Recenze

  • The Beyond – Decaying Death

    1.9.2013

    Kaša

    The Beyond - Decaying Death

    Italské pětičlenné těleso The Beyond je na scéně naprostým nováčkem, a i když někteří členové za sebou mají působení v lokálních kapelách, jako hotová kapela existují teprve od roku 2011 a letošní EP “Decaying Death” je vůbec prvním počinem, na němž si můžeme poslechnout jejich původní tvorbu. Nahrávalo se letos v lednu ve studiu Cremisi Studio a produkci alba, jež si kapela vydala ve svém vlastním nákladu, posvětil neznámý Francesco Nardelli, což platí pro celou kapelu, protože o žádném z členů jsem nikdy neslyšel a o jejich bývalých kapelách Final Fright či Nimroth taky ne, což nevnímejte jako výtku, člověk se alespoň nemusí upínat k nějakým očekáváním a může se nechat překvapit, co že to na něj číhá. Myslím si, že když prozradím, že The Beyond se ve svých úplných počátcích cvičili na předělávkách Obituary, Morbid Angel ...

  • Jucifer – За Bолгой для нас земли нет

    31.8.2013

    Atreides

    Jucifer - Za Volgoj dlja nas zemli net

    Sludgové duo nomádů z Athens v americké Georgii se letošního července rozhodlo navázat na poslední album “Throned in Blood” a ještě mladší EP “Nadir” – tentokráte opět koncepčním albem, podobně jako v případě “L’Autrichienne”. Že se Jucifer příběhem přesunuli z rebelující Francie do mrazivého Ruska, svědčí už název psaný v azbuce, jenž v překladu znamená “Za Volhou není žádná země” a točí se kolem nepříliš šťastného osudu Volgogradu, či chcete-li Stalingradu. A ne, za Volhou opravdu není žádná země, jen bezmála osmdesát minut sludge, doomu a dronu těžšího než plutonium. Co se týče koncepčních alb, od předchozího “L’Autrichienne” se změnilo mnohé. Co se týče přirozeného vývoje kapely, jde jen o další logický krok vpřed. Od směsky energického sludge, punk rockových riffů, country vydrnkávaček a všudypřítomných drog předchozích alb se Jucifer dostali do mnohem těžších a temnějších vod, ...

  • Fleshgod Apocalypse – Labyrinth

    30.8.2013

    Ježura

    Fleshgod Apocalypse - Labyrinth

    Když Fleshgod Apocalypse před dvěma lety vydali desku “Agony”, podstatné části metalového publika popadaly čelisti zatraceně hluboko. Nebyli zdaleka prvními, koho napadlo sloučit death metal s pompézními orchestracemi, ale způsob, jakým tomuto schématu vdechli život, byl opravdu nezaměnitelný s ničím, co do té doby vzniklo (nebo alespoň já o ničem podobném opravdu nevím). Když pak opadlo prvotní ohromení, přes všechny výhrady, které se na adresu “Agony” snad snesly, bylo jasné, že Fleshgod Apocalypse mají hodně našlápnuto a že určitě jen tak v tichosti nevyklidí pole. A že si je svého pole position vědoma i sama kapela, začalo vycházet najevo s prvními zvěstmi o novém albu. Fleshgod Apocalypse na adresu svého nově vznikajícího dítka ani náznakem nešetřili silnými výrazy a kdo se těmi chvalozpěvy nechal přesvědčit, mohl čekat hudební ...

  • Walkways – Safe in Sound

    30.8.2013

    Kaša

    Walkways - Safe in Sound

    Nevím jak vy, ale když já vidím spojení metal a Izrael, okamžitě si vybavím dvojici Orphaned Land a Melechesh, případně, pokud bych nechtěl být tak specifický, mám zažitou představu o tvrdě metalové kapele, která se nestydí za svůj východně orientální původ a co víc, dává to ve své tvorbě hezky na odiv, protože nejen výše uvedené party s tímto přístupem slaví pěkný úspěch. To ovšem není případ Walkways, kteří, jak už asi tušíte, pochází právě z Izraele a do nichž by to člověk ani po bližším zkoumání neřekl. Nemíním tady kapele vyčítat, že na svém debutu “Safe in Sound” se rozhodla jít jinou cestou, jen jsem byl při pohledu do bookletu alba překvapen, z jakých končin že to pochází. Ono když se to tak vezme, tak by se ani pestré folklórní ...

  • Watain – The Wild Hunt

    29.8.2013

    H.

    Watain - The Wild Hunt

    Watain byli svého času kapelou, kterou jsem vážně hltal a poslouchal ji téměř denně. To bylo především v období okolo vydání (z dnešního pohledu evidentně přelomové v kariéře kapely) desky “Sworn to the Dark”, jež nabídla excelentní black metalovou jízdu, která v mém osobním žebříčku nakonec vystoupala na jednu z nejvyšších pozic v roce 2007. Dodnes tu desku sem tam s obrovskou chutí protočím a pořád to má koule – skvělá atmosféra, výtečné nápady, chytře napsané skladby. Po hudební stránce byla pro švédské pekelníky přelomová v tom, že Watain se na ní mírně odpoutali od svého dřívějšího vyloženě undergroundového výraziva a nabídli black metal stravitelnější i širšímu publiku. Stačí si pustit kupříkladu pustit debut “Rabid Death’s Curse” a po zvukové i kompoziční stránce jasně uslyšíte, co mám na mysli. Watain to ovšem udělali chytře, ...

  • Sawthis – Youniverse

    29.8.2013

    Kaša

    Sawthis - Youniverse

    Nebudu chodit kolem horké kaše, ale stejně upřímně, jako na to vlítne úvodní pecka “The Logical Colors” z třetího alba thrashové party Sawthis, prozradím, že takhle dobré album jsem opravdu nečekal. “Youniverse” navazuje na své předchůdce z let 2006 a 2010, tedy “Fusion” a “Egod”, a přináší nálož metalové produkce, kterou kapela charakterizuje jako moderní thrash metal, pod čímž nehledejte nic sofistikovaného, protože základní ingredience jsou v tomto případě velmi snadno identifikovatelné. Nezbytný thrash metalový základ je podáván s pořádnou dávkou melodických refrénů, chirurgicky přesných bicích a to vše je zahaleno pod rouškou krystalicky čistého až chladného zvuku, kde hrají hlavní roli jako břitva ostré kytary a rázný zpěvák, jenž umí stejně tak zahrozit jako melodicky pohladit, aniž by se však pouštěl ...

  • Kalmah – Seventh Swamphony

    28.8.2013

    Ježura

    Kalmah - Seventh Swamphony

    Finové Kalmah to asi nemají úplně jednoduché. Ač jsou služebně jen o rok mladší, často bývají připodobňování k superstar svého žánru, krajanům Children of Bodom, a už z principu věci tak žijí nepatrně v jejich stínu. Suitu svých fanoušků si ale vybudovat dokázali, renomé taky, a obzvlášť v posledních letech, kdy Children of Bodom neplodí nic zázračného, celkem prosperují. Jenže ono to přirovnávání k Children of Bodom nemusí být úplně na škodu. Takhle jsem totiž ke Kalmah přišel nějaký ten měsíc nazpět já a veden zkazkami o tom, že ještě nenatočili slabou desku, jsem se chutě pustil do náslechu novinky “Seventh Swamphony”. Dnes už mohu říct, že toho nikterak nelituji. Ze “Seventh Swamphony”, jejíž název je ostatně dost roztomilou parodií na poslední album Apocalyptica, se totiž vyklubala naprosto pohodová ...

  • Gorguts – Colored Sands

    28.8.2013

    Stick

    Gorguts - Colored Sands

    Kanadští Gorguts jsou uznávanou originálně znějící death metalovou veličinou už od svého debutového počinu romanticky nazvaného “Considered Dead”. Od té doby se toho v životě bandy událo docela dost a po dvanáctileté pauze konečně došlo i na očekávaný počin s názvem “Colored Sands”, avšak jediným členem původních Gorguts, který se na tomto albu podílel, je kytarista a zpěvák Luc Lemay, jenž se po reunionu v roce 2008 obklopil novou sestavou. Co tedy nová podoba technických Kanaďanů přináší? Tajuplně působící obal, který je prakticky černobílý, avšak působí silně charismaticky, otvírá brány temně znějícího toku temné řeky, která si své proudy výrazně omyla v krvavých vodách death metalu. Jenže jak se ukazuje, déle než hodinu trvající “Colored Sands” nebude zrovna tím druhem alba, které vám ukopne na startu hlavu a bude rozhrabávat vaše ...

  • Tarja – Colours in the Dark

    27.8.2013

    Atreides

    Tarja - Colours in the Dark

    Abych vám na úvod nějak přiblížil vztah, který k Tarje chovám – ne, nemám ji rád. Nechci nijak srážet její výkony, to rozhodně ne, ostatně spíš tipuji, že tím, co tu napíšu, pobouřím většinu pravověrných fanoušků Nightwish, kteří stará alba stále chovají v posvátné úctě a mají za to, že je musí bránit do posledního dechu. Ale popravdě řečeno, ještě donedávna jsem Tarju považoval za osobu, od které jsem byl bez úhony ochoten snést možná tak “Wish I Had an Angel”, “Ghost Love Score” a videoklip “Wishmaster” s přepsanými texty, poněvadž všude jinde se její operní hejkání nedalo poslouchat. Ze “starých” Nightwish jsem tak od začátku do konce doposlouchal možná tak “Once” a tím to hasne – přičemž nepočítám, že by se na tom kdy něco změnilo. A v případě sólové dráhy ...

  • In Silentio Noctis – Disenchant the Hypocrites

    26.8.2013

    H.

    In Silentio Noctis - Disenchant the Hypocrites

    In Silentio Noctis je gothic metalová kapela z Finska, jejíž vznik se datuje do roku 2006. Po čtyřech letech se formace dopracovala k dlouhohrajícímu debutu “Through Fragments of Christianity”, jenže hned rok poté zpěvačka Armi Päivinen, hlavní postava projektu, činnost In Silentio Noctis ukončila kvůli nedostatku motivace zbylých spoluhráčů. Nicméně moc dlouho jí to podle všeho nevydrželo, jelikož po nějakých 14 měsících ticha přichází obnova s novou sestavou a nyní konečně i nějaký comebackový materiál v podobě třískladbového EP “Disenchant the Hypocrites”, které zdobí poměrně pěkná obálka. Tak se na ten zázrak pojďme podívat… Ze všeho nejdříve by se asi slušelo zmínit, že ačkoliv jsem hned v první větě nazval In Silentio Noctis gothic metalovou kapelou – což je dle mého skromného názoru formálně správně, jinak bych to ostatně neříkal ...

  • Five Finger Death Punch – The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 1

    26.8.2013

    nK_!

    Five Finger Death Punch - The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 1

    Předpokládám, že neexistuje návštěvník našeho webu, který by neznal americké moderně-alternativní metalisty Five Finger Death Punch. V případě, že by se doopravdy někdo takový přeci jen našel, dovolím si hned v úvodu malé seznámení. Five Finger Death Punch fungují již osmým rokem a za tu dobu se jim podařilo dostat na světlo světa již čtyři alba, přičemž na to čtvrté, aktuální, naváží ještě druhou částí někdy na podzim tohoto roku. Obecně nevím, jestli je dobrý nápad vydávat dvojalba nebo desky na pokračování s minimální časovou prodlevou, protože se mi obvykle stává, že mě zaujme (když už) pouze jedna část. Ale nevadí, tohle budeme moci zhodnotit až na konci roku. Takže směle do novinky, která úspěšně aspiruje na cenu za nejdelší název rockové desky letoška – “The Wrong Side of Heaven ...

  • Carpe noctem – In terra profugus

    25.8.2013

    H.

    Carpe noctem - In terra profugus

    V dnešní době už je víceméně jedno, odkud která kapela pochází, a i skupiny ze zemí třetího světa pouštějí do oběhu nahrávky, jež po skladatelské a technické stránce zaostávají vůbec nebo jen minimálně oproti evropské či americké produkci. Formálně už ten původ hraje docela malou roli. Přesto i sám na sobě pozoruji zajímavý fakt, že když narazím na novou kapelu z nějaké určité země, tak nějak automaticky mám třeba vyšší očekávání už jen díky tomu původu, u jiných států zase naopak, ačkoliv sám vím, že je to v obou případech vlastně blbost. Kdysi jsem si také říkal, že black metal z Kyrgyzstánu musí být blbost a dneska je ta kapela, jíž se to týkalo, jednou z mých největších srdcovek. I tak se to ale děje… A jednou z těch zemí, od jejíchž kapel ...

  • Sirenia – Perils of the Deep Blue

    24.8.2013

    Ježura

    Sirenia - Perils of the Deep Blue

    Je tomu už dva a půl roku, co na Sicmaggot vyšla moje recenze alba “The Enigma of Life” od gothic metalového tělesa Sirenia, a někdo si možná vzpomene, že tohle album ode mě dostalo pěkně do kožichu. Aby taky ne, protože “The Enigma of Life” představovala (a pořád představuje) zhmotnění snad všeho, co je v současnosti na tomto druhu gothic metalu špatně. Ta deska je zkrátka tak moc špatná, že jsem s ní v podstatě pohřbil celou kapelu, protože tento počin jen završil strmý kvalitativní sestup, jaký Sirenia od vydání opravdu slušného debutu “At Sixes and Sevens” prodělala. Není tedy divu, že pokud jsem od letošní novinky “Perils of the Deep Blue” něco očekával, byl to jen další příval uchcaného a rádoby epického hudebního ...

  • Graveland – Thunderbolts of the Gods

    24.8.2013

    H.

    Graveland - Thunderbolts of the Gods

    Graveland zcela jistě patří k nejkultovnějším black metalovým formacím z Polska, zároveň ovšem i nejkontroverznějším, především díky ústřední a už dávno vlastně jediné postavě projektu, Robovi Darkenovi, jehož některé názory jsou diplomaticky řečeno poněkud nekonvenční. Nicméně tohle rozhodně nemá být účelem článku, protože hlavní náplní naší stránky je hudba a tu Darken dělat bezesporu umí… nebo snad uměl? Graveland kdysi dávno před nějakými 20 lety začali jako hodně syrový black metal a téměř celá 90. léta jeli v tomto duchu. Na konci 90. let se Rob Darken osamostatnil a z vícečlenné kapely se stal jednočlenný projekt. Tehdy také, v roce 1998, vzniká přelomový klenot “Immortal Pride”, s nímž se zvuk Graveland posouvá do rozvážnější, epičtější a ne tak agresivní roviny; minimálně více jak dvacetiminutový fantastický opus “Sons of Fire and ...

  • Asking Alexandria – From Death to Destiny

    24.8.2013

    nK_!

    Asking Alexandria - From Death to Destiny

    Kdo na metalcorové scéně by neznal Asking Alexandria, mladičký fenomén původem z Anglie, který s každou vydanou deskou slaví větší a větší úspěchy? Dva roky po vydařeném a vysokooktanovém “Reckless & Relentless” přichází nástupce v podobě “From Death to Destiny” a musím se přiznat, že jsem byl při hodnocení poněkud na vážkách. Především se novinka od minulých počinů dost podstatně liší, ale to si ostatně povíme na následujících řádcích. První věcí, která posluchače znalého předchozí tvorby zákonitě zarazí, je diametrálně odlišný sound. Ano, pořád se můžeme těšit z rychlých corových riffů, úderných bicích a průrazného vokálu, ale po zhruba jedné desítce poslechů musím konstatovat, že se Asking Alexandria s novým materiálem více a více přibližují podbízivé mediální tvorbě, která je samozřejmě velmi často haněna už jen pro to, že se povětšinou jedná o skladby, ...

  • Chimaira – Crown of Phantoms

    23.8.2013

    Kaša

    Chimaira - Crown of Phantoms

    Přední zástupce nové vlny amerického metalu a hlavně nadějná kapela, která skvěle kombinuje klasické thrashové postupy s moderními groove/metalcorovými rytmy a melodickými kytarami. Kapela, která měla všechny předpoklady k tomu, aby se stala další Panterou. Přesně takhle jsem měl před pár lety zafixovanou šestici jménem Chimaira. Kdysi slibná kapela, jíž zařízly personální rošády a odchod hlavních tahounů a která pomalu, ale jistě začíná vyklízet dříve získané pozice. Tak takhle jsem na Chimairu nahlížel po posledním, nezáživném “The Age of Hell”, jež by se dalo chápat jako nový start. Kapelu postupně opustila sestava snů ve složení DeVries, Arnold, Lamarca, Herrick a Spicuzza a na jejich místo se dostali noví, sice instrumentální vyspělí, leč skladatelsky ne tolik vytříbení (teď myslím hlavně náhradu za Roba Arnolda) členové, kteří obklopili ...

  • Exhumed – Necrocracy

    23.8.2013

    Stick

    Exhumed - Necrocracy

    Fanoušci amerických Exhumed budou asi dost překvapení vyzněním jejich novinkového počinu s názvem “Necrocracy”. Vývojem kapela sice prochází už minimálně od druhého alba “Slaughtercult”. Nyní však došlo k téměř naprostému oproštění od vlivů grindcoru a Exhumed se vydali na pole jakéhosi moderního pojetí death metalu s výraznou melodikou. Pro někoho zklamání, pro někoho zpřístupnění jejich hudby. Řemeslně je zde vše v nejlepším pořádku. Hrát umí v kapele všichni, řízné riffy, rychlé rytmy bicích, štěkavý vokál střídající se s řádným growlingem. Ale přece to zní tak dalece od všeho, co tato kapela kdy utvořila. Pryč je grindový bordel, zůstaly klasické death metalové záseky, podporované smrtícími blastbeaty. Hudebně jsme však skočili až někam do thrash metalu. Máme tu co do činění s relativně moderně znějící death thrashovou mlátičkou, stopáže skladeb se prodloužily a ani ten ...

  • Blackmore’s Night – Dancer and the Moon

    22.8.2013

    Ježura

    Blackmore's Night - Dancer and the Moon

    Blackmore’s Night zaujímají v mém srdci velmi zvláštní místo. K jejich starým deskám jsem přilnul přibližně v době, kdy vydali album “Ghost of a Rose”, tedy někdy před deseti lety, a ačkoli jsem tehdy neměl páru, kdo to je Ritchie Blackmore, muzika, kterou se svou manželkou tvořil, si mě získala. Bylo to něco naprosto odlišného od všeho toho rádiového balastu, mělo to duši, jedinečnou atmosféru a jak jsem postupem let zjistil, bylo to zatraceně dobré. Blackmore’s Night mi od té doby dělali společnost několik let, než jsem je s postupným objevováním metalového žánru odložil do škatulky srdcovek, ve které jsem čas od času zašmátral a i jejich prostřednictvím si připomněl nostalgii mých prvních hudebních krůčků. Jak jsem však zjistil při průzkumu novějších zářezů do diskografie Blackmore’s Night, počínaje albem “Village Lantern” se z jejich ...

  • Sombres forêts – La mort du soleil

    22.8.2013

    H.

    Sombres forêts - La mort du soleil

    Kanada možná na první pohled není úplně nejmetalovější zemí na světě, přesto odsud pochází pár dost velkých kapel, jež výrazně promluvily do svých žánrů… Voivod, Annihilator, Kataklysm, Cryptopsy, Justin Bieber… ne, sorry, ten poslední tam nepatří. K čemu se však chci dostat, je to, že jak už tomu tak bývá u států, u nichž to tak na první pohled nevypadá, i v Kanadě je silné undergroundové podhoubí se spoustu kvalitní hudby a místní scéna zdaleka jen nekončí u těch pár opravdu známých formací, jejichž příklady byly výše jmenovány. Obzvláště specifická je v tomto ohledu provincie Quebec, v níž se nachází nebývalé množství výtečného black metalu. A právě sem spadá i jednočlenný projekt Sombres Forêts… Osobně jsem se k hudbě Sombres Forêts dostal již s výborným debutem “Quintessence” z roku 2006, jenž přinesl působivý black metal ...

  • Break the Rules – The New Beginning

    22.8.2013

    nK_!

    Break the Rules - The New Beginning

    Při vyslovení jména Break the Rules se asi momentálně málokomu cokoliv vybaví. Není ani divu, jedná se o velice mladou, ale neméně akční metalcorovou partičku z Prahy, která před nedávnou dobou vydala své debutové album “The New Beginning”, o kterém si dnes trochu popovídáme. Směle do toho! První věcí, která posluchači okamžitě luskne jednu za ucho, je technická kvalita novinky. Od kapely, která se na scéně pohybuje nějaké tři roky a věkový průměr osazenstva se ustaluje na stářím nezkažené devatenáctce, bych čekal opravdu cokoliv, ale rozhodně ne tak vypilovaný zvuk a parádní mix. Smekám a rovnou se zmíním i o samotném nástrojovém obsazení. To je totiž navzdory všem očekáváním tak dobré, že by i mnoho starších kolegů mohlo s klidem zblednout závistí. Hráčské výkony jsou stoprocentní, zvuk vyvážený a nestává se, že by ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy