.2.2014

    Kaša

    Grand Magus - Triumph and Power

    Od doby, co mě před necelými dvěma lety Grand Magus svým tehdejším zářezem “The Hunt” doslova skolili na lopatky, jsem nelenil a velmi rychle jsem se dostal taky ke zbytku diskografie pro mě tehdy relativně neznámé trojice, o níž jsem nějaké to základní povědomí měl, ale prakticky jsem od nich neslyšel jedinou celou píseň. No, a protože, jak už to tak někdy bývá, se mi i ostatní alba Grand Magus velmi rychle zalíbila, na sedmou řadovku “Triumph and Power” už jsem se celkem dost těšil a přistupoval k ní s poměrně jasnými očekáváními. O hudební náplni nemohl být snad pochyb, takže vidina díla, na němž se heavy metalové základy spájí v jeden dokonalý celek se stoner-doomovými dozvuky, doplněný o velmi charismatický vokál Janneho “JB” Christofferssona, se mi samozřejmě vyplnila, ovšem hlavní byla očekávání kvalitativní. A ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy