Recenze

  • Syndrome – Colourful Cows

    7.11.2013

    H.

    Syndrome - Colourful Cows

    Pod poměrně nenápadným názvem Syndrome se ukrývá projekt, který rozhodně nepostrádá zajímavost… vlastně je mnohem zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Hudebníci sami sebe nazývají alternativním elektro rockem a tvrdí, že svou muziku budují pomocí experimentu. Že vás to na první pohled nevytrhne? Proč by mělo, takových v dnešní době je… Věnujme však Syndrome i druhý pohled, s jehož pomocí zjistíme, že zde přece jenom půjde o něco ne úplně obvyklého. Abych to osvětlil trochu lépe, dovolím si volně převyprávět to, co o sobě říká samotná skupina. Syndrome si totiž podle svých vlastních slov vedle používaní normálních instrumentů programují také nové virtuální nástroje, živé hraní rovněž provozují v poměrně netradičním duchu, v němž hrají podstatné role počítače, ale asi trochu jiným způsobem, než ...

  • Death Angel – The Dream Calls for Blood

    6.11.2013

    Kaša

    Death Angel - The Dream Calls for Blood

    S každým novým albem thrashových Death Angel se sám sebe s železnou pravidelností ptám, jak je to možné, že tahle sebranka, která vzešla z té nejslavnější thrashové školy oblasti Bay Area, se nedokázala nikdy vyšvihnout mezi skutečnou stylovou smetánku a vždy tak nějak zůstávala ve stínu za souputníky jako Overkill, Testament či Exodus (o Velké čtyřce ani nemluvě). Trojice alb z konce osmdesátých let patří mezi skutečné klenoty, a přestože zrovna “Act III” je všeobecně považováno za mírný kvalitativní sešup směrem dolů, tak bych se nebál jej označit jako nejlepší desku party s filipínskými kořeny, na němž se ukázala jako vyhraná, progresivními momenty políbená kapela, jež se nebála překročit neúprosné stylové hranice thrash metalu a vydala se do vod, které jsou mi velice sympatické. Následná dlouhá pauza kapele její status nijak nenarušila, ...

  • Lunar Explosion – Lunar Explosion

    5.11.2013

    Atreides

    Lunar Explosion - Lunar Explosion

    Co říci úvodem dnešní recenze? Myslím, že když začnu stručnou charakteristikou, bude hned každému jasné, o čem to dneska celé bude, takže si tu jednu, dvě věty nechám až do dalšího odstavce, ať mám vůbec o čem psát. Název Lunar Explosion pochází z terminologie spadající kamsi do nauky o vesmíru. Konkrétně jde o náraz meteoru do Měsíce, který je při dostatečné síle a troše štěstí pozorovatelný ze Země i pouhým okem. Podle takového popisu je myslím poměrně jasné, že při nárazu se musí uvolnit neskutečné množství energie, a hádám, že tímto příměrem k dopadu meteoru chtějí Lunar Explosion popsat svoji hudbu coby energickou, živelnou a v koncertním podání naprosto zničující. Jenže tady nastává zásadní rozkol. Lunar Explosion totiž nehrají nic jiného než klasický, tuctový power metal, jakého je všude kolem ...

  • Sarke – Aruagint

    4.11.2013

    H.

    Sarke - Aruagint

    Sarke vznikli původně jako dvoučlenný projekt, který stvořily dvě kultovní (a v jednom případě až legendární) postavy norské black metalové scény. Instrumentální i skladatelské stránky věci se ujal Sarke, po němž je kapela také pojmenována, známý především z působení v kapelách jako Tulus nebo Khold. Vokály pak neobstaral nikdo menší než sám Ted Arvid Skjellum alias Nocturno Culto ze slovutných Darkthrone osobně. Společně dali v roce 2009 vzniknout excelentnímu debutu “Vorunah”, jenž nabídl nádherně dřevní black metal, špinavé riffy, nezaměnitelný Nocturnův vokál a občasný lehký klávesový podmaz, který celou tu muziku mnohonásobně umocňoval. Recept zdánlivě dost jednoduchý, přesto však maximálně funkční, rozhodně bych se nebál mluvit i o majstrštyku, stále si tu desku pouštím a stále mě baví. Zároveň s tím ovšem Sarke sami sobě posadili laťku ...

  • Monster Magnet – Last Patrol

    2.11.2013

    Stick

    Monster Magnet - Last Patrol

    Přestože mám stoner rock, potažmo kořeny, ze kterých vychází, moc rád, nejsem až příliš velkým znalcem stylu či scény. Pojem Monster Magnet a jejich frontmana Davea Wyndorfa mi však nebyl neznámý, byť jsem se s jejich dlouhrajícími nahrávkami v uplynulých letech dostával do styku velmi sporadicky. Že Wyndorf není žádné ořezávátko, je zcela nasnadě, stačí si vzpomenout na jeho problémy s drogami a následnou (údajně úspěšnou) snahu o vyléčení ze závislosti. Naposledy pak bylo o kapele slyšet v souvislosti s tři roky starým albem “Mastermind”. V říjnu však spatřila světlo světa nová deska s názvem “Last Patrol”. Co tedy poslední patrola nabízí? Pod skvostným komiksovým obalem z pera Johna Sumrowa se schovává devět skladeb, které svou atmosférou plně korespondují s vizuální stránkou desky. Čeká vás oldschoolový trip do vesmírných dálav v garážovém stylu. Sedmdesátky jsou ...

  • J.D. Overdrive – Fortune Favors the Brave

    1.11.2013

    Kaša

    J.D. Overdrive - Fortune Favors the Brave

    Při bližším pohledu na diskografii polské party J.D. Overdrive, respektive na titul jejího debutového alba “Sex, Whiskey and Southern Blood”, by i posluchač méně zdatný mohl vytušit, kudy že se bude jejich hudba ubírat. Že stále netušíte? Zkratka J.D. v názvu této čtyřčlenné bandy znamená Jack Daniels, což byl taky původní název kapely. V plném znění Jack Daniels Overdrive však z obav z legálních tahanic bylo zkráceno na současnou podobu a pánové tak můžou bez okolků drhnout svůj groove/stoner metal pro velké chlapy, protože přesně takhle jejich hudba působí. Testosteronem nabitý metal, který mi z nějakého mně neznámého důvodu přijde jako stvořený pro americké kamioňáky. Druhé album “Fortune Favors the Brave” celkem logicky pokračuje na stejné notě jako předešlý debut a přiznám, že je mi velmi po chuti. Pokud by ...

  • Oranssi Pazuzu – Valonielu

    31.10.2013

    H.

    Oranssi Pazuzu - Valonielu

    Nemá cenu chodit příliš kolem horké kaše, tak to řeknu hned a na rovinu, ať všichni víme, na čem jsme, ačkoliv těm z vás, kteří náš skromný plátek sledují již nějaký ten čas, to je už dávno jasné. Oranssi Pazuzu jednoznačně patří mezi mé srdcové kapely; když se podíváte do informací o naší stránce, kde má každý redaktor pár svých největších hudebních oblíbenců, u toho mého jména tam mimo jiné najdete právě tyto black metalové psychedeliky z Finska. Oranssi Pazuzu mě svého času doslova posadili na prdel už svým debutem “Muukalainen puhuu” z roku 2009, který pod fantastickým atmosférickým obalem s kosmonautem v mlhovině hvězdného prachu ukrýval hypnotický black metal se silným odérem psychedelie. Jestli mě paměť nešálí, tak jsem právě zde v dobové recenzi udělil úplně první 10/10 ...

  • The Vision Bleak – Witching Hour

    30.10.2013

    Ježura

    The Vision Bleak - Witching Hour

    Pánové Markus Stock a Tobias Schönemann, kteří tvoří spíše pod svými pseudonymy Ulf Theodor Schwadorf a Allen B. Konstanz, nejsou tak neznámí, jak by se někomu třeba mohlo znát. Jeden, druhý nebo rovnou oba zanechali své stopy v kapelách jako Empyrium, Autumnblaze, Ewigheim nebo Noekk, což jsou spolky, jejichž hudba neurazí ani náročnějšího posluchače a rozhodně patří k tomu, za co se německá hudební scéna nemusí ani v nejmenším stydět – spíše naopak. A právě tihle dva pánové na přelomu století přišli s nápadem, který vyústil ve zformování nové kapely. Zaštítěni jménem The Vision Bleak si dali za úkol hrát hudbu, která bude zhmotňovat jedinečnou atmosféru starých hororových příběhů, a kdo má o dosavadní tvorbě téhle kapely trochu přehled, ten mi určitě dá za pravdu v tom, že ...

  • Trivium – Vengeance Falls

    29.10.2013

    Kaša

    Trivium - Vengeance Falls

    Věřím, že spoustě z vás je to u zadku, ale já nemohu jinak a recenzi “Vengeance Falls”, tedy novinky zámořských Trivium, začít procházkou jejich dosavadní diskografií a tím tak trochu odkrýt svůj vztah k této čtveřici, který se každým rokem a hlavně s každým novým počinem vyvíjel. Debut “Ember to Inferno” mě minul, protože v té době jsem poslouchal úplně jinou hudbu, ovšem dodnes ho považuji za slabý a době svého vzniku poplatný debut, který nijak nevybočuje z řad tehdy aktuálních metalcorových alb. Totéž víceméně platí i o “Ascendancy”, jež je sice trendy až běda, ale u jeho poslechu se dokážu i s odstupem let slušně zabavit. Následovala dvojice skvělých “The Crusade” a “Shogun”, na nichž Trivium během velmi krátké doby vyrostli v naději, v níž chvíli dřímala budoucnost metalové hudby (sorry, ...

  • Putrified – Sacrilegious Purification

    28.10.2013

    H.

    Putrified - Sacrilegious Purification

    Putrified je kapela, u níž hned na první pohled přesně víte, co byste měli očekávat… obal, logo, vlastně už jen samotný název skupiny doslova křičí, že tady se bude hrát oldschool jako svině. Napínat vás nijak nebudu – žádné překvapení se nekoná a opravdu tomu tak je. Nicméně to však neznamená, že by to bylo automaticky špatně, tedy alespoň z mého pohledu ne. Sice mám progresi v muzice hodně rád a fandím avantgardě a experimentům, zároveň ale – navzdory tomu, že to může na první pohled vypadat schizofrenně – pořád říkám, že jsem i tak trochu nostalgik a staromilec a hnilobou a starobou prorostlé nahrávky, které jako by vypadly z minulého tisíciletí, si dokážu fakt užít – pokud jsou dobré, samozřejmě. Je to i případ ...

  • Chemia – The One Inside

    27.10.2013

    Kaša

    Chemia - The One Inside

    Za nenápadným obalem druhého alba polské rockové party Chemia, “The One Inside”, se skrývá na tamní končiny poměrně nezvyklá hudební směsice hard rocku, který cituje staré dobré Led Zeppelin, a post-grunge plného melodických refrénů à la Nickelback či znovuobnovených Bush. Přestože se nejedná o nic, co by člověka hned po několika vteřinách nadzvedlo ze židle, tak vězte, že se jedná o celkem příjemný materiál, kterému nechybí nic, co by posluchač od podobně laděné kapely očekával, takže si na své přijdou příznivci jednoduchých riffů a zpěvných vokálních linek, které má na starosti zpěvák Łukasz Drapała. Myslím si, že nemá cenu nějak detailněji popisovat historii kapely, protože krom personálních změn, které nikomu nic neřeknou (vezmu-li v potaz, že kapela u nás nemá žádné jméno a člena se zvučným jménem byste v sestavě hledali ...

  • Dark Man Shadow – Victims of Negligence

    26.10.2013

    Ježura

    Dark Man Shadow - Victims of Negligence

    Na rovinu říkám, že Dark Man Shadow patří k těm kapelám, kterých bych si sám od sebe určitě nevšiml. Média o nich mlčí, navenek nijak nevyčnívají z nespočtu jim podobných, na kontě sice už nějakou tu nahrávku mají, ale co je to platné, když o nich svět neví… Jedinou zajímavostí, která v případě Dark Man Shadow trochu narušuje úplně zaměnitelný profil, je skutečnost, že letošní deska “Victims of Negligence” je comebackem po deseti letech, během kterých byla kapela následkem smolného krachu vydavatele uložena u ledu. A jo, taky tady tluče do škopků Matze z Nocte Obducta, ale to je asi tak všechno, čím by mohli Dark Man Shadow nezainteresovaného člověka přesvědčit k tomu, aby jim věnoval trochu svého času. Čím déle ale novinku poslouchám, tím více si ...

  • Persona Grata – Reaching Places High Above

    25.10.2013

    Stick

    Persona Grata - Reaching Places High Above

    Že z luhů a hájů českých i slovenských dokážou vzejít kapely, které minimálně dokážou dosáhnout hranic vyznění na světové úrovni, je nabíledni a vždy potěší, když se s takovou kapelou můžu v rámci své činnosti pro Sicmaggot setkat. Persona Grata jsou právě Slováci hrající progresivní rock/metal. Jejich deska “Reaching Places High Above” sbírá velmi kladné ohlasy a v tiskových materiálech se o ní mluví jako o čerstvém větru na progresivní scéně. Progresivní metal je v současné době totiž dost svérazný hudební styl, který se někdy dá i považovat za vyčerpaný. Především pokud se kapely zapomenou ve spletenci samoúčelných exhibicí, tehdy ztrácí veškerá tvorba význam, celistvost i chytlavost. Jak je tomu u těchto Slováků, to se pokusím rozebrat na následujících řádcích. Album obsahuje šest skladeb, jejichž délka se pohybuje od minuty (což je případ meziher “Venice” a “Istanbul”) až po čtvrthodinovou ...

  • Škwor – Sliby & lži

    24.10.2013

    nK_!

    Škwor - Sliby & lži

    Škwor budí v posledních letech v naší malé kotlince nemalý poprask a zároveň i rozporuplné reakce rockově-metalového posluchačstva. Jedni je milují za to, že se jim původně jako jedné z mála kapel u nás podařilo zpopularizovat poměrně undergroundový žánr, který byl do určité doby přístupný jen zarytým zasvěcencům. Druzí je za to nenávidí a to hlavně z důvodu, že ona popularizace proběhla na úrovni více než masové, a tak se z nejprve poměrně tvrdé a zajímavé kapely vyklubala obyčejná a uchcípaná komerční mašinka, jež v posledních letech vydává samé prvoplánově podbízivé desky, které jí davy fanoušků samozřejmě žerou i s navijákem. Na tom by tedy nebylo nic špatného – ono se to totiž s mozkem řazeným na neutrál docela poslouchat dá, jenom se prostě nejedná o nic světoborného nebo nedejsatan nového či inovativního. Dnes je v módě nad hudbou ...

  • In Extremo – Kunstraub

    23.10.2013

    Ježura

    In Extremo - Kunstraub

    Němci In Extremo toho mají za sebou už hodně. S trochou nadsázky by se dalo tvrdit, že jsou to oni, kdo v německých zemích rozpoutal dodnes poměrně životaschopnou folk a medieval metalovou mánii, a těžko si představit nějaký výčet důležitých žánrových kapel, ve kterém by se právě In Extremo nevyskytovali. Ačkoli je však “jejich” žánr zahlcen hromadou hudebního odpadu, zrovna In Extremo nikdy nešlo vyčítat, že by se snížili k produkci úplných slátanin, a navíc se jim podařilo zachovat si naprosto jednoznačně rozpoznatelnou tvář, což se v tomto žánrovém kontextu vyvažuje zlatem. Jednoduše řečeno, In Extremo vždy platili za jistotu, která sice nenabízí kdovíjak inteligentní, ale přesto celkem solidní muziku, nad kterou člověk s trochou shovívavosti nemusí nijak lomit rukama. A jelikož jsem tvorbu In Extremo v posledních letech ...

  • Running Wild – Resilient

    22.10.2013

    Ellrohir

    Running Wild - Resilient

    Na recenzi u mě čeká album jménem “Hard Truckin’ Rock”. Kdybych nedával pozor na to, co poslouchám, tak bych si snad musel říkat, že jsem si ho omylem pustil místo toho, abych recenzoval pirátskou legendu Running Wild. Kde se stala chyba a proč už se Rolf Kasparek neplaví pod pirátskou vlajkou? Je to zhruba rok a půl, co jsem recenzoval comebackové “Shadowmaker”. Když se na recenzi dívám dnes, s odstupem a despektem, který člověka často postihuje při konfrontaci s jeho vlastní dřívější tvorbou, tak vidím, že tehdejší hodnocení bylo neúměrně vysoké s ohledem na kvalitu předložené desky. Novinka “Resilient” je totiž po všech směrech výrazně lepší a já se tak ocitl v nezáviděníhodné situaci, jak ji nějakým konzistentním způsobem ohodnotit. Tehdy jsem začal příšerným obalem, a jako by snad ...

  • Agony of the Bleeding Flesh – Everlasting Piracy

    22.10.2013

    H.

    Agony of the Bleeding Flesh - Everlasting Piracy

    Co se vám vybaví, když se řekne pirátský metal? Running Wild, co? Mladší ročníky asi budou křičet něco o Alestorm. Jestli je to tak, klidně na ty dvě kapely hned zapomeňte. Francouzští bukanýři Agony of the Bleeding Flesh z Bretaně totiž ukazují, že nemusíte být power metalová vykopávka (nic ve zlém) ani lehce přiblblá rozjuchaná skákačka (tady už to možná ve zlém skoro bude), abyste téma korzárů, kteří se plaví po moři a plení vše, co jim přijde pod ruku (hák), mohli uchopit i v trochu vážnějším duchu. Agony of the Bleeding Flesh fungují již nějakých pár let, ale deska s názvem “Everlasting Piracy” je jejich prvním počinem. Nicméně můžeme hned na začátek předeslat, že očekávání nějaké amatérismu není příliš na místě, neboť francouzský kvintet si dal na své prvotině ...

  • Scar the Martyr – Scar the Martyr

    21.10.2013

    Kaša

    Scar the Martyr - Scar the Martyr

    Scar the Martyr je na první pohled nenápadná americká kapela, což je názor, který musí každého znalého posluchače opustit už jen při letmém pohledu na sestavu, která debutové album “Scar the Martyr” natočila. Začnu samozřejmě úplně od začátku, protože na začátku byl ten hlavní. Bubeník hvězdných Slipknot, Joey Jordison, se v rámci dlouhé pauzy mezi studiovými alby své domovské kapely začal nejspíš nudit, a protože je to klučina neposedný, začal dávat dohromady materiál, jenž se do jeho hlavního působiště nehodí. V minulosti už mi Jordison dokázal, že je dobrý skladatel, ač nemá ve své domovské kapele vše pod palcem, tak když si vzpomenu na jeho příspěvky v rámci Roadrunner United, tak se zpětně jedná o tu zajímavější část tohoto hvězdami nabitého alba. V Murderdolls ukázal, že umí hrát na kytaru, takže při skládání ...

  • Jesu – Everyday I Get Closer to the Light from Which I Came

    20.10.2013

    Atreides

    Jesu - Everyday I Get Closer to the Light from Which I Came

    Řeknu vám, za těch pár měsíců, co pro Sicmaggot píšu, jsem ještě nerecenzoval desku s tak ukrutně dlouhým názvem. Ale což, všechno je jednou prvně a bez výjimky to platí i pro “Everyday I Get Closer to the Light from Which I Came”. Co se týče Jesu samotných, své poprvé jsme si odbyli již docela dávno. Jestli dobře počítám, jsou to už nějaké tři roky, co jsem se prvně dostal k jejich EP “Silver” z roku 2006 a v té době mě dokázalo dosti spolehlivě unést daleko mimo žánry, na kterých jsem tou dobou ujížděl (pro šťouraly – rap a folk metal). Dalo by se říct, že to byla první kapela z post žánrů, ke které jsem ve svém životě přičichl a přes kterou jsem se k dalším žánrově příbuzným projektům dostal. A i dnes se k “Silver” vracím ...

  • Handful of Hate – To Perdition

    20.10.2013

    H.

    Handful of Hate - To Perdition

    Handful of Hate jsou kapelou, která by se svým způsobem dala považovat za kultovní. Není to takový ten kult, který uznávají všichni posluchači black metalu napříč scénou po celém světě, ale spíš takový ten lokální kult, který má nesporný význam pro místní scénu, ale těžko se o něm dá tvrdit, že by byl nějak zvlášť zásadní pro vývoj svého žánru nebo že by jej uctívali všichni, kam až oko dohlédne. Však řekněte sami, kolik z vás někdy dříve o Handful of Hate slyšelo? Moc se vás tedy nehlásí, jak tak vidím. A přesto tihle neznabozi patří mezi nejdéle fungující black metalové kapely v Itálii, v letošním roce slaví kulatých 20 roků prznění nástrojů a 11. listopadu vydávají svou šestou dlouhohrající desku “To Perdition”… Nějakou progresi nebo avantgardu od Handful ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy