Recenze

  • 71TonMan – 71TonMan

    11.2.2014

    Kaša

    71TonMan - 71TonMan

    Polská pětice s nicneříkajícím jménem 71TonMan, jejíž členové se skrývají za iniciály, takže sestava ve složení J.W., T.G., M.Z., J.J. a K.J. neřekne nikomu nic víc než samotné jméno kapely, se na svém debutovém eponymním albu “71TonMan” zhlédla v heavy metalové historii založené na tíživých kytarových plochách a opatrné rytmice, která v žádném případě nikam nespěchá. Přestože se 71TonMan schovávají za škatulkami doom či sludge metal, tak vězte, že tohle je album na míru ušité fanouškům starých Black Sabbath a jim podobným partám, které kdysi psaly hudební historii těžkého a hlavně utahaného kovu. Papírově to nezní vůbec špatně, protože 71TonMan předkládají na ploše čtyřiceti minut pomalou, ale vážně pomalou fúzi stoner/sludge/doom (a kdovíčeho všeho ještě) metalu lehce říznutého s hrubým nelidským řevem zpěváka J.J., což je zajímavá kombinace, která mi ...

  • The Revolt – Lost in Fiction

    11.2.2014

    Ježura

    The Revolt - Lost in Fiction

    Asi nebudu moc daleko od pravdy, když pelhřimovské The Revolt zařadím po bok desítek a stovek dalších provinčních formací, které mimo domovské území zná jen pár lidí a pro které je skládání a hraní vlastně takovým koníčkem a náplní volného času. Dobře, zrovna The Revolt asi nelze považovat za žádné amatérské cucáky už jen při pohledu na jejich dosavadní diskografii, která nějaký ten titul obsahuje, ale stejně – takhle na první dobrou by vám asi sotva něco poklepalo na rameno a řeklo: “Tohle vypadá zajímavě, to si poslechni!” Jenže jak známo, mezi počtem fanoušků, profláklostí jména a hudebními kvalitami konkrétní kapely rozhodně nepanuje přímá úměra, takže by bylo nadmíru pošetilé automaticky podobné spolky klasifikovat jako druhořadé. Kvalita se totiž nachází i tam, kde by to ...

  • Hail Spirit Noir – Oi Magoi

    11.2.2014

    H.

    Hail Spirit Noir - Oi Magoi

    Po Aenaon se tu už podruhé v krátké době objevuje recenze na progressive black metalovou formací z Řecka, ale mezi Aenaon a Hail Spirit Noir, jak zní název tria, jemuž se nyní budeme věnovat, je těch paralel vlastně víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Kapely samozřejmě sdílejí plus mínus podobnou žánrovou škatulku a řecký původ, ale kromě toho dále “Oi Magoi” i “Extance” od Aenaon vyšly v úplně stejný den a pod stejnou firmou. A aby toho náhodou nebylo málo, mají obě skupiny společnou ještě jednu věc – jejich novinky jsou druhými alby a navazují na velice zajímavé debuty. Hail Spirit Noir svou prvotinu “Pneuma” vydali v květnu 2012 a podobně jako Aenaon na “Cendres et Sang”, i oni s ní takřka okamžitě zaujali spoustu lidí, kteří ...

  • Chrome Division – Infernal Rock Eternal

    10.2.2014

    Kaša

    Chrome Division - Infernal Rock Eternal

    Chrome Division, potažmo všechny kapely, v jejichž řadách se personálně angažuje nějaký profláklý ksicht, to budou mít vždy těžké. Můžou se snažit, seč jim síly stačí, a stejně budou muset ze strany posluchačů a hudebních kritiků čelit narážkám a otázkám, zda by jejich hudba budila tak nadšené ohlasy, kdyby se jednalo o novou partu plnou neznámých jmen. Přiznám, že i mě toto (teď nemluvím jen o Chrome Division) nejednou napadlo a pojďme si nalít čistého vína, v případě této pětice, která se zaměřuje již od první desky na šlapavý heavy rock’n’roll, není tato úvaha daleko od pravdy. Ale co, to nemění nic na tom, že tahle parta umí ten svůj šlapavý rock’n’nroll zahrát pěkně od podlahy řízně a čtvrtá řadovka “Infernal Rock Eternal” na tom nic nemění. Od roku 2004, kdy se v jedné ...

  • Def Con One – II

    9.2.2014

    Kaša

    Def Con One - II

    Málokdy se přes všechnu změť hudby dostanu k hardcoru (pokud nejde o post-hardcore a jeho pokrevní svazky s dalšími post-žánry), pokud se tak už ale stane, většinou si ze záplavy kapel a všemožných subžánrů pečlivě vybírám, neboť čistý hardcore nepatří mezi mnou nejvyhledávanější vody. Britští Def Con One sice nejsou zrovna ukázkovým příkladem pečlivě vybrané kapely, přesto jsem byl zvědav, s čím se vytasí na své druhé řadovce, docela lakonicky nazvané “II”. O Def Con One jsem popravdě nikdy dřív neslyšel. Dva zářezy na pažbě, stálá sestava a šestnáct let existence (ano, kapela funguje podle všeho od roku 1998, ačkoliv své první EPko vydala před třemi lety) však naznačují, že i přes relativní míru utajení před širokou veřejností má tahle vojenská jednotka už něco za sebou a nebojí se prát to do lidí ...

  • Aenaon – Extance

    9.2.2014

    H.

    Aenaon - Extance

    Jsou kapely, které třeba i mají svůj charakteristický a nezaměnitelný zvuk, ale budují si jej postupně mnoho let a trvá jim dlouho, než svou hudbu vybrousí do opravdu kvalitní podoby. A pak jsou tu kapely, jež hned znějí jako hotová a vyspělá formace s pevně daným výrazivem, nepotřebují se v průběhu času hledat, než se dopracují k tomu svému soundu, ale dokážou s ním přijít takřka okamžitě. A právě do této sorty spadají také řečtí Aenaon. Samozřejmě ani Aenaon nespadli jen tak z nebe a nezjevili se zničehonic. Členové skupiny mají předchozí zkušenosti z jiných kapel (byť se třeba nejedná o projekty, s nimiž by pánové udělali nějakou díru do světa, něco nahráno už prostě mají) a také v rámci samotných Aenaon za sebou mají nejprve takovou tu prvotní fázi neřadových nahrávek, v jejímž ...

  • Iskald – Nedom og nord

    8.2.2014

    Ježura

    Iskald - Nedom og nord

    Ačkoli je kultovní doba 90. let už pěkně dlouho pryč, norský black metal je stále pojmem. Jistě, tenhle pojem hodně staví právě na (ne)slavné historii norské černěkovové scény, ale na druhou stranu nás tato scéna nepřestává zásobovat novými kapelami, kterým black metal učaroval natolik, že se jej jaly samy produkovat. Iskald, o nichž bude řeč v následujících odstavcích, jsou sice pořád relativně mladá kapela, ale za devět let své existence (sakra, to to letí!) už stačili vydat tři řadovky, a když v příslušných kruzích nadhodíte jejich jméno, určitě se najde dost takových, kteří budou vědět, o kom je řeč. Nedávno jim ale vyšlo čtvrté album a čistě na pohled se tváří, jako by mělo ambice dosáhnout hodně vysoko, tak se pojďme podívat, jestli se mu to daří. Z čeho že ...

  • Eldritch – Tasting the Tears

    7.2.2014

    Atreides

    Eldritch - Tasting the Tears

    Eldritch je výraz pro malou obludku z Lovecraftova mysteriózního světa. Krom toho je Eldritch uměleckým příjmením zpěváka Andrewho Eldritche z legendárních The Sisters of Mercy a já přemýšlím, proč se takhle v devadesátém prvním pojmenovala italská power metalová banda z Florencie, protože ani s prastarými entitami, ani s výše zmíněnou persónou nemají společného ani zbla. A pro dnes recenzované album “Tasting the Tears” to platí tuplovaně. Což nemusí být hned špatně, jakkoliv první jméno, které se mi při názvu alba vybavilo, bylo HIM a jejich loňská deska “Tears on Tape”. V ten moment se rozhoukal varovný majáček, že by se teoreticky mohla blížit další poctivá dávka láskyplného kýče. A hádejte co? Nezklamal. Můžete to brát jako předsudek, ale od většiny power metalových kapel ze slunné Itálie už snad ani nic jiného ...

  • Adnihil – From Shadows

    6.2.2014

    Kaša

    Adnihil - From Shadows

    Chorobná parta Adnihil, jež datuje svůj vznik k roku 2009, se nyní, pět let po svém zrození, prezentuje debutovým albem “From Shadows”. To je informace, která toho – s výjimkou zasvěcených – nikomu nic moc neprozradí, ovšem když řeknu, že tahle třinecká pětice se hudebně pohybuje na území death metalových bojišť, tak už by mohlo být i běžnému posluchači alespoň teoreticky jasné, s kým máme tu čest, zvlášť když původní škatulku rozšířím na death metal s nenápadným oldschoolovým ražením, jenž má mnohem blíž k americké než k té evropské, odnoži, takže se nedivte, když jsem si při poslechu některých vzpoměl na stará alba Cannibal Corpse, k jejichž hnilobě mají Adnihil dost blízko. Rovnou zapomeňte na vyloženě melodické výpady, kterými by byl pětadvacetiminutový nářez jakýmkoli způsobem tlačen do posluchačsky přístupnějších vod. Albu “From Shadows”, ...

  • Suicidal Angels – Divide and Conquer

    6.2.2014

    Stick

    Suicidal Angels - Divide and Conquer

    Že je thrashové revivalování velice v kurzu už pár let, toho si nejspíše všiml každý, kdo se trochu zajímá o dění na thrash (i obecně) metalové scéně. Na vzestupu jsou jak staří veteráni, tak i mladí borci, kteří mocnému thrashingu taktéž propadli. Mnoho z kapel se drží opravdu striktního omílání starých klasik, akorát s mladistvějším drajvem a nadšením, někteří se časem rozhodnou jít trochu svou cestou, jak se to povedlo na posledním albu takovým Warbringer. Jasně, pořád byla cítit úcta ke klasice, ale lze zaznamenat i pokus o vlastní ksicht. Pak jsou klasici, kteří prostě drhnou starou školu bez ohledu na minulost, přítomnost či budoucnost. Jedněmi z takových jsou Suicidal Angels z Athén. Ti letos vydali po třinácti letech existence svou pátou dlouhohrající fošnu “Divide and Conquer”. Od roku 2010 sází svá alba s dvouletou kadencí, stejně jako u předchozích ...

  • Siculicidium – Hosszú út az örökkévalóságba

    5.2.2014

    H.

    Siculicidium - Hosszú út az örökkévalóságba

    V nedávné době jsme tu recenzovali hned dvě rumunské skupiny Death Nöize a Wolfsgrey, které se ve své tvorbě věnují hodně syrovému black metalu. A aby toho rumunského black metalu čistě náhodou nebylo málo, máme tu do party ještě jeden kousek. Vzhledem k tomu, že Death Nöize byli sice poslouchatelní, ale žádný zázrak, a Wolfsgrey už byli spíše horší, nějak extrémně jsem se po téhle zkušenosti do poslechu formace s poměrně krkolomným názvem Siculicidium nehnal – tím spíše, že všechny tyto tři formace jsou vzájemně personálně provázané a více či méně za nimi stoji ti samí lidé. Death Nöize i Wolfsgrey jsou ovšem vlastně jen vedlejší projekty, které nyní přišly s debutovými deskami – a právě Siculicidium jsou tou hlavní skupinou, jež z této trojice stojí na prvním místě ...

  • Ethersens – Your Wandering Ghost

    4.2.2014

    Zajus

    Ethersens - Your Wandering Ghost

    Lidský mozek je vybaven asociativní pamětí, díky čemuž si snadno vybavíme myšlenky podobné právě vnímanému podnětu. Myšlenka na hudební žánr nám připomene kapely pro něj typické i jejich tradiční zvuk. Pokud se řekne progressive rock, mnozí si jistě vybaví King Crimson či Pink Floyd. Progressive metal pak vyvolá vzpomínku na Dream Theater či Queenrÿche. Pokud vám tedy řeknu, že Ethersens jdou po linii rozdělující právě tyto dva žánry, nebude pro vás těžké si představit, jak jejich hudba zní, a moje úloha recenzenta bude mnohem jednodušší. Jenže dnes tomu tak není. “Your Wandering Ghost” je totiž album, které zní o dost jinak, než je v daných škatulkách běžné. Působí totiž hodně hrubě – i když kytarové party nepatří mezi mezi primitivní, vše je tak nějak neobvykle přímočaré. Hodně ...

  • Birch Crown – Birch Crown

    4.2.2014

    H.

    Birch Crown - Birch Crown

    Birch Crown je jednočlenným projektem ze severní Itálie, který se věnuje poměrně klasické podobě doom metalového žánru, ačkoliv sem tam lze v té hudbě zaslechnout i lehké vlivy stoneru. Hned na začátku letošního roku se objevil stejnojmenný debut “Birch Crown”, jenž mě okamžitě hodně zaujal jednou věcí, a sice excelentní obálkou. Nemůžu si pomoct, ale přesně takovéhle věci na přebalech desek se mi strašně líbí (hlavně když jsou takhle “čisté” a nekazí je žádné logo nebo nápisy) – a to bylo vlastně celkem dost k tomu, abych byl zvědavý i na samotnou hudební produkci. Pokud by muzika byla stejně nádherná jako obal, bavili bychom se tu minimálně o devítkové nahrávce. Jenže to se tak nějak nestalo. Na “Birch Crown” je silně cítit, že je to začátečnický a amatérský počin po všech ...

  • Alcest – Shelter

    3.2.2014

    Atreides

    Alcest - Shelter

    Francouzské duo Alcest v našich končinách rozhodně není neznámé a již nějakou dobu se mu od domácího posluchačstva dostává podle mě zaslouženého uznání. Od některých jedinců i nepochopení – a mám dojem, že právě jejich počet s aktuální novinkou “Shelter” vzroste. Mozek projektu Neige jej už před nějakou dobou definoval poměrně jasně odklonem od black metalu z prvních nahrávek k post-metalovým/rockovým náladám, přičemž již s předchozím albem “Les voyages de l’âme” se našli tací, kterým díky odklonu od metalu nebylo příliš pochuti. A vzhledem k faktu, že “Shelter” je nahrávkou především post-rockovou a shoegazovou, je na místě se domnívat, že takových hlasů bude mnohem víc. Ani já sám popravdě nevím, co přesně si mám myslet o vývoji, který Alcest prodělali. Na jedné straně mi hudebně velmi sedí, na té druhé mi aktuální album přijde ...

  • Knowing2fly – Here on My Feet

    2.2.2014

    Ježura

    Knowing2fly - Here on My Feet

    Když už máte místo osvědčeného jména sáhnout po nějaké úplně neznámé kapele, děláte tak buď z nudy nebo ze zvědavosti, každopádně v obou případech platí, že doufáte alespoň v to, aby vás dotyčná formace jakž takž zabavila, a pokud se z toho nakonec vyklube něco opravdu dobrého, je to spíš příjemný bonus než naplnění očekávání – i když výjimky se samozřejmě mohou najít. A co taky čekat od no name italské rockovky než nějakou tu zábavu, takže na kapelu Knowing2fly a jejich řadový debut “Here on My Feet” jsem určitě nekladl nějaké přehnané nároky. Přesto ale není výsledek nikterak oslnivý, a proč tomu tak je, to mám v úmyslu rozvést v následujících řádcích. Právě kvůli tomu, že jsem od Knowing2fly nečekal žádné zázraky, jsem byl dost překvapený, že ta ...

  • Ekove Efrits – Nowhere

    2.2.2014

    H.

    Ekove Efrits - Nowhere

    Dnes se v recenzi podíváme zase na jedno hodně příjemné překvapení, u něhož vám na samém konci článku doporučím, abyste si to šli okamžitě sehnat, protože to prostě stojí za to… ale to jsem asi neměl říkat takhle brzo, co? Začněme však znovu a pomaleji vcelku jednoduchou otázkou. Kolik znáte metalových kapel z Íránu? Nepochybuji o tom, že se mezi vámi jistě najdou fajnšmekři, kteří by mi tu nějaká jména bez problémů vysypali, nicméně většina z nás jich asi moc dohromady nedá. Jenže právě Ekove Efrits stojí za to, abyste si tohle jméno do své kartotéky zařadili. Jedná se jednočlenný projekt z hlavního města Teheránu, za nímž stojí jistý Saman N., někdy též známý pod pseudonymem Count de Efrit. Nejedná se ovšem o začátečnickou záležitost, jelikož aktuální “Nowhere” je už jeho čtvrtým dlouhohrajícím ...

  • Panychida – Grief for an Idol

    1.2.2014

    Atreides

    Panychida - Grief for an Idol

    Panychida byla paradoxně kapelou, která mě v době vydání své první desky “Paganized” tak nějak zcela minula, a to i přes mé zaměření na pohanský metal, který byl tehdy mým uším bližší než jiné žánry. Podobný osud potkal i následující řadovku “Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow” a popravdě ani nevím proč tomu tak vlastně bylo, když se všude kolem ozývaly hlasy vyzdvihující kvalitu jejich podání, jež se snaží oprostit žánrových klišé – a to i od těch jedinců, kteří v tomto značně dehonestovaném žánru jinak upřednostňují pouze “starou gardu”, jež vznikala v devadesátých letech. Na první poslech mě však album nijak zvlášť neoslovilo a dál jsem se jím nezabýval, tím spíš, že to bylo v době, kdy mě daný žánr začal pomalu míjet. S vydáním ...

  • Rain Shadow – Chuť krve

    31.1.2014

    Kaša

    Rain Shadow - Chuť krve

    Mladoboleslavská čtveřice Rain Shadow si právě kroutí svůj osmý rok existence, a během těch osmi let stihla vydat hned po roce fungování v roce 2007 debutové album s titulem “Invaze prvního stínu”, které si kapela vydala ve vlastním nákladu a na nějž nyní navazuje novinka “Chuť krve”. V mezidobí mezi oběma počiny se samozřejmě koncertovalo, proběhla i nějaká ta personální obměna, až se sestava ustálila na jménech Zoltán Kondás (basa, zpěv), Petr Lisler (bicí), Tomáš Arnold (kytara) a Ľuboš Šály na postu druhého kytaristy, což by na takový ten nezbytný úvod tak akorát stačilo, takže si pojďme novinku představit z pěkně zblízka. “Chuť krve” se kupodivu z velké části natáčelo ve zkušebně samotné kapely, což mě osobně překvapilo, protože krom toho, že je zvuk pořádně špinavý, což stejně přisuzuji spíš stylovému ...

  • Hecate Enthroned – Virulent Rapture

    30.1.2014

    Ježura

    Hecate Enthroned - Virulent Rapture

    Myslím, že se se mnou nikdo nebude hádat, když prohlásím, že Hecate Enthroned rozhodně nepatří k extrémně populárním kapelám. Nezasvěcený člověk je prostě tak nějak registruje, ví, že existují, ale tím to asi končí. Pro toho samého nezasvěcence tak bude možná trochu šok, když zjistí, že Hecate Enthroned příští rok oslaví rovných dvacet let existence pod současným jménem (pod tím původním se totiž dali dohromady už roku 1993 – to to letí). Asi tedy není sporu o tom, že to nejsou žádní mlíčňáci, ale naopak zkušení muzikanti s hromadou muziky za sebou. I když… včetně toho současného je to pouhých pět řadových alb, přičemž novinka “Virulent Rapture” navazuje na počin “Redimus” až dlouhých deset let od jeho vydání, takže je to spíš taková menší hromádka než ...

  • A Hero for the World – Winter Is Coming (A Holiday Rock Opera)

    29.1.2014

    Kaša

    A Hero for the World - Winter Is Coming (A Holiday Rock Opera)

    “Chce se mi zvracet.” Kdo by neznal legendární hlášku Václava Postráneckého z kultovního bijáku “Černí baroni”? Hlášku, která, víc než cokoli jiného naprosto přesně vystihuje mé pocity z nového alba formace A Hero for the World s všeříkajícím názvem “Winter Is Coming (A Holiday Rock Opera)”. Kapela, v jejímž čele stojí dvojice Švédů a jeden Amík, pochází z metalové hudbě netypických Filipín a snaží se prorazit podprůměrným power metalem. Takhle jsem na tuhle partu nahlížel v době vydání loňského debutu. Ten byl sice špatný a povedených momentů aby na něm člověk hledal lupou, ale něco málo se najít dalo. Kupříkladu refrén úvodní titulky se mi vybaví i takhle zpětně. A to jsem desku od vydání neslyšel. Ačkoli to nepředpokládám, ale jestli si někdo pamatujete inkriminovanou loňskou recenzi eponymního debutu, ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy