Recenze

  • Non Opus Dei / Morowe – Dziwki dwie

    10.12.2013

    H.

    Non Opus Dei / Morowe - Dziwki dwie

    Split alba jsou taková svým způsobem trochu prapodivná kategorie nosičů a vlastně existuje hned několik různých důvodů, z jakých splitka vznikají. Hned na ráně je třeba přátelství nebo i personální spřízněnost mezi zúčastněnými kapelami, kterou muzikanti chtějí nějakým způsobem deklarovat i veřejně, tak proč ne společným nosičem. Nezřídka se objevují i splity, kdy známější kapela pomáhá té méně známé ke zviditelnění… jsou třeba kultovní black metalové formace, které mají na milión splitek s no-name smečkami… kult to nebolí, hodí na to nějakou demo verzi nebo zapadlou archiválii, která se jinde nedá použít, a split je na světě. Další kategorií splity jsou spíš kompilačky klidně i o 50 kapelách, což frčí hlavně grindcoru a pro mě osobně je to ten nejmíň pochopitelný a nejzbytečnější druh split alb. Naopak za ten nejzajímavější považuji ...

  • Leaves’ Eyes – Symphonies of the Night

    9.12.2013

    H.

    Leaves' Eyes - Symphonies of the Night

    Když se Leaves’ Eyes před dvěma lety vytasili s deskou “Meredead”, bylo to velice příjemné překvapení pro všechny, kteří po mírně řečeno vyčpělém “Njord” čekali novinku s obavami. “Meredead” byla a pořád je svěží a velmi zdařilá odbočka od krapet kýčovitého symfonického gothic metalu k mnohem folkovějšímu výrazu a Leaves’ Eyes tehdy vrátila zpět do zorného pole i těch posluchačů, kteří nejsou fanatickými příznivci žánru respektive kapely. S takovým albem na kontě by pak nebylo nijak překvapivé, kdyby se Leaves’ Eyes na jeho nástupci buď rozhodli folkovou složku ještě víc zdůraznit, nebo se naopak vydat zase někam jinam a svůj výraz zase posunout trochu dál… jenže těžkou ránu těmto spekulacím zasadilo už zveřejnění názvu alba a později i jeho obálky. Titul “Symphonies of the Night” a kýčovitý artwork, kterému dominuje nelidsky ...

  • Phobonoid – Orbita

    8.12.2013

    H.

    Phobonoid - Orbita

    “Ty vole, tak to je kurva nářez” – přesně tohle byla ta úplně první věc, která mě napadla při seznamovacím poslechu minialba “Orbita” od italského jednočlenného projektu Phobonoid. Nebudeme však předbíhat, nejprve nastíním situaci… Představte si, že jsou dvě ráno, do oken mlátí prudký vítr, celý dům už spí. Vy ovšem stále sedíte u počítače, mordujete se s novinkami pro jednu nejmenovanou stránku a k tomu vám hraje nová deska Lady Gaga. Píšete, píšete a najednou album skončí, což se občas stane každému albu, jelikož jak známo, kapacita nosičů není nekonečná. Přestanete na chvíli psát a začnete zasvěceně dumat nad tím, co si pustit dál. Po příjemném popíku máte chuť na nějaké to black metalové zlo, k tomu vám na harddisku visí několik desítek alb na poslech na recenze a hodnocení, ...

  • Thorax – Proč věštírny mlčí

    8.12.2013

    Kaša

    Thorax - Proč věštírny mlčí

    Nemůžu jinak, než takhle zkraje recenze počinu “Proč věštírny mlčí” české bandy Thorax uvést kapelu parafrází názvu slavného seriálu a přestavit je jako “mladí a nezkušení”. Takhle to vypadá, i když, jak už to tak bývá, pravda je nakonec někde jinde. Vznik pražských Thorax se totiž oficiálně datuje k roku 2012, takže se samozřejmě nabízí asociace s nezkušenou kapelou plnou skladatelské naivity a průhlednosti. Kapela však vznikla jako spojení pětičlenného komanda, jehož členové již za sebou mají zkušenosti ze svých předešlých působišť, takže se mě záhy zmocnila naděje, že bych od jejich debutového alba mohl dostat porci slušného heavy metalu, ke kterému svádí ne zrovna povedený obal. Což o to, ten heavy metal, který se občas sklouzne na vlně thrash metalové agrese, tam je. A v míře vrchovaté. Ačkoli ...

  • Pestilence – Obsideo

    7.12.2013

    Kaša

    Pestilence - Obsideo

    Nizozemští Pestilence na konci osmdesátých let nejenže vzešli, ale hlavně pomáhali formovat žánrovou škatulku technického death metalu, v rámci kterého se rychle stali jedněmi z hlavních představitelů a udávali směr na tomto dosud neprobádaném území. Samozřejmě, že na to nebyli úplně sami, ale v pomyslné skupině, která všem ostatním ujela z dohledu, byli vždy v popředí spolu s dvojicí Cynic a Atheist. Trojicí nesmrtelných opusů – “Malleus Maleficarum” počínaje a “Testimony of the Ancients” konče, se zapsali do hudebních dějin tak hluboko, že už by nemuseli nikdy nic vydat a jejich status by byl navždy neotřesitelný. Každá mince má však i svou druhou stranu, takže pod tíhou vlastní výjimečnosti nakonec Pestilence rozklížily personální spory, což vedlo v roce 1994 k rozpadu. Toliko krátké historie, kterou jsem chtěl uvést recenzi “Obsideo”, ...

  • Asgard – Eleonora: Odhalení jinotaje

    6.12.2013

    H.

    Asgard - Eleonora Odhalení jinotaje

    Asgard by se s trochou nadsázky vlastně dali označit i za legendární skupinu, byť legendární ve značně lokálním (doslova městském) měřítku… ale to není myšleno nijak hanlivě. Dokážu si živě představit, že když zpěvák Míra Horejsek přijde v Brně do hospody, řekne zkušenější kolega metalovému mlíčňákovi, který je poprvé na pivu v rockové knajpě, něco jako: “Čum, vole, to je Míra Horejsek z Asgard, Míra je kult!” Co do širšího věhlasu po hudební stránce je to však už trochu diskutabilnější… Rádoby vtipné intro se smyšlenou historkou z města, ve kterém jsem snad ani nikdy nebyl, pokud si správně pamatuji, je nutné brát s nadsázkou, mělo to sloužit pouze jako takový kostrbatý úvod, když pořádně nevíte, jak začít, když chcete pořád zůstat diplomatičtí, ale zároveň říct, co si myslíte. Samozřejmě proti Asgard ...

  • Inquisition – Obscure Verses for the Multiverse

    5.12.2013

    H.

    Inquisition - Obscure Verses for the Multiverse

    Na metalové scéně je poměrně běžné kdekoho nazývat legendou, a to i v případech, kdy je to přinejmenším diskutabilní nebo dokonce úplná blbost. Například takoví pořadatelé koncertů jsou kolikrát v rámci co nejlepšího proma schopni tímhle přídomkem častovat i skupiny, které fungují sotva pět let a mají za sebou třeba jedno, dvě alba. Tak trochu výjimkou je v tomhle black metal, protože zde nejsou kapely označovány jako legendární, nýbrž jako kultovní. Dneska se tak mluví skoro už o každém druhém projektu, kulty létají vzduchem s větší kadencí než zákusky při dortové bitvě a dost často jde i o samozvaný kult, kdy to o sobě rozhlašují spíš samotní hudebníci. Díky tomu všemu podobné pojmy už dávno ztratily na údernosti, ale i přesto jsou naštěstí stále kapely, jež můžete bez sebemenších problémů za kult ...

  • Kreyson – Návrat krále

    4.12.2013

    H.

    Kreyson - Návrat krále

    Kolem “Návratu krále” tuzemské metalové legendy Kreyson se toho v posledních týdnech napsalo a vyřklo tolik, že mi přijde celkem zbytečné snažit se uvést čtenáře do děje, protože jen letmo musela událost v podobě pátého velkého alba Křížkovy party zasáhnout snad úplně každého příznivce kytarové hudby v našich zemích. Nicméně, musím počítat i s tím, že ne každý dění kolem kapely, o níž se dá úplně bez problémů říct, že ji jedni milují se stejnou vervou, jako druzí nenávidí, sleduje do takové míry, aby věděl o čem je řeč, takže začneme klasicky pěkně zeširoka pohledem do nedávné historie. O novém albu Kreyson se šušká už pěkně dlouhou dobu. Pokud mě paměť nešálí, tak první “zaručené” zprávy se objevily už v roce 2010, tedy čtyři roky poté, co se kapela po více než dekádě mlčení vrátila zpět ...

  • Felis Catus – Transition

    4.12.2013

    Atreides

    Felis Catus - Transition

    Popravdě řečeno, nevědět dopředu, v rámci jakých žánrů Felis Catus tvoří, podle jména bych to asi jen tak netipl. Název může evokovat náhodnou power metalovou smečku, znalé latináře pak “Obratná kočka” přiblíží k poněkud živější hudbě, než jaká posluchače obestře po kliknutí na tlačítko play. Ať už ale název kapely znamená cokoliv, nová deska “Transition” se pohybuje ve vodách ambientu, psy-chillu a mírného experimentu. Rovných sedmačtyřicet minut rozporcovaných do čtyř skladeb nabídne výlet do čtyř odlišných koutů světa jediného tvůrce, jímž je Francesco Cucinotta ze Sicílie. Ačkoliv základní kameny jsou otesány zhruba stejně, autor na nich staví pokaždé jiný palác, navozuje odlišnou náladu, vyvolává jiné pocity. Rozhodně tedy nejde o nahrávku stereotypní a zaměřenou jedním směrem. Francescovo lehké experimentování se stavbou skladeb, postupné nabalování a proměny motivů ...

  • Melvins – Tres cabrones

    3.12.2013

    Atreides

    Melvins - Tres cabrones

    Po světě běhá zatraceně málo kapel, které se můžou pochlubit takovým kultovním statusem, jaký pobírají Melvins, a k tomu se stále pohybovat ve vodách undergroundu. A přitom právě Melvins to zvládají už dobře třicet let a k tomu stíhají chrlit jedno album za druhým, nemluvě o tom, že každé druhé z nich nahrávají Buzz Osbourne s Dalem Croverem v jiné sestavě. Loni vypustili do světa řadovku “Freak Puke”, letos zase album coverů “Everybody Loves Sausages”, které navrch podpořili koncertní činností. Jenže se to dvěma stálým členům zdálo pořád málo, tak pro jistotu vydali ještě jeden živák a splitko s Napalm Death – a aby bylo co pod stromeček, na začátku listopadu nám nadělili ještě plnohodnotnou řadovku “Tres Cabrones”. “Tři bastardi”, jak by se dal přeložit název ze španělštiny, obsahují dvanáctku skladeb na ploše ...

  • Alehammer – Barmageddon

    2.12.2013

    H.

    Alehammer - Barmageddon

    Co lze hledat po záhadným názvem Alehammer a pod vtipně pojmenovaným dlouhohrajícím debutem “Barmageddon”? Rozhodně ne partu slušňáků. Máme tady co do činění s partou solidních alkoholiků, jejichž základna je sice situována do Chicaga, tři čtvrtiny sestavy však tvoří Angličané. Těm posluchačům, kteří jsou zběhlí v britské HC/crust a death metalové scéně, nebude cizí rytmická sekce death/grindcorových Prophecy of Doom či kytarista Scoot, jenž pro změnu obsluhoval basu u slovutných Doom. Za zmínku stojí, že tento Scoot také hraje basu u Vallenfyre, což je projekt, shromažďující přední hráče na britské doomové scéně. Trojici pak doplňuje vokalista Karl Patton, což je jediný rodilý Američan v sestavě. Celá sestava má tedy za sebou nějaké ty zkušenosti, nicméně se pánové v roce 2006 rozhodli svou divokost spojit v jedné bandě, a řádně tuto pečeni ...

  • Aphonic Threnody – First Funeral

    1.12.2013

    H.

    Aphonic Threnody - First Funeral

    Pokud jste o kapele Aphonic Threnody doposud neslyšeli, je to úplně v pohodě, já osobně donedávna taky ne. Není se ovšem moc co divit – jedná se totiž o docela nový mezinárodní projekt, v němž se potkávají lidé z Velké Británie, Itálie a Maďarska, v živé sestavě pak najdeme i další země. Asi nejznámějším jménem projektu je Kostas Panagiotou z Pantheist a Wijlen Wij, ovšem ani ostatní členové nejsou žádní amatéři a mají za sebou pěkných pár působišť v rámci metalového extrémního undergroundu. Jak je ze jmenovaných dvou skupin možná už jasné, Aphonic Threnody se asi nebudou pohybovat v rámci nějaké rádiového pop rocku; pokud vás ovšem napadlo něco o funeral doom metalu, pak je to odhad zcela správný. Tak se tedy pojďme podívat, jak debutové EP s velice příznačným názvem “First Funeral” dopadlo… ...

  • Australasia – Vertebra

    30.11.2013

    H.

    Australasia - Vertebra

    Ačkoliv by k tomu název skupiny možná mohl svádět, formace Australasia vážně nepochází z vyprahlé Austrálie, nýbrž z prosluněné Itálie. Už v loňském roce na sebe poprvé upozornili poměrně dost solidním debutovým EP “Sin4tr4”, které sice trpělo na několik menších dětských nemocí, nicméně už v téhle podobě ta muzika dokázala hodně zaujmout a bavit. A především “Sin4tr4” věštilo, že v téhle kapele se ukrývá hodně slibný potenciál do budoucna. O tom, jestli se tento potenciál po slibném nástřelu v podobě prvotiny podařilo zužitkovat, se budeme bavit nyní, kdy Australasia vydali druhou řadovou nahrávku s názvem “Vertebra”. Pro ty z vás, pro něž je jméno Australasia doposud neznámé, by se však možná hodilo alespoň ve zkratce zmínit, v jakýchže žánrových vodách se tu budeme pohybovat. Stručně řečeno se jedná o post-rock, což je škatulka, která je v případě téhle kapely naprosto výstižná, ...

  • Satanic Malfunctions – Them

    30.11.2013

    Kaša

    Satanic Malfunctions - Them

    Britští Satanic Malfunctions se nezdají, ale jejich novinka, která ve všech ohledech vypadá, jako by přicestovala časem z počátku 80. let, je opravdu aktuální počin, jenž vychází předlouhých 22 let od posledního studiového alba “Disgrace to Humanity”, které kapele vyšlo v roce 1990. Nikde se mi nepodařilo vypátrat, co že se to s kapelou dělo během uplynulých dvou dekád, ale s přihlédnutím ke kvalitě jejich letošního záseku, který si to může na férovku rozdat s klasickými počiny v rámci old-school hardcore scény, na níž se pohybují, je to vlastně fuk, protože hlavní v tuto chvíli je, že jsou Satanic Malfunctions zpět. Silní, nasraní a bez soucitu si drtí to svoje, aniž by někomu museli ustupovat, což je ve výsledku velmi sympatické. Celkově třetí deska této kapely by se dle povedené obálky dala z fleku zařadit do punkové ...

  • Sahg – Delusions of Grandeur

    29.11.2013

    H.

    Sahg - Delusions of Grandeur

    Norská kapela, přenášející zvláštní melancholické pocity skrz své nové album, to jsou Sahg a jejich aktuální fošna “Delusions of Grandeur”. Pocházejíc z domova mnoha zásadních black metalových smeček, Bergenu, se na tamní klubové scéně celkem prosadili i přesto, že jejich styl je dost odlišný od toho, co zdejší háje produkují. Nicméně pro některé fanoušky bude zajímavou informací, že se formací mihli basák Tom Cato Visnes aka King Ov Hell (ex-Gorgoroth, God Seed), jenž hrál na albech “I”, “II” a “III”, bicí na první album pro změnu nahrál Einar Selvik aka Kvitrafn (Wardruna). Z tohoto zjištění jsem byl relativně překvapený, protože poslech nabízí spíše psychedelický pohled na “sabaťácký” doom. Když zmiňuju Black Sabbath, ta asociace je tu silná především díky barvě vokálu Olava Iversena. Na aktuální desce se navíc podílel ...

  • Dismal – Giostra di vapore

    28.11.2013

    Ježura

    Dismal - Giostra di vapore

    Já když si vybírám alba na recenze, většinou se snažím z té záplavy promo materiálu vybírat hudbu takového žánru, ze kterého jsem už dlouho nic neslyšel, anebo takovou, která se tváří alespoň trochu netradičně a skrývá v sobě potenciál k příjemnému překvapení. Dismal patří do té druhé kategorie, protože ačkoli bylo v jejich souvislosti často skloňováno slovo “gotický”, podle všeho to vypadalo, že by mohlo jít o značně netradiční nahrávku. A i když se často stává, že tato očekávání nedojdou naplnění, zrovna deska “Giostra di Vapore” je z těch případů, které skutečně překvapí. A tentokrát jde o vážně příjemné překvapení. Pokud si právě kapelu lustrujete na Encyclopaedia Metallum, vřele doporučuji ignorovat kolonku “žánr”, kde stojí psáno “dark/doom metal”. Je sice možné, že něco takového Dismal kdysi hráli (jejich dřívější nahrávky ...

  • Inferno – Omniabsence Filled by His Greatness

    27.11.2013

    H.

    Inferno - Omniabsence Filled by His Greatness

    Pokud bychom se bavili o nejdůležitějších black metalových kapelách z České republiky, asi jen těžko by v tomto výčtu mohli chybět také Inferno, kteří už dlouhé roky patří k tomu nejvýraznějšímu, co domácí čistokrevná podoba žánru nabízí. Přesto se musím přiznat, že dřívější tvorba skupiny mě i přes nepopiratelné kvality nikdy nijak výrazněji nebrala, a přestože i takové “Uctívání temné zuřivosti” rozhodně má něco do sebe, bylo to až Inferno z roku 2009, s nímž mě Inferno konečně dostali. Jako by se formace po příchodu kytaristy Ska-Gula, jenž se ujal i skladatelských otěží, začala namísto čisté agrese soustředit více na atmosféru a propracovanost kompozic. Snad i díky tomu vnímám “Black Devotion” s odstupem času jako přelomovou nahrávku v historii Inferno. V kontextu aktuální novinky “Omniabsence Filled by His Greatness” ovšem “Black Devotion” působí jen jako ...

  • Exlibris – Humagination

    27.11.2013

    Ellrohir

    Exlibris - Humagination

    Jsou inspirující alba, o kterých se recenze píšou samy. A pak jsou taková, která člověka něčím znechucují natolik, že se ke své tvůrčí povinnosti vůbec nemůže dokopat a šéfredaktor ho pak musí o dílo uhánět a nervovat se s ním. Jistě jste uhodli, že novinka od polských Exlibris je ten druhý případ. Závazkům je však třeba dostát, takže tento text s jistou dávkou sebezapření nakonec vzniká… Pětičlenná skupina pod hlavičkou Metal Mind Productions je na světě už desátý rok a “Humagination” je jejím druhé album. Přiložený promo leták tvrdí, že “kombinují energii tradičního heavy metalu a hard rocku s melodickými pasážemi a komplexními aranžmá” (v originále: “melodic hooks and complex arrangements” – možná to překládám trošku neobratně). Já nějak nevím, podle mě je to prostě power metal. ...

  • Hell of a Ride – Fast as Lightning

    26.11.2013

    Kaša

    Hell of a Ride - Fast as Lightning

    Francouzská pětice Hell of a Ride sama sebe popisuje jako partu, která se hudebně pohybuje na moderně rockovém ledě, což není daleko od pravdy, ovšem při pohledu na propagační fotky s americkými bouráky nebo ještě líp na přebal jejich EP “Fast as Lightning” to vypadá na pořádnou porci texaského metalu plného těžkých riffů a splašených rytmů. Pravda je někde uprostřed, ale tak jako tak je jejich hudba zámořskou velmocí nasáklá tak moc, že bych bez předchozího upozornění vlastně ani nepoznal, že jejich kořeny jsou zapuštěny v Paříži. “Fast as Lightning” je prvním počinem skupiny, a i když se jedná “pouze” o EP, stopáž mluví jinak. Celých 50 minut hudby je porce opravdu nadstandardní. K její samotné náplni se samozřejmě ještě dostanu, takže si pojďme trošku přiblížit, jak je to s Hell ...

  • Grim Funeral – Abdication Under Funeral Dirge

    25.11.2013

    Atreides

    Grim Funeral - Abdication Under Funeral Dirge

    Funeral. My Funeral. Dark Funeral. Black Funeral. Funeral Mist. Pohřeb na tisíc způsobů. Když si člověk zadá heslo “funeral” do vyhledavače na Encyklopaedia Metallum, vypadne na něj takový seznam, že by to vydalo na krchov plný náhrobků a ještě by zbylo na výsypovou loučku. Kupodivu, žánrově se tahle sebranka jmen pohybuje v poměrně širokých vodách od black metalu přes death, ambient až k funeral doomu. Dnešní recenze se bude točit kolem barcelonské pohřební služby Grim Funeral a její aktuální desky “Abdication Under Funeral Dirge”. A dopředu můžu oznámit, že dvakrát použité slovo “funeral” v titulku nijak nepřehání, neboť dnes to bude především ten pohřeb, a pak až všechno ostatní. Přemýšlel jsem, odkud začít, abych vám přiblížil můj pohled na novinku Grim Funeral. Nakonec jsem si vzal celý proces ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy