Recenze

  • Death Nöize – Conquest War Famine Death

    17.1.2014

    Atreides

    Death Nöize - Conquest War Famine Death

    Z Rumunska moc kapel neznám. Vlastně jen dvě, přičemž jedna z nich je Negură Bunget, jež se dávno pohybuje jen ve stínu své dřívější slávy, a druhá Dordeduh, nic jiného než pohrobek/následovník původního jádra kapely výše zmíněné, co je “víc Negură než Negură”. Proto jsem byl zvědavý, co z Death Nöize vypadne v případě jejich prvotiny, když už jsem si je vybral k recenzování. Jde o kapelu vcelku mladou, dohromady to dala někdy dva roky nazpět a na začátku loňského roku vypotila fošnu vskutku poetického názvu “Conquest War Famine Death”. A ne, poetiku nečekejte, neb jde o kanál téměř nejhrubšího zrna. Slušelo by se ale dodat, že v tom dobrém slova smyslu. Rumunům vážně nejde o nic víc, než udělat co největší bordel, prostě agresivita až na prvním ...

  • Agony Face – CLX Stormy Quibblings

    16.1.2014

    Kaša

    Agony Face - CLX Stormy Quibblings

    Italská stáj My Kingdom Music vypouští do světa dalšího koně, který se jako uragán vrhl na příznivce tvrdého metalu, přičemž tento konkrétní nese jméno Agony Face a oproti spoustě svých stájových kolegů se jedná o pořádného divočáka. Pětice ze zasluněného jihu se koncem právě skončivšího roku prezentovala svým druhým studiovým počinem “CLX Stormy Quibblings”, jenž navazuje na tři roky starý debut s neméně záhadným titulem “CXVIII Monolithic Squekings”, a pokud budou vycházet pouze z novinky, protože debut jsem (prozatím) neslyšel, tak se jedná o kapelu, která se za relativně krátkou dobu dokázala vyhrát do velmi vyspělého stádia, protože ačkoli se z obecného hlediska pohybují na death metalovém závodišti, tak to není úplně přesná terminologie, poněvadž v jejich tvorbě se toho děje přeci jen o trochu víc. Schválně, co si představíte pod označením surrealistický death metal? Takhle ...

  • Endstille – Kapitulation 2013

    15.1.2014

    H.

    Endstille - Kapitulation 2013

    Endstille jsou kapelou, která se už na té scéně také pohybuje nějaký ten pátek a alba ze své kuchyně střílí jak Baťa cvičky ze své továrny. Zpočátku každý rok, od roku 2005 pak s železnou pravidelností dvou let, takže si na to vlastně už každý fanda mohl zvyknout, že každý lichý letopočet vyjde nová placka těchto Němců, kteří svým zalíbením ve válce vždy budili jisté kontroverze, přestože se od samotné politiky již nejednou distancovali. Díky zmiňované vysoké kadenci alb a nepříliš velké (vlastně docela minimální) progresi mezi jednotlivými nahrávkami se postupem času začaly vcelku logicky ozývat hlasy o tom, že už to není tak úplně ono, že se Endstille opakují nebo že dokonce i vykrádají svou předcházející tvorbu. Snad poprvé jsem podobné stížnosti zaznamenal snad s vydáním “Verführer” v roce 2009, ...

  • Mils – Man Is a Lonely Soldier

    14.1.2014

    H.

    Mils - Man Is a Lonely Soldier

    Jednou jsi dole, jednou jsi zase nahoře. Jednou tě nějaké album zklame, podruhé tě zase jiné hodně mile překvapí. Jednou recenzuješ sračku, podruhé ti na stole přistane počin, od něhož nečekáš zhola nic, ale vyklube se z něj tak příjemná záležitost, až člověk pomalu nevěří, že měl tak šťastnou ruku a nenechal to některému kolegovi z redakce. A přitom ten důvod, proč jsem si debutovou nahrávku francouzské skupiny Mils nechal pro sebe, je vlastně docela vtipný. Když jsem totiž viděl žánrovou škatulku rock / trip-hop / industrial / new wave, tak jsem si pomyslel něco jako: “Ty vole, tohle stejně nikdo z nich nebude chtít, tak s tím ani nebudu prudit a vezmu si to rovnou.” A tak jsem to vzal, pustil, neskutečně ...

  • Germ – Grief

    14.1.2014

    H.

    Germ - Grief

    Germ je jednočlenným projektem, jehož sídlo je z našeho pohledu doslova na druhém konci světa – v Austrálii. Má jej na svědomí jeden z nejaktivnějších místních muzikantů na poli metalu… i když, vlastně nejen metalu, jelikož Tim Yatras se věnuje také spoustě dalších žánrů. Přesto si jej většina z nás bude pamatovat především z kultovních Austere, kteří i přes docela krátkou dobu svého působení (formálně pět let, pořádně vlastně jen tři roky) a málo počinů (dvě desky, tři neřadovky) zanechali nesmazatelnou stopu u mnohých příznivců black metalu. Dále se ovšem podílel i na dalších skupinách jako Woods of Desolation, Nazxul či Grey Waters, což na australské scéně rozhodně nejsou neznámé pojmy. A nyní už do tohoto výčtu samozřejmě patří právě i Germ, což je jeho osobní projekt, do něhož se pustil na plné obrátky po rozpadu Austere… Říct ...

  • Killface – Feeding the Dead

    13.1.2014

    Ježura

    Killface - Feeding the Dead

    Pokud jste se někdy ocitli v situaci, kdy se na vás ze všech možných stran a zdrojů valí hromady muziky, pak mi jistě dáte zapravdu, že člověku po čase nezbývá, než ten příval trochu filtrovat. To ale u kapel, o kterých vůbec anebo skoro vůbec není slyšet, není tak snadné, jak by se mohlo zdát, takže nezbývá, než se uchýlit k dost pofidérním metodám – to se takhle kouknete na proklamovaný žánr dotyčné nahrávky, zemi původu jejích tvůrců, případně můžete vzít v potaz ještě takové drobnosti jako název kapely nebo třeba potenciálně lákavý artwork, tohle všechno dáte dohromady a vyleze vám z toho cosi, do čeho se promítá vaše představa o nějakém tom žánrovém průměru, případné svérázné nátuře té které národní scény a plusové body může dodat třeba nějaký ten cool název nebo ...

  • Blind Secrecy – The Edge

    12.1.2014

    Zajus

    Blind Secrecy - The Edge

    Jako čtenář vyhledávám v zásadě dva druhy recenzí. První recenze jsou takové, jejichž autor má široký hudební přehled a dokáže tak nalézat nečekané paralely a doporučovat hodnotné alternativy. Napsat takový druh recenze vyžaduje mnoho hodin strávených poslechem nejen recenzované kapely samotné, ale i kapel podobných či sestavou spřízněných. Druhý druh recenzí staví na principu zábavy. Takové texty se snadno čtou, a i když nebývají informačně nabité, jejich přínos spočívá v potěšení čtenářova mozku lingvistickou hravostí. Tedy, co postrádají po stránce obsahové, vynahrazují svou propracovanou formou. Dnešní recenze bude kompromisem mezi těmito dvěma extrémy. Objektem dnešního zkoumání je finská kapela Blind Secrecy, konkrétně její EP “The Edge”. To navazuje na poměrně strohou historii. Od založení v roce 2006 kapela vydala tři demosnímky a EP “Arise”. “The Edge” ...

  • Ewigheim – Nachruf

    12.1.2014

    Ježura

    Ewigheim - Nachruf

    Možná někomu z vás utkvělo v paměti, o jakých jménech jsem spekuloval v prosincovém eintopfu. Vedle vítězné Panychidy se mým textem mihli rovněž Poláci Behemoth a také jistí Ewigheim patřící k početnému zástupu německých gothic metalových kapel. Už tehdy jsem vysvětloval, že Ewigheim prakticky neznám a jejich novinka “Nachruf” jitří moji zvědavost zejména proto, že se v řadách kapely angažuje dvojice Tobias Schönemann a Markus Stock, tedy ústřední duo mých oblíbených The Vision Bleak. S přihlédnutím ke kvalitativní úrovni tvorby The Vision Bleak to znamenalo jediné – naději, že se Ewigheim zařadí do nepočetné společnosti německých gothic metalových kapel, které nehrají kraviny. A jelikož je to radost pokaždé, když se na takovou světlou výjimku podaří narazit, teď si trochu popovídáme o tom, s čím že to jdou Ewigheim na trh. Co se na desce ...

  • A Winter Lost – Die längste Nacht

    11.1.2014

    H.

    A Winter Lost - Die längste Nacht

    A Winter Lost jsou kapelou, která na první pohled trochu klame. Hudebně se jedná o čistokrevný black metal severského střihu, ale texty jsou kompletně v německém jazyce, z čehož by asi každý docela logicky usuzoval, že tohle trio bude pocházet z nějaké německy mluvící země a jen se zhlédlo ve starém black metalu, který svého času byl (no, vlastně ještě pořád asi je) tak typický především pro Norsko. Jenže A Winter Lost jsou všechno rodilí Kanaďané a pocházejí z Britské Kolumbie. A proč tedy ta němčina? Údajně prý proto, že hlavní mozek a výhradní skladatel skupiny, Chase Suðrland, má německé předky (a to i přesto, že na internetu lze nalézt i přesně opačnou informaci, a sice že nikdo z kapely nemá německé předky). “Die längste Nacht” je druhým dlouhohrajícím ...

  • Kataplexis – Downpour

    10.1.2014

    H.

    Kataplexis - Downpour

    Kataplexis je smečka z kanadského města Calgary, která týrá ušní ústrojí posluchačů nyní již sedm let, během nichž vyprodukovala jeden demosnímek, jeden split a hlavně jeden dlouhohrající zásek “Insurrection” v roce 2010… ačkoliv označení dlouhohrající je trochu nadnesené, protože délka toho alba se nevyšplhala ani na půl hodiny… Nyní Kataplexis vydávají druhý řadový počin, který byl pojmenován “Downpour”. Ten je dokonce ještě o něco málo kratší a jeho hrací doba se zastavila přesně na 27 minutách a 14 vteřinách. Přestože se to může zdát jako dost málo, jsou žánry, u nichž je právě maximálně půlhodinová délka nahrávky tak akorát a tím pádem vlastně i žádoucí. A přesně to je i případ Kataplexis, protože si dost dobře nedokážu představit, že bych měl to, co tito Kanaďané produkují, ...

  • Rise of Avernus – L’appel du vide

    10.1.2014

    Kaša

    Rise of Avernus - L'appel du vide

    Rise of Avernus se v zásadě nijak neliší od zástupů kapel, kterými se současná přeplněná scéna přímo hemží. Svou historií, kdy si v roce 2012 krátce po svém vzniku vydali svépomocí třískladbové eponymní EP, jež jim rychle pomohlo k debutovému plnohodnotnému albu, kopírují klasický vývoj heavy metalové kapely, která touží prorazit. Čím se však Rise of Avernus alespoň trochu liší, je, že zatímco v období vzniku zmíněného EP čítala kapela (tehdy spíš ještě projekt) pouze dva členy, a sice zpěváka a kytaristu Bena Vanvollenhovena a dále zpěvačku a klávesačku Catherine Guirguis, tak pro potřeby prvního regulérního alba “L’appel du vide” se spojili s dalšími třemi neznámými jmény, čím vznikla plnohodnotná kapela, která, i přes své nedlouhé trvání, dala dohromady natolik silný materiál, aby se o ní dalo mluvit jako o slibné ...

  • Malice in Wonderland – The Royal Brigade

    9.1.2014

    Kaša

    Malice in Wonderland - The Royal Brigade

    Přestože se s oblibou říká, že rock je mrtvý žánr, najdou se hordy kapel, které tento názor nesdílí a nadále pálí jednu desku za druhou, jež vycházejí z jeho odkazu. Co víc, i nově vzniknuvší spolky sází v mnoha ohledech klasická alba na stůl, jako by se nechumelilo, a podřizují tomuto svému záměru úplně vše. Na promosnímcích vypadají, jako by se fotilo v osmdesátých letech, zpěváci se nebojí uječených výšek a nešetří se velkými stadiónovými refrény, kterými pak duch let minulých promlouvá naplno. Jednou z takových kapel, kterým výše uvedené není cizí, je Malice in Wonderland. Ti se prozatím prezentovali debutovým albem “Malice in Wonderland”, jež vyšlo před devíti lety, a nyní, po dlouhé době, vychází druhé album s titulem “The Royal Brigade”. Norsko sice proslulo jiným hudebním stylem, ovšem najdou se výjimky, které představují ...

  • Cronian – Erathems

    9.1.2014

    Ježura

    Cronian - Erathems

    Norská extrémní progresivní scéna je vskutku plodná a kapel se k ní dá zařadit opravdu hodně, přičemž většina z nich se může pyšnit zavedeným jménem a řadou příznivců. Zajímavé ale je, že když se v tom začnete trochu šťourat, vyjde vám, že většina těchto kapel je více či méně personálně spřízněná a není žádnou výjimkou, když nějaký konkrétní hudebník funguje třeba i ve třech i více věhlasných formacích či projektech. A přesně to je i případ jistých Cronian. Tato kapela (nebo spíše projekt, protože Cronian fungují výhradně na studiové bázi) je dítkem dvou mužů, jimiž jsou Øystein Garnes Brun a Andreas Hedlund, a ti obeznámenější čtenáři už teď mají asi jasno. Oba tito pánové figurují v sestavě slovutných Borknagar, přičemž mistr Hedlund (známý spíše pod pseudonymem Vintersorg) dále funguje ...

  • Swine – Swine

    7.1.2014

    Kaša

    Swine - Swine

    Dva roky po svém vzniku, jenž se datuje ke konci roku 2011, předhazují australští borci Swine své debutové album “Swine”. Tolik k historii této party, protože o samotné kapele se toho moc vyhledat nedá, takže vzhledem k tomu, že ani ona sama toho o sobě na svých oficiálních stránkách nevyzradí, tak se musíte spokojit s vědomím, že krom sestavy se toho ze zákulisí moc nedozvíte. V klasické čtyřčlenné sestavě, jež čítá vokalistu Burdta, kytaristu Ollyho, basáka Nicka a bubeníka Maze, se řítí Swine jako neurvalá mašina, která sere na všechny okolo a debutový počin tomu taky odpovídá. Album je to rychlé, agresivní, ovšem po vzoru amerických pouštních part taky pěkně špinavé. Špinavé jako ten nejzaplivanější klub v Austrálii, takže je evidentní, že to nebude žádná načančaná rocková záležitost plná vlezlých refrénů, ale tady ...

  • L’impero delle ombre / Bud Tribe – Corvi neri / Warrior Creed

    7.1.2014

    H.

    L’impero delle ombre / Bud Tribe - Corvi neri / Warrior Creed

    Sice je tohle něco, čím by se recenze v žádném případě začínat neměla, ale v tady si tak nějak nemůžu pomoct… recenzovat tenhle počin totiž měl někdo jiný z redakce, ale chvíli potom, co si to poslechl, za mnou přišel s tím, že to odmítá poslouchat, takže jsem se v nějakém záchvatu dobré nálady uvolil, že si to tedy od něj převezmu… a když jsem si to poprvé pustil, hodně rychle jsem pochopil, proč to kolega nechtěl poslouchat, natožpak recenzovat… Nebudu ovšem předbíhat a nebudu vám hned na začátku říkat, že je tenhle split fakt špatný a naprosto zbytečný počin (sakra!), a aspoň ze začátku to zkusíme vzít trochu informativně. Onen mysteriózní počin, jemuž se tedy nyní budeme věnovat a který jsem vlastně ještě konkrétně nejmenoval, je ...

  • Thraw – Decoding the Past

    6.1.2014

    Kaša

    Thraw - Decoding the Past

    No vida. Je tomu necelý rok, kdy jsem v recenzi slovinských thrash metalových dravců Panikk předvídal, že si na ně už nejspíš nikdy nevzpomenu, a je to tady. Já si vzpomněl. Nebudu lhát, že by se tomu stalo jen tak bez příčiny a zasteklo se mi po jejich loňském debutu, ale na vině jsou jejich krajané, kteří u stejného labelu vydávají své první dlouhohrající album. V tomto případě máme tu čest s pěticí Thraw, jejichž první počin, který navazuje na sérii demáčů a jednoho EP, dostal do vínku název “Decoding the Past”. Hned na úvod si odbudu to, co jsem měl původně v plánu ke konci recenze, a sice srovnání se zmíněnými Panikk, protože přeci jen, stylové zaměření a národnostní příslušnost obou part k tomu přímo svádí. Jakkoli jsem od Thraw očekával porci ...

  • Cult of Fire – मृत्यु का तापसी अनुध्यान

    6.1.2014

    H.

    Cult of Fire - Ascetic Meditation of Death

    Úplně prvotní nástup Cult of Fire byl ještě trochu nenápadný a vydání debutového EP “20:11” z roku 2011 zaznamenali snad jen lovci domácích undergroundových chuťovek. S prvním dlouhohrajícím počinem “Triumvirát” už to ovšem bylo naprosto jiné a najednou se o Cult of Fire mluvilo všude, čemuž se ovšem nelze divit. Přišli totiž s něčím, co tady v naší zemi ještě nebylo… s “moderním” black metalem světové úrovně, který byl dotažený do maxima naprosto po všech stránkách… prezentace, koncertní mše, celková atmosféra okolo skupiny a samozřejmě v neposlední řadě také hudba, jež se nesla v duchu excelentního black metalu té nejvyšší kvality s úžasnou atmosférou, výtečnými nápady a obrovskou silou… vše v podání natolik přesvědčivém, že se Cult of Fire téměř okamžitě vyšvihli do pozice nejžádanějšího koně české scény a začali své temné ...

  • Verdict – The Meaning of Isolation

    5.1.2014

    Kaša

    Verdict - The Meaning of Isolation

    Aniž bych chtěl být jízlivý, “The Meaning of Isolation” z dílny drtičů Verdict by se dalo do posledního detailu popsat, aniž by ho člověk vlastně vůbec slyšel. Formulka, kdy začaly kapely dohromady spájet thrash metalovou rychlost s death metalovou hrubostí, je natolik provařená a natolik limitující, že vymyslet něco zajímavého, odlišujícího a neotřelého, je takřka nemožné. A Verdict se o to ani nesnažili. Nebo přesněji řečeno, nevypadá to tak. Jejich novinka je totiž takřka ukázkovým příkladem klasické hudební náplně, kterou si člověk pod výše uvedenou kombinací představí, ovšem, abych jim zase nekřivdil, tak je to rovněž důkaz, že i donekonečna omílané téma může posluchače na určitou chvíli slušně zabavit, i když něčeho hlubšího se u ní nedočká. “The Meaning of Isolation” je v pořadí čtvrté album party ...

  • Mothermound – The Burden of Tomorrow

    4.1.2014

    Atreides

    Mothermound - The Burden of Tomorrow

    Slovinskou metalovou skvadru Mothermound jsme tu na blogu ještě neměli. Ono se není čemu divit, protože “The Burden of Tomorrow” je debutovou deskou a vyjma toho, celá story kolem téhle čtveřice je trochu složitější. Ač jde o uskupení relativně nové, osazenstvo rozhodně nepatří mezi nováčky na metalové scéně. Členové Mothermound totiž mezi lety 1995-2005 vystupovali pod jménem Expulsion a hráli klasický heavy metal. Jejich počínání však neneslo příliš ovoce, protože za deset let dokázali vypotit pouze jeden demáč a debutovou desku. Čtyři roky po jejím vydání to zabalili docela, nicméně to však pánům nedalo a o další čtyři roky později rozjeli právě Mothermound. Od heavy metalu přešli k prog/doomu, jenže to trvalo další čtyři roky od založení, než vyplodili debutovou desku, kterou bych vám chtěl ...

  • Deicide – In the Minds of Evil

    4.1.2014

    H.

    Deicide - In the Minds of Evil

    Zcela jistě existují kapely, které se na každé své desce dokážou někam posouvat, přinášet nové prvky, vyvíjet se v rámci svého stylu dál a dál a s každým novým počinem své posluchače překvapovat s něčím, co na předchozích albech nebylo. No, a pak jsou tu kapely, jejichž přístup je přesně opačný, a když vydávají nové album, všichni už předem vědí, jak to bude vypadat a jak to bude znít. A právě do téhle druhé sorty spadají rovněž floridští bijci všeho křesťanského, death metaloví řezníci Deicide. Deicide již od roku 1990, kdy vydali svou stejnojmennou debutovou nahrávku, vždy v rozmezí dvou až tří let přijdou s novou fošnou, pokaždé je to nálož brutálního death metalového nářezu plného nenávisti vůči křesťanské chátře a pokaždé je to přinejmenším solidní ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy