Recenze

  • Kauan – Pirut

    21.1.2014

    Atreides

    Kauan - Pirut

    15. února 2013 přeletěl nad Čeljabinskem meteor, načež explodoval několik kilometrů nad povrchem země, svým jasem zastínil slunce a jeho zbytky dopadly na široké území zhruba dvacet kilometrů za městem. Kromě toho, že ve zmíněném městě a několika dalších způsobil škody, za který by se nemuselo stydět nejedno hudební komando, přerušil i nahrávání nové desky Kauan, která tou dobou nesídlila nikde jinde než v Čeljabinsku (v současnosti přesídlila do Kyjeva). Deska tak spatřila světlo světa mnohem později, než bylo plánováno – a velmi pravděpodobně i v docela odlišné podobě, neboť právě výbuch meteoritu muzikanty z Kauan velmi ovlivnil a stal se jednou z hlavních inspirací při jejím skládání. Vkusný, minimalistický přebal alba je zdoben pruhem páry, který zbyl po přeletu vesmírného tělesa. Pod ním se skrývá disk obsahující jednu dlouhou, téměř čtyřicetiminutovou skladbu ...

  • Enthroning Silence – Throned Upon Ashes of Dusk

    20.1.2014

    H.

    Enthroning Silence - Throned Upon Ashes of Dusk

    Enthroning Silence je italský projekt, jehož žánrové zařazení je naprosto jednoduché – depresivní black metal. Dvě desky už pod tímto názvem vyšly před deseti a více lety, konkrétně “Unnamed Quintessence of Grimness” v roce 2002 a “A Dream of Nightskies” v roce 2004, jenže poté se nad skupinou trochu zavřela voda a třetí dlouhohrající počin se tak objevil až na sklonku loňského roku po dlouhých devíti letech pod názvem “Throned Upon Ashes of Dusk” – a jak už zcela jistě tušíte, právě tenhle kousek bude naším dnešním tématem. Devět let už je dost dlouhá doba, což asi vědí i samotní Enthroning Silence, takže se nejspíš rozhodli vyvážit dlouhé čekání dostatkem nového materiálu, což v překladu znamená, že se hrací doba “Throned Upon Ashes of Dusk” vyšplhala ...

  • Heiden – A kdybys už nebyla, vymyslím si tě

    19.1.2014

    Atreides

    Heiden - A kdybys už nebyla, vymyslím si tě

    Brněnská čtveřice na naší scéně rozhodně není neznámá a myslím, že můžu vcelku spolehlivě tvrdit, že již loňský (sakra, ten čas letí) počin “A kdybys už nebyla, vymyslím si tě”, byl jednou z nejočekávanějších domácích desek a nejinak tomu bylo v mém případě, neboť jsem byl silně navnazen zveřejněným singlem “Setkání”. Předchozí deskou “Dolores” suverénně vyhráli cenu Břitva a v kategorii Hard & heavy k nim putoval i Anděl. Otázkou tak zůstává, zda se Heiden podaří zopakovat úspěch i s aktuální deskou. Asi nebude nic na škodu, když hned v úvodu prozradím, že přinejmenším já v to doufám, jakkoliv je letošní konkurence nezanedbatelná. Někteří by mohli spatra kontrovat Cult of Fire, Infernem či dalšími spolky. Heiden se ale podařilo nejen vytvořit velmi kvalitní desku, navrch se mi ale dokázali trefit ...

  • Chronos Zero – A Prelude into Emptiness – The Tears Path: Chapter Alpha

    18.1.2014

    Kaša

    Chronos Zero - A Prelude into Emptiness - The Tears Path Chapter Alpha

    Začnu (ne)tradičně trochu zeširoka. Z toho množství promoalb, které mi během působení na našem blogu prošlo pod rukama, si takhle z fleku nepamatuju kapelu, která by už v době vydání debutu zněla, jako (sice stále ještě širší, ale i tak) žánrová špička a jejíž první počin by působil po všech stránkách profesionálně, skladatelsky byl na prvotřídní úrovni a při poslechu bez jakýchkoli dalších informací bych žasl, jaktože se ke mně taková parta, která už určitě patří k hvězdným jménům žánru, nedostala. Správně tušíte, že bych takhle pitomě nezačínal ze dvou důvodů. Zaprvé by mě musel napadnou lepší úvod a zadruhé by italská pětice Chronos Zero, respektive její debutový počin s šíleným názvem “A Prelude into Emptiness – The Tears Path: Chapter Alpha” nesměla spadat do výše popsané škatulky, protože přesně ...

  • Death Nöize – Conquest War Famine Death

    17.1.2014

    Atreides

    Death Nöize - Conquest War Famine Death

    Z Rumunska moc kapel neznám. Vlastně jen dvě, přičemž jedna z nich je Negură Bunget, jež se dávno pohybuje jen ve stínu své dřívější slávy, a druhá Dordeduh, nic jiného než pohrobek/následovník původního jádra kapely výše zmíněné, co je “víc Negură než Negură”. Proto jsem byl zvědavý, co z Death Nöize vypadne v případě jejich prvotiny, když už jsem si je vybral k recenzování. Jde o kapelu vcelku mladou, dohromady to dala někdy dva roky nazpět a na začátku loňského roku vypotila fošnu vskutku poetického názvu “Conquest War Famine Death”. A ne, poetiku nečekejte, neb jde o kanál téměř nejhrubšího zrna. Slušelo by se ale dodat, že v tom dobrém slova smyslu. Rumunům vážně nejde o nic víc, než udělat co největší bordel, prostě agresivita až na prvním ...

  • Agony Face – CLX Stormy Quibblings

    16.1.2014

    Kaša

    Agony Face - CLX Stormy Quibblings

    Italská stáj My Kingdom Music vypouští do světa dalšího koně, který se jako uragán vrhl na příznivce tvrdého metalu, přičemž tento konkrétní nese jméno Agony Face a oproti spoustě svých stájových kolegů se jedná o pořádného divočáka. Pětice ze zasluněného jihu se koncem právě skončivšího roku prezentovala svým druhým studiovým počinem “CLX Stormy Quibblings”, jenž navazuje na tři roky starý debut s neméně záhadným titulem “CXVIII Monolithic Squekings”, a pokud budou vycházet pouze z novinky, protože debut jsem (prozatím) neslyšel, tak se jedná o kapelu, která se za relativně krátkou dobu dokázala vyhrát do velmi vyspělého stádia, protože ačkoli se z obecného hlediska pohybují na death metalovém závodišti, tak to není úplně přesná terminologie, poněvadž v jejich tvorbě se toho děje přeci jen o trochu víc. Schválně, co si představíte pod označením surrealistický death metal? Takhle ...

  • Endstille – Kapitulation 2013

    15.1.2014

    H.

    Endstille - Kapitulation 2013

    Endstille jsou kapelou, která se už na té scéně také pohybuje nějaký ten pátek a alba ze své kuchyně střílí jak Baťa cvičky ze své továrny. Zpočátku každý rok, od roku 2005 pak s železnou pravidelností dvou let, takže si na to vlastně už každý fanda mohl zvyknout, že každý lichý letopočet vyjde nová placka těchto Němců, kteří svým zalíbením ve válce vždy budili jisté kontroverze, přestože se od samotné politiky již nejednou distancovali. Díky zmiňované vysoké kadenci alb a nepříliš velké (vlastně docela minimální) progresi mezi jednotlivými nahrávkami se postupem času začaly vcelku logicky ozývat hlasy o tom, že už to není tak úplně ono, že se Endstille opakují nebo že dokonce i vykrádají svou předcházející tvorbu. Snad poprvé jsem podobné stížnosti zaznamenal snad s vydáním “Verführer” v roce 2009, ...

  • Mils – Man Is a Lonely Soldier

    14.1.2014

    H.

    Mils - Man Is a Lonely Soldier

    Jednou jsi dole, jednou jsi zase nahoře. Jednou tě nějaké album zklame, podruhé tě zase jiné hodně mile překvapí. Jednou recenzuješ sračku, podruhé ti na stole přistane počin, od něhož nečekáš zhola nic, ale vyklube se z něj tak příjemná záležitost, až člověk pomalu nevěří, že měl tak šťastnou ruku a nenechal to některému kolegovi z redakce. A přitom ten důvod, proč jsem si debutovou nahrávku francouzské skupiny Mils nechal pro sebe, je vlastně docela vtipný. Když jsem totiž viděl žánrovou škatulku rock / trip-hop / industrial / new wave, tak jsem si pomyslel něco jako: “Ty vole, tohle stejně nikdo z nich nebude chtít, tak s tím ani nebudu prudit a vezmu si to rovnou.” A tak jsem to vzal, pustil, neskutečně ...

  • Germ – Grief

    14.1.2014

    H.

    Germ - Grief

    Germ je jednočlenným projektem, jehož sídlo je z našeho pohledu doslova na druhém konci světa – v Austrálii. Má jej na svědomí jeden z nejaktivnějších místních muzikantů na poli metalu… i když, vlastně nejen metalu, jelikož Tim Yatras se věnuje také spoustě dalších žánrů. Přesto si jej většina z nás bude pamatovat především z kultovních Austere, kteří i přes docela krátkou dobu svého působení (formálně pět let, pořádně vlastně jen tři roky) a málo počinů (dvě desky, tři neřadovky) zanechali nesmazatelnou stopu u mnohých příznivců black metalu. Dále se ovšem podílel i na dalších skupinách jako Woods of Desolation, Nazxul či Grey Waters, což na australské scéně rozhodně nejsou neznámé pojmy. A nyní už do tohoto výčtu samozřejmě patří právě i Germ, což je jeho osobní projekt, do něhož se pustil na plné obrátky po rozpadu Austere… Říct ...

  • Killface – Feeding the Dead

    13.1.2014

    Ježura

    Killface - Feeding the Dead

    Pokud jste se někdy ocitli v situaci, kdy se na vás ze všech možných stran a zdrojů valí hromady muziky, pak mi jistě dáte zapravdu, že člověku po čase nezbývá, než ten příval trochu filtrovat. To ale u kapel, o kterých vůbec anebo skoro vůbec není slyšet, není tak snadné, jak by se mohlo zdát, takže nezbývá, než se uchýlit k dost pofidérním metodám – to se takhle kouknete na proklamovaný žánr dotyčné nahrávky, zemi původu jejích tvůrců, případně můžete vzít v potaz ještě takové drobnosti jako název kapely nebo třeba potenciálně lákavý artwork, tohle všechno dáte dohromady a vyleze vám z toho cosi, do čeho se promítá vaše představa o nějakém tom žánrovém průměru, případné svérázné nátuře té které národní scény a plusové body může dodat třeba nějaký ten cool název nebo ...

  • Blind Secrecy – The Edge

    12.1.2014

    Zajus

    Blind Secrecy - The Edge

    Jako čtenář vyhledávám v zásadě dva druhy recenzí. První recenze jsou takové, jejichž autor má široký hudební přehled a dokáže tak nalézat nečekané paralely a doporučovat hodnotné alternativy. Napsat takový druh recenze vyžaduje mnoho hodin strávených poslechem nejen recenzované kapely samotné, ale i kapel podobných či sestavou spřízněných. Druhý druh recenzí staví na principu zábavy. Takové texty se snadno čtou, a i když nebývají informačně nabité, jejich přínos spočívá v potěšení čtenářova mozku lingvistickou hravostí. Tedy, co postrádají po stránce obsahové, vynahrazují svou propracovanou formou. Dnešní recenze bude kompromisem mezi těmito dvěma extrémy. Objektem dnešního zkoumání je finská kapela Blind Secrecy, konkrétně její EP “The Edge”. To navazuje na poměrně strohou historii. Od založení v roce 2006 kapela vydala tři demosnímky a EP “Arise”. “The Edge” ...

  • Ewigheim – Nachruf

    12.1.2014

    Ježura

    Ewigheim - Nachruf

    Možná někomu z vás utkvělo v paměti, o jakých jménech jsem spekuloval v prosincovém eintopfu. Vedle vítězné Panychidy se mým textem mihli rovněž Poláci Behemoth a také jistí Ewigheim patřící k početnému zástupu německých gothic metalových kapel. Už tehdy jsem vysvětloval, že Ewigheim prakticky neznám a jejich novinka “Nachruf” jitří moji zvědavost zejména proto, že se v řadách kapely angažuje dvojice Tobias Schönemann a Markus Stock, tedy ústřední duo mých oblíbených The Vision Bleak. S přihlédnutím ke kvalitativní úrovni tvorby The Vision Bleak to znamenalo jediné – naději, že se Ewigheim zařadí do nepočetné společnosti německých gothic metalových kapel, které nehrají kraviny. A jelikož je to radost pokaždé, když se na takovou světlou výjimku podaří narazit, teď si trochu popovídáme o tom, s čím že to jdou Ewigheim na trh. Co se na desce ...

  • A Winter Lost – Die längste Nacht

    11.1.2014

    H.

    A Winter Lost - Die längste Nacht

    A Winter Lost jsou kapelou, která na první pohled trochu klame. Hudebně se jedná o čistokrevný black metal severského střihu, ale texty jsou kompletně v německém jazyce, z čehož by asi každý docela logicky usuzoval, že tohle trio bude pocházet z nějaké německy mluvící země a jen se zhlédlo ve starém black metalu, který svého času byl (no, vlastně ještě pořád asi je) tak typický především pro Norsko. Jenže A Winter Lost jsou všechno rodilí Kanaďané a pocházejí z Britské Kolumbie. A proč tedy ta němčina? Údajně prý proto, že hlavní mozek a výhradní skladatel skupiny, Chase Suðrland, má německé předky (a to i přesto, že na internetu lze nalézt i přesně opačnou informaci, a sice že nikdo z kapely nemá německé předky). “Die längste Nacht” je druhým dlouhohrajícím ...

  • Kataplexis – Downpour

    10.1.2014

    H.

    Kataplexis - Downpour

    Kataplexis je smečka z kanadského města Calgary, která týrá ušní ústrojí posluchačů nyní již sedm let, během nichž vyprodukovala jeden demosnímek, jeden split a hlavně jeden dlouhohrající zásek “Insurrection” v roce 2010… ačkoliv označení dlouhohrající je trochu nadnesené, protože délka toho alba se nevyšplhala ani na půl hodiny… Nyní Kataplexis vydávají druhý řadový počin, který byl pojmenován “Downpour”. Ten je dokonce ještě o něco málo kratší a jeho hrací doba se zastavila přesně na 27 minutách a 14 vteřinách. Přestože se to může zdát jako dost málo, jsou žánry, u nichž je právě maximálně půlhodinová délka nahrávky tak akorát a tím pádem vlastně i žádoucí. A přesně to je i případ Kataplexis, protože si dost dobře nedokážu představit, že bych měl to, co tito Kanaďané produkují, ...

  • Rise of Avernus – L’appel du vide

    10.1.2014

    Kaša

    Rise of Avernus - L'appel du vide

    Rise of Avernus se v zásadě nijak neliší od zástupů kapel, kterými se současná přeplněná scéna přímo hemží. Svou historií, kdy si v roce 2012 krátce po svém vzniku vydali svépomocí třískladbové eponymní EP, jež jim rychle pomohlo k debutovému plnohodnotnému albu, kopírují klasický vývoj heavy metalové kapely, která touží prorazit. Čím se však Rise of Avernus alespoň trochu liší, je, že zatímco v období vzniku zmíněného EP čítala kapela (tehdy spíš ještě projekt) pouze dva členy, a sice zpěváka a kytaristu Bena Vanvollenhovena a dále zpěvačku a klávesačku Catherine Guirguis, tak pro potřeby prvního regulérního alba “L’appel du vide” se spojili s dalšími třemi neznámými jmény, čím vznikla plnohodnotná kapela, která, i přes své nedlouhé trvání, dala dohromady natolik silný materiál, aby se o ní dalo mluvit jako o slibné ...

  • Malice in Wonderland – The Royal Brigade

    9.1.2014

    Kaša

    Malice in Wonderland - The Royal Brigade

    Přestože se s oblibou říká, že rock je mrtvý žánr, najdou se hordy kapel, které tento názor nesdílí a nadále pálí jednu desku za druhou, jež vycházejí z jeho odkazu. Co víc, i nově vzniknuvší spolky sází v mnoha ohledech klasická alba na stůl, jako by se nechumelilo, a podřizují tomuto svému záměru úplně vše. Na promosnímcích vypadají, jako by se fotilo v osmdesátých letech, zpěváci se nebojí uječených výšek a nešetří se velkými stadiónovými refrény, kterými pak duch let minulých promlouvá naplno. Jednou z takových kapel, kterým výše uvedené není cizí, je Malice in Wonderland. Ti se prozatím prezentovali debutovým albem “Malice in Wonderland”, jež vyšlo před devíti lety, a nyní, po dlouhé době, vychází druhé album s titulem “The Royal Brigade”. Norsko sice proslulo jiným hudebním stylem, ovšem najdou se výjimky, které představují ...

  • Cronian – Erathems

    9.1.2014

    Ježura

    Cronian - Erathems

    Norská extrémní progresivní scéna je vskutku plodná a kapel se k ní dá zařadit opravdu hodně, přičemž většina z nich se může pyšnit zavedeným jménem a řadou příznivců. Zajímavé ale je, že když se v tom začnete trochu šťourat, vyjde vám, že většina těchto kapel je více či méně personálně spřízněná a není žádnou výjimkou, když nějaký konkrétní hudebník funguje třeba i ve třech i více věhlasných formacích či projektech. A přesně to je i případ jistých Cronian. Tato kapela (nebo spíše projekt, protože Cronian fungují výhradně na studiové bázi) je dítkem dvou mužů, jimiž jsou Øystein Garnes Brun a Andreas Hedlund, a ti obeznámenější čtenáři už teď mají asi jasno. Oba tito pánové figurují v sestavě slovutných Borknagar, přičemž mistr Hedlund (známý spíše pod pseudonymem Vintersorg) dále funguje ...

  • Swine – Swine

    7.1.2014

    Kaša

    Swine - Swine

    Dva roky po svém vzniku, jenž se datuje ke konci roku 2011, předhazují australští borci Swine své debutové album “Swine”. Tolik k historii této party, protože o samotné kapele se toho moc vyhledat nedá, takže vzhledem k tomu, že ani ona sama toho o sobě na svých oficiálních stránkách nevyzradí, tak se musíte spokojit s vědomím, že krom sestavy se toho ze zákulisí moc nedozvíte. V klasické čtyřčlenné sestavě, jež čítá vokalistu Burdta, kytaristu Ollyho, basáka Nicka a bubeníka Maze, se řítí Swine jako neurvalá mašina, která sere na všechny okolo a debutový počin tomu taky odpovídá. Album je to rychlé, agresivní, ovšem po vzoru amerických pouštních part taky pěkně špinavé. Špinavé jako ten nejzaplivanější klub v Austrálii, takže je evidentní, že to nebude žádná načančaná rocková záležitost plná vlezlých refrénů, ale tady ...

  • L’impero delle ombre / Bud Tribe – Corvi neri / Warrior Creed

    7.1.2014

    H.

    L’impero delle ombre / Bud Tribe - Corvi neri / Warrior Creed

    Sice je tohle něco, čím by se recenze v žádném případě začínat neměla, ale v tady si tak nějak nemůžu pomoct… recenzovat tenhle počin totiž měl někdo jiný z redakce, ale chvíli potom, co si to poslechl, za mnou přišel s tím, že to odmítá poslouchat, takže jsem se v nějakém záchvatu dobré nálady uvolil, že si to tedy od něj převezmu… a když jsem si to poprvé pustil, hodně rychle jsem pochopil, proč to kolega nechtěl poslouchat, natožpak recenzovat… Nebudu ovšem předbíhat a nebudu vám hned na začátku říkat, že je tenhle split fakt špatný a naprosto zbytečný počin (sakra!), a aspoň ze začátku to zkusíme vzít trochu informativně. Onen mysteriózní počin, jemuž se tedy nyní budeme věnovat a který jsem vlastně ještě konkrétně nejmenoval, je ...

  • Thraw – Decoding the Past

    6.1.2014

    Kaša

    Thraw - Decoding the Past

    No vida. Je tomu necelý rok, kdy jsem v recenzi slovinských thrash metalových dravců Panikk předvídal, že si na ně už nejspíš nikdy nevzpomenu, a je to tady. Já si vzpomněl. Nebudu lhát, že by se tomu stalo jen tak bez příčiny a zasteklo se mi po jejich loňském debutu, ale na vině jsou jejich krajané, kteří u stejného labelu vydávají své první dlouhohrající album. V tomto případě máme tu čest s pěticí Thraw, jejichž první počin, který navazuje na sérii demáčů a jednoho EP, dostal do vínku název “Decoding the Past”. Hned na úvod si odbudu to, co jsem měl původně v plánu ke konci recenze, a sice srovnání se zmíněnými Panikk, protože přeci jen, stylové zaměření a národnostní příslušnost obou part k tomu přímo svádí. Jakkoli jsem od Thraw očekával porci ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy