Recenze

  • Orphaned Land – All Is One

    6.7.2013

    Ježura

    Orphaned Land - All Is One

    Když se řekne blízkovýchodní metalová scéna, jsou to právě Orphaned Land, kteří většině lidí vytanou na mysli jako první a mnohdy i jediní. A slušelo by se dodat, že i když tato scéna neprodukuje mnoho opravdu dobrých kapel, Orphaned Land nejsou pojmem ani zdaleka jen proto, že by snad byli jednookým králem mezi slepými. Nejpozději s vydáním fenomenálního opusu magnum “Mabool: The Story of the Three Sons of Seven” totiž dali nesmlouvavě najevo, že jejich hudební produkce snese ta nejpřísnější měřítka v celosvětovém kontextu. Jenže nejen z “Mabool”, od jehož vydání letos uplynulo už devět let, je člověk živ, a proto je na čase věnovat trochu pozornosti albu aktuálnímu. Orphaned Land svoje nové dítko pojmenovali “All Is One” a rozhodně nelze říct, že by se tato ...

  • Aborym – Dirty

    6.7.2013

    H.

    Aborym - Dirty

    Italům Aborym už nikdo nemůže vzít fakt, že mají do jisté míry kultovní status a že byli jednou ze zásadních skupin pro jistou specifickou odnož metalu. Jejich staré desky se bez diskuze podílely na vzniku industriální větve black metalu a minimálně “Kali Yuga Bizarre” z roku 1999 (ale podle mě i další kusy) se dá řadit mezi alba, která ve své době byla vizionářská. Nebudeme-li počítat stařičké Mysticum a jejich dodnes fantastický opus “In the Streams of Inferno”, pak mě mimo Dødheimsgard (“666 International”!!!) a právě Aborym nenapadá jiná skupina, kterou bychom mohli nazvat pionýrem industrial black metalu. Nicméně, čistě ze zásluh se přežívat nedá, a aby kapela mohla fungovat dál, musí mít i její aktuální tvorba smysl. A tady, zdá se, u spousty lidí Aborym narážejí. Neříkám, že ...

  • Dagoba – Post mortem nihil est

    5.7.2013

    Skvrn

    Dagoba - Post mortem nihil est

    Francouzi Dagoba si za několik let píle vydobyli slušného renomé nejen na industrial/groovové scéně, které už dvě dekády nevévodí nikdo jiný než Amíci Fear Factory. Rozhodně však není mým záměrem, aby se recenze na “Post Mortem Nihil Est” zvrhla v pouhé srovnávání, jak se tomu mnohdy děje. A proto vám hned na začátek garantuji, že vás neustálým porovnáváním unavovat nebudu. Nicméně vůbec ne kvůli tomu, že k Američanům necítím respekt (ba naopak) jako k legendě tohoto žánru. Dagoba je však uskupení, které má již více než desetiletou tradici a bylo by právě vůči nim i trochu nefér, kdybychom jejich nový počin nesrovnávali s jejich starší tvorbou, ale se slavnějšími Američany. Nuže, kam se za ty roky Dagoba vůbec posunula? I když se jedná o menší změny, přece jen tihle Francouzi nestojí úplně ...

  • Chthonic – Bú-Tik

    4.7.2013

    H.

    Chthonic - Bú-Tik

    Všiml jsem si, že asijské melodic black metalové komando Chthonic vnímám poměrně zvláštně. Vždycky, když kapela vydá desku, tak si to poslechnu a vážně se mi to líbí, nějakou dobu s tím strávím, ale postupem času můj zájem o tuto asi nejznámější metalovou formaci z Taiwanu docela opadne a vydání další nahrávky moc neprožívám. Když to ale pak vyjde, tak tomu ten poslech zkusím dát a zase mě to vždycky chytne. Vše nasvědčovalo tomu, že se do puntíku stejný scénář bude opakovat i v případě letošní novinky “Bú-Tik” – na vydání předcházejícího “Takasago Army” jsem se nijak zvlášť netřásl, ale když jsem to nakonec zkusil, začalo mě to album opravdu bavit, možná i do té míry, že bych jej snad mohl prohlásit za doposud nejlepší počin skupiny (i když, ...

  • Aosoth – IV: An Arrow in Heart

    4.7.2013

    H.

    Aosoth - IV: An Arrow in Heart

    Aosoth je jedno z těch jmen, o nichž se zdaleka nedá tvrdit, že by byla nějak zvlášť známá, ale o co menší mají věhlas (z obecného hlediska), o to větší mají kvalitu. A konkrétně na Aosoth se to dá vztáhnout více než dobře, protože jejich muzika má v sobě opravdovou uhrančivou sílu, která z této skupiny dělá víc než jen další obyčejnou black metalovou kapelu. To se ukázalo nejpozději na předcházejícím opusu “III – Violence & Variations” a nejnovější dílo z tábora těchto Francouzů to více než potvrzuje… Důležitá je v tomto případě právě zmínka o původu Aosoth. Francouzské hudební kapely – a o těch black metalových to platí obzvláště – v sobě prostě mají cosi zvláštního, co je odlišuje od všech okolo. Díky tomuto čistě pocitovému prvku, díky oné ojedinělé dekadentní atmosféře ...

  • Timo Tolkki’s Avalon – The Land of New Hope

    3.7.2013

    Ellrohir

    Timo Tolkki’s Avalon - The Land of New Hope

    Jméno finského kytaristy Tima Tolkkiho má asi většina z nás spojeno s kapelou Stratovarius. Jo, už tam dobře pět let není, ale přeci jen na 23 let a účast na největších peckách (ta vůbec největší je podle mého album “Destiny”) bandy, kterou bych bez zaváhání zařadil mezi kánon moderního power metalu, se jen tak nezapomíná. Post-Tolkkiovská éra Stratovarius je pro mě neznámé území, takže nemůžu moc posuzovat, jak se s jeho odchodem popasovali, každopádně sám Timo od té chvíle nelení a intenzivně se snaží prorazit na metalové scéně s něčím novým. Napřed to byli Revolution Renaissance, kde stihl vydat tři alba za tři roky. Zřejmě to nebylo úplné terno, a tak je zase rozpustil a namísto toho zformoval pětku jménem Symfonia. Jediné album “In Paradisium” není podle recenzí nic ...

  • Arckanum – Fenris kindir

    2.7.2013

    Stick

    Arckanum - Fenris kindir

    Osmý řadový počin švédského jednočlenného projektu/kapely Arckanum je pro mě zároveň prvním setkáním s tvorbou filozoficky velmi zajímavě založeného člověka s přezdívkou Shamaatae (občanským jménem Johan S. Lahger). Proč zajímavě? Jeho tvorba a on sám se zaměřují na anti-kosmický satanismus (nebo chaos gnosticismus), sám napsal několik publikací na tato témata. Podle toho, co jsem pochopil z oficiálních stránek, se drží hlavně staroseverské mytologie, oblíbeného to tématu mnoha skandinávských kapel, aby umocnil atmosféru, používá také starou švédštinu. Má ale tvorba tohoto maníka po více než dvaceti letech stále co nabídnout? Odpověď není zcela jednoznačná. Přestože se letošní deska (druhá u labelu Season of Mist) jmenuje “Fenris kindir”, tudíž poukazuje výrazně na mytologii (vzdává Fenrisovi hold, jak sám prozradil v jednom rozhovoru), nejde o žádný pohanský folk metal nebo podobnou kravinu. ...

  • Atrocity – Okkult

    2.7.2013

    Atreides

    Atrocity - Okkult

    Země: Německo Žánr: death / symphonic metal Datum vydání: 26.4.2013 Label: Napalm Records Tracklist: 01. Pandaemonium 02. Death by Metal 03. March of the Undying 04. Haunted by Demons 05. Murder Blood Assassination 06. Necromancy Divine 07. Satan’s Braut 08. Todesstimmen 09. Masaya (Boca Del Infierno) 10. When Empires Fall to Dust 11. Beyond Perpetual Ice 12. La Voisine Hodnocení: Atreides – 3,5/10 H. – 4,5/10 Průměrné hodnocení: 4/10 Odkazy: web / facebook / twitter První pohled (Atreides): Ač se kolem metalu motám už nějakou dobu a nemyslím si, že bych o metalové scéně neměl přehled, zrovna o Atrocity jsem z nějakého důvodu nezavadil ani podle jména. Což je poměrně zarážející, vezmu-li v úvahu, že právě “Okkult” je již dvanáctým plnohodnotným albem a na scéně se tihle pánové pohybují dobře pětadvacet let. Jenže když jsem se pak kapele podíval před recenzí na zoubek trochu víc, zjistil jsem, že moje neznalost ...

  • Airbourne – Black Dog Barking

    1.7.2013

    Kaša

    Airbourne - Black Dog Barking

    Říkal jsem si, že se tomu srovnání, na které všichni čekáte, vyhnu, ale ať jsem se na “Black Dog Barking” a vlastně Airbourne jako takové díval z jakékoli strany, tak se člověk může snažit, jak chce, ale stejně se neubrání pocitu, že tohle všechno už v Austrálii bylo vyřčeno z úst legendy legend – AC/DC. Navíc, pokud chcete někomu Airbourne představit, stačí zmínit zkratku střídavého a stejnosměrného proudu a hned všichni ví, která bije, bez nutnosti nějakých doplňujících otázek. V zajetí lyrických žánrových klišé a riffů Anguse Younga se toho papírově už moc vymyslet nedá, ale tahle parta už po třetí ukazuje, že i prachsprostá kopírka se dobře poslouchá, pokud je vše zahráno s chutí a energicky od podlahy. První album “Runnin’ Wild” před šesti lety rozdělilo posluchače i kritiky na dva tábory. Samozřejmě, že ...

  • Malignant Tumour – Overdose & Overdrive

    30.6.2013

    H.

    Malignant Tumour - Overdose & Overdrive

    Malignant Tumour už je dávno kapela, kterou by šlo bez sebemenších potíží považovat za veterány domácí scény. S přehledem to hoblují již před dvacet roků, což už přece jenom nějaká ta doba je. Nicméně se mi vždycky zdálo, že jsou Malignant Tumour spíš hodně podzemní záležitost, o níž spousta lidí ani neví, což se ovšem změnilo v posledních pár letech – a nutno říct, že opravdu pořádně. Takovým tím hlavním zlomem se zdá být fošna “In Full Swing” z roku 2008, po níž se o kapele začalo mluvit v širším měřítku (samozřejmě stále v rámci undergroundového metalu), Malignant Tumour začali vyhrávat ceny jak na běžícím páse (a docela bych se i divil, kdyby jim minimálně ta Břitva nepřipadla i za “Overdose & Overdrive”) a rozhodně by nebylo přehnané hovořit o jedné z aktuálně nejvýraznějších formací domácího metalu. ...

  • Leprous – Coal

    29.6.2013

    Onotius

    Leprous - Coal

    Tak nám Leprous vydali následníka dva roky starého a kritikou vesměs chváleného záseku “Bilateral”, prvního alba vydaného pod hlavičkou žánrově váženého labelu InsideOut. Vzhledem k tomu, že pod touto společností vychází desky žánrových ikon typu Pain of Salvation, Ayreon či Devina Townsenda, musel to být pro kapelu po mnoha stránkách obrovský pokrok, ovšem nutno říci, že svým debutem “Tall Poppy Syndrome” si to kapela celkem zasloužila, jednalo se přece jenom o počin progresivní a zároveň nesmírně moderní a zábavný. Zpětně když o tom přemýšlím, byla to možná ona ideální hranice mezi progresivním metalem a rockem (teď možná zuřivým škatulkářům zavařím hlavy, ovšem v projevu Leprous slyším i onu lehkost typickou pro takový alternative rock), spláchnuto vše do šikovně pestré (a dosti abstraktní) škatulky avantgardního metalu. Koneckonců, ...

  • Mhnunrrn – Orh Oxctsasavxixtibi

    28.6.2013

    H.

    Mhnunrrn - Orh Oxctsasavxixtibi

    Pokud by bylo mým záměrem vás od poslechu alba s prapodivným názvem “Orh Oxctsasavxixtibi” odradit, šlo by to vlastně naprosto jednoduše. Většině lidí by jen stačilo, abych řekl pouze jen to, jaká ta nahrávka ve skutečnosti je. Možná by se našlo naprosté minimum lidí, ještě menší část než promile, jež by to naopak nalákalo – ostatně vzhledem k tomu, oč se v tomto případě jedná, to pro větší počet lidí asi jen těžko může být určeno (což není myšleno ve zlém, možná spíš naopak!) – ale pro většinu z vás by to bylo asi dost na to, abyste to nikdy v životě nechtěli slyšet. A sám uznávám, že ono je to víceméně i logické, protože na první pohled tahle záležitost vážně nevypadá jako nic, co by si člověk chtěl pouštět ...

  • Death SS – Resurrection

    27.6.2013

    H.

    Death SS - Resurrection

    Pokud má Itálie nějakou opravdu kultovní heavy metalovou kapelu, pak to zcela jistě není nikdo jiný než Death SS. A nutno dodat, že v tomto případě ona kultovnost nadnesená není, jelikož Death SS jsou k ní přímo určeni – hraní již od 70. let (ačkoliv s pár přestávkami), sympaticky ujetá hororová image a v neposlední řadě samozřejmě výtečná muzika – ta asi hlavně. S trochou nadsázky bychom mohli Death SS významem nazvat italským Arakainem, ovšem jen s tím rozdílem, že při vší úctě k domácí legendě jsou Italové dle mého skromného názoru mnohem zábavnější… Abychom učinili zadost oné úvodní části recenze, jistě by se slušelo zmínit, že poslední rozpad Death SS přišel v roce 2008 (ačkoliv ještě v roce 2009 proběhlo několik koncertů) – avšak jak známo, ne ...

  • The Dillinger Escape Plan – One of Us Is the Killer

    26.6.2013

    Kaša

    The Dillinger Escape Plan - One of Us Is the Killer

    Máme tady další plán útěku Johna Dillingera. Pro někoho přeceňovaná kapela, pro jiné mathcore bohové, kteří tento styl dokázali posunout do sfér posluchačské přístupnosti při ponechání komplexnosti a notné dávky agresivity. Minimálně za tento přístup je uznávám i já, protože je to právě tahle parta, přes kterou jsem k tomuto stylu v době vydání “Miss Machine” tak trochu přičichl. Téměř s každým dalším albem se The Dillinger Escape Plan posouvají směrem k (myšleno s troškou nadsázky) mainstreamovému metalu a protože já osobně proti tomuto vývoji nic nemám a minulá deska “Option Paralysis” mě na dlouhou dobu zabavila, byl jsem zvědavý, kam až jsou v tomto ohledu schopni zajít. Melodie jsou tentokrát prostoupeny drtivou většinou skladeb, takže zde The Dillinger Escape Plan následují svůj dosavadní vývoj. Na první poslech se od minula nic ...

  • My Dying Bride – The Manuscript

    25.6.2013

    Atreides

    My Dying Bride - The Manuscript

    Britští doomaři značného renomé na metalové scéně a především v rámci žánru, My Dying Bride, loni vydali svou dvanáctou desku pod názvem “A Map of All Our Failures”. Pánové a dáma nejspíš nevěděli, co roupama dělat, anebo, což je téměř jisté, neb všechny skladby byly nahrány spolu s posledním albem, jim nahraný materiál přetékal přes okraj hrnce a prostě nevěděli, kdy je vhodná chvíle na posvátnou frázi “Hrnečku dost!”. Tak nebo tak, máme tu další půlhodinku hudby v podobě EP “The Manuscript”. Jestli to vážně za to stojí, nebo jestli nebylo lepší šetřit nápady na další placku a nezkoušet střílet do řad fanoušků jeden kalibr za druhým, toť je řešením pro následující recenzi, milý Watsone… Jistě nikoho nepřekvapí, že skladby na “The Manuscript” jsou velice podobné ...

  • Dark Tranquillity – Construct

    24.6.2013

    Onotius

    Dark Tranquillity - Construct

    Fanoušci museli být značně natěšeni (či v případě skeptičtějších jedinců alespoň překvapeni), když po internetu začaly kolovat novinky o nastávajícím albu švédských matadorů melodické death metalové scény, jimiž kapela dávala najevo svou spokojenost s novým materiálem a hovořila o aktuální desce jako o nejoriginálnější a nejexperimentálnější desce od zářezu “Projector” z roku 1999. Tato deska, ač svého času pravděpodobně nedoceněna, se nyní považuje za jeden ze základních milníků (vedle klasické “The Gallery” či “Damage Done”) tvorby těchto sympatických seveřanů. A není divu, “Projector” totiž představuje ideální hranici mezi tvrdostí, melodií a melancholií, kterou reprezentují zejména čisté vokály (které dále v jejich tvorbě nebyly rozvíjeny), navíc kloubí lehkou progresi s přirozenou chytlavostí. Jenomže návrat čistého zpěvu ještě nemusel nutně znamenat návrat formy z dob již zmiňovaného díla, ani kapela koneckonců netvrdila, že ...

  • Black Sabbath – 13

    23.6.2013

    Kaša

    Black Sabbath - 13

    Vlastně ani nevím, jak začít. Událost roku? Určitě. Desetiletí? Dost možná. Přeci jen se najdou i tací, kteří takto na novinku Black Sabbath pohlíží, a když nad tím přemýšlím, tak se ani není co divit, protože sejít se na řadovém albu v téměř původní sestavě po pětatřiceti letech, to už je panečku doba a očekávání tak nejsou zrovna malá. Důvody, proč se z původní sestavy na novince podílela “pouze” trojice Ozzy Osbourne, Tony Iommi a Geezer Butler, nikoli však bubeník Bill Ward, rozebírat nebudu, protože zaprvé všichni o nich víte a zadruhé nechci ostatním kazit iluzi o tom, že za vším nejsou jen peníze. Tak jako tak se na “13” představil Brad Wilk z Rage Against the Machine, a přestože jsem tuto volbu zprvu nechápal, tak nyní vím, že se jedná o celkem logický ...

  • Nocturnal Pestilence – Evangelium aeternum

    22.6.2013

    H.

    Nocturnal Pestilence - Evangelium aeternum

    “Evangelium aeternum” je sice formálně debutem Nocturnal Pestilence, nicméně ani tak se nedá tvrdit, že by šel posluchač s tímto počinem úplně do neznáma, jelikož i přes absenci oficiálních studiových nosičů se kapele podařilo se poměrně slušně začlenit na scénu relativně poctivou koncertní aktivitou, především v rodné Praze. Podle mě je to ovšem výhoda – a není to z toho důvodu, že člověk může tak nějak dopředu tušit, do čeho půjde. Spíš se mi líbí ten přístup, kdy se Nocturnal Pestilence rozhodli se nejprve trochu vyhrát, nasbírat nějaké zkušenosti a až pak se pustit do nějaké té desky. I kdyby to měla být pouhopouhá z nouze ctnost, stále mi to přijde lepší, než posluchače “obtěžovat” amatérskými prvotinami, u nichž se pak autor za pár let chytá hlavu, což je většinou ten častější případ, protože co ...

  • Trail of Tears – Oscillation

    21.6.2013

    Ježura

    Trail of Tears - Oscillation

    Je to zvláštní pocit hodnotit desku kapely, o které se nyní mluví výhradně v minulém čase, i když ještě před nedávnem platila za jedno z nejrespektovanějších jmen gothic metalového žánru, a ačkoli jsem do její tvorby nikdy nepronikl jakkoli hlouběji, vždy jsem k ní pociťoval jakýs takýs respekt a přiměřené sympatie. To už je ale teď asi celkem jedno, protože Trail of Tears jsou podle všeho definitivně uzavřenou kapitolou, takže namísto potenciálně nadšeného začátku vzájemných námluv je následující text spíše takovým hořkosladkým nekrologem… Proč hořkým, to je celkem nasnadě – okolnosti konce kapely rozhodně nejsou materiálem pro jakkoli pěkné povídání, nicméně o tom bylo už napsáno hodně a tady to dál rozebírat nechci. Proto se raději zaměřím na druhou a o poznání příjemnější stranu té hořkosladké mince. Tou není ...

  • Ghost – Infestissumam

    20.6.2013

    H.

    Ghost - Infestissumam

    Docela živě si pamatuji, že když se Ghost před třemi lety zničehonic objevili se svým debutem “Opus Eponymous”, byl to zpočátku jen trochu obskurní rokenrol pro pár obskurních posluchačů. Album vyšlo bez nějaké větší pozornosti u neméně obskurního Lee Doriana z Cathedral na jeho firmě Rise Above Records spíše jako záležitost pro fajnšmekry. Tehdy jsem se k Ghost dostal i já a podobně jako řádku dalších lidí mě jejich muzika hodně zaujala a poměrně brzy jsem si tutové hitovky jako “Elizabeth” nebo “Stand by Him” oblíbil. Nicméně poměrně záhy se okolo Ghost začalo dít něco, co bych si u takové kapely rozhodně netipnul, ale stalo se… okolo maskované pětice bezejmenných ghúlů a jejich vůdce, mrtvolného papeže známého jako Papa Emeritus, se totiž strhlo cosi, pro co má angličtina naprosto výstižné slovíčko ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy