Recenze

  • Ulver – Messe I.X-VI.X

    2.10.2013

    Licee

    Ulver - Messe I.X-VI.X

    Ulver. Kapela, která si prošla bohatým vývojem a přitom za sebou neopomněla zanechávat jeden skvost za druhým. Pramen tohoto norského zázraku začíná v black metalových končinách a ústí do oceánu, plného neprozkoumaných hlubin. Hudba Ulver je totiž jako oceán. Na povrchu tak jasný, vidíte kdejaký odlesk slunce či měsíce, cítíte každou vlnku, víte, kdy je voda klidná a kdy rozbouřená. Nevíte ale, co je pod vámi. Jak hluboko je to ke dnu, na jaké ryby narazíte, nevíte ani, jaká je voda tam dole. A je jen jediná cesta, jak se to dá zjistit. Stačí si nasadit potápěčské brýle, vzít si kyslíkovou bombu a ponořit se. A že toho kyslíku budete potřebovat hodně u poslechu Ulver, o tom nepochybuji. Občas se totiž přistihnete, že zadržujete dech a nechápete, ...

  • Diabolical – Neogenesis

    2.10.2013

    Stick

    Diabolical - Neogenesis

    Diabolical jsou další kapelou, ve které působí Sverker “Widda” Widgren a kterou jsem dostal tento měsíc na pitvu. Byť služebně starší, mají Diabolical na svém kontě teprve čtvrté album “Neogenesis”, které přichází pět let po předchozím “The Gallery of Bleeding Art”. Vydání desky provázely všelijaké průtahy, a tak se z původně plánovaného dubna letošního roku stalo září. Proč se vydání tak táhlo, těžko říct, přestože jsem sháněl vysvětlení všude možně, nějak se mi jej nepodařilo vypátrat. Každopádně, kapela přišla s ambiciózním projektem a jsem zvědav, jak se na jejich snažení bude metalová veřejnost dívat. Je docela problém v tom, že dle tvrzení protagonistů lze album plně vychutnat až společně s četbou knihy, která je s deskou propojena a byla napsána kytaristou Carlem Stjärnlövem. Je pravdou, že koupě alba společně ...

  • Týr – Valkyrja

    1.10.2013

    Skvrn

    Týr - Valkyrja

    Patrně každý alespoň částečně sledující dnešní metalové “trendy” zavadil o vikinskou stálici Týr. Popularita tohoto válečného dnes již tria (za škopky se usadil hostující George Kollias z Nile) strmě narůstala především díky smlouvě s Napalm Records, kteří z Faeřanů udělali dobře se prodávající se jméno. A přestože Faerské ostrovy nejsou starému kontinentu příliš vzdálené, ostrovní původ kapele v popularitě rozhodně pomohl. Žádné Švédsko nebo Norsko, to už tu několikrát bylo, ale Faerské ostrovy a přesto Vikingové, to se muselo prodávat samo. Nebo ne? Dala by se vést dlouhá debata o tom, zda si kapela vydobyla své místo především díky hudbě, nebo se jen svezla na vlně jako mnozí jiní. I když jsem si jist, že se v metalových kruzích objevuje obrovský počet skupin, jež by Týr hravě strčily do kapsy, i přes svou velkou ...

  • Ctulu – Seelenspiegelsplitter

    30.9.2013

    H.

    Ctulu - Seelenspiegelsplitter

    Ctulu z Německa je kapela, kterou registruji již delší dobu, ale až doposud jsem se do poslechu její tvorby nijak zvlášť nehrnul. Důvod je vcelku jednoduchý… když člověk poslouchá hudbu už opravdu dlouhou dobu a pravidelně, což je přesně můj případ, časem si vypěstuje jakýsi odhad, který mu dopředu ještě před samotným poslechem pomáhá určit, zdali by mohlo jít o slušnou záležitost nebo ne. Samozřejmě, není to nic dogmatického a mnohdy se v tom člověk zmýlí, nicméně dost často může jít o faktor, podle něhož se posluchač rozhoduje, jaké skupině z toho obrovského počtu čekajícího na poslech bude věnovat svou pozornost a svůj čas, jenž je v dnešní době poměrně vzácným artiklem. A přesně tento odhad mi říkal, že Ctulu asi budou produkovat ten druh black metalu, ...

  • Dream Theater – Dream Theater

    29.9.2013

    Zajus

    Dream Theater - Dream Theater

    Dream Theater si za necelá tři desetiletí kariéry vybudovali zasloužený věhlas a ne náhodou jsou tak jejich alba očekávána s velkou netrpělivostí. Koneckonců jsou právě oni dnes asi nejznámějším jménem progressive metalu, a proto mají kromě zástupu fanoušků i velké množství odpůrců. Sám jsem se vždy stavil spíše na stranu fanoušků. Dream Theater nelze upřít těžce vydřená schopnost psát výborné písně a skutečnost, že si svůj styl takříkajíc vybudovali. Na druhou stranu i nejhlasitější argument odpůrců, tedy že Dream Theater místo hudby tvoří spíše technickou onanii, nelze brát na lehkou váhu. Tyto hlasy vystoupily do popředí zejména v době vydání alb “Systematic Chaos” a “Black Clouds & Silver Linings”. Poněkud paradoxně to však bylo až následující (a do vydání eponymní desky poslední) album “A Dramatic Turn ...

  • Sinheresy – Paint the World

    28.9.2013

    Atreides

    Sinheresy - Paint the World

    Hádám, že většině z vás jméno Sinheresy mnoho neřekne. A hodně bych se divil, kdyby řeklo. Kapela sice vypustila před dvěma lety do světa svůj první počin v podobě EP “The Spiders and the Butterfly”, nicméně že by s ním udělala díru do světa, to se zrovna říct nedá. Nicméně vzhledem k tomu, že to byl první nesmělý krok směrem k vlastní tvorbě, dá se to pochopit. Jenže mám takový dojem, že aktuální album “Paint the World” na tom nebude o moc lépe. Kdybych totiž řekl, že album je vcelku klasická směska symphonic power metalu, která staví na zavedeném a stokrát viděném principu krásky a zvířete, která se drží v kolejích žánrů a nikam neuhýbá, vlastně bych řekl vše. Což je, co si budeme povídat, trochu smutné. Nicméně by nebylo fér, ...

  • Soil – Whole

    27.9.2013

    nK_!

    Soil - Whole

    Ryan McCombs si před téměř deseti lety solidně rozházel fanoušky své do té doby domovské formace Soil, když oznámil, že z kapely odchází a připojuje se k žánrově podobným Drowning Pool. Jak jsme se za ta léta přesvědčili, jednalo se o dvojnásobný přešlap, protože poslední dvě desky Soil, na kterých se McCombs nepodílel, dost propadly a nejinak tomu bylo i u fošen Drowning Pool, kde jsme byli zkrátka všichni zvyklí na něco docela jiného, než tam svého času Ryan předváděl. Naštěstí došlo v roce 2011 ke spásnému uvědomění, potulný frontman McCombs se vrátil do Soil (k Drowning Pool nastoupil do služby mladičký, leč schopný Jasen Morero) a dva roky na to vychází dnes recenzované album “Whole”. Návrat ztraceného syna a naštěstí taktéž ke kořenům. Američtí Soil nejsou v našich končinách zase až tolik známí (a mám pocit, že ...

  • Tigertailz – Knives

    26.9.2013

    Kaša

    Tigertailz - Knives

    Při pohledu na partičku Tigertailz jsem klasicky očekával mladou nezkušenou kapelu, která se na scénu uvádí svým prvním EP “Knives”, jímž se na sebe pokusí upozornit. Byl jsem však totálně mimo mísu, když se záhy ukázalo, že se jedná o glam rockovou partu, jejíž kořeny sahají až do počátku osmdesátých let a která se se svým albem “Bezerk” z roku 1990 dokonce dostala do Top 40 britského albového žebříčku. Ačkoli mé znalosti glam rock/metalu končí někde u Mötley Crüe a Skid Row, šel jsem do “Knives” s vědomím, že při nulovém očekávání nemůžu být vlastně ani zklamán. A jak už je u mě zvykem, opět jsem se zmýlil. Toto pětiskladbové EP sice není naprostá žumpa a spodina rockové hudby, ale na druhou stranu se nejedná o nic, co by mělo schopnost výrazně zaujmout, protože ať se na mě nikdo ...

  • Haken – The Mountain

    25.9.2013

    Zajus

    Haken - The Mountain

    V roce 2011 vydali Haken své druhé album, “Visions”, které se následně stalo jednou z mála desek zde na Sicmaggot ohodnocených plným počtem bodů. Právě v této recenzi jsem o Haken slyšel poprvé a netrvalo dlouho, aby se z “Visions” stalo mé nejoblíbenější album roku. Z reakcí internetových hudebních recenzentů lze ostatně usoudit, že jsem nebyl zdaleka sám. Dalo by se tedy říci, že očekávání dalšího počinu byla napjatá, a kapela nás tak nenechala dlouho čekat. Necelé dva roky po úspěšném “Visions” přichází jeho nástupce, jehož úkol je nesmírně obtížný. Obstála třetí deska Haken náročným požadavkům? Moje největší obava byla, aby kapela nadšená z úspěchu svého teprve druhého počinu nezůstala stát na místě, jenže v tomto ohledu mé obavy Haken rozmetali s naprostou suverenitou. Dostáli významu slova “progresivní” a ...

  • Unzucht – Rosenkreuzer

    24.9.2013

    Ježura

    Unzucht - Rosenkreuzer

    Německo platí za současnou mekku gotické subkultury a na domácí scéně se tak krom zástupů vyznavačů tohoto stylu pohybuje taky dlouhá řada kapel, které k tomu všemu plodí soundtrack. Asi tedy není sporu o tom, že jsou Němci nejen náruživými konzumenty ale rovněž velmi zručnými producenty všech možných i nemožných druhů gotické hudby, protože pro to prostě mají buňky. To však ještě automaticky neznamená, že vše, co brnká na potemnělé struny lidské osobnosti a má zároveň nálepku “Made in Germany”, je dobré. Důkazem, že široká poptávka dává vzniknout i nepříliš kvalitním produktům, může být třeba album “Rosenkreuzer” od dolnosaské kapely Unzucht. Unzucht na své novince po vzoru jiných míchají metalové riffy s industrialovými samply, temnotu s až romantickými melodiemi a k tomu přidávají většinou čistý zpěv. Muzikantům do hlavy nevidím, takže ...

  • Secrets of Sin – Future Memories

    23.9.2013

    H.

    Secrets of Sin - Future Memories

    Začnu trochu netradičně a dám vám hádanku, která sice prozradí pointu celé recenze, ale tohle album je taková ztráta času, že i číst o něm je zbytečné, takže se s tím moc párat nebudu a hned z kraje upozorním všechny, kteří se mají rádi, aby se této desce vyhnuli. Nyní ale kýžená hádanka. Takže, zde jsou indicie… Tam, kde to má působit epicky, to vyznívá prázdně. Místo vážné a seriózní produkce se vám dostane kýčem nasáklá zhovadilost nejhrubšího zrna, při jejímž poslechu si říkáte, že to nemůže autor myslet vážně. Tvrdší pasáže jsou průhledné jako sklo a celkově to působí velmi jednoduše, skoro až stupidně. Jako třešničku na dortu si představte, že je to neskutečně nudné. Správně hádáte, že se jedná o debutové album německého kvintetu Secrets of ...

  • Nine Inch Nails – Hesitation Marks

    22.9.2013

    Kaša

    Nine Inch Nails - Hesitation Marks

    Celých pět let trvalo, než Nine Inch Nails, potažmo Trent Reznor, usoudili, že nastal ten správný čas pro nové studiové album kapely (no dobře, spíš one-man projektu), která si po dobu své působnosti vysloužila neotřesitelnou pozici industriálně rockové legendy. Kdo podrobněji sleduje tvorbu tohoto multiinstrumentalisty, ten ví, že v mezidobí nezahálel a věnoval se svým bočním aktivitám. Post-industriální projekt How to Destroy Angels, jejž založil se svou ženou Mariqueen Maandig, se dočkal dvou EP a debutového alba “Welcome Oblivion”, které bylo spíše zklamáním a při jeho poslechu se člověk nenápadně poohlížel po klasických počinech Nine Inch Nails, přestože hudebně si obě party nejsou zas tak podobné, jak by se mohlo zdát. Výrazněji na sebe Reznor upozornil spolu se svým parťákem Atticusem Rossem, s nímž se vydal do světa filmového průmyslu, ...

  • Ministry – From Beer to Eternity

    21.9.2013

    Atreides

    Ministry - From Beer to Eternity

    Nu, tak to tu máme zase – Ministry opět ohlásili ukončení činnosti kapely. Jenže vzhledem k tomu, že reunion přišel po tříleté pauze sotva dva roky nazpět, není vůbec jisté, jestli tu u příležitosti vydání “From Beer to Eternity” máme opravdu poslední štěk kapely, protože je úplně stejně možné, že si z nás Al Jourgensen zkrátka a dobře dělá prdel a za pár let značku opráší a vydá další mizernou desku, jak má poslední dobou ve zvyku. Po velkohubých prohlášeních, že následovatel nemastného, neslaného “Relapse” má být nejlepším albem v historii kapely, zbyla leda prázdná bublina a plná huba keců. A zrovna mlít pantem zvládá Al Jourgensen na výbornou. Bohužel je to jediné, co mu jde, protože ten zbytek už tak nějak nestojí za moc ...

  • Ecocide – Eye of Wicked Sight

    20.9.2013

    Kaša

    Ecocide - Eye of Wicked Sight

    Zdá se mi to, nebo se země tulipánů a fotbalových Oranjes pomalu stává mekkou death/thrashových smeček, kterých se po úspěchu krajanů Legion of the Damned vyrojilo jako hub po dešti? Ecocide jsou totiž další z početné řady ctitelů této módy, přestože jsou trošku víc zakořenění v devadesátých letech. Své štěstí zkoušeli od roku 2010 pod jménem Toxic Napalm, tehdy jako čistě oldschool thrashová kapela, ovšem zdá se, že bez pamětihodného úspěchu, protože tahle parta nestihla před svým rychlým koncem vydat jedinou vlastní skladbu. Rok 2012 se tak nesl ve znamení změn a pokusu o nový start, takže z popela Toxic Napalm povstala tříčlenná parta slyšící na jméno Ecocide, do své tvorby přimíchala death metalovou hutnost a po loňském eponymním demu rychle přispěchala se svým debutem “Eye of Wicked Sight”, pod jehož pokličkou se vaří ...

  • Satyricon – Satyricon

    19.9.2013

    H.

    Satyricon - Satyricon

    Eponymní deska Satyricon byla zcela jistě velmi očekávanou záležitostí… a nejen že se na ni čekalo, ale dost se toho od ní i očekávalo. Nahrávka ovšem prozatím sbírá docela rozporuplné reakce, ale upřímně tak úplně nechápu proč… nebo lépe řečeno, do jisté míry chápu samotné stížnosti, ale občas mi uniká jejich důvod. Především mi přijde trochu úsměvná argumentace, že “už to není Satyricon”… no, to je slovo do pranice… Je bezpodmínečné nutné si uvědomit jednu věc, a sice že Satyricon se v rámci svojí diskografie vždy pohybovali v jakýchsi obdobích. To úplně první se neslo v duchu typického black metalu úvodní poloviny 90. let – syrový, mrazivý a silně atmosférický. Všechny tyhle norské black metalové klasiky z 90. let byly svým způsobem unikáty, a přestože hrály v uvozovkách “to stejné”, každá ...

  • Herrschaft – Les 12 vertiges

    18.9.2013

    H.

    Herrschaft - Les 12 vertiges

    Byly doby, kdy metal byl prostě metalem, čistokrevný a neředěný, a jeho kombinování s jakýmkoliv jiným žánrem bylo považováno za něco jako kacířství. Jasně, pořád se najdou lidi, kteří vám budou tvrdit, že do metalu nepatří žádné klávesy, ženské za mikrofonem nebo nedejbože míchání s jinými žánry, třeba s jazzem nebo dokonce nějakou nechutnou elektronikou, kterou přece poslouchají jenom smažky a feťáci. Podle mě je ovšem dobře, že se nejpozději po roce 2000 (přece jenom v 90. letech šlo spíše o konkrétní výstřelky a obecně nešlo mluvit o nějakém proudu) stalo experimentování a křížení žánrů standardem a že se už dnes asi málokdo pozastaví nad kombinací extrémního metalu a tvrdé elektroniky jako nad něčím výjimečným. Ono se to k sobě ostatně i docela hodí, protože podle mého skromného názoru mají obě tyto ...

  • Avenged Sevenfold – Hail to the King

    17.9.2013

    Zajus

    Avenged Sevenfold - Hail to the King

    Začněme recenzi konstatováním jasných skutečností. Avenged Sevenfold si v současnosti užívají masivní popularity – takové, jakou si může dopřát jen málokterá rocková kapela. Zároveň s tím se vždy najde skupina odpůrců, kteří uvádějí více či méně pádné důvody, proč si kapela svou pozici nezaslouží. A obě skupiny nyní napjatě čekají na recenzi alba na Sicmaggotu, která jejich rozpory jednou pro vždy vyřeší absolutně objektivním hodnocením. Nebo tak nějak. Avenged Sevenfold je kapela, kterou zlehka sleduji již od jejího založení. Zatímco debut “Sounding the Seventh Trumpet” nepřinášel prakticky nic dobrého, nástupce “Waking the Fallen” byl již mnohem zajímavější. Na vrchol si kapela podle mne sáhla až s dalším počinem. “City of Evil” stále zůstává solidním rockovým albem, někde na hranici vlezlé zábavnosti a rozumné inteligence. S dalšími počiny ...

  • Terrorway – Blackwaters

    16.9.2013

    Kaša

    Terrorway - Blackwaters

    Debutové album italské čtveřice Terrorway snad ve všech ohledech splňuje očekávání a požadavky, které posluchač může mít od mladé kapely, která toho (krom jednoho EP) za sebou moc nemá. Borci si to ve svém případě trošku usnadnili a pro inspiraci nešli daleko, takže nenápadně čerpají u těch největších jmen, jež se v daném žánru pohybují, ale i přesto Terrorway v konečném vyznění nechybí zdravá agresivita a hlavně zápal, který z nahrávky srší. A to navzdory perfektnímu technickému dojmu a hutné kytarové hradbě, přes kterou nepropadne ani jehla, což je výsledek produkce “Blackwaters”, kterou obstaral Jacob Olsen (Moonspell či Hatesphere), z čehož vyplývá, že žádného undergroundového chrastění se bát nemusíte, spíš se připravte na ostré hrany kytar a průbojné bicí. Zpěvák Valentino Casarotti, kytarista Ivan Fois, basák Giovanni Serra a bubeník Cosma ...

  • Carcass – Surgical Steel

    15.9.2013

    Kaša

    Carcass - Surgical Steel

    K novému albu britských řezníků Carcass jsem přistupoval s velkým respektem. Mluvíme tady totiž o legendě, v jejímž případě se jen těžko najde někdo, kdo by zpochybňoval její vliv na utváření extrémního metalu. Ať už budeme mluvit v souvislosti s mrtvolným debutem “Reek of Putrefaction” o grindu, či později s dvojicí opusů “Necroticism – Descanting the Insalubrious” a “Heartwork” o death metalu, tahle parta vždy stála v čelní linii a s pořádnou invencí svůj výraz pravidelně posouvala o notný kus dopředu. Ale to všichni víme. Ač tomu úvod neodpovídá, nemusíte se bát, že by se následující řádky nesly na vlně nekritického uctívání ze strany bezmezného fanouška, který by za legendární považoval i záznam záchodového spláchnutí ve zkušebně, protože ač s úctou kapele neupírám její historický vliv, s výjimkou jejich obecně nejcennějších alb “Necroticism – Descanting the Insalubrious” a ...

  • aNgreNOST – Planet Muscaria

    14.9.2013

    H.

    aNgreNOST - Planet Muscaria

    Recenze na black metalovou kapelu z Portugalska se snad ani nedá začít jinak než nějakou hláškou v tom smyslu, že se zrovna nejedná o zemi, která by pro tento žánr byla typická, ale hned vzápětí dodat neskutečně překvapivé a zaručeně nečekané tvrzení, že i přesto se zde jistá zajímavá uskupení tohoto stylu najdou. Ovšem ani další pokračování našeho článku nebude zrovna velký napínák, protože nyní musí přijít jen jedna jediná otázka – platí to i o jistých aNgreNOST? Nelekejte se toho, že “Planet Muscaria” je první deskou kapely. Ve skutečnosti se jméno aNgreNOST na scéně zjevilo již v roce 1995 a o dvě léta později vyšlo debutové EP “Evil”. V roce 1998 se ovšem skupina díky problémům hlavního mozku Pursana rozpadá… důvod, proč k tomu došlo, je však důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát, ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy