Wolfheart – Shadow World 1.11.2015 Kaša  Jsou tomu zhruba dva roky, co finský všeuměl a workoholik Tuomas Saukkonen ukončil všechny své dosavadní kapely a rozhodl se soustředit na své nové působiště Wolfheart. To bylo v průběhu prvního alba přesně tím, co mohl posluchač od tohoto multiinstrumentalisty očekávat v případě, že by se chtěl vyjádřit sólově, protože jako už několikrát v minulosti se i na debutu „Winterborn“ rozhodl, že si všechny nástroje nahraje sám, a Wolfheart tak byli ve svých počátcích vedeni vlastně jako one-man projekt, který v sobě skloubil více poloh z předchozích projektů hlavní persóny. To však nijak nebránilo všeobecně kladnému přijetí, a poněvadž Suakkonen neumí jen tak sedět se založenýma rukama, tak netrvalo dlouho a máme tady druhé album „Shadow World“. Oproti debutu je na „Shadow World“ ke slyšení hned několik změn. Tak předně se již ... Chelsea Wolfe – Abyss 31.10.2015 H.  Zámořská „písničkářka“ Chelsea Wolfe patří k tomu nejzajímavějšímu, co se dle mého skromného názoru za poslední roky objevilo na alternativní (či experimentálně rockové, chcete-li) scéně. Její jen velice těžce zařaditelná, až neuchopitelná směsice mnoha různých vlivů v kombinaci s nádherným hlasem vytvořila jakousi prazvláštní masu zvuku, díky níž je Chelsea Wolfe už nyní – v době, kdy čerstvě vydala svou čtvrtou (nepočítáme-li tedy akustické „Unknown Rooms: A Collection of Acoustic Songs“) desku „Abyss“ – v podstatě nezaměnitelná. A to do takové míry, že ji poznáte i navzdory tomu, že na každém svém albu zní vlastně docela jinak, což je myslím obdivuhodné. A tento trend rozpoznatelnosti, jinakosti i nezařaditelnosti si Chelsea Wolfe drží i na svém nejnovějším albu. Doposud největším vrcholem tvorby Chelsea Wolfe se pro mě stala předcházející deska „Pain Is Beauty“, ... Dalla nebbia – Felix culpa 30.10.2015 Skvrn  Americké kvarteto s pro změnu italským názvem Dalla nebbia registruji již od vydání debutové řadovky „The Cusp of the Void“ z roku 2013. Uši jsem tehdy nechal zkrátka, zajímavých věcí na poslech bylo až až, každopádně na další příležitost se nemuselo čekat dlouho. Právě letos totiž vychází „Felix culpa“, druhý dlouhohrající zásek, a jakmile se k nám do redakce zatoulala žádost na jeho zrecenzování, neváhal jsem. Ne, že bych od Američanů čekal nějaké zázraky, to by bylo trochu troufalé, ale jistá zvědavost tu z mé strany rozhodně existovala. Neupoutaly mě ani tak ohlasy či další angažmá jednotlivých členů. Zajímavě zapůsobila především samotná prezentace kapely, tedy taková ta potřebná omajda okolo, v níž se moc rád koupu – artwork, logo, přezdívky. Přesto však není přebal „Felix culpa“ žádná sláva. Mystická fotka z parkového ... Abyssal – Antikatastaseis 29.10.2015 H.  Britové Abyssal mě svým avantgardním chaotickým death metalem svého času hodně zaujali již na svém debutu „Denouement“ z roku 2012, k němuž jsem se sice dostal až zpětně, rok po původním vydání prostřednictvím jeho reedice, nicméně jsem okamžitě vytušil, že se tu začíná rýsovat další tuze zajímavé jméno na scéně náročného extrémního metalu. Hned rok po své první dlouhohrající desce, tedy v roce 2013, Abyssal navázali s druhým počinem „Novit enim Dominus qui sunt eius“, na němž dokázali naprosto hravě potvrdit, že „Denouement“ zjevně nebylo jen náhodné vzepětí tvůrčích, ale že v téhle smečce skutečně dřímá talent a že s jejím jménem bude záhodno do budoucna počítat. Existuje ovšem takové trochu klišovité pořekadlo, které tvrdí, že je to až třetí řadové album, jež životaschopnost té které skupiny potvrzuje. Se svou ... Annihilator – Suicide Society 28.10.2015 Kaša  Když v letošním roce vyšla z tábora kanadských thrasherů novinka, že součástí kapely již není pěvec Dave Padden a že hlavní mozek Jeff Waters jen tak mimochodem připravuje vydání nového alba, které už je vlastně hotové, tak jsem si říkal, že pánové asi rádi překvapují. No dobře, to nové album by ještě takový šok nebylo, protože Jeff si napříč svou dlouholetou kariérou udržuje jisté pracovní tempo a dva roky od poslední placky „Feast“ se dalo ve větru něco tušit, protože by to nebyl on, aby nás neobšťastnil další várkou klasických kytarových riffů nesoucí jeho nezaměnitelný rukopis. Ovšem s tím odchodem Davea Paddena už to tolik očekávané nebylo, protože tenhle chlápek, jenž se v táboře Annihilator usadil na dlouhých 11 let a díky působení hned ... Hate Eternal – Infernus 27.10.2015 Kaša  Musím říct, že jakmile se začaly objevovat zvěsti o novém studiovém albu amerických death metalistů Hate Eternal, tak mě to nechávalo naprosto klidným. Tahle kapela nikdy nepatřila mezi ty hlavní pilíře žánru, jež byly neustále na očích. Nemůžu soudit, jestli je to kvalitou samotné hudby, protože krom jednoho alba mám ve znalosti jejich tvorby nemalé mezery, ale mám takový dojem, že to je spíš tím, že do jedoucího vlaku naskočili až v roce 1997, tedy v době, kdy devadesátkový boom kolem floridského death metalu začal pomalu a jistě utichat. Mé jediné setkání s touto tříčlennou bestií tak nastalo, když jsem si poslechl „Fury & Flames“ z roku 2008, z nějž jsem byl dost zklamán, a Hate Eternal jsem odsunul až někam za hranice svého zorného pole. ... Narbeleth – Through Blackness and Remote Places 26.10.2015 H.  Se jménem Narbeleth jsme se již na našich stránkách jednou setkali, a to prostřednictvím recenze na předcházející album „A Hatred Manifesto“, které vyšlo vloni. Nicméně vzhledem k tomu, že nejsem natolik naivní, abych žil v přesvědčení, že všichni nosíte všechny místní recenze uložené v paměti, dáme si pro začátek lehké opakování… ostatně už jen z toho důvodu, že jedna věc je na tomhle projektu skutečně zajímavá. Ve výsledku bohužel mnohem zajímavější než vlastní hudební produkce… Touhle zajímavou věcí je původ Narbeleth – domovinou téhle skupiny (resp. tedy jejího jediného stálého člena Dakkara) je totiž karibský ostrov Kuba, což rozhodně není místo pekelnému black metalu zaslíbené. Nebo ještě lépe – jakémukoliv metalu zaslíbené. Sami si pro sebe řekněte, kolik kubánských metalových kapel dokážete z fleku vyjmenovat. Já sám ... Children of Bodom – I Worship Chaos 25.10.2015 nK_!  Před dvěma lety vzbudili finští Children of Bodom nemalý rozruch svou tenkrát horkou novinkou „Halo of Blood“. Poprvé od dob „Hate Crew Deathroll“ a „Are You Dead Yet?“ kapela nezněla unaveně a album samotné oplývalo mnoha svěžími a zábavnými nápady. Přiznám se, že po nepříliš blahých zkušenostech s „Blooddrunk“ a „Relentless Reckless Forever“ jsem se o „Halo of Blood“ jen lehce otřel a slyšel je nakonec snad jen dvakrát, což se v kontextu s novou deskou pokusím co nejdříve napravit. „I Worship Chaos“ je totiž překvapivě solidní počin uskupení, které se postupně snaží vydrat zpět na vrchol, z něhož před několika lety vlastním přičiněním spadlo. Vše ale popořádku. „I Worship Chaos“, stejně jako předchozí nahrávku, produkoval Peter Tägtgren a i on je jedním z několika důvodů, proč je muzika ... Cruadalach – Rebel Against Me 24.10.2015 Atreides  Co si budeme povídat, nějaké zásadní numero folk metalových kapel se na domácí scéně nepohybuje a ty, které stojí za řeč, bych spočítal asi tak na prstech jedné ruky, které chybí pár prstů. Z těch aktivních mě vlastně napadají jen dvě jména — Silent Stream of Godless Elegy a, tušíte správně, pražská úderka Cruadalach. Osmičlenné komando vydalo před čtyřmi roky plnohodnotný debut „Lead – Not Follow“ a v poslední době je o něm opět slyšet. Jestli je to spíš díky názorové přestřelce s nejmenovaným zinem nebo v poslední době nijak neskrývanému aktivismu členů kapely mi je upřímně volné, protože pro mě je stěžejní především jejich druhá dlouhohrající deska nazvaná „Rebel Against Me“, která vznikla díky crowdfundingové kampani na portálu Startovač. Nakolik je takový přístup košer / fér ... Chapter V:F10 – Syndrome 23.10.2015 H.  Já vím, že to není úplně nejstrategičtější postup si verdikt své kritiky vyzradit hnedle v prvním odstavci, ale když tak o tom přemýšlím, ono je to vlastně úplně jedno, protože tak jako tak vám nikdo nemůže zabránit v tom, abyste přeskočili všechen ten balast, jemuž se trochu nadneseně říká recenze, a přečetli si až ten úplně poslední odstavec. Každopádně, hned na začátek tedy prozradím, že tahle deska – jmenuje se „Syndrome“, jen tak mimochodem – je hodně velké a nečekané překvapení. Jedná se totiž o mnohem lepší nahrávku, než jsem v předstihu předpokládal. Nicméně vzhledem k tomu, že „Syndrome“ je debutem (a zároveň úplně prvním vydaným nosičem) nepříliš známé skupiny, začněme takovým tím obligátním představováním. Formace s trochu prapodivným názvem Chapter V:F10 pochází z Ukrajiny a jejím ... Voltumna – Disciplina Etrusca 22.10.2015 H.  V dnešní recenzi se zase jednou vydáme na poloostrov, jenž svým tvarem nápadně připomíná vysokou botu. Tím jsem vlastně rovnou prozradil i stát, z něhož dnes recenzovaná skupina pochází, jelikož až na dvě malé zemičky, v nichž toho metalu moc nenajdete, celý tento poloostrov zabírá země, kde se ve velkém žerou těstoviny a kde se namísto „kurva“ říká „puttana“. Ano, předpokládáte správně – Voltumna pocházejí z Itálie. Začneme obligátní představovanou pro ty, kdo nemají tušení, co jsou tihle Taliáni zač. Voltumna začali hrát v roce 2009 a poprvé na sebe upozornili o dvě léta později vydáním prvního minialba „Chimera“. Minialbum je sice pěkná věc, ale co si budeme povídat, deska to prostě není – ta je větší a důležitější. A první takovou „větší a důležitější“ Voltumna pustili do světa na jaře ... Lana Del Rey – Honeymoon 21.10.2015 H.  Netuším, zdali to tak mám nastavené jenom já, anebo to někdo z vás cítí podobně, ale k takovým těm vysoce komerčně úspěšným mainstreamovým interpretům chovám jakousi averzi a už dopředu tak trochu očekávám, že půjde o konzumní, nekonfliktní a stravitelnou záležitost bez jakékoliv hloubky. Samozřejmě, do jisté míry to asi je předsudek, toho jsem si vědom, nicméně ani ty předsudky nevznikají jen tak ze vzduchoprázdna. Jinými slovy, mnohaletá empirická pozorování mě k takovému názoru přivedla. A to vše i navzdory tomu, že i v této sféře mám několik interpretů, kteří mě poměrně baví, a že si podobnou muziku relativně často a dobrovolně pouštím, byť mnohdy pouze jako takové „guilty pleasure“… Podobně skrz prsty jsem se svého času díval i na Lanu Del Rey po vydání její druhé (pod major ... God Is an Astronaut – Helios | Erebus 20.10.2015 Atreides  Irská post-rocková formace God Is an Astronaut si udělala jméno nejen díky chytlavému, poměrně přístupnému post-rocku nasáklém lehkou elektronikou, ale taky díky neúnavné práci, kterou její členové své hudební kariéře věnují. Neúnavná studiová činnost přináší album víceméně co dva roky a nejinak je tomu i tentokrát – poslední „Origins“ vyšlo takřka přesně dva roky nazpět. Mnohem zajímavější je ovšem otázka, jestli i novinka nazvaná „Helios | Erebus“ dostojí kvalitám svých předchůdců. Na úvod netřeba nijak zastírat, že kdo dlouhodobě sleduje počínání „Astronautů“, překvapen nebude a ostatně ani nemůže být. Zvuk ani výrazivo se z krátkodobého ani dlouhodobého hlediska nijak razantně nemění a irská čtveřice zůstává věrná svému rukopisu. Ostatně, osobně mám už nějakou dobu dojem, že kapela vydává nové desky ... Kryštof – Srdcebeat 19.10.2015 Kaša  Barvitě a světově. Heslo, s nímž Richard Krajčo nastupoval v čele své sedmičlenné kapely Kryštof do studia, aby zvěčnili své sedmé studiové album „Srdcebeat“, jehož úkolem není nic jiného, než předčit skvěle přijatý „Inzerát“, je z výsledku znát. O předchozím albu by se dalo říct, že svým způsobem završilo éru, kterou na dosavadních albech utvářel typický Krajčův pop rockový rukopis. „Srdcebeat“ je totiž pro Kryštof z určitého pohledu novým začátkem, respektive krokem do ne úplně probádaných území a jejich snaha otevřít se širšímu publiku (pokud je to v rámci našich končin vůbec možné) je z nového alba znatelná daleko víc, než tomu bylo na dosavadních počinech. Kdo by to byl řekl, že kapela, která začala svou kariéru v 90. letech v Havířově a která prorazila před takřka 15 lety prostřednictvím otřesné „Lolity“, se postupem ... Entheos – Ototeman 18.10.2015 Skvrn  Uzavřený kruh na zastřeném zeleném pozadí, snad i kovová matka či co. Dokonalý minimalismus, ideální kombinace barev, musím smeknout. Důvod mého poslechu debutujících Entheos hledejme právě zde, na obalu „Ototeman“. Možné poslechové příčiny však nejsou vyčerpány, ačkoliv zrovna já se chytl na tajemný přebal. Tak například, Entheos hrají black metal, jsou z Kanady a mluví francouzsky. Signalizován je tak nejen pravděpodobný quebecký původ -– mimochodem mohu potvrdit –, ale taktéž možné pletky s místní prazvláštní blackovou scénou kolem Miserere luminis, Sombres forêts a Gris. I tady člověk není na omylu, jelikož jisté propojení skrze jednu osobu, k níž se ještě dostaneme, existuje. „Ototeman“ se tedy zdálo být rovněž ideálním předkrmem pro, pevně věřím, brzy příchozí novinky výše jmenovaných. Hlavně ti Gris, už aby tu byli. Ale raději zpět, ... Five Finger Death Punch – Got Your Six 17.10.2015 nK_!  Před dvěma lety jsem byl z dvojice „The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 1 & 2“ nadšen. Tehdy ještě za starého číselného hodnocení jsem se nebál sáhnout po opravdu vysokých známkách a stojím si za nimi i dnes. Pro zbytek redakčního osazenstava nepochopitelná numera stále obhajuji názorem, že ačkoliv nikdy nešlo o kdovíjak umělecké opusy, stále se jednalo o slušné a pro mne zábavné desky. Na rozdíl od jiných alb, potažmo interpretů daného žánru, po některé z nich rád sáhnu i v současné době. Mnoha kolegům na Five Finger Death Punch vadí především „buranský“ styl, kterým se kapela prezentuje veřejnosti. Dále fakt, že Američané na svých deskách prakticky nikdy nepřinášejí nic zvláštního a i přesto svou tvorbu neprávem považují za vrchol současné moderní metalové produkce. A nejhorší ze všeho – z neznámých důvodů ... Pavillon Rouge – Legio Axis Ka 16.10.2015 H.  Čtete-li náš skromný plátek víckrát jak jednou, dvakrát do roka (když ne rovnou uherského roka), nejspíš jste si již všimli, že elektronická muzika mi vůbec není cizí. Úplný a nezřízený všežravec sice nejsem, avšak jedná-li se o industrial, EBM, aggrotech, dark electro a cokoliv dalšího podobného, tak to si dám s náramnou chutí. Smíchání podobné muziky s metalem je pak vysloveně super nápad, a když se to umí dát správně dohromady, tak jsou z toho parádní divočiny… kombinace kytary a beatů jednoduše funguje. Asi ne náhodou se spousta elektronických kapel nebojí využívat elektrickou kytaru. Moje empirická zkušenost však říká, že když se o to pokoušejí lidé z „protistrany“ – tedy když metaloví hudebníci zkoušejí přidávat elektroniku do metalu – dopadá to o poznání hůře. Jistě, výjimky se najdou a ... Hrafnblóð – Fall to Ruins 15.10.2015 H.  Začátek dnešní recenze nebude nijak zvlášť objevný, vlastně se bude nést v přesně opačném duchu. Jak už tomu tak u nepříliš známých skupin a projektů bývá, sluší se na úvod probořit ledy a navodit rodinnou atmosféru trochou toho představování. Inu milý čtenáři, seznam se s Hrafnblóð… Ačkoliv by to podle názvu a zejména podle speciálních znaků v něm mohlo vypadat na nějaký sever, asi Island nebo Faerské ostrovy, ve skutečnosti Hrafnblóð pochází odjinud – i když ostrov je to také. Domovinou projektu je totiž Spojené království, konkrétněji Velká Británie, ještě konkrétněji hrabství Shropshire ve střední Anglii, které se nachází při hranici s Walesem. Možná jste zaregistrovali, že o Hrafnblóð hovořím jako o projektu, nikoliv skupině, což je zcela záměrné, jelikož má tato formace jediného stálého člena. Je jím jistý Monslyht, což není ... Grünt Grünt vs [P.U.T] – split 14.10.2015 H. ![Grünt Grünt vs [P.U.T] - split](http://sicmaggot.cz/wp-content/uploads/2015/10/Grunt_Grunt_vs_PUT_-_split-150x150.jpg) Na první pohled tohle vypadá jako další obyčejný grindový split (snad jen trochu nezvyklý přebal pro takový druh nahrávek by něco mohl napovědět), ale realita je nakonec trochu jinde. Neříkám, že je to tím pádem automaticky skutečně dobré, ani neříkám, že to je snad chyba… jen říkám, že je to trochu jinde, než jak se to zdálky může jevit… První stranu tohoto splitu mají na starosti Grünt Grünt, což je francouzská grindcorová zběsilost. Právě i díky tomu začátku, který posluchače uvítá, to zpočátku vypadá prostě na další normální a neviditelné grindcorové splitko. Prvních pět tracků Grünt Grünt drtí neředěnou a bohužel také poměrně bezhlavou grind / powerviolence agresi. Nejdelší z těchto pěti songů má 50 vteřin a hned tři se vejdou do 30 ... Ashtar – Ilmasaari 13.10.2015 H.  Ashtar je švýcarské „dvoupohlavní“ duo (čímž jsem vlastně trochu kostrbatě řekl, že ono duo tvoří muž a žena… a zní-li vám to jako dvojsmysl naznačující cosi o manželství, je to záměr, jelikož ti dva manželé skutečně jsou), jehož vznik se datuje k roku 2012. Až doposud však Švýcaři co do vydávání jakýchkoliv počinů drželi něco jako půst. Je to tedy až letos, kdy s odstupem (natáčení proběhlo na přelomu let 2013 a 2014) vychází debutová dlouhohrající deska, jež je zároveň tou první nahrávkou, jakou kdy Ashtar vydali. Ta nese název „Ilmasaari“ a nyní si o ní v krátkosti pohovoříme. Přestože Ashtar bývají mnohde prezentováni jakožto black / doom metal, já osobně bych asi v tomto případě na první místo dosadil jinou žánrovou škatulku – ...
|
