Recenze

  • Carpe noctem – In terra profugus

    25.8.2013

    H.

    Carpe noctem - In terra profugus

    V dnešní době už je víceméně jedno, odkud která kapela pochází, a i skupiny ze zemí třetího světa pouštějí do oběhu nahrávky, jež po skladatelské a technické stránce zaostávají vůbec nebo jen minimálně oproti evropské či americké produkci. Formálně už ten původ hraje docela malou roli. Přesto i sám na sobě pozoruji zajímavý fakt, že když narazím na novou kapelu z nějaké určité země, tak nějak automaticky mám třeba vyšší očekávání už jen díky tomu původu, u jiných států zase naopak, ačkoliv sám vím, že je to v obou případech vlastně blbost. Kdysi jsem si také říkal, že black metal z Kyrgyzstánu musí být blbost a dneska je ta kapela, jíž se to týkalo, jednou z mých největších srdcovek. I tak se to ale děje… A jednou z těch zemí, od jejíchž kapel ...

  • Sirenia – Perils of the Deep Blue

    24.8.2013

    Ježura

    Sirenia - Perils of the Deep Blue

    Je tomu už dva a půl roku, co na Sicmaggot vyšla moje recenze alba “The Enigma of Life” od gothic metalového tělesa Sirenia, a někdo si možná vzpomene, že tohle album ode mě dostalo pěkně do kožichu. Aby taky ne, protože “The Enigma of Life” představovala (a pořád představuje) zhmotnění snad všeho, co je v současnosti na tomto druhu gothic metalu špatně. Ta deska je zkrátka tak moc špatná, že jsem s ní v podstatě pohřbil celou kapelu, protože tento počin jen završil strmý kvalitativní sestup, jaký Sirenia od vydání opravdu slušného debutu “At Sixes and Sevens” prodělala. Není tedy divu, že pokud jsem od letošní novinky “Perils of the Deep Blue” něco očekával, byl to jen další příval uchcaného a rádoby epického hudebního ...

  • Graveland – Thunderbolts of the Gods

    24.8.2013

    H.

    Graveland - Thunderbolts of the Gods

    Graveland zcela jistě patří k nejkultovnějším black metalovým formacím z Polska, zároveň ovšem i nejkontroverznějším, především díky ústřední a už dávno vlastně jediné postavě projektu, Robovi Darkenovi, jehož některé názory jsou diplomaticky řečeno poněkud nekonvenční. Nicméně tohle rozhodně nemá být účelem článku, protože hlavní náplní naší stránky je hudba a tu Darken dělat bezesporu umí… nebo snad uměl? Graveland kdysi dávno před nějakými 20 lety začali jako hodně syrový black metal a téměř celá 90. léta jeli v tomto duchu. Na konci 90. let se Rob Darken osamostatnil a z vícečlenné kapely se stal jednočlenný projekt. Tehdy také, v roce 1998, vzniká přelomový klenot “Immortal Pride”, s nímž se zvuk Graveland posouvá do rozvážnější, epičtější a ne tak agresivní roviny; minimálně více jak dvacetiminutový fantastický opus “Sons of Fire and ...

  • Asking Alexandria – From Death to Destiny

    24.8.2013

    nK_!

    Asking Alexandria - From Death to Destiny

    Kdo na metalcorové scéně by neznal Asking Alexandria, mladičký fenomén původem z Anglie, který s každou vydanou deskou slaví větší a větší úspěchy? Dva roky po vydařeném a vysokooktanovém “Reckless & Relentless” přichází nástupce v podobě “From Death to Destiny” a musím se přiznat, že jsem byl při hodnocení poněkud na vážkách. Především se novinka od minulých počinů dost podstatně liší, ale to si ostatně povíme na následujících řádcích. První věcí, která posluchače znalého předchozí tvorby zákonitě zarazí, je diametrálně odlišný sound. Ano, pořád se můžeme těšit z rychlých corových riffů, úderných bicích a průrazného vokálu, ale po zhruba jedné desítce poslechů musím konstatovat, že se Asking Alexandria s novým materiálem více a více přibližují podbízivé mediální tvorbě, která je samozřejmě velmi často haněna už jen pro to, že se povětšinou jedná o skladby, ...

  • Chimaira – Crown of Phantoms

    23.8.2013

    Kaša

    Chimaira - Crown of Phantoms

    Přední zástupce nové vlny amerického metalu a hlavně nadějná kapela, která skvěle kombinuje klasické thrashové postupy s moderními groove/metalcorovými rytmy a melodickými kytarami. Kapela, která měla všechny předpoklady k tomu, aby se stala další Panterou. Přesně takhle jsem měl před pár lety zafixovanou šestici jménem Chimaira. Kdysi slibná kapela, jíž zařízly personální rošády a odchod hlavních tahounů a která pomalu, ale jistě začíná vyklízet dříve získané pozice. Tak takhle jsem na Chimairu nahlížel po posledním, nezáživném “The Age of Hell”, jež by se dalo chápat jako nový start. Kapelu postupně opustila sestava snů ve složení DeVries, Arnold, Lamarca, Herrick a Spicuzza a na jejich místo se dostali noví, sice instrumentální vyspělí, leč skladatelsky ne tolik vytříbení (teď myslím hlavně náhradu za Roba Arnolda) členové, kteří obklopili ...

  • Exhumed – Necrocracy

    23.8.2013

    Stick

    Exhumed - Necrocracy

    Fanoušci amerických Exhumed budou asi dost překvapení vyzněním jejich novinkového počinu s názvem “Necrocracy”. Vývojem kapela sice prochází už minimálně od druhého alba “Slaughtercult”. Nyní však došlo k téměř naprostému oproštění od vlivů grindcoru a Exhumed se vydali na pole jakéhosi moderního pojetí death metalu s výraznou melodikou. Pro někoho zklamání, pro někoho zpřístupnění jejich hudby. Řemeslně je zde vše v nejlepším pořádku. Hrát umí v kapele všichni, řízné riffy, rychlé rytmy bicích, štěkavý vokál střídající se s řádným growlingem. Ale přece to zní tak dalece od všeho, co tato kapela kdy utvořila. Pryč je grindový bordel, zůstaly klasické death metalové záseky, podporované smrtícími blastbeaty. Hudebně jsme však skočili až někam do thrash metalu. Máme tu co do činění s relativně moderně znějící death thrashovou mlátičkou, stopáže skladeb se prodloužily a ani ten ...

  • Blackmore’s Night – Dancer and the Moon

    22.8.2013

    Ježura

    Blackmore's Night - Dancer and the Moon

    Blackmore’s Night zaujímají v mém srdci velmi zvláštní místo. K jejich starým deskám jsem přilnul přibližně v době, kdy vydali album “Ghost of a Rose”, tedy někdy před deseti lety, a ačkoli jsem tehdy neměl páru, kdo to je Ritchie Blackmore, muzika, kterou se svou manželkou tvořil, si mě získala. Bylo to něco naprosto odlišného od všeho toho rádiového balastu, mělo to duši, jedinečnou atmosféru a jak jsem postupem let zjistil, bylo to zatraceně dobré. Blackmore’s Night mi od té doby dělali společnost několik let, než jsem je s postupným objevováním metalového žánru odložil do škatulky srdcovek, ve které jsem čas od času zašmátral a i jejich prostřednictvím si připomněl nostalgii mých prvních hudebních krůčků. Jak jsem však zjistil při průzkumu novějších zářezů do diskografie Blackmore’s Night, počínaje albem “Village Lantern” se z jejich ...

  • Sombres forêts – La mort du soleil

    22.8.2013

    H.

    Sombres forêts - La mort du soleil

    Kanada možná na první pohled není úplně nejmetalovější zemí na světě, přesto odsud pochází pár dost velkých kapel, jež výrazně promluvily do svých žánrů… Voivod, Annihilator, Kataklysm, Cryptopsy, Justin Bieber… ne, sorry, ten poslední tam nepatří. K čemu se však chci dostat, je to, že jak už tomu tak bývá u států, u nichž to tak na první pohled nevypadá, i v Kanadě je silné undergroundové podhoubí se spoustu kvalitní hudby a místní scéna zdaleka jen nekončí u těch pár opravdu známých formací, jejichž příklady byly výše jmenovány. Obzvláště specifická je v tomto ohledu provincie Quebec, v níž se nachází nebývalé množství výtečného black metalu. A právě sem spadá i jednočlenný projekt Sombres Forêts… Osobně jsem se k hudbě Sombres Forêts dostal již s výborným debutem “Quintessence” z roku 2006, jenž přinesl působivý black metal ...

  • Break the Rules – The New Beginning

    22.8.2013

    nK_!

    Break the Rules - The New Beginning

    Při vyslovení jména Break the Rules se asi momentálně málokomu cokoliv vybaví. Není ani divu, jedná se o velice mladou, ale neméně akční metalcorovou partičku z Prahy, která před nedávnou dobou vydala své debutové album “The New Beginning”, o kterém si dnes trochu popovídáme. Směle do toho! První věcí, která posluchači okamžitě luskne jednu za ucho, je technická kvalita novinky. Od kapely, která se na scéně pohybuje nějaké tři roky a věkový průměr osazenstva se ustaluje na stářím nezkažené devatenáctce, bych čekal opravdu cokoliv, ale rozhodně ne tak vypilovaný zvuk a parádní mix. Smekám a rovnou se zmíním i o samotném nástrojovém obsazení. To je totiž navzdory všem očekáváním tak dobré, že by i mnoho starších kolegů mohlo s klidem zblednout závistí. Hráčské výkony jsou stoprocentní, zvuk vyvážený a nestává se, že by ...

  • Månegarm – Legions of the North

    21.8.2013

    Atreides

    Manegarm – Legions of the North

    Představte si, že jste kapelou fungující na viking metalové scéně dobře osmnáct let, přičemž za tu dobu nastřádáte na své konto šest vysoce hodnocených řadovek a vývoj začínající u řízného black metalu a končící až u vyzrálé směsky melodického blacku s folkem, jenž navrch vlastní v rámci žánru těžko zaměnitelnou tvář. A teď si představte, že to celé vezmete, překroutíte na ruby, vykradete a jedním velmi nepovedeným albem pošlete do kytek. Přesně to se Månegarm povedlo v případě sedmého dlouhohrajícího alba nesoucího název “Legions of the North”. Už když krátce po vydání předchozího alba “Nattväsen” kapelu opustil jeden ze zakládajících členů kapely, basák Pierre Wilhelmsson, říkal jsem si, že je něco tak nějak špatně. Obzvlášť, když okolnosti jeho odchodu jsou značně nejasné, podle všeho byl prostě vyhozen a ...

  • Autopsy – The Headless Ritual

    21.8.2013

    Stick

    Autopsy - The Headless Ritual

    Kapela Autopsy, která stála spolu s dalšími u zrodu death metalového žánru s gore tématikou, udělala fanouškům největší radost, když se v roce 2011 po šestnácti letech vrátila na scénu s deskou “Macabre Eternal”, na které bubeník a zpěvák v jedné osobě (a legenda žánru, vždyť odbouchal i legendární “Scream Bloody Gore” slovutných Death) Chris Reifert oprášil své textové umění plné krve, lebek a zombií, jelikož razí názor, že když death metal, tak jedině gore. Společně s ostatními kumpány uvařil opět chutný gulášek, který potěší především staromilce. Jejich death metal je totiž skutečně starý, ale pozor, nikoliv ve smyslu, že by neměl sílu a koule. To právě naopak oproti hromadě moderních přetechnizovaných hovadin má. Jen se drží klasiky, kterou načali již na debutovém “Severed Survival”. Jen s tím rozdílem, že dnešní ...

  • Obsidian Tongue – A Nest of Ravens in the Throat of Time

    20.8.2013

    H.

    Obsidian Tongue - A Nest of Ravens in the Throat of Time

    Obsidian Tongue je skupina z Massachusetts ze Spojených států amerických, která se věnuje atmosférické formě black metalu. Samozřejmě, black metal je hudba, která by dle mého skromného názoru měla stát především na atmosféře, ať už se jedná o jakoukoliv podobu žánru, nicméně zde se jedná o vyloženě takovou tu formu, kterou přímo nazýváme atmospheric black metal, což je záležitost, kterou v Severní Americe vážně umějí, zcela bezesporu jsou zde kapely, jejichž desky jsou vysoce kvalitní a které postupem času samovolně utvořily jednu z mnoha vývojových větví tohoto košatého žánru – a zrovna jednu z těch, jež ukazují, že nejen stavbou na dnes již klasických postupech 90. let může black metal fungovat. Obsidian Tongue ovšem nepatří k těm, kteří by po této pomyslné stezce severoamerického atmosférického black metalu kráčeli jako první… ...

  • Eternity – Modus odium

    20.8.2013

    Kaša

    Eternity - Modus odium

    Vždycky nestačím žasnout, jak nenápadně se ke mně dostane nové album české kapely, která už má na scéně něco odkrouceno, a přestože zrovna v tomto případě hraje styl, který vyloženě můžu, tak jsem o ní vůbec neslyšel. Přesně tohle je totiž případ ostravské úderky Eternity, která letos slaví úctyhodných 25 let na scéně a na svém kontě má – včetně aktuálního “Modus Odium” – pět dlouhohrajících alb. I když, pokud budeme mluvit čistě o Eternity, tak se kapela může chlubit “pouhými” dvaceti lety existence, protože prapůvodní jméno kapely se od Jezuit, přes Aggressor, změnilo na současné Eternity v roce 1993. Ale dost bylo nezáživné historie, pojďme k událostem aktuálním. Novinka byla nahrána letos ve studiích Kolchoz a Denet pod technickým dohledem bývalého kytaristy Michala “Mižu” Veselky, který při závěrečném mixu odvedl velmi ...

  • Indicative – Indicative

    19.8.2013

    Atreides

    Indicative - Indicative

    Čtveřice mladých muzikantů zovoucích se Indicative a pocházejících z italského Palerma, které je spíše než hudbou známé mafiánským podsvětím, letos vydala svoji debutovou desku. Ačkoliv má kapela za sebou šest let existence od svého prvopočátku v březnu léta Páně 2007, svůj první počin vydala až tento rok u Qanat Records. A hned z úvodu můžu říct, že kdyby každá nová kapela vydala debutovou desku dosahující takových kvalit, jakými se může pyšnit eponymní prvotina téhle post-metalové smečky, hned by byl svět mnohem lepší místo k životu! Hned zprvu mě neskutečně zarazilo, jak vyzrálým a dospělým dojmem tahle kapela působí, ačkoliv o ní ještě nikdo nikdy a nikde ve světě neslyšel. Ze všech kladů, které jsem našel, ani nevím, kterým bych měl začít – vzal bych to nejspíš od podlahy, ...

  • Burning Shadows – Gather, Darkness!

    19.8.2013

    H.

    Burning Shadows - Gather, Darkness

    Fungovat jako redaktor i u takového nepříliš významného plátku, jako je ten náš, s sebou nese jisté výhody i nevýhody. Člověk se díky tomu občas dostane ke skvostným nahrávkám, které by jinak nejspíše minul (hned z fleku si v mém případě stačí vzpomenout na geniální desku netra – ještě pořád jsem to nepřestal poslouchat), ale zároveň s tím se mu do přehrávače dostane i dost “plevelu”, o nějž by za normálních okolností také ani nezakopl a na rozdíl od té první kategorie by vůbec o nic nepřišel. Přesně do téhle sorty spadá i dnešní majstrštyk “Gather, Darkness!” od zámořských bojovníků Burning Shadows… Úplně na rovinu vám řeknu, že tohle není zrovna záležitost, o níž bych měl potřebu sám od sebe páchat dlouhé romány, takže pojďme aspoň nějaké místo zaplácnout úvodní omáčkou, která se vlastně může i trochu hodit, protože se myslím mezi ...

  • Masterplan – Novum initium

    18.8.2013

    Kaša

    Masterplan - Novum initium

    Masterplan zůstali poplatní své dosavadní vývojové linii, kdy můžu už dopředu s jistotou říct, že další album bude o kus slabší než to předchozí. Bohužel, s každou další deskou se ten kvalitativní propad stává nápadnější, takže zatímco mezi prvními dvěma fantastickými alby to ještě bylo sotva znatelné, “MK II” – tedy jediné album, které nazpíval Mike DiMeo – bylo horší o celou třídu. Ještě níž šla minulá řadovka “Time to Be King” opět s Jørnem Landem za mikrofonem, která dokázala jedině fakt, že ani Jørn není vždy zárukou dobrého alba a jeho (prozatimní, protože beztak se ještě jednou vrátí) labutí píseň v řadách Masterplan byla stěží poslouchatelná do konce. Jak jsem si myslel, že o tolik horší už to být nemůže, protože poslední album bylo vážně ...

  • Pursuing the End – Symmetry of Scorn

    18.8.2013

    Ježura

    Pursuing the End - Symmetry of Scorn

    Moderní doba, ve které žijeme, přináší mnohé – moderní technologie, moderní trendy, moderní střihy trenclí… Ale jelikož nejsme katalog spodního prádla, ale webzine zabývající se tvrdou hudbou, bude vás spíše zajímat, že moderní doba přináší i moderní přístupy k tvorbě hudby, té metalové nevyjímaje. A jedním z mnoha příkladů, jak může takový moderní metal znít, je i řadová prvotina “Symmetry of Scorn” od mladé italské kapely Pursuing the End, která se touto deskou snaží ukousnout svůj kousek z koláče popularity. Otázka zní, jestli na to mají hudebně, a právě na ni se tu pokusím zodpovědět, takže pokud vás to zajímá, račte číst dál. Jelikož je moderní metal pojem širší než ramena Schwarzeneggerovic Arnieho, rozhodně nebude na škodu si trochu přiblížit, z čeho tu svojí trošku do žánrového mlýna uklohnili Pursuing the ...

  • Hollow Haze – Countdown to Revenge

    17.8.2013

    Kaša

    Hollow Haze - Countdown to Revenge

    Italská čtyřčlenná formace Hollow Haze je na heavy metalové mapě viditelná teprve od roku 2003, a přestože se prvního alba dočkala relativně brzy, tedy přesněji řečeno v roce 2006, nelení a od té doby sází jednu desku za druhou, na nichž se rychle vyhrála do současné podoby. Loni to byla čtvrtá v pořadí “Poison in Black”, na kterou jsem zaznamenal veskrze kladné ohlasy, a letos pánové přispěchali s novinkou “Countdown to Revenge”. O kapele jako takové jsem neměl donedávna nejmenší ponětí, a protože strojově chladný obal budí dojem, že se jedná o moderní metalovou kapelu, byl jsem lehce překvapený tím, co jsem na aktuálním albu dostal. No, i když, měla mě trknout minimálně ta Itálie, protože Hollow Haze je melodická metalová kapela s dotykem symfonického velikášství, což je kombince, pro kterou je Itálie téměř ...

  • La colpa – Mutuo perpetuo

    16.8.2013

    Zajus

    La colpa - Mutuo perpetuo

    Dnešní recenze bude patřit mezi nejkratší, protože i recenzované album není zrovna dvouhodinová hudební orgie. “Mutuo Perpetuo” je prvním počinem italské partičky La Colpa a patří mezi velice krátká EP. Celkových šestnáct minut hracího času je takřka rovnoměrně rozděleno mezi pětici skladeb, které se tak délkou pohybují lehce nad hranicí tří minut. Nejen jejich rozsah, ale i obsah je poněkud uniformní. Několikrát jsem se ve spojitosti s “Mutuo Perpetuo” setkal s označením post-metalcore, ovšem skutečnost je mnohem jednodušší. Pětice skladeb funguje na velice dobře vyzkoušeném punk-rockovém principu. To by snadno mohlo vyznít, jako bych kapelu předem zatracoval, a já bych to tak ostatně povětšinou i udělal, tentokrát je ale situace jiná. Zvuku dominuje hlavně velice výrazná baskytara, ovšem protože se o pozornost perou jen tři nástroje ...

  • Svartsyn – Black Testament

    15.8.2013

    Atreides

    Svartsyn - Black Testament

    28. května se po dvou letech od vydání předchozího alba “Wrath Upon the Earth” opět přihlásilo švédské jednočlenné těleso, jež na scéně černého kovu pobírá více či méně kultovního statusu – Svartsyn. Hned na úvod se přiznám, že “Black Testament” je první dlouhohrající deskou z Orniasovy dílny, kterou jsem vyslechl, od začátku do konce a předešlou tvorbu znám jen velice sporadicky. Po “Black Testament” jsem sáhl především pro rozšíření obzorů na poli black metalu, neboť moje povědomí o undergroundové scéně dostává poslední dobou poměrně závažné trhliny, které je třeba zacelit. Nutno podotknout, že ačkoliv jsem vybíral víceméně na základu jména (rovná se z kapel, o kterých jsem slyšel, v ideálním případě na ně slyšel i kladné ohlasy, ale nikdy se nedokopal k tomu, abych si je pustil), nevybral jsem špatně. Hned na první poslech mě docela mile překvapilo, že se nejedná ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy