Recenze

  • Horizon Ablaze – Dødsverk

    21.2.2014

    Atreides

    Horizon Ablaze - Dødsverk

    Norští Horizon Ablaze nejsou na metalové scéně nováčky, že by toho ale měli nahráno nějak dlouho, to se také říct nedá. Vody extrémního metalu brázdí někdy od roku 2008. Onoho roku vydali vlastním nákladem EPko “Deconstructive Portrait”, o tři roky později pak první řadovku “Spawn”. Minulý rok podepsali smlouvu s labelem Code666, pod jehož vlajkou letos vydávají svoji druhou desku “Dødsverk”. Jméno mi neřeklo vůbec nic (vážně se není čemu divit, čert aby se ve všech těch kapelách vyznal). Podle hrubého popisu jsem byl připraven na slušnou porci death metalu, blackového koření a trochy noisu. A světe div se, já dostal nejenom to ve velmi dobré podobě, já dostal ještě víc, než jsem očekával, že bych dostat mohl. Pravda, když jsem zjistil, že v uskupení figurují ...

  • Behemoth – The Satanist

    20.2.2014

    H.

    Behemoth - The Satanist

    Asi nikdo z těch, kdo si ještě na vlastní oči (uši) pamatují, jak před 20 lety Behemoth na svých raných počinech drhli čistý syrový black metal, v té době neodhadoval, do jaké podoby se skupina postupem času dostane. Už se třetí deskou “Pandemonic Incantations” (mimochodem, podle mě asi nejpodceňovanější počin diskografie kapely) se do jejich zvuku začaly vkrádat vlivy death metalu, které postupem času čím dál tím více nabíraly na síle. Behemoth vydávali jedno kvalitní album za druhým a pustili se do intenzivního koncertování. Ten zlom, v němž se dá začít tvrdit, že se jim to nasazení opravdu vyplatilo, nastal s počinem “Demigod” z roku 2004, s nímž Behemoth definitivně vkročili do první ligy, což následující deska “The Apostasy” jen potvrdila. V této chvíli se pomalu někteří začali ptát, zdali Nergal a spol. s rostoucí popularitou nezpřístupní svůj zvuk, ...

  • Entrenched Ingurgitation – Genesis of Heterogeneous

    19.2.2014

    H.

    Entrenched Ingurgitation - Genesis of Heterogeneous

    Je to zajímavé, ale jsou kapely, o jejichž albu byste mohli napsat klidně i deset nebo víc stran textu, a stejně byste pořád nedokázali dostatečně obsáhnout a popsat, oč přesně v té muzice běží. Jsou to přesně ty případy, v nichž se recenzent zpravidla uchyluje k jednomu z největších klišé recenzí – “to se nedá popsat, to musíte slyšet sami”. Jasně, občas to samozřejmě někdo alibisticky použije, i když by to zrovna nebylo úplně nutné, ale vážně jsou případy, kam to sedne. No, a pak je tu také opačný extrém – skupiny, jejichž tvorbu byste zvládli vcelku přesně vystihnout tak dvěma, třemi větami. Čímž rozhodně netvrdím, že to nutně musí znamenat, že by ta muzika byla špatná, stejně tak jako ta nepopsatelná hudba nemusí ...

  • Dying Passion – Transient

    19.2.2014

    Ježura

    Dying Passion - Transient

    Ačkoli šumperské Dying Passion asi nelze ani na místní poměry považovat za kdovíjak velkou nebo slavnou kapelu, bez debat patří ke stálicím domácí scény a letos už to bude devatenáctý rok, co těší své příznivce vysoce kvalitní hudbou a koncerty, jimž lze vytýkat jen máloco. Tedy… já osobně to můžu potvrdit maximálně nějakých pět let nazpět, ale i tahle nepříliš dlouhá doba mě o kvalitách Dying Passion přesvědčila natolik, že jsem aktuální počin “Transient”, který vyšel posledního listopadu loňského roku a navázal tak na desku “Amplify” z května 2012, vyhlížel více než velmi. A i když bylo to těšení kruté, nakonec jsem se dočkal, všichni ostatní fans Dying Passion rovněž a teď je tedy na čase si trochu popovídat o tom, co se skrývá za parádním malovaným obalem, s nímž ...

  • Morna – A Tale of Woe

    18.2.2014

    Ježura

    Morna - A Tale of Woe

    Ačkoli slovenská metalová scéna nabízí celou řadu znamenitých kapel, většinou jde o formace známé spíše fajnšmekrům a lidem, kteří se rádi probírají undergroundem. A jak už to tak u undergroundu bývá, sem tam se úplně odnikud objeví kapela, která kvalitami své hudební produkce vzbudí docela rozruch. No, a v posledních měsících se této úlohy černého koně ujali novodubničtí progresivní death metalisté Morna, kteří sbírají jeden skvělý ohlas za druhým. Ano, hádáte správně, jejich debut “A Tale of Woe” je předmětem dnešní recenze. Přiznám se, že když se ke mně doneslo pár zvěstí o tom, jaký zázrak tito “slovenští Opeth” (to prosím není můj výmysl, to jsem si někde přečetl) stvořili, podlehl jsem naději a očekával jsem vybroušený diamant té nejvyšší jakosti, který mě nechá stát ...

  • Periphery – Clear

    18.2.2014

    Thy Mirra

    Periphery - Clear

    Každá odnož tvrdší hudby má ve své době pár ikon, jež stály u zrodu stylu a často tvoří to nejlepší, co může daný žánr nabídnout. Zatímco v osmdesátých letech – zlaté éře thrash metalu – to byla tzv. Velká thrashová čtyřka, v rámci stylu velkolepě nazvaného djent na špičku určitě patří američtí Periphery s kapitánem Mishou Mansoorem v čele. Zatímco dychtivá djentová obec netrpělivě čeká na nástupce loňského “Periphery II: This Time It’s Personal”, který by měl vyjít v roce 2014 pod názvem “Juggernaut”, pánové se rozhodli fanouškům čekání o něco zkrátit a přišli se zajímavým koncepčním EP. Sami Periphery EP “Clear” popisují jako experiment, ne tedy jako klasické album. Základní myšlenka desky spočívá v prvním tracku “Overture”, na kterém jako jediném z celé desky spolupracovala celá kapela dohromady. Každý z následujících šesti ...

  • Transatlantic – Kaleidoscope

    17.2.2014

    Zajus

    Transatlantic - Kaleidoscope

    Tak vám nevím. Jsem velký fanda progresivního rocku a rozhodně dovedu ocenit dlouhé skladby. Tvorba Transatlantic spadá do obou těchto kategorií a i vzhledem k jejich oblíbenosti v prog rockové komunitě by se dalo mluvit o hudbě pro mě přímo stvořené. Skutečnost je však taková, že z počinů této superskupiny jsem dokázal jakž takž přijmout pouze debut “SMTPe”, a ani zde nemůžeme mluvit o jakékoliv oblibě. “Kaleidoscope” je čtvrtým počinem Transatlantic a od posledního alba “The Whirlwind” uběhlo pět let. Jak se tato doba podepsala na hudbě slavné čtveřice? Dokázali jedni z nejúspěšnějších hudebníků moderního rocku překročit obvyklou zahleděnost do vlastních útrob a vytvořit dílo svěží na povrchu a inteligentní pod ním? Než se pokusím zodpovědět výše nadhozené otázky, sluší se jistě v krátkosti objasnit, proč používám termín superskupina a kteréžto slavné postavy ...

  • Northern Plague – Manifesto

    17.2.2014

    Ježura

    Northern Plague - Manifesto

    O Polsku se často říká, že je to tak trochu továrna na death metal. A ono se to neříká jen tak nadarmo, protože vedle těch několika zavedených jmen jako Vader, Behemoth, Hate nebo Decapitated nabízí polská scéna celou řadu dalších kapel, které to drhnou po vzoru svých slavnějších souputníků a tu s větším, tu s menším úspěchem se snaží ukousnou pro sebe část věhlasu, jakým se polská škola pyšní. A není potřeba kdovíjak ostrého intelektu, aby čtenář pochopil, že dnes se jedné takové kapele podíváme na zoubek. Northern Plague pocházejí z města Białystok (po našem Bělostok) ležícího na severovýchodě Polska a svůj vznik datují do července 2009, takže prostou matematickou úlohou nám z toho vychází, že to táhnou nějakých čtyři a půl roku, což není vůbec dlouhá doba. A vskutku, Northern ...

  • Hangatyr – Elemente

    16.2.2014

    H.

    Hangatyr - Elemente

    Když s tou kapelou nejste obeznámeni už z minulosti a předchozích alb, bývá německý black metal skoro vždy docela loterie. Není pochyb o tom, že se v této zemi v rámci tohoto žánru vyskytuje množství skvostů a vysoce kvalitních smeček, v žádném případě netvrdím opak, protože já sám mám tvorbu nejedné místní formace v obrovské oblibě. Na druhou stranu, nezřídka se stává, že je black metal z Německa těžký průměr (to ještě v tom šťastnějším případě) nebo rovnou totální hovadina (to když máte fakt pech), v nemalém procentu případů je na vině to, že ta která skupina ve své tvorbě uplatňuje pověstnou německou pohanskou kýčovitost. A vzhledem k tomu, že debut “Helwege” z roku 2010 jsem neslyšel, byla pro mě pětičlenná formace Hangatyr z Durynska a její druhá deska “Elemente” právě takovouhle sázkou do loterie… ...

  • Rainwill – Zer0ed by Pr0gress

    16.2.2014

    Zajus

    Rainwill - Zer0ed by Pr0gress

    Hlavní vlna melodic death metalu je již několik let za námi, kapely jako Soilwork, In Flames či At the Gates byly na vrcholu v polovině devadesátých let a na přelomu tisíciletí. Dokonce i řadu jejich následníků lze považovat za relativně dlouho fungující kapely. Těžiště metalu se posunulo do melancholičtějších poloh, a najít tak dobré, tvrdé, přímočaré a zároveň melodické death metalové album již není tak jednoduché jako před několika lety. Proto můžu s potěšením oznámit, že v případě Rainwill platí všechna přídavná jména zmíněná v minulé větě. Druhé album ruské kapely Rainwill nazvané “Zer0ed by Pr0gress” začne zostra. První a zároveň titulní skladba svým rozjezdem připomene úvod doposud poslední desky “Bringer of Plagues” amerických Divine Heresy. Zpěvák Sergey Grebenkov připomíná mnohem slavnější postavičku melodického death metalu, vokalistu Amon ...

  • Caliban – Ghost Empire

    15.2.2014

    nK_!

    Caliban - Ghost Empire

    Naši západní sousedé obvykle do tvrděrockového oceánu kapel přispívají spíše thrash nebo power metalovými smečkami, leč essenští Caliban si již sedmnáctým rokem jedou ten svůj typicky německy vypilovaný metalcore. Opravdu vypilovaný? Může kapela, která má za sebou již osm řadových desek, ještě dnes v provařeném žánru vůbec něčím překvapit? Vzala si z dílny mistra Williama Shakespeara krom inspirace ve vlastním názvu i jeho pověstnou genialitu? A stojí vůbec za to ten metalcore ještě pořád poslouchat? Nu, uvidíme. Upřímně, “Ghost Empire” je naprosto tuctová fošna. Doopravdy. Není na ní téměř nic, pro co by stálo ji vytáhnout z regálu v hudebninách a chlubit se kamarádům, že posloucháte tvrdou německou hudbu. Radši jim pusťte nějaký poctivý pornofilm honosící se stejnými přívlastky, budou jistě neskonale šťastnější a vás to v době všemocného ...

  • Stroszek – Wild Years of Remorse and Failures

    14.2.2014

    H.

    Stroszek - Wild Years of Remorse and Failures

    Asi jen těžko lze recenzi na projekt jako Stroszek začít jinak než povídáním o tom, co je tato formace vlastně zač a odkud se vzala. Skupinu má na svědomí jistý Claudio Alcara, jenž by měl být čtenářům metalové stránky znám především asi jako zakládající kytarista italských black metalistů Frostmoon Eclipse, kteří by se vzhledem k době působení na scéně (od roku 1994) již pomalu dali zařadit do sorty veteránů; kromě toho se ovšem v minulosti mimo jiné mihl i na jednom albu u další italské black metalové smečky Handful of Hate, jejíž historie se rovněž táhne už nějaký ten pátek. Časem se však podle všechno Claudio dostal do bodu, kdy si nejspíš potřeboval ulevit od hraní black metalu a zkusit také trochu klidnější muziku – a právě tohle je ta pravá chvíle, kdy ...

  • Heretic Cult Redeemer – Heretic Cult Redeemer

    13.2.2014

    H.

    Heretic Cult Redeemer - Heretic Cult Redeemer

    Kdysi dávno platilo nepsané pravidlo, že severský black metal byl dobrý black metal a black metal z jiných části Evropy (neřkuli světa) byl skoro jako něco méněcenného. To už ovšem naštěstí dávno neplatí a snad každý, kdo se tomu vyloženě nebránil, již dávno musel uznat, že i v ostatních částech zeměkoule se rodí žánrové skvosty nejvyšší kvality, které se nezřídka norským kultům i vyrovnají, pokud je v jistých případech rovnou nepřebijí. Ačkoliv bychom jistě našli mnohem exotičtější kouty planety, na něž by něco podobného šlo vztáhnout, zcela jistě to platí i o Řecku. Člověku, který má tenhle styl na párku, to tak možná nepřijde, protože si z této země vybaví možná tak jednu kapelu tohoto ražení, jež vlastně ani nepatří mezi nějaké vyloženě ostré smečky (snad netřeba říkat, ...

  • Leviathan – Beholden to Nothing, Braver Since Then

    12.2.2014

    Ježura

    Leviathan - Beholden to Nothing, Braver Since Then

    Vážně nevím, co mě to popadlo za fantas, že jsem si tohle album vzal na recenzi. Ale když o tom tak přemýšlím, asi to bylo tím, že jsem si pod škatulkou progressive/power metal a vznešeným titulem “Beholden to Nothing, Braver Since Then” představil něco, co by mohlo uspokojit moji skomírající naději, že ještě někdy narazím na melodický metal, který není úplně tupý. Nicméně Leviathan (neplést prosím s rovněž zámořským black metalovým tělesem a dalšími asi patnácti kapelami stejného jména) si pro mě připravili hned několik překvapení, díky kterým jsem na nějaká očekávání rychle zapomněl a spíš se jal přemítat, co že za dílo mi to přistálo na disku. První překvapení mě konfrontovalo ještě předtím, než jsem si desku vůbec poprvé pustil. Nejdřív jsem si myslel, ...

  • Within Temptation – Hydra

    12.2.2014

    Kaša

    Within Temptation - Hydra

    Within Temptation jsou pojem. Jak líp začít povídání o partě, která se za pomocí své vlastní píle dokázala vyšvihnout v přední představitele symfonického metalu, aby později dokázala tuto škatulku opustit a ocitnout se někde na hraně symfonického alternativního rocku se skoro až popovým přesahem, a to s takovou grácií, že o vyložené zaprodanosti nemůže být řeč. Ať už si o tomto vývoji, kterým si během své existence Within Temptation prošli, myslíte svoje, nelze jim upřít, že nestojí na místě. S každým dalším albem se postupně vyvíjí, a přestože od minula ten vývoj není až tak dramatický, jak by se na první poslech mohlo zdát, nedá se na druhou stranu říct, že by “Hydra” – jak zní titul šestého řadového alba – bylo sázkou na jistotu, aneb počinem, kterým si proti sobě hlavně nepoštvat skalní ...

  • 71TonMan – 71TonMan

    11.2.2014

    Kaša

    71TonMan - 71TonMan

    Polská pětice s nicneříkajícím jménem 71TonMan, jejíž členové se skrývají za iniciály, takže sestava ve složení J.W., T.G., M.Z., J.J. a K.J. neřekne nikomu nic víc než samotné jméno kapely, se na svém debutovém eponymním albu “71TonMan” zhlédla v heavy metalové historii založené na tíživých kytarových plochách a opatrné rytmice, která v žádném případě nikam nespěchá. Přestože se 71TonMan schovávají za škatulkami doom či sludge metal, tak vězte, že tohle je album na míru ušité fanouškům starých Black Sabbath a jim podobným partám, které kdysi psaly hudební historii těžkého a hlavně utahaného kovu. Papírově to nezní vůbec špatně, protože 71TonMan předkládají na ploše čtyřiceti minut pomalou, ale vážně pomalou fúzi stoner/sludge/doom (a kdovíčeho všeho ještě) metalu lehce říznutého s hrubým nelidským řevem zpěváka J.J., což je zajímavá kombinace, která mi ...

  • The Revolt – Lost in Fiction

    11.2.2014

    Ježura

    The Revolt - Lost in Fiction

    Asi nebudu moc daleko od pravdy, když pelhřimovské The Revolt zařadím po bok desítek a stovek dalších provinčních formací, které mimo domovské území zná jen pár lidí a pro které je skládání a hraní vlastně takovým koníčkem a náplní volného času. Dobře, zrovna The Revolt asi nelze považovat za žádné amatérské cucáky už jen při pohledu na jejich dosavadní diskografii, která nějaký ten titul obsahuje, ale stejně – takhle na první dobrou by vám asi sotva něco poklepalo na rameno a řeklo: “Tohle vypadá zajímavě, to si poslechni!” Jenže jak známo, mezi počtem fanoušků, profláklostí jména a hudebními kvalitami konkrétní kapely rozhodně nepanuje přímá úměra, takže by bylo nadmíru pošetilé automaticky podobné spolky klasifikovat jako druhořadé. Kvalita se totiž nachází i tam, kde by to ...

  • Hail Spirit Noir – Oi Magoi

    11.2.2014

    H.

    Hail Spirit Noir - Oi Magoi

    Po Aenaon se tu už podruhé v krátké době objevuje recenze na progressive black metalovou formací z Řecka, ale mezi Aenaon a Hail Spirit Noir, jak zní název tria, jemuž se nyní budeme věnovat, je těch paralel vlastně víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Kapely samozřejmě sdílejí plus mínus podobnou žánrovou škatulku a řecký původ, ale kromě toho dále “Oi Magoi” i “Extance” od Aenaon vyšly v úplně stejný den a pod stejnou firmou. A aby toho náhodou nebylo málo, mají obě skupiny společnou ještě jednu věc – jejich novinky jsou druhými alby a navazují na velice zajímavé debuty. Hail Spirit Noir svou prvotinu “Pneuma” vydali v květnu 2012 a podobně jako Aenaon na “Cendres et Sang”, i oni s ní takřka okamžitě zaujali spoustu lidí, kteří ...

  • Chrome Division – Infernal Rock Eternal

    10.2.2014

    Kaša

    Chrome Division - Infernal Rock Eternal

    Chrome Division, potažmo všechny kapely, v jejichž řadách se personálně angažuje nějaký profláklý ksicht, to budou mít vždy těžké. Můžou se snažit, seč jim síly stačí, a stejně budou muset ze strany posluchačů a hudebních kritiků čelit narážkám a otázkám, zda by jejich hudba budila tak nadšené ohlasy, kdyby se jednalo o novou partu plnou neznámých jmen. Přiznám, že i mě toto (teď nemluvím jen o Chrome Division) nejednou napadlo a pojďme si nalít čistého vína, v případě této pětice, která se zaměřuje již od první desky na šlapavý heavy rock’n’roll, není tato úvaha daleko od pravdy. Ale co, to nemění nic na tom, že tahle parta umí ten svůj šlapavý rock’n’nroll zahrát pěkně od podlahy řízně a čtvrtá řadovka “Infernal Rock Eternal” na tom nic nemění. Od roku 2004, kdy se v jedné ...

  • Def Con One – II

    9.2.2014

    Kaša

    Def Con One - II

    Málokdy se přes všechnu změť hudby dostanu k hardcoru (pokud nejde o post-hardcore a jeho pokrevní svazky s dalšími post-žánry), pokud se tak už ale stane, většinou si ze záplavy kapel a všemožných subžánrů pečlivě vybírám, neboť čistý hardcore nepatří mezi mnou nejvyhledávanější vody. Britští Def Con One sice nejsou zrovna ukázkovým příkladem pečlivě vybrané kapely, přesto jsem byl zvědav, s čím se vytasí na své druhé řadovce, docela lakonicky nazvané “II”. O Def Con One jsem popravdě nikdy dřív neslyšel. Dva zářezy na pažbě, stálá sestava a šestnáct let existence (ano, kapela funguje podle všeho od roku 1998, ačkoliv své první EPko vydala před třemi lety) však naznačují, že i přes relativní míru utajení před širokou veřejností má tahle vojenská jednotka už něco za sebou a nebojí se prát to do lidí ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy