Recenze

  • Five Finger Death Punch – The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 2

    17.12.2013

    Ježura

    Five Finger Death Punch - The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 2

    Na naší skromné stránce se jméno Five Finger Death Punch neobjevuje zdaleka poprvé, ale kdyby se tu náhodou našel někdo, komu to stejně nic neříká, zkusím kapelu trochu uvést. Tak tedy… Five Finger Death Punch jsou kapela, která zejména v zámoří požívá ohromné popularity a o které její fanoušci neřeknou jediné křivé slovo. Spíše je pravděpodobnější, že se od těch fanatičtějších z nich doslechnete něco ve stylu, že jsou Five Finger Death Punch noví Iron Maiden, nejnašlapanější moderní kapela a tak dále a tak dále. A tito příznivci kapely mají letos opravdu hody, protože milí muzikanti stihli v druhém pololetí vydat hned dvě desky, nebo lépe řečeno dvě části jedné desky jménem “The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell”. Její ...

  • Mord’A’Stigmata – Ansia

    17.12.2013

    H.

    Mord'A'Stigmata - Ansia

    Nějakých dejme tomu třicet roků nazpět to nebyla žádná brnkačka založit kapelu, tudíž jich také bylo docela málo. S rozvojem technologií se hudební scéna dostala do stavu, když si v podstatě kdokoliv z nás může založit kapelu a začít dělat muziku u sebe doma v obýváku a teď hned, což se vlastně do jisté míry i děje. Jak už to tak bývá, to s sebou nese jistá pro i proti, přičemž jedním z těch proti je i to, že dnes po světě běhají doslova statisíce kapel, mezi nimiž se nachází jak spousta dobrých, tak i spousta hnoje, jehož existence vzhledem ke kvalitě opodstatněná opravdu není. Tento obrovský počet skupin však zákonitě znamená také to, že obyčejný posluchač, jako jsem například já, zdaleka nemůže znát úplně všechny kapely, které by znát chtěl. Jistě to znáte ...

  • Ephel Duath – Hemmed by Light, Shaped by Darkness

    15.12.2013

    Atreides

    Ephel Duath - Hemmed by Light, Shaped by Darkness

    Italské město Padova ve světě neproslavil pouze William Shakespeare s jeho hrou “Zkrocení zlé ženy”, jež se v něm odehrává. Již drahnou dobu své rodné město na koncertních šňůrách propaguje i avantgardní smečka Ephel Duath. A popravdě ani nevím proč, ale až do letošního listopadu se mi kapela vyhýbala jako čert kříži – anebo já jí, přičemž ani jedno není nijak oprávněné. Jednak proto, že podobně laděnou hudbu opravdu můžu, experimentování a objevování není nikdy dost. A jednak proto, že Ephel Duath jsou kapelou, která si pozornost bez řečí zaslouží. Nejen proto jsem se rozhodl podívat se jejich aktuální tváři sestávající se z metalu a jazzu na zoubek. Listopadová fošna “Hemmed by Light, Shaped by Darkness” už se některým z vás jistě točí v přehrávači. Já jsem si před jejím pečlivým náslechem dal ...

  • Dragonhammer – The X Experiment

    14.12.2013

    Ježura

    Dragonhammer - The X Experiment

    Tak si říkám, co je to poslední dobou za módu nahrávat power metalové desky se sci-fi tématikou. Není to tak dávno, co se tu objevila recenze na eponymní (a dlužno dodat, že údajně dost sračkový) debut kapely Lunar Explosion, a nyní přicházejí se svou troškou do mlýna další Italové, Dragonhammer z Říma. Úplně vidím, co si teď asi o desce musíte myslet. Kapela s ultra kýčovitým názvem vydá album s ještě kýčovitějším názvem, a pak to tu dávám do kontextu s deskou, která dvěma redakčním kolegům div že nepřivodila zdravotní potíže. A takhle na první pohled to pro Dragonhammer skutečně nevypadá vůbec růžově, jenže věřte nebo ne, ono nakonec není zase tak zle… “The X Experiment”, jak se nové dílo Dragonhammer zove, je sice teprve třetí deskou kapely, ovšem pánové ...

  • Ragestorm – The Thin Line Between Hope and Ruin

    14.12.2013

    Kaša

    Ragestorm - The Thin Line Between Hope and Ruin

    Parta makarónců fungujících pod jménem Ragestorm si nezvolila své jméno jako slepenec “hněvu” a “bouře”, jak zní překlad tohoto spojení, jen tak náhodou. Jejich debutové album “The Thin Line Between Hope and Ruin”, totiž přesně naplňuje představu, která se člověku s těmito slovy může hudebně asociovat. Pětice z italské Aosty se v uplynulých devíti letech, během nichž se počítá jejich aktivní historie, vyhrála prostřednictvím několika demosnímků a předloňského EP “The Meatgrinder Manifest” v masivní lokomotivu, která nejede na uhlí či páru, ale jejím hnacím palivem je našlapanost, energie a agrese. Jakkoli je “The Thin Line Between Hope and Ruin” počin skrz naskrz prošpikovaný těmi nejobyčejnějšími rychlejšími rytmy, kytarovými riffy a vyřvávanými refrény, tak má jejich melodický death/thrash neuvěřitelnou schopnost strhnout posluchače na svou stranu. První ...

  • Alghazanth – The Three-Faced Pilgrim

    13.12.2013

    H.

    Alghazanth - The Three-Faced Pilgrim

    Finská smečka Alghazanth rozhodně nepatří mezi nějaké cucáky, kteří se sotva vyštrachali z nory, aby do světa šířili svoje black metalové poselství, jelikož ti ze svého doupěte vylezli už někdy v polovině 90. let a od té doby na své konto nastřádali pěkných pár desek. Přesto se musím přiznat, že ani jednu z nich neznám, byť mi jméno Alghazanth není neznámé v tom smyslu, že bych o té kapele doposud vůbec netušil. Tak či onak je čerstvá novinka “The Three-Faced Pilgrim” mým prvním zevrubnějším setkáním s jejich tvorbou, tak se na to pojďme společně podívat, co se skrývá pod obálkou se dvěma labutěmi, což je na poměry black metalové žánru motiv poměrně nezvyklý. Jak známo, přestože byl black metal svého času značně ortodoxním stylem, v dnešní době patří naopak k těm nejrozmanitějším, tudíž je hned první ...

  • Cordyceps – Cordyceps

    12.12.2013

    Kaša

    Cordyceps - Cordyceps

    Ačkoli to tak úplně na první pohled nevypadá, Cordyceps nejsou naprosto tuctová death metalová kapela, jak by se při letmém poslechu mohlo zdát, protože přesně takhle na mě z ukázek působili. Death metalové ingredience sice tvoří podstatné gró jejich tvorby, takže to není úplně od věci, ale neznamená to, že by nezbylo místo na nic jiného. Italská kapela, která svůj podivný název převzala dle asijské cizopasné léčivé houby, by se s přimhouřením obou očí dala označit jako plod spojení klasického deathu a technického a prstylámavého math metalu. Kombinace to sice není nikterak originální, ale přesto v konečném výsledku působí jako příjemné osvěžení mezi hordou part, které se drží spíše klasického a mnohem úspěšnějšího modelu. Při zamyšlení nad tím, co tahle skupina vlastně hraje, se dere na mysl otázka, jestli ...

  • Hail of Bullets – III: The Rommel Chronicles

    11.12.2013

    Ježura

    Hail of Bullets - III: The Rommel Chronicles

    Pro ty z vás, kteří jsou dějinami nepolíbení, si dovolím recenzi uvést v trochu netradičním duchu, konkrétně malou lekcí dějepisu. Erwin Johannes Eugen Rommel byl německý důstojník proslulý zejména velením takzvaným Deutches Afrika Korps, tedy tankové armádě, která mezi lety 1941 a 1943 operovala v severní Africe. Velké uznání si vysloužil již v roce 1917, kdy byl za fatálně úspěšnou pěší ofenzívu v rámci bitvy u Caporetta oceněn nejvyšším německým vojenským řádem Pour le Mérite, dále sehrál klíčovou roli při obsazení Francie v únoru 1940, kdy se 7. tankovou divizí, takzvanou “divizí duchů”, prolomil francouzskou obranu a připravil půdu postupující německé invazi. V rámci afrického tažení si v hodnosti polního maršála vysloužil přezdívku “pouštní liška” a po stažení německých vojsk z Afriky byl pověřen inspekcí Atlantického valu, tedy opevnění, které ...

  • Gate of Illusions – Gate of Illusions

    10.12.2013

    Kaša

    Gate of Illusions - Gate of Illusions

    Rokycanská parta Gate of Illusions vznikla v roce 2008 na ruinách tehdy zaniknuvších Eternal Hate, z jejichž řad pochází všichni současní členové kapely, kteří se po personálních změnách aktuálního působiště v uplynulých letech dali takto znovu dohromady. Při pohledu na propagační foto jsem byl překvapen mladistvým vzezřením aktuálně tříčlenného souboru ve složení Marek Opatrný, Adam Šterner a David Kalaš, které doprovází dočasný bubeník Tomáš Mařík. O to větší šok jsem pak zažil, když jsem zjistil, že věk jednotlivých členů nepřesahuje 21 let, a přesto dokázali na svém eponymním EP vyrukovat s vyrovnaným, a když to vezmu kolem a kolem, tak i vyspělým materiálem… materiálem, jenž se necharakterizuje zrovna lehce. Vlivy se čerpaly z tolika různých zdrojů, že je až s podivem, jak kompaktně to ve výsledku zní. Považte sami. Kytary metalově drtí, blackově ...

  • Non Opus Dei / Morowe – Dziwki dwie

    10.12.2013

    H.

    Non Opus Dei / Morowe - Dziwki dwie

    Split alba jsou taková svým způsobem trochu prapodivná kategorie nosičů a vlastně existuje hned několik různých důvodů, z jakých splitka vznikají. Hned na ráně je třeba přátelství nebo i personální spřízněnost mezi zúčastněnými kapelami, kterou muzikanti chtějí nějakým způsobem deklarovat i veřejně, tak proč ne společným nosičem. Nezřídka se objevují i splity, kdy známější kapela pomáhá té méně známé ke zviditelnění… jsou třeba kultovní black metalové formace, které mají na milión splitek s no-name smečkami… kult to nebolí, hodí na to nějakou demo verzi nebo zapadlou archiválii, která se jinde nedá použít, a split je na světě. Další kategorií splity jsou spíš kompilačky klidně i o 50 kapelách, což frčí hlavně grindcoru a pro mě osobně je to ten nejmíň pochopitelný a nejzbytečnější druh split alb. Naopak za ten nejzajímavější považuji ...

  • Leaves’ Eyes – Symphonies of the Night

    9.12.2013

    Ježura

    Leaves' Eyes - Symphonies of the Night

    Když se Leaves’ Eyes před dvěma lety vytasili s deskou “Meredead”, bylo to velice příjemné překvapení pro všechny, kteří po mírně řečeno vyčpělém “Njord” čekali novinku s obavami. “Meredead” byla a pořád je svěží a velmi zdařilá odbočka od krapet kýčovitého symfonického gothic metalu k mnohem folkovějšímu výrazu a Leaves’ Eyes tehdy vrátila zpět do zorného pole i těch posluchačů, kteří nejsou fanatickými příznivci žánru respektive kapely. S takovým albem na kontě by pak nebylo nijak překvapivé, kdyby se Leaves’ Eyes na jeho nástupci buď rozhodli folkovou složku ještě víc zdůraznit, nebo se naopak vydat zase někam jinam a svůj výraz zase posunout trochu dál… jenže těžkou ránu těmto spekulacím zasadilo už zveřejnění názvu alba a později i jeho obálky. Titul “Symphonies of the Night” a kýčovitý artwork, kterému dominuje nelidsky ...

  • Phobonoid – Orbita

    8.12.2013

    H.

    Phobonoid - Orbita

    “Ty vole, tak to je kurva nářez” – přesně tohle byla ta úplně první věc, která mě napadla při seznamovacím poslechu minialba “Orbita” od italského jednočlenného projektu Phobonoid. Nebudeme však předbíhat, nejprve nastíním situaci… Představte si, že jsou dvě ráno, do oken mlátí prudký vítr, celý dům už spí. Vy ovšem stále sedíte u počítače, mordujete se s novinkami pro jednu nejmenovanou stránku a k tomu vám hraje nová deska Lady Gaga. Píšete, píšete a najednou album skončí, což se občas stane každému albu, jelikož jak známo, kapacita nosičů není nekonečná. Přestanete na chvíli psát a začnete zasvěceně dumat nad tím, co si pustit dál. Po příjemném popíku máte chuť na nějaké to black metalové zlo, k tomu vám na harddisku visí několik desítek alb na poslech na recenze a hodnocení, ...

  • Thorax – Proč věštírny mlčí

    8.12.2013

    Kaša

    Thorax - Proč věštírny mlčí

    Nemůžu jinak, než takhle zkraje recenze počinu “Proč věštírny mlčí” české bandy Thorax uvést kapelu parafrází názvu slavného seriálu a přestavit je jako “mladí a nezkušení”. Takhle to vypadá, i když, jak už to tak bývá, pravda je nakonec někde jinde. Vznik pražských Thorax se totiž oficiálně datuje k roku 2012, takže se samozřejmě nabízí asociace s nezkušenou kapelou plnou skladatelské naivity a průhlednosti. Kapela však vznikla jako spojení pětičlenného komanda, jehož členové již za sebou mají zkušenosti ze svých předešlých působišť, takže se mě záhy zmocnila naděje, že bych od jejich debutového alba mohl dostat porci slušného heavy metalu, ke kterému svádí ne zrovna povedený obal. Což o to, ten heavy metal, který se občas sklouzne na vlně thrash metalové agrese, tam je. A v míře vrchovaté. Ačkoli ...

  • Pestilence – Obsideo

    7.12.2013

    Kaša

    Pestilence - Obsideo

    Nizozemští Pestilence na konci osmdesátých let nejenže vzešli, ale hlavně pomáhali formovat žánrovou škatulku technického death metalu, v rámci kterého se rychle stali jedněmi z hlavních představitelů a udávali směr na tomto dosud neprobádaném území. Samozřejmě, že na to nebyli úplně sami, ale v pomyslné skupině, která všem ostatním ujela z dohledu, byli vždy v popředí spolu s dvojicí Cynic a Atheist. Trojicí nesmrtelných opusů – “Malleus Maleficarum” počínaje a “Testimony of the Ancients” konče, se zapsali do hudebních dějin tak hluboko, že už by nemuseli nikdy nic vydat a jejich status by byl navždy neotřesitelný. Každá mince má však i svou druhou stranu, takže pod tíhou vlastní výjimečnosti nakonec Pestilence rozklížily personální spory, což vedlo v roce 1994 k rozpadu. Toliko krátké historie, kterou jsem chtěl uvést recenzi “Obsideo”, ...

  • Asgard – Eleonora: Odhalení jinotaje

    6.12.2013

    H.

    Asgard - Eleonora Odhalení jinotaje

    Asgard by se s trochou nadsázky vlastně dali označit i za legendární skupinu, byť legendární ve značně lokálním (doslova městském) měřítku… ale to není myšleno nijak hanlivě. Dokážu si živě představit, že když zpěvák Míra Horejsek přijde v Brně do hospody, řekne zkušenější kolega metalovému mlíčňákovi, který je poprvé na pivu v rockové knajpě, něco jako: “Čum, vole, to je Míra Horejsek z Asgard, Míra je kult!” Co do širšího věhlasu po hudební stránce je to však už trochu diskutabilnější… Rádoby vtipné intro se smyšlenou historkou z města, ve kterém jsem snad ani nikdy nebyl, pokud si správně pamatuji, je nutné brát s nadsázkou, mělo to sloužit pouze jako takový kostrbatý úvod, když pořádně nevíte, jak začít, když chcete pořád zůstat diplomatičtí, ale zároveň říct, co si myslíte. Samozřejmě proti Asgard ...

  • Inquisition – Obscure Verses for the Multiverse

    5.12.2013

    H.

    Inquisition - Obscure Verses for the Multiverse

    Na metalové scéně je poměrně běžné kdekoho nazývat legendou, a to i v případech, kdy je to přinejmenším diskutabilní nebo dokonce úplná blbost. Například takoví pořadatelé koncertů jsou kolikrát v rámci co nejlepšího proma schopni tímhle přídomkem častovat i skupiny, které fungují sotva pět let a mají za sebou třeba jedno, dvě alba. Tak trochu výjimkou je v tomhle black metal, protože zde nejsou kapely označovány jako legendární, nýbrž jako kultovní. Dneska se tak mluví skoro už o každém druhém projektu, kulty létají vzduchem s větší kadencí než zákusky při dortové bitvě a dost často jde i o samozvaný kult, kdy to o sobě rozhlašují spíš samotní hudebníci. Díky tomu všemu podobné pojmy už dávno ztratily na údernosti, ale i přesto jsou naštěstí stále kapely, jež můžete bez sebemenších problémů za kult ...

  • Kreyson – Návrat krále

    4.12.2013

    H.

    Kreyson - Návrat krále

    Kolem “Návratu krále” tuzemské metalové legendy Kreyson se toho v posledních týdnech napsalo a vyřklo tolik, že mi přijde celkem zbytečné snažit se uvést čtenáře do děje, protože jen letmo musela událost v podobě pátého velkého alba Křížkovy party zasáhnout snad úplně každého příznivce kytarové hudby v našich zemích. Nicméně, musím počítat i s tím, že ne každý dění kolem kapely, o níž se dá úplně bez problémů říct, že ji jedni milují se stejnou vervou, jako druzí nenávidí, sleduje do takové míry, aby věděl o čem je řeč, takže začneme klasicky pěkně zeširoka pohledem do nedávné historie. O novém albu Kreyson se šušká už pěkně dlouhou dobu. Pokud mě paměť nešálí, tak první “zaručené” zprávy se objevily už v roce 2010, tedy čtyři roky poté, co se kapela po více než dekádě mlčení vrátila zpět ...

  • Felis Catus – Transition

    4.12.2013

    Atreides

    Felis Catus - Transition

    Popravdě řečeno, nevědět dopředu, v rámci jakých žánrů Felis Catus tvoří, podle jména bych to asi jen tak netipl. Název může evokovat náhodnou power metalovou smečku, znalé latináře pak “Obratná kočka” přiblíží k poněkud živější hudbě, než jaká posluchače obestře po kliknutí na tlačítko play. Ať už ale název kapely znamená cokoliv, nová deska “Transition” se pohybuje ve vodách ambientu, psy-chillu a mírného experimentu. Rovných sedmačtyřicet minut rozporcovaných do čtyř skladeb nabídne výlet do čtyř odlišných koutů světa jediného tvůrce, jímž je Francesco Cucinotta ze Sicílie. Ačkoliv základní kameny jsou otesány zhruba stejně, autor na nich staví pokaždé jiný palác, navozuje odlišnou náladu, vyvolává jiné pocity. Rozhodně tedy nejde o nahrávku stereotypní a zaměřenou jedním směrem. Francescovo lehké experimentování se stavbou skladeb, postupné nabalování a proměny motivů ...

  • Melvins – Tres cabrones

    3.12.2013

    Atreides

    Melvins - Tres cabrones

    Po světě běhá zatraceně málo kapel, které se můžou pochlubit takovým kultovním statusem, jaký pobírají Melvins, a k tomu se stále pohybovat ve vodách undergroundu. A přitom právě Melvins to zvládají už dobře třicet let a k tomu stíhají chrlit jedno album za druhým, nemluvě o tom, že každé druhé z nich nahrávají Buzz Osbourne s Dalem Croverem v jiné sestavě. Loni vypustili do světa řadovku “Freak Puke”, letos zase album coverů “Everybody Loves Sausages”, které navrch podpořili koncertní činností. Jenže se to dvěma stálým členům zdálo pořád málo, tak pro jistotu vydali ještě jeden živák a splitko s Napalm Death – a aby bylo co pod stromeček, na začátku listopadu nám nadělili ještě plnohodnotnou řadovku “Tres Cabrones”. “Tři bastardi”, jak by se dal přeložit název ze španělštiny, obsahují dvanáctku skladeb na ploše ...

  • Alehammer – Barmageddon

    2.12.2013

    Stick

    Alehammer - Barmageddon

    Co lze hledat po záhadným názvem Alehammer a pod vtipně pojmenovaným dlouhohrajícím debutem “Barmageddon”? Rozhodně ne partu slušňáků. Máme tady co do činění s partou solidních alkoholiků, jejichž základna je sice situována do Chicaga, tři čtvrtiny sestavy však tvoří Angličané. Těm posluchačům, kteří jsou zběhlí v britské HC/crust a death metalové scéně, nebude cizí rytmická sekce death/grindcorových Prophecy of Doom či kytarista Scoot, jenž pro změnu obsluhoval basu u slovutných Doom. Za zmínku stojí, že tento Scoot také hraje basu u Vallenfyre, což je projekt, shromažďující přední hráče na britské doomové scéně. Trojici pak doplňuje vokalista Karl Patton, což je jediný rodilý Američan v sestavě. Celá sestava má tedy za sebou nějaké ty zkušenosti, nicméně se pánové v roce 2006 rozhodli svou divokost spojit v jedné bandě, a řádně tuto pečeni ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy