Recenze

  • The Black Dahlia Murder – Everblack

    30.7.2013

    Zajus

    The Black Dahlia Murder - Everblack

    Poněkud ironicky musím na počátku dnešní recenze připomenout svůj eintopf z června letošního roku, ve kterém jsem psal, že si “Everblack” rozhodně neposlechnu. Když jsem pak dostal příležitost ho nejen poslouchat, ale také recenzovat, řekl jsem si, že neuškodí dát mu šanci a případně osvětlit, proč si The Black Dahlia Murder nezaslouží pozornost. Můj odpor k této kapele nebyl zcela bezdůvodný. Když v roce 2007 vyšlo povedené album “Nocturnal”, zařadil jsem si The Black Dahlia Murder rázem mezi nejzajímavější mladé kapely, jejichž budoucí alba budu pečlivě sledovat. K “Nocturnal” se ostatně občas stále vracím, zejména díky hitu “Deathmask Divine”. O dva roky novějším albem “Deflorate” jsem pak byl vyloženě zklamaný. “Deflorate” totiž nenabízelo nic nového, ale ani to staré už nebylo tak dobré. ...

  • Grinned – Grin and Bear It!

    29.7.2013

    Atreides

    Grinned - Grin and Bear It!

    Grindcore a Irsko. Taky vám to tak nějak nejde dohromady? Smaragdový ostrov, který dal světu takové kapely jako Primordial, Cruachan, Altar of Plagues nebo The Cranberries, že by produkoval i brutální hoblovačky? Nu, zdá se, že možné je vše. Můj vztah s grindcorem je takový, že buď je to totální průser, anebo neskutečná jízda, která mě baví od začátku do konce – zatím je to zhruba půl na půl, jednak proto, že jsem tolika dočinění s grindcorem ještě neměl, druhak proto, že většinou poslouchám takovou hudbu na doporučení od přátel. Otázkou pak zůstává, do které z nich zařadím debutovou desku party ze severoirského Cavanu, “Grin or Bear It!”. Na první pohled je “Grin or Bear It!” podle názvu i přebalu alba naprosto typická, řadová grindovačka, jakých najdete kvantum. ...

  • Nethermost – Alpha

    28.7.2013

    Ježura

    Nethermost - Alpha

    Pokud považujete Texas za rodiště zejména country případně jižanského rocku, máte naprostou pravdu. Jenže z Texasu pochází mimo jiné i kapela, která se kloní spíše k melodické a hodně, hodně temné metalové hudbě. Nethermost, jak zní název této čtyřčlenné formace z Lareda, letos vydávají svoje první EP “Alpha” a tato recenze snad alespoň trochu pomůže v rozhodování, jestli mají Nethermost co nabídnout. “Alpha” je bezmála dvacetiminutové minialbum, na jehož ploše Nethermost rozehrávají čtyři kompozice nesoucí se v duchu melodického doom/death metalu. Abych to ale uvedl na pravou míru, z death metalu si “Alpha” bere tak maximálně vokál a EP je tak svým výrazem rozhodně blíže doomové poloze. Na čistokrevný doom metal je to ale zase trochu moc rozjívené, takže nelze hovořit o nějakém jasně definovaném žánru, spíše jejich průsečíku. ...

  • Dark Moor – Ars musica

    26.7.2013

    Ježura

    Dark Moor - Ars Musica

    S kořeny hluboko v první polovině devadesátých let patří Španělé Dark Moor k jedné z nejstarších power metalových formací, které na tento žánr velmi bohatá evropská scéna nabízí. Jenže jak známo, nové milénium rozhodně není dobou power metalu kdovíjak zaslíbenou a obecně lze tvrdit, že svojí hvězdnou hodinku si žánr odbyl nějakých deset let nazpět. Kvality, na kterých se dovede shodnout podstatná část laické i odborné veřejnosti, si do dneška zvládla udržet jen nikterak zvlášť početná skupina interpretů a ten zbytek se plácá někde okolo žánrového průměru, přičemž svojí tvorbou dává jen sotvakomu důvod prohlašovat něco o skutečných a nadžánrových kvalitách. Je tedy nasnadě, že dlouhověkost zde rozhodně nemusí být zárukou skutečné úrovně, takže je třeba opatrně našlapovat i v případě takových veteránů, jakými Dark Moor bezesporu ...

  • Twins Crew – The Northern Crusade

    25.7.2013

    Atreides

    Twins Crew - The Northern Crusade

    Švédští power metalisté Twins Crew jsou pro mě jedním z těch devíti miliard božích jmen, které mě do současné chvíle úspěšně míjelo. Důvody, proč se tak dělo, jsou všeho všudy dva. Za prvé, hrají power metal. Za druhé, v té vší záplavě power metalu chybí hudbě Twins Crew buď dobrý nápad a nebo dostatek reklamy ze strany vydavatelství. Případně obojí. “The Northern Crusade” totiž není nic jiného než další power metalové album z mnoha. To ovšem nic nemění na tom, že stejně jako kterékoliv jiné album si zaslouží pořádnou recenzi se vším všudy. Bylo by značně nefér, kdybych článek utnul po prvním odstavci a všechny důvody svého hodnocení prachsprostě vypustil. A když už jsem svůj verdikt tak nějak nakouskl na úvod, i zbytek recenze vezmu račím způsobem pozpátku. Fakt, ...

  • Galaktik Cancer Squad – Ghost Light

    24.7.2013

    Stick

    Galaktik Cancer Squad - Ghost Light

    Jakkoliv může být německá black metalová scéna někdy velmi diskutabilní, disponuje také zásobou velmi kvalitních spolků, které celkovou úroveň pozvedají a většinou dokážou patřit i k tomu nejzářivějšímu, co může žánr černého kovu nabídnout. Důkazem toho je one-man projekt s názvem Galaktik Cancer Squad, který drží pevně ve svých rukou pán s pseudonymem Argwohn. Tvorba tohoto muzikanta mi není úplně neznámá, protože jsem s ním (nevědomky) setkal už při poslechu kapely Garleben, která se věnovala spíše folkovějšímu pojetí black metalu, nicméně také kvalitnímu. Ovšem Galaktik Cancer Squad, to je jinačí polívka a taky výlet do hodně vzdálených končin vesmíru. Jako vždy poslední dobou šlo o mé první setkání s projektem, ale v podstatě ihned první tóny alba “Ghost Light” mě smetly ze židle. Hlavním výrazovým prvkem je zde ...

  • Heaven Shall Burn – Veto

    23.7.2013

    Kaša

    Heaven Shall Burn - Veto

    Země: Německo Žánr: metalcore / melodic death metal Datum vydání: 19.4.2013 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Godiva 02. Land of the Upright Ones 03. Die Stürme rufen dich 04. Fallen 05. Hunters Will Be Hunted 06. You Will Be Godless 07. Valhalla 08. Antagonized 09. Like Gods Among Mortalis 10. 53 Nations 11. Beyond Redemption Hodnocení: Kaša – 7,5/10 H. – 7/10 Zajus – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 7,3/10 Odkazy: web / facebook Troška sumarizace hned takhle z kraje neuškodí, co říkáte? Heaven Shall Burn nejsou žádná béčka a na scéně se pohybují již 17 let, a pokud budeme počítat i aktuální počin “Veto”, mají na krku již sedm alb, což je slušná kariéra, pokud přihlédneme k faktu, že jsou považováni za přední představitele svého žánru a evidentně se jim stále daří. Přesto všechno se tahle metalcorová sebranka potloukala vždy mimo mé zorné pole, a ...

  • F.O.B. – Reap What You Sow

    23.7.2013

    Zajus

    F.O.B. - Reap What You Sow

    Ještě než začnu směřovat k cíli tohoto textu, kterýžto tkví v nejnovějším albu F.O.B., dovolím si krátkou a poněkud osobní vsuvku, jež umožní pochopení sentimentu, který se skrývá v následujících řádcích. Asi nebudu zdaleka sám (alespoň v rámci generace narozené v raných devadesátkách), kdo se k poslouchání metalu dostal postupnými krůčky přes metalcore. Killswitch Engage, All That Remains, As I Lay Dying a další mě uvedli do zcela nového světa agresivních kytar a uřvaných zpěváků. Stejně tak nebudu sám z těch, kdo postupně metalcore přerostli, přestali se o něj zajímat a nechali ho, možná trošku nezaslouženě, ležet v pozadí zájmu a občas se mu i vysmívali, skrývajíce svou vlastní minulost. A jak už to bývá, mnohé zavržené se jednou vrátí. A dá vám to zaslouženou ránu pěstí. F.O.B. rozhodně nejsou žádní nováčci. ...

  • Kave – Dismal Radiance

    22.7.2013

    Zajus

    Kave - Dismal Radiance

    Pokud mě má paměť nešálí, neměli jsme zde na Sicmaggotu plnohodnotnou recenzi ambientního alba nikdy. Debut “Dismal Radiance” Italů Kave tak bude v jistém smyslu premiérou. Je také částečnou premiérou pro mně, jelikož ambient zdaleka nepatří mez mé nejoblíbenější žánry. Steven Wilson, klíčová postava prog rockových Porcupine Tree a také sólový autor ambient/drone projektu Bass Communion, v jednom starším rozhovoru správně podotkl, že “pro většinu lidí není hudba bez rytmu a harmonií vůbec hudbou”. Je tedy pouze nemuzikálním hlukem a to je případ i dnes recenzovaných Kave. Ti na albu “Dismal Radiance” vytvořili velice temnou, ovšem také nesmírně těžkopádnou a posluchačsky náročnou (a tak trošku nevděčnou) hudbu. Padesátiminutová délka alba je rozdělena do osmi stop (nerad bych zde využíval termín skladby, neb je z výše ...

  • Neige et noirceur – Natura mortis sonoris

    22.7.2013

    H.

    Neige et noirceur - Natura mortis sonoris

    Kanadský projekt Neige et noirceur je nádherným příkladem, jak člověk občas může od muziky dostat něco, co vůbec nečekal. Než jsem se pustil do počinu s názvem “Natura mortis sonoris”, samozřejmě jsem jméno kapely, která mi do té doby byla absolutně neznámá, prohnal metalovou encyklopedií, která je – jak se říká – dobrým sluhou, ale zlým pánem. Jednoduše jsem byl natolik naivní, že od škatulky ambient black metal jsem opravdu očekával ambientní black metal… což o to, možná že na některých předcházejících počinech tomu tak opravdu je, nicméně případ “Natura mortis sonoris” to rozhodně není, protože na disku se až na jednu malou výjimku nachází čistý ambient, a to ještě ambient takového toho druhu, který lze s nadsázkou označit jako “skoro-ticho”. To samozřejmě není nic, co by albu ...

  • Aggressive Tyrants – Narcosurrealismus

    22.7.2013

    nK_!

    Aggressive Tyrants – Narcosurrealismus

    Aggressive Tyrants, grind/hardcore band ze Světlé nad Sázavou, netřeba asi českému grindovému publiku nějak zvláště představovat, protože se jedná o jednu z kapel, které za sebou mají už pěkných pár let tvorby a taktéž nemálo koncertů. Přiznám se však, že jejich nejnovějším a zároveň právě recenzovaným počinem “Narcosurrealismus” jsem se s touto partičkou dostal do kontaktu vůbec poprvé. To svým způsobem nevadí, protože aktuální deska nabízí krom šestice nových (a dvakrát zmixovaných) songů ještě čtrnáct starších kousků (které ale do výsledného hodnocení logicky nebudeme započítávat). Pojďme se tedy podívat, jak tito tvrděmetaloví matadoři s novým materiálem obstáli. Prvním aspektem “Narcosurrealismu”, u kterého bych se rád zastavil, je dozajista velmi kvalitní zvuk a mixáž jednotlivých písní. Poměrně často se dostávám do křížku s grindovou tvorbou, které není rozumět nejen vepřový vokál, ale ani ...

  • Infinita Symphonia – Infinita Symphonia

    21.7.2013

    Atreides

    Infinita Symphonia - Infinita Symphonia

    Symphonic metalová a v našich končinách poměrně neznámá kapela Infinita Symhponia z Itálie v červnu vydala své druhé, tentokráte eponymní album. Na minulém počinu “A Mind’s Chronicle” se objevili hned dvě zvučná jména, Fabio Lione z Rhapsody of Fire a Tim “Ripper” Owens známý především z Judas Priest. Na aktuálním počinu je taková persóna pouze jedna, a to Michael Kiske. Otázkou zůstává, jestli má čtveřice Italů hudebně co nabídnout, anebo jen vsází na známá jména, která si může dovolit. Hned na úvod prozradím, že možnost A je správně. Symphonic metal v podání Infinita Symphonia, který kapela samotná označuje coby “symphonic power prog metal”, vsází na pestrost a rozmanitost a je dosti samostatný sám o sobě, hostující zpěváky pak vnímám spíše jako reklamní tah, kterým o sobě chce dát vědět. Minulé ...

  • Suicidal Tendencies – 13

    19.7.2013

    Kaša

    Suicidal Tendencies - 13

    Přestože o sobě nemůžu tvrdit, že bych byl kdovíjaký znalec veškeré tvorby funk metalových Suicidal Tendencies, jejich klasické počiny z první poloviny devadesátých let znám jako své boty, a protože jsem této kapele dlouhá léta nic neslyšel, byl jsem celkem překvapený z ohlášení nového alba, které se pyšní jednoduchým titulem “13”. I když by se to přímo nabízelo, nejedná se o třináctou desku, nýbrž o devátou, která ale vychází po dlouhých třinácti letech od posledního řadového alba “Free Your Soul and Save My Mind”, jež považuji za vůbec nejslabší v historii kapely, protože všechno, co do té doby s neuvěřitelnou lehkostí a uvěřitelností fungovalo, se najednou ukázalo jako nemastné a neslané. “13” tak před sebou mělo dost těžkou pozici, protože očekávání po takové době jsou vždy veliká a naplnit je není vůbec jednoduché, ...

  • Chaostar – Anomima

    19.7.2013

    H.

    Chaostar - Anomima

    Řecká skupina Chaostar (možná bych měl radši říkat projekt?) nemá čistě po formální stránce s metalovou nebo rockovou hudbou – čili s tím, na co je naše stránka primárně zaměřena – vůbec nic co dělat, přesto zde jistá spojitost je. Jak zasvěcení jistě vědí, jedná se o vedlejší projekt kytaristy Christose Antonioua ze Septicflesh, v současné inkarnaci navíc doplněný ještě o dalšího člena Septicflesh, bubeníka Fotise Benarda, jenž se zde stará o perkuse. Nehledě na fakt, že na starších deskách se vokálem, baskytarou i graficky podílel také Christosův bratr Spiros “Seth” Antoniou. Nehledě na několik dalších členů a hostů, kteří se v minulosti či současnosti mihli nebo působili v metalových skupinách. O co se ovšem jedná hudebně? Napovědět by nám mohl fakt, že hlavní postava Chaostar, již zmiňovaný Christos Antoniou, není pouze metalový hudebník, ale i hudební skladatel ...

  • Frigoris – Wind

    18.7.2013

    Ježura

    Frigoris - Wind

    Německo je jako jedna z bašt evropského metalu velmi plodným územím a kapely, které odtud pocházejí, se dají počítat na minimálně tisíce. A mezi těmi tisíci kapel se jednoho krásného dne léta páně 2007 vylíhla další, jejíž členové si dali do erbu jméno Frigoris a jali se páchat pagan black metal. Zní vám to až podezřele povědomě a už předem čekáte od alba “Wind” hudební katastrofu a ode mě spršku nadávek? Tak to zase prrr, milánkové, ono totiž není zdaleka tak zlé, jak káží na hořké zkušenosti založené předsudky, které se k tomuto hudebnímu odvětví váží… Ono už je to trochu cítit z přebalu. Ačkoli ten jasně koresponduje s názvem desky, který zase implikuje přírodu, od níž je pro změnu krok k pohanství, rohatým přilbám a mávání plastovými meči, dýchá ...

  • Angels of Babylon – Thundergod

    18.7.2013

    Atreides

    Angels of Babylon - Thundergod

    Hádám, že většině z vás jméno Angels of Babylon mnoho neřekne. Ne, že bych na tom před náslechem jejich druhého alba “Thundergod” nebyl stejně. A vzhledem k mé neorientaci a poměrně zásadním nedostatkům na poli power/heavy metalu mě při zjišťování informací o kapele nemálo překvapilo, že nejde o náhodnou bandu cucáků sebraných kdesi v lokální putyce čtvrté cenové, která se rozhodla hrát power metal ze staré školy. Tuhle kapelu totiž má na triku bývalý člen Manowar, jmenovitě bubeník Rhino, a když jsem to zjistil, popravdě jsem měl trochu strach, jestli čirou náhodou nepůjde zas o nějaký nafrněný true metal, který jediný je ten pravý a všechno ostatní může utřít nos – ale naštěstí tomu tak není. Když to vezmu od opačného konce, než je obvykle zvykem, “Thundergod” je vlastně ...

  • Fir Bolg – Towards Ancestral Lands

    16.7.2013

    Ježura

    Fir Bolg - Towards Ancestral Lands

    Fir Bolg je kapela nebo spíš projekt z jižní Francie a jeho jediný stabilní člen Dagoth skrze něj ventiluje svoji posedlost keltskou kulturou a historií ve formě black metalu. Nalijme si čistého vína – obzvláště v poslední dekádě to není nikterak ojedinělý fenomén, ale na druhou stranu je fakt, že podobné jednočlenné projekty nezřídka kdy produkují hudbu, která patří k tomu nejlepšímu, na co se dá v daném žánru narazit. Co se prvního dojmu týče, Dagothovi navíc hraje do karet jeho francouzský původ, protože jak známo, black metal francouzské provenience si v obeznámených kruzích dovedl svou jedinečností vybudovat takřka neotřesitelnou pozici. Dovede z toho však deska “Towards Ancestral Lands” vytěžit dostatek kvalit? Na to se pokusím odpovědět v následujících řádcích. Tak předně, ačkoli je “Towards Ancestral Lands” přese všechny pohanské ...

  • Megadeth – Super Collider

    15.7.2013

    Kaša

    Megadeth - Super Collider

    S železnou pravidelností dvou až tříletého odstupu se Dave Mustaine a jeho Megadeth vrací s novým studiovým albem, se kterým by mohli napravit velice vlažně přijaté “Th1rt3en”, které v mém osobním žebříčku kapelní diskografie zaujalo místo někde vedle nudného “Risk” a zbytečného “The World Needs a Hero”, což samo o sobě svědčí o faktu, že se mi pánové kolem zrzavého lídra opět netrefili do noty, přestože po slušném “Endgame” jsem očekával něco víc než kolekci písní, které by dříve kvalitativně nestačily ani B-strany singlů. Nerad to říkám, ale “Super Collider” je až příliš logickým následovníkem posledních pěti alb, které po svém znovuzrození v roce 2004 Megadeth stihli vyprodukovat. A protože ani jedno (krom “Endgame”) nepovažuji za nic víc než totální průměr, je jasné, že ani tentokrát moc ...

  • Fjoergyn – Monument Ende

    13.7.2013

    Ježura

    Fjoergyn - Monument ende

    Pokud jste se při toulkách blogem zatoulali na stránku s informacemi o všem možném, redaktory nevyjímaje, možná jste si všimli, že u mého profilu v kategorii nejoblíbenějších kapel dlí jméno, o kterém se v mnoha metalových médiích jen tak nedočtete. Fjoergyn jsou německá kapela, která mě před časem zcela uchvátila hudbou, ve níž se zcela ojedinělým způsobem míchá black metal s jemnou symfonikou, pagan metalovými vlivy a dokonce špetkou avantgardy. Albovou trilogii “Ernte im Herbst”, “Sade et Masoch” a “Jahreszeiten” jsem si i přes dílčí výhrady absolutně zamiloval a od dlouho očekávané novinky “Monument ende” jsem si tedy sliboval další skvělou položku do diskografie Fjoergyn. A stejně jako jsem se na desku těšil, jsem s jistou nervozitou očekával, jaké změny přinese, protože jak už to tak bývá, alba, která již nepatří do ukončené tvůrčí nebo konceptuální ...

  • Kylesa – Ultraviolet

    12.7.2013

    H.

    Kylesa - Ultraviolet

    Asi se se mnou nebude nikdo moc přít, když prohlásím, že Američané Kylesa patří k nejvýraznějším představitelům alternativních metalových žánrů. Jejich sice stále zemitý, přesto lehce progresivní sludge/metal s matným psychedelickým odérem jednoduše vždy vykazoval tu nejvyšší kvalitu. Jenže… může forma trvat navždy? Kapel, o nichž by se dalo prohlásit, že za dobu svého působení nevydaly žádnou vyloženě špatnou nebo i průměrnou nahrávku, je vlastně relativně dost, když se tak nad tím člověk zamyslí. Kylesa bezesporu patří mezi takové, na tom zhola nic nemění ani “Ultraviolet”, což mohu s klidným srdcem prozradit hned. Ovšem kapel, o nichž bych mohl říct, že za celou svou kariéru udržovaly nejvyšší možnou laťku a že každá jejich deska je úžasná, už je zatraceně málo a je škoda, že postupem času, jak vycházejí ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy