Crowned in Earth – Metempsychosis 20.1.2016 Atreides  Tu a tam narazíte na album, kde vám je podle jeho obálky, fotek členů kapely a dalších propriet nejspíš naprosto jasné, jakou hudbu můžete na jeho nosiči očekávat. V případě třetí desky britských Crowned in Earth by se vše mohlo zdát jasné – vyjetý obal, květinový ohoz Kevina Lawryho, mozku i srdce kapely, který jako by se teleportoval ze sedmdesátek do dalšího tisíciletí, nemluvě o všeříkajícím názvu desky. Nu, a tu a tam narazíte na album, které se může tvářit, jak chce, ale ve výsledku dostanete něco jiného, než jste na základě prvního dojmu očekávali. A přesně to je případ „Metempsychosis“. Mě osobně se na první pohled vybavily květinové děti, psychedelický rock a pousta rozličných drog. Ještě aby ne, když už jen jméno desky mi evokuje psýchu z nadbytku metamfetaminu. Zkrátka ... Nahum – And the Chaos Has Begun 19.1.2016 Kaša  Chaos právě začal… Takhle jednoduše, jen volným překladem svého názvu, by se druhá studiová nahrávka ostravské naděje jménem Nahum dala shrnout a představit. Jakmile totiž spustí hitovka „Raging Chaos“, jež „And the Chaos Has Begun“ otevírá, tak je jasné, že tohle není procházka pro žádné padavky, nýbrž pořádná nálož pro milovníky toho nejostřejšího thrash metalu s death metalovými prvky, po kterých Nahum sahají velmi často a hlasitě. A nutno dodat, že tak činí zatraceně dobře. Ještě před samotným textem, v jehož rámci se pokusím „And the Chaos Has Begun“ představit, si řekneme něco málo o kapele samotné. Vznik Nahum se datuje k roku 2004 a jejich novinková placka vychází tři roky po debutovém albu „The Gates Are Open“. Tou hlavní informací však jistě bude, že pánové na něm ... Movimento d’avanguardia ermetico – Torri del silenzio 18.1.2016 H.  Vždycky jsem to měl vnitřně nastavené tak, že mě více oslovuje „plynulá“ hudba. Mám tím na mysli to, že jsem nikdy nebyl fanatický fanoušek takových těch krkolomných technických vylomenin, breakdownů nebo prudkých změn tempa. Občasné výjimky se jistě najdou, ale obecně dávám přednost muzice, která si pomalu plyne v dlouhých plochách a vyvíjí se spíše pozvolna. A nejspíš právě tohle je ten důvod, proč jsem měl vždy v takové oblibě monotónní black metal, jenž v rámci předlouhých skladeb čaruje hypnotickou atmosféru. Jakkoliv mě ovšem podobná hudba z pohledu posluchače strašně baví, z pohledu recenzenta má jednu velkou nevýhodu – píše se o ní poměrně těžko, zvlášť když už má člověk takových recenzí na kontě víc. Už jsem tu tenhle druh black metalu rozebíral docela hodněkrát a ... Def Leppard – Def Leppard 17.1.2016 Kaša  Britští melodici Def Leppard nikdy nepatřili ke zrovna produktivním formacím. Dokonce i v letech své největší slávy, jež je obecně spatřována v konci 80. let, kdy ležely Def Leppard u nohou celé stadióny, nesázeli svá novinková alba jako na běžícím páse a dávali si pravidelně na čas. Upřímně nevím, co všechno stálo za současnou mezerou, která se natáhla až na sedm let, ale řekl bych, že svůj podíl na tom má určitě zdravotní stav Viviana Campbella. Tomu byl před lety diagnostikován nádor na mozku, a musel se tak podrobit dlouhé léčbě, a protože s kapelou zdatně vystupuje a v jejich řadách nahrál aktuální eponymní album, tak doufejme, že je vše na nejlepší cestě k plnému uzdravení. Def Leppard patří ke kapelám, které si své aktuální pozice musely vydobývat mnohem obtížněji než jiné party, jež v blyštivě ... Ferosity – Blasphemous Verses 16.1.2016 Kaša  Přestože by se při pohledu na domovinu Ferosity ve spojení s hudebním žánrem, kterým se tito Polácí zabývají, mohlo zdát, že je všechno jasné jako sklo, tak vezměte na vědomí, že tomu tak úplně není. Ferosity nejdou slepě v kolejích, které jim vyjeli jejich známějších kolegové Behemoth, Hate nebo Vader, tahle pětice se se svou tvorbou orientuje spíše na západ. Jejich death metal je totiž svým vyzněním hodně blízký americkému brutálnímu pojetí, které zprofanovaly kapely jako Deicide, Suffocation nebo velikáni Cannibal Corpse. Ferosity si neberou žádné servítky a můžu říct, že kdyby mi nikdo nevyzradil, že se jedná o polskou partu, tak je automaticky považuji za mladší žáky a krajany výše zmíněných amerických seskupení. Nakolik je podobnost se slavnějšími spolky výhodou a nakolik nevýhodou, to by byla otázka na delší diskuzi, ... The Corona Lantern – Consuming the Tempest 15.1.2016 H.  Pražská formace The Corona Lantern na sebe prvně upozornila na jaře letošního roku, kdy byla na světlo světa (resp. spíš světlo internetu) vypuštěna prvotní ukázka tvorby v podobě dvouskladbového EP se vcelku jednoduchým názvem „MMXV“. A ačkoliv se jednalo jen o nějakých 11 minut muziky, ten materiál byl poměrně silný a dost mě bavil, takže na další porci v podobě regulérní řadové desky jsem byl rozhodně zvědavý a vlastně bych se nebál říct, že jsem se i těšil. The Corona Lantern naštěstí příliš dlouho neváhali a dlouhohrající pokračování s názvem „Consuming the Tempest“ stihli naservírovat ještě v témže roce jako svou minialbovou prvotinu. Nicméně, ona velice dobrá úroveň „MMXV“ svým způsobem vlastně není zas až tak překvapující, když se člověk podívá na sestavu, protože v té se nacházejí lidé, kteří již za sebou mají ... Little Big – Funeral Rave 14.1.2016 H.  „With Russia from Love“ (to není překlep), předchozí album ruské rave formace Little Big, mě dost bavilo. Samozřejmě, nejednalo se o žádnou inteligentní nebo intelektuální produkci, ale to snad člověk u takového žánru, který už ze své podstaty nemá vyšších ambicí než jen roztančit parket pod pódiem, ani nemůže očekávat a chtít. „With Russia from Love“ ovšem fungovalo díky jiné zbrani, jíž byla vysoká koncentrace prudce neodbytných hitovek, které měly potenciál na to, aby se takřka okamžitě vryly do hlavy a už se odsud nehnuly. Jistě, několik málo slabších a zbytečných věcí se tu našlo, ale těch bylo naštěstí minimum a obecně vzato to bylo album natřískané skoro až nechutně hitovými peckami, které mě baví i s takovýmhle odstupem… Když tedy Little Big vydali svojí druhou ... Expenzer – Kill the Conductor 13.1.2016 Kaša  Když jsem se začetl do propagačního letáku švýcarské akvizice Expenzer, tak jsem byl překvapený, jak hrdě se chlubí tím, že čtveřice undergroundových muzikantů, kteří spolu hrají již 18 let, našli svého pátého člena – zpěváka – a zkompletovali tím nové thrashové monstrum. Nešlo mi na mysl, co borci předchozí takřka dvě dekády prováděli, když si zpěváka našli až nedávno před vydáním svého debutu. Ještě před tím, než je začnu obviňovat z lelkování a zahálky, tak je nutné si říct, že v určitém smyslu ti Expenzer za sebou už oněch 18 let fungování opravdu mají, ačkoli se tomu tak dělo ještě pod původním jménem Pigskin. Pod tímto jménem vydali chlapci tři dlouhohrající alba, z nichž to poslední, „The Never Ending Black“, vyšlo v roce 2010. Čtyři roky poté se po Pigsking ... Otargos – Xeno Kaos 12.1.2016 H.  Dalo by se říct, že minulá deska „Apex Terror“ byla pro francouzské Otargos svým způsobem přelomová. Ani ne tak v tom, že by se snad jednalo o vrchol jejich tvorby, jelikož pozice na trůně zatím pořád neochvějně náleží misantropickému opusu „No God, No Satan“ z roku 2010. Spíš „Apex Terror“ nasměrovalo tuhle smečku okolo holohlavého Dagotha do lehce odlišných vod a v neposlední řadě se také jednalo o první počin bez dlouholetého kytaristy Astarotha, jehož osmistrunka do zvuku Otargos svého času dost promluvila. S nástupem „Apex Terror“ Francouzi jednak shodili black metalovou image (nechce se mi říkat, že typicky black metalovou, protože painty Otargos měly daleko do takového toho „panda stylu“) a přesedlali na poněkud civilnější vzhled, hlavně ale do svého soundu nechali výrazněji promluvit i death metal. Nicméně, v mezičase mezi „Apex Terror“ a ... David Gilmour – Rattle That Lock 11.1.2016 Kaša  Hlas a kytara Pink Floyd. Nálepka, která pravidelně zdobí alba Davida Gilmoura, je natolik výmluvná, že i člověk, který jeho nepravidelně se objevující studiové desky vůbec nesleduje, by měl být schopný určit, o co zhruba se jedná. Pink Floyd byli totiž natolik velká skupina, že jejich hudba ovlivnila mnoho lidí a nejednu z jejich desek je možno považovat za klasický počin rockové historie. A přestože „Rattle That Lock“ nelze přisoudit takový ten historický status nesmrtelnosti, jímž se alba bývalé domovské kapely toho britského zpěváka a kytaristy pyšní, tak je jeho čtvrtá studiová nahrávka tím nejlepším možným dárkem nejen pro fanoušky Pink Floyd. Přeci jen, na tohle album se čekalo několik let. Od dob úspěšného „On an Island“ uteklo dlouhých devět roků a místo toho, aby se předloni ... DeSade – Here I Cum 10.1.2016 H.  Už to skoro začínalo vypadat, že se letošek obejde bez jakéhokoliv alba od hlavních zvrhlíků okolo značky ZNK a zároveň členů Sodomy Gomory (pomineme-li tedy „Necrotica“ od Mortal Cabinet, což lze asi jen těžko považovat za čistě Řezníkovu práci). V poslední možný měsíc však situaci zachránil DeSade se svým třetím (kdybychom ale počítali i dřívější tvorbu v rámci osobního projektu SWD, tak vlastně už pátým) čistě sólovým počinem „Here I Cum“… Celou tvorbou DeSada se samozřejmě prolíná několik daných témat, nicméně předchozí dvě alba „2000DeSade“ a „Sádismus“ nebyla nějak pevně tématicky uzavřená. Ačkoliv novinka „Here I Cum“ není žádným regulérně koncepčním počinem, na rozdíl od svých předchůdců stojí jen na jednom nosném motivu, který je vlastně vcelku zřejmé už jen z názvu – „Here I Cum“ je totiž o souložení na všechny způsoby. A ... Kylesa – Exhausting Fire 9.1.2016 Atreides  Za vlahé noci za mnou přišla žena. Vysoká, vzhledu urozeného, jazyka vznešeného. A pravila: „Jeď za velikou vodu. Jeď tam, a uzříš města veliká, a v nich dávné kulty, jejichž sláva bahnem se po kolena brodí, a mazlavý hnus, co pleťovou masku užívá.“ Tedy, zrovna takhle to kněžna Libuše neřekla, ale určitě by bývala byla, kdyby žila tady a teď a ujížděla si na psychedelických žánrech kytarové hudby. Kdyby po mně někdo chtěl zmínit jen jeden z kultů, nevybral bych, a stejně tak kdybych měl hovořit o aspirantech na tento status, neb jejich zástup až k obzoru sahá. Doufám tedy, že se dnes nebudu cítit příliš provinile, když tak v dnešní recenzi učiním. Kylesa sice (alespoň v mých očích) není kultem, jakkoliv k němu mnohdy nemá daleko. Že kvalitou parta ... Al-namrood – Diaji al joor 8.1.2016 H.  Vzpomínám si na to, jak se svého času Al-namrood objevili na scéně a všichni na to čuměli jak na zjevení – ty vole, black metal ze Saúdské Arábie! Orientální black metal, chápeš? A není to vlastně zas až tak dlouho. Teď mi to pocitově skoro připadá, jako kdyby tu Al-namrood byli už strašně dlouho, a přitom jejich debut „Astfhl al tha’r“ vyšel teprve v roce 2009 a jejich přelomové album „Estorat taghoot“, s nímž se dostali do relativně širšího povědomí, v roce 2010. Během těch několika málo let se ovšem situace docela změnila a spíš než jako exotickou raritku a špek pro fajnšmekry lze dnes Al-namrood považovat už za solidní stálici. Arabové totiž nijak zvlášť neotálejí a vydávají desky v poměrně rychlém tempu a ve víceméně pravidelném intervalu. Ze těch sedm let ... Krallice – Ygg huur 7.1.2016 Skvrn  Ačkoliv Krallice, čtyřhlavé těleso ze Spojených států, za sebou nemá ani deset let existence, rozhodně ho lze pokládat za etablovaný a stabilní článek tamější black metalové scény. Vlastně bych se ani nebál jít do tvrzení, že Krallice jsou jednou z nejzásadnějších black metalových kapel ze zámoří. Samozřejmě, že věhlasu Wolves in the Throne Room, Agalloch neřkuli Deafheaven, tahle čtveřice nedosáhla a patrně ani nedosáhne, nicméně svým originálním black metalovým pojetím přesáhla americký rybníček a vytvořila jistý chaotický protipól k francouzské scéně. Kapela eponymně debutovala v roce 2008 a dá se říct, že právě tato nahrávka zůstává dodnes tou nejzásadnější. Zde Američané představili svou unikátní black metalovou vizi založenou na technicky náročném kytarovém chaosu, jenž se jen hemžil změnami temp a ostrými zvraty. Už to samo o sobě vyžadovalo ... Adele – 25 6.1.2016 H.  Od minulého „21“ sice uběhly jen čtyři roky, než anglické zpěvačce Adele vyšla novinka „25“, ale pocitově se zdálo, jako kdyby to bylo déle. Když totiž veleúspěšné „21“ přestalo být horkou novinkou, na album dosedla první vrstvička prachu a místo na výsluní zájmu dočasně přebrali jiní interpreti, nastalo docela regulérní ticho, během něhož se Adele stáhla do ústraní. Nějakou dobu o ní nebylo příliš slyšet a hladinu rozčeřila pouze skladba „Skyfall“, již zpěvačka napsala a natočila pro 23. filmovou bondovku téhož názvu. Mohlo se zdát, že byla ona přestávka způsobena mateřstvím, protože v roce 2012 Adele porodila své první dítě, nicméně jak se později ukázalo, velkou roli v oné prodlevě před vydáním „25“ hrál i tvůrčí blok. Nakonec ale vše dopadlo dobře a Adele novinku přece jen dala dohromady… ... Devilgroth – Landschaft 5.1.2016 H.  Na ruskou podzemní smečku Devilgroth jsem poprvé narazil v loňském roce, když tato vydala album „Altar“. A upřímně říkám, že jediný důvod, proč jsem tomu věnoval vůbec nějakou pozornost, je extrémně směšná fotka kapely na Metal-Archives. Sem tam mám prostě náladu si pustit nějaký failový black metal, přičemž právě tu failovost lze dost dobře odhadnout právě podle fotek. Možná vás napadne, proč by někdo něco takového dělal, což je dobrá poznámka, a sám vlastně nevím proč… možná trochu sport, možná škodolibost, možná prachobyčejné záchvaty masochismu… Každopádně, tohle přece jenom nejsou věci, na něž bych se vyloženě třásl a nemohl se dočkat, až si to pustím, takže se kolikrát stane, že si to jen stáhnu a nakonec se na to jaksi vydlabu, což se přesně ... Resurrecturis – Nazienda 4.1.2016 H.  Popravdě řečeno, o existenci italské formace s názvem Resurrecturis jsem až donedávna neměl ani tušení. To samozřejmě nemusí znamenat nic o kvalitách nebo nekvalitách téhle kapely, člověk jednoduše nemůže znát všechno… třeba mají v rodné Itálii solidní jméno, co já vím. Mně se tahle pětice dostala do přehrávače až teď na podzim, kdy vydala své nové album „Nazienda“… Důvod, proč to ale říkám, je ten, že Resurrecturis nejsou žádní mladí párci. Kdyby totiž vydávali debut, tak by jejich neznalost asi každý pochopil, nicméně tihle Italové se na scéně pohybují již od roku 1990 a nějakou tu sbírku nahrávek na kontě mají. Z výše řečeného je však asi zřejmé, že nemám žádnou představu o tom, jak muzika Resurrecturis vypadala v minulosti, takže tím v recenzi neposloužím. Na druhou stranu ale mohu posloužit ... Seventh Genocide – Breeze of Memories 3.1.2016 Skvrn  Italští Seventh Genocide mají hned několik pádných důvodů k oslavám. Kapela na scéně působí od roku 2006, což znamená jediné – letošní desetileté výročí. Ovšem mnohem důležitější je fakt, že kapela po raných letech bez vydané nahrávky konečně funguje. Prvotní skomírání vystřídala solidní aktivita korunovaná dvěma dlouhohrajícími deskami z let 2012 a 2015, přičemž novějšímu záseku nazvanému „Breeze of Memories“ budou patřit následující odstavce. Mohou Italové zapít krom výročí a aktivity také své hudební kvality? Výše už padlo, odkud Seventh Genocide pochází, jak dlouho a jak potentně hrají, avšak zcela zásadní informaci, co že to vůbec Italové produkují, jste se ještě nedozvěděli. Nuže, pojďme to napravit. Debutovou desku zřejmě jako většina čtenářů neznám, nicméně nevadí, Seventh Genocide nám ušetřili tu práci a ... Hocico – Ofensor 2.1.2016 H.  Mexičtí aggrotechoví řezníci Hocico tentokrát studiově mlčeli tři roky. Prodlevu od předchozího „El último minuto antes de que tu mundo caiga“ z roku 2012 ovšem vyplnili klasickou dávkou neřadových věcí, mezi nimiž nechyběla kompilačka „Los días caminando en el fuego (20 Years Keeping the Blood Boiling)“ (2013), živák „Die Hölle über Berlin“ (2014) nebo singl „Forgotten Tears“ s předělanou verzí jednoho z nejkultovnějších válů, jaké Hocico mají na kontě. Z mého ohledu se ovšem jednalo o poměrně zbytečné nahrávky, protože prostě nevidím důvod, proč je nutné vydávat nějakou novou verzi „Forgotten Tears“, když má ta původní pořád říz, a třeba živých alb mají Mexičané ve své diskografii jak najebáno, takže jedno další do sbírky není ničím, po čem bych se musel utlouct. Tím spíš, když živáky moc ... Serpents Lair – Circumambulating the Stillborn 1.1.2016 H.  Na anonymní dánskou smečku Serpents Lair jsem prvně narazil v loňském roce, kdy kapele vyšel její první demosnímek s jednoduchým názvem „Demo MMXIV“, na němž se objevily celkem dvě skladby o souhrnné hrací době čtvrt hodiny. Nicméně i to bylo dost na to, aby bylo zřejmé, že v téhle sebrance rozhodně dřímá potenciál na tvorbu vysoce kvalitního okultního black metalu. A evidentně jsem nebyl jediný, kdo tuhle skutečnost zaznamenal, protože jen krátce po prvotním nezávislém vydání v digitální formě následovaly reedice dema na audiokazetě i vinylu. Na sklonku letošního roku se Serpents Lair opětovně hlásí o slovo, aby potvrdili, že výtečná úroveň „Demo MMXIV“ nebyla pouhou náhodou. Tentokrát už se ale jedná o regulérní dlouhohrající zářez, jehož název zní „Circumambulating the Stillborn“. Opět se nejprve objevila digitální verze, což bylo v listopadu, prosinec se nese ve znamení ...
|
