Recenze

  • BadBadNotGood – IV

    10.1.2017

    Zajus

    BadBadNotGood - IV

    Když jsem před čtyřmi lety objevil druhé album kanadských BadBadNotGood, rozhodně jsem netušil, do jakých výšin tito „hoši“ záhy vystoupají. Je klidně možné, že je neznáte, ale v zámoří si podle všeho budují solidní fanouškovskou základnu, a to v rámci žánru, který lze (nebo alespoň před několika lety šlo) jen stěží označit za „cool“. Jejich přístup však chtě nechtě musíme označit za novátorský a navíc tak trochu opačný, než je běžné. Při míchání jazzu s hip-hopem bývalo již od raných 90. let zvykem, že prim hraje hip-hop, nasávající do sebe prvky (a často rovnou celé výstřižky) žánru mnohem staršího. Jenže BadBadNotGood to vzali z druhé strany a v (pseudo)tradiční jazzové sestavě bicí-basa-klávesy si začali pohrávat s hip-hopovými skladbami. Netřeba tajit, že výsledek byl nadmíru zábavný a nápaditý. S vydobytým renomé se před dvěma ...

  • Horn – Turm am Hang

    9.1.2017

    H.

    Horn - Turm am Hang

    Niklas, jindy též zvaný Nerrath, patří k těm muzikantům, jejichž portfolio čítá poměrně velké množství projektů. Nebudu vám věšet žádné bulíky na nos – ani zdaleka nemám celou jeho tvorbu prozkoumanou. A abych byl zcela upřímný, ani po něčem takovém dvakrát netoužím, protože tuším (říkejte tomu klidně intuice – nikoliv ženská, nýbrž posluchačova), že by zde na mne žádná audio-extáze nečekala. Přesto jsem si jednu z jeho skupin velmi oblíbil. Jedná se o Licht erlischt…, kde Niklas předvedl svůj náhled na depressive black metal, kterýžto mě dost bavil, a obě vydaná alba jsem si do své sbírky s chutí pořídil. Nicméně tento projekt už byl ukončen, byť je pravda, že se dočkal přímého pokračovatele v podobě skupiny Latitude Egress, s níž Niklas doposud vydal jednu desku „To Take ...

  • Aesop Rock – The Impossible Kid

    8.1.2017

    Zajus

    Aesop Rock - The Impossible Kid

    Nejsem žádným velkým znalcem hip-hopu (čti: nemám o tom vůbec šajnu) a i to málo, co o něm vím, je určitě špatně. Přesto jsem už leccos naposlouchal a mohu vám povědět, že Aesop Rock je v mnohém unikátní. A když se řekne „unikátní“, nemyslím tím ani trochu „divný“, jak se občas stává, protože na jeho tvorbě není divného nic. Je jedno, jaké album si pustíte, vždy dostanete solidní hip-hop, který se příjemně poslouchám a přitom není tuctové (jak ve vztahu k ostatním albům interpreta, tak i vzhledem k ostatním interpretům). A tak se nabízí otázka, zda to prostě může fungovat i na sedmé desce. Aesop v posledních letech získává stále větší pozornost mainstreamových médií, a proto je prvním potěšením, že to jeho tvorbu nijak neovlivnilo. „The Impossible Kid“ je dokonce o něco ...

  • Necrocock – Houbařské album

    7.1.2017

    H.

    Necrocock - Houbařské album

    Uběhl jen rok a půl od „Hudby z psychiatrických pavilonů“ a už je tu Necrocock zase – a opět pod svým (skoro) vlastním jménem, což znamená, že po dlouhé době byla přerušena šňůra, kdy se pravidelně střídala alba pod značkou Kaviar Kavalier s alby onálepkovanými pouze jako Necrocock. Ale to je pouze detail, protože je jasné, kdo je v obou projektech skladatelským králem, tudíž k sobě mají stejně blízko. Hlavní je ovšem jiná věc. Když si člověk letošní „Houbařské album“ poslechne, jen těžko si lze pomyslet cokoliv jiného, než že Necrocock s tím svým zcela specifickým a nezaměnitelným podáním rockové hudby nepřestane bavit snad nikdy. Třeba kolega František Štorm, jenž už z Master’s Hammer udělal spíš svůj sólový projekt, začíná díky nadprodukci trochu ztrácet ...

  • Pervy Perkin – ToTeM

    6.1.2017

    Skvrn

    Pervy Perkin - ToTeM

    „ToTeM“ vyšlo v dubnu roku 2016. K recenzi jsem svolil zhruba ve stejnou dobu. Jaro vystřídalo léto, léto podzim, podzim zimu. Vyměnili jsme kalendáře, píše se leden nového roku. A já konečně nacházím odvahu (a náladu) vám „ToTeM“ představit. Asi není třeba sdělovat, čím je takové zpoždění dáno, ale víte co, raději vaše myšlenky trochu usměrním. Kdyby se tak nestalo, je ze mě líné prase, které prostě není schopné sednout za tu mašinu a nabušit do ní pár písmenek. Coby, prase určitě jsem a v kombinaci s leností se v zrcadle už zřetelně poznávám, ale byl by tu ještě jeden aspekt, však si „ToTeM“ poslechněte, no a hodnoťte. O tom, že jsou Pervy Perkin do velké míry rozporuplnou kapelou, jsem se přesvědčil už na debutu „Ink“ (2014). Španělé vysekli poctu letům, ...

  • Reveal – Flystrips

    5.1.2017

    Metacyclosynchrotron

    Reveal – Flystrips

    Jak jinak vykročit do nového roku než recenzí přehlížené perly? Reveal ze švédské Upsally nemohu vystavovat jako černý poklad nejhlubšího undergroundu, protože už první album „Nocturne of Eyes and Teeth“ nevyšlo na ultra-limitované DIY pásce, ale u renomovaných Invictus Productions a Higher Roller Records. O debutové desce se ve své době mluvilo, i když si nevybavuji, že by snad chytla nějakou výraznější vlnu „hypu“. Ale to bude možná tím, že jsem ji sám moc neposlouchal a tudíž situaci kolem kapely tolik nesledoval, což teď považuji za chybu. Reveal totiž prohnilý pitevně-morbidní sound oživili výlety do 70. a 80. let metalové historie a nyní s novou nahrávkou „Flystrips“ naložili s dary průkopníků zase trošku jinak. Možná neuctivě, podivně, ale rozhodně po svém. Co hrají, to neví ani Reveal sami, ale jako ...

  • Bölzer – Hero

    4.1.2017

    H.

    Bölzer - Hero

    Skoro mi přijde, že „Hero“ je albem, na nějž se čekalo jako na smilování. Bölzer bezesporu patřili mezi jednu z největších nadějí black metalu posledních let. I navzdory absenci dlouhohrající desky jejich jméno vyletělo strmě vzhůru a jejich neřadová tvorba se začala těšit vysoké oblibě. Nutno však dodat, že o oprávněnosti takového stavu lze spekulovat jen těžko, poněvadž ípíčka „Aura“ a „Soma“ i demosnímek „Roman Acupuncture“ byly hodně povedené věci. A „Hero“ je mělo všechny překonat a definitivně stvrdit status Bölzer jako vycházející hvězdy podzemního black metalu… Na druhou stranu se mi občas zdá, že tyto neřadové počiny Bölzer byly občas až zbytečně nadhodnocovány. Jsou bezpochyby skvělé, nikoliv však geniální. Skladatelsky se nacházejí na vysoké úrovni a sound Bölzer je sám o sobě zajímavý, což do jisté míry plyne ...

  • Törr – Black ‘n’ Roll

    3.1.2017

    Cnuk

    Törr - Black 'n' Roll

    Po pěti letech tu máme nové album skupiny Törr. Co od takové zprávy čekat? Předně nelze očekávat neočekávané. Současná pozice Törru je pevně daná jejich nesporným historickým otiskem ve vývoji české metalové hudby, kdy v určité době byli vlajkonoši celé scény. Ambice na obnovení této pozice či výraznou změnu stylu již kapela zřejmě nemá, ostatně s experimenty si Törr také užili své. Z mého pohledu lze tedy očekávat především lepší album než to minulé, „Tempus fugit“, jímž trojice Hereš–Sladký–Bartoš rozhodně neoslnila, a má tak co napravovat. Prvně bych chtěl ocenit docela chytrý název. Už bylo vedeno spousty a spousty diskuzí na téma zaškatulkování Törru, který se ortodoxním blackmetalistům nezdál řádně black a tak dále. S názvem „Black ‘n’ Roll“ jako by skupina dávala jasný vzkaz, ...

  • Recitations – The First of the Listeners

    2.1.2017

    H.

    Recitations - The First of the Listeners

    Nikdy není dost zajímavých podzemních uskupení, která produkují uhrančivou audio-temnotu a zároveň jsou skryta očím středního proudu metalové scény. Nikdy není dost působivých záležitostí, jejichž magie je určena pouze uším zasvěcených fajnšmekrů, kteří jsou natolik bojácní, aby se prohrabávali zákoutími, kam běžný posluchač (ideálně ten, jenž je přesvědčen o svém elitářství – vždyť poslouchá Sabaton!) nedohlédne. Dnes si jednu takovou magickou formaci představíme. O Recitations není známo takřka nic s výjimkou původu, jímž je Norsko. Nechme tedy nejprve promluvit jiná fakta, která by sama o sobě mohla napovědět, že půjde o něco kvalitního. První demosnímek „The First of the Listeners“ vyšel digitálně letos v březnu bez větší pozornosti. Okolo však velmi rychle začaly kroužit kvalitní labely větřící vysoký potenciál – mezi nimi třeba ...

  • Superlynx – Lvx

    31.12.2016

    H.

    Superlynx - Lvx

    Pořádné psychedelické muziky není nikdy dost – to je heslo, jaké razím už od té doby, kdy mi učaroval psychedelický rock a jeho podmanivá atmosféra. A s takovou filozofií nikdy nepohrdnu objevováním nových skupin. A nakonec je mi úplně jedno, jestli se jedná o čistý psychedelic rock, jeho další subžánry s přídomky jako kraut či space, anebo jde o více metalové odnože psychedelické muziky. Norští Superlynx se se svým debutem „Lvx“ zařadili to té druhé jmenované kategorie… Superlynx ve své sestavě ukrývají jedno relativně známé jméno norské scény – je jím Ole Teigen. Že vám to nic neříká? A co takhle Jormundgand anebo také Honey Lucius? To už byste se mohli chytat, ať už díky projektu Loveplanet anebo díky jeho bývalým působištím, mezi něž patří třeba ...

  • The Stargazer’s Assistant – Remoteness of Light

    30.12.2016

    H.

    The Stargazer's Assistant - Remoteness of Light

    Velké překvapení – co jiného mohu k The Stargazer’s Assistant říct? Nebudu si hrát na machra, až donedávna jsem o existenci téhle britské formace netušil. Poprvé jsem se s ní setkal právě až prostřednictvím letošní desky „Remoteness of Light“, která má v diskografii pořadové číslo dva (debut „The Other Side of the Island“ vyšel v roce 2007), a to pouze díky tomu, že tato vychází pod značkou House of Mythology. Tahle firma sice začala operovat teprve nedávno (založeno vloni), ale hned od začátku nabízí tuze zajímavé záležitosti a zlákala pod svá křídla i jména formátu Ulver či Hypnopazūzu. Jinými slovy řečeno, kroky tohoto labelu je záhodno sledovat. A The Stargazer’s Assistant to jen potvrzují. Svým způsobem je „Remoteness of Light“ nelehko stravitelná nahrávka. Ale ne zas tak ...

  • Kovadlina – Životy těch druhých

    29.12.2016

    Cnuk

    Kovadlina - Životy těch druhých

    Česká hardcore-punková scéna zažila před pár lety pořádnou renesanci s příchodem kapely Hanba. I přes svou krátkou existenci stačila zasáhnout velké množství lidí a nebál bych se hádat, že v budoucnu se před její název bude hojně užívat slovo kultovní. Po jejím rozpadu tu máme Kovadlinu. Jak název napovídá (album Hanby se jmenuje „Silou kovadliny“), spojitosti s Hanbou se zpěvák Banán a kytarista Libor nijak nevyhýbají. Spolu s basistou Jirkou a bubeníkem Regálem tak šíří odkaz Hanby dál. Deska „Životy těch druhých“ vznikla v polovině roku 2016 a bylo by nasnadě říct, že pokračuje tam, kde Hanba skončila. Ovšem není tomu tak úplně docela. Základy jsou možná pevně dané, sám Banán řekl, že jisté nápady na tuto desku vznikly z nepoužitých věcí právě pro předešlé působiště, avšak povedlo se kapelu posunout zase ...

  • Death Fetishist – Clandestine Sacrament

    28.12.2016

    H.

    Death Fetishist - Clandestine Sacrament

    Matron Thorn je jeden z těch týpků, kteří jsou ve tvorbě hudby sakra aktivní. Na to, že je mu teprve 27 roků, už do světa pustil mnoho desek a mnoho hodin muziky a také má na triku množství různých kapel. Nebudeme si vyjmenovávat vše, zájemci nechť ráčí směřovat své pomyslné online kroky na metalové archivy a tam si příslušný telefonní seznam prohlédnout. Pouze zmíním, že já osobně jsem se s Matronem setkal poprvé prostřednictvím Benighted in Sodom, což – soudě dle počtu vydaných nosičů – asi býval jeho stěžejní projekt. Ale to už zjevně neplatí. Poslední album Benighted in Sodom, „Monstrously Beautiful Sorrow“, vyšlo už před třemi roky, což je na Matronovy poměry hodně dlouho. V posledních letech je o něm slyšet především díky Ævangelist, jejichž jméno ...

  • Balance Interruption – Door 218

    27.12.2016

    H.

    Balance Interruption - Door 218

    Ukrajinské formaci Balance Interruption jsem nikdy příliš pozornosti nevěnoval. Sice o nich vím už delší dobu, ale jaksi jsem nikdy neměl potřebu je poslouchat nějak zevrubněji. Vzpomínám si, že jsem kdysi slyšel druhé album „Era II: Deserts of Ashes“ z roku 2011, ale i přes několik relativně slibných momentů jsem neměl chuť to zkoumat podrobně a šel zase o dům dál. Letos Balance Interruption vydali svou třetí dlouhohrající desku „Door 218“ a při této příležitosti jsem si řekl, že už Ukrajincům zkusím dát šanci, aby mohli ukázat, jestli v nich něco je a případně co přesně v nich je. Navzdory snaze nechat album pořádně uzrát a dát mu čas to ovšem dopadlo v podstatě stejně jako v případě „Era II: Deserts of Ashes“. Což ...

  • Barbarian Swords – Worms

    26.12.2016

    H.

    Barbarian Swords - Worms

    Od kapely, která sama sebe pojmenuje Barbarian Swords (pokud by se náhodou našel nějaký negramota nerozumějící jazyku englickému, nechť si ten název mrdne do libovolného translátoru), asi nelze očekávat nějaké homo-pidlikání. Pokud jste při přečtení onoho jména začali očekávat nějakou kurevsky nasranou, neotesanou a barbarskou hudbu, pak jsou vaše očekávání zcela správná. Barbarian Swords nejsou žádní veteráni. Svůj první demosnímek „Crusaders of the Apocalypse“ vydali v roce 2012 a o dva letopočty později na něj navázali dlouhohrajícím debutem „Hunting Rats“, prostřednictvím něhož jsem se s kapelou poprvé setkal. Nebudu vám nijak podrobněji vykládat, co přesně se na „Hunting Rats“ odehrávalo, poněvadž letošní novinka „Worms“ pokračuje v obdobném duchu, tudíž si to schovám až k ní. Můžu říct jen to, že mě Španělé na své řadové prvotině docela bavili ...

  • Mesarthim – .- -… … . -. -.-. .

    25.12.2016

    H.

    Mesarthim - Absence

    Australané Mesarthim na sebe prvně upozornili v loňském roce vydáním debutové desky „Isolate“. Ta nabídla relativně zajímavé pojetí vesmírného atmo/post-black metalu. Namísto neprostupné dusivé nálady a industriálních ruchů se totiž vydali stravitelnější cestou a hlavně zaujali poněkud zvláštní náladou, která byla v jejich případě… no, pozitivní. Nešlo o žádný velký zázrak a trvanlivost materiálu nebyla nijak závratná, ale jako celek to mělo svůj vnitřní smysl a tehdy jsem si říkal, že do budoucna by se z Mesarthim mohla vybarvit vcelku pěkná záležitost. Kdybych jen tušil… Samozřejmě, není úplně košer, když vydáváte jedno album za deset járů; je žádoucí své příznivce zásobovat nějakým materiálem – v rozumné míře. Mesarthim se ovšem vydali do opačného extrému a v letošním roce rozjeli takovou přehlídku vydávaných počinů, až to přestává být hezké. ...

  • Bestial Raids – Master Satan’s Witchery

    24.12.2016

    Metacyclosynchrotron

    Bestial Raids - Master Satan's Witchery

    Kdyby mě dříve někdo požádal o tip z ranku bestiálního black metalu (nebo war metalu, chcete-li), tak vím, že Bestial Raids bych nejspíš nezmínil. Ne, že by alba „Reversed Black Trinity“ a „Prime Evil Damnation“ byla úplně marná. Pár solidních nápadů měla a jejich provedení bylo dost slušné, ale celkový dojem degradovaly různě roztroušené debilní riffy, které zněly jako bez přípravy a bez rozmyslu z fleku splácané ve zkušebně. Ale přeci na těch Polácích něco bylo, minimálně naživo, a snad proto se drželi na dosah všem zájemcům o temný a násilný black metal. Třetí album trojice Sadist, Necron, Desolator zvané „Master Satan’s Witchery“ je suverénně nejlepším titulem kapely. Pokud na dřívějších nahrávkách vyčnívaly maximálně 2-3 skladby, ke kterým jsem se byl ochotný občas vracet a o jejichž kreditu svědčí i to, ...

  • Root – Kärgeräs – Return from Oblivion

    23.12.2016

    H.

    Root - Kärgeräs - Return From Oblivion

    O Root již v našich zeměpisných šířkách byly popsány stohy papíru, toho skutečného i toho imaginárního v počítači, a další stohy na své popsání ještě čekají. Ale tomu se není co divit. Ať si totiž o Root myslíte cokoliv a ať už jejich ústřední persónu považujete za ikonického frontmana nebo egoistického senilního dědka, jedna věc se téhle kapele upírat nedá – za legendy jsou považováni právem. Jakkoliv se jejich poslední tvorba ubírá jakýmkoliv směrem a jakkoliv kvalita desek objektivně padá, Root už navždy budou zapsáni v kronice českého metalu na jednom z čestných míst. Zatímco třeba u různých (věkových) souputníků jako Törr či Asgard lze docela úspěšně polemizovat o tom, nakolik jejich domnělá legendárnost plyne z kvalitní hudby, anebo čistě jen ze skutečnosti, že ty kapely hrají dlouho, u Root není pochyb o tom, že ...

  • Project Pitchfork – Look Up, I’m Down There

    22.12.2016

    H.

    Project Pitchfork - Look Up, I'm Down There

    S počtem odsloužených let na hudební scéně se povětšinou snižuje kadence nových desek a mezery mezi jednotlivými dlouhohrajícími položkami diskografie se prodlužují. Důvodů může být mnoho – klesající invence a skladatelská potence, rozvaha a snaha přijít s vyzrálým materiálem nebo kupříkladu nepotřeba se hnát honem kupředu, když už máte svoje pozice vydobyté a vaše kapela má nějaké jméno. Může jít o kombinaci vícera možností, klidně může jít i o něco dočista jiného a nic z právě jmenovaného nemusí být pravdivé. Přesto se zdá, že ono pořekadlo o menším počtu nahrávek s přibývajícími roky je takřka obecně platné a většina skupin jej splňuje. Výjimky se však samozřejmě najdou a Project Pitchfork mezi takové zcela jistě patří. Němci právem už dávno patří mezi legendy elektronické muziky, dali této scéně množství ...

  • Madder Mortem – Red in Tooth and Claw

    21.12.2016

    H.

    Madder Mortem - Red in Tooth and Claw

    Norští Madder Mortem si se svou novinkou dali docela načas. Vždyť minulé „Eight Ways“ vyšlo už před sedmi lety. Dobrá, po něm se ještě objevilo minialbum „Where Dream & Day Collide“, ale to je jen o rok mladší, tudíž i od něj uplynulo již šest let, během nichž Madder Mortem nevydali vůbec nic. Byl tedy nejvyšší čas na další desku. Kdo si počká, ten se dočká, protože mu kolikrát nic jiného nezbývá, což je samozřejmě i tento případ, ale lepší pozdě nežli vůbec. Tak či onak, „Red in Tooth and Claw“ už je tady, tak se na něj pojďme podívat… Už mnohokrát jsem v recenzích napsal, že radši si počkat delší dobu a dostat skutečně kvalitní nahrávku, než když to kapely do lidí hrnou pod tlakem každé dva roky (nebo ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy