Recenze

  • Into Darkness – Into Darkness

    13.2.2013

    H.

    Into Darkness - Into Darkness

    Pokud by se hlasovalo o nejvíc klišé jméno všech dob, kapela s názvem Into Darkness by jistě stála ve frontě největších favoritů. Pokud si někdo vybere takovéhle jméno, je zřejmé, že má buď nedostatek fantazie, aby vymyslel něco méně předvídatelného, nebo chce mermomocí deklarovat svou příslušnost ke staré škole. V tomto případě se naštěstí jedná o tu lepší možnost, čili tu druhou, ale to trochu předbíháme, jelikož si nejprve musíme říct, co jsou tihle Italové vlastně zač. Pokud jste o této skupině až doposud neslyšeli, nemusíte zoufat, já taky ne, přičemž ani já, ani vy se za to nemusíme stydět, jelikož Into Darkness toho za sebou moc opravdu nemají. Stejnojmenný demosnímek “Into Darkness”, který je předmětem dnešní recenze, je totiž vůbec prvním počinem kapely. V říjnu loňského roku ...

  • Circle II Circle – Seasons Will Fall

    12.2.2013

    Stick

    Circle II Circle - Seasons Will Fall

    Vůči americkým Circle II Circle mám odjakživa jistou slabost. Je za tím má záliba v dnes už neexistujících Savatage a v hlase jejich zpěváka Zaka Stevense. Ten před jedenácti lety řady Savatage opustil a založil právě Circle II Circle. Na prvních deskách mu se skládáním dokonce pomáhal vrchní principál Jon Oliva, který mu po nahrání první desky “Watching in Silence” přetáhl celou kapelu do svých Jon Oliva’s Pain. Během šesti desek jste měli šanci seznámit se s různými polohami Circle II Circle. Od klasicky laděných heavy metalových desek s odérem Savatage, přes vzdušnou melodičnost koncepčního alba “Burden of Truth”, až po tvrdě metalové nářezy “Delusions of Grandeur” a “Consequence of Power”. Na letošní novince “Seasons Will Fall” (vlastně už na výročním turné, které kapela jela s kompletním albem “The Wake of Magellan”, ...

  • Jarun – Wziemiozstąpienie

    11.2.2013

    Ježura

    Jarun - Wziemiozstąpienie

    Co se metalové hudby ve střední Evropě týče, polská scéna patří k těm nejproslulejším a čítá jak světově proslulé prvoligové kapely, tak řadu undergroundových skvostů, které dělají radost jen nemnoha zasvěceným. Každá další příležitost přijít do styku s doposud neznámou polskou kapelou tedy s sebou nese reálnou možnost, že se posluchači dostane přinejmenším obstojného zážitku. A už jen proto apeluji na čtenáře, aby se nechali touto recenzí nalákat alespoň k letmému poslechu desky, která je dnes na pořadu dne. Ona deska se jmenuje “Wziemiozstąpienie”, jde o debut polské kapely Jarun, která se pohybuje ve vodách folk metalu, a nyní je na řadě ujasnit si, s jakou se tam pohybuje grácií… Nebyla by to však správná recenze folk metalové desky, kdybych si již tradičně nerýpnul do kvalitativního stavu žánrové scény. Tentokrát to však ke čtenářově potěše ...

  • Thabu – Reborn

    10.2.2013

    Kaša

    Thabu - Reborn

    “Reborn” je druhým albem argentinských metalistů Thabu. Upřímně se přiznám, že o tamní scéně nemám žádný přehled a s výjimkou brazilských death/thrash metalových kapel mi z jihoamerického kontinentu nikdy žádná nepřirostla k srdci. Čtyřčlenná parta, která po svém debutovém “La Opresión de lo Inevitable”, přešla na aktuálním albu k anglickému projevu, toho mnoho na mém dosavadním pohledu na tuto scénu nezmění. Důvodů je víc, ale ten hlavní je fakt, že ač obsahuje “Reborn” ty nejlepší možné ingredience, čímž rozuměj pro progresivní power metal typické melodické refrény, tu a tam chytlavé riffy, které jsou tak akorát protkány sólovými výstupy, tak je celý jejich (jinak solidní) projev zahalen rouškou průměrnosti, a když vezmu album jako celek, tak i nudy. Při poslechu ústředního singlu “A Game of Lies” se to ještě nezdá, ...

  • Seven – Freedom Call

    7.2.2013

    Kaša

    Seven - Freedom Call

    Seven nejsou žádní nováčci, na české scéně se totiž pohybují už šestnáctým rokem a mají na svém kontě šest řadových alb. Kapela, která původně působila jakožto čistě instrumentální seskupení, začala postupně koketovat s hostováním několika vybraných vokalistů, až se příchodem regulérního zpěváka Lukáše Písaříka stala plně fungujícím tělesem o čtyřech členech. V této retro recenzi se podíváme na zoubek jejich stále aktuálnímu albu “Freedom Call”, které sice vyšlo předloni, ale cestu na náš blog si našlo až nyní. Důvodů je několik, ale za hlavní pokládejme fakt, že na české scéně jsou Seven do jisté míry zvláštním úkazem a stojí za to věnovat se jim i s odstupem času. Spolu se Silent Stream of Godless Elegy se papírově jedná o nejžhavější český vývozní artikl na poli metalové hudby. Jak se partě z Moravy podařilo zakotvit u renomovaných Season of Mist, ...

  • Nude – Plastic Planet

    6.2.2013

    Ježura

    Nude - Plastic Planet

    Jsou kapely, jejichž dílo člověk dlouho není schopen vůbec pobrat, a i když do něj jakž takž pronikne, trvá to zatraceně mnoho protočení příslušné desky, než se v mysli dotyčného vytvoří nějaký ustálený a komplexní názor na ni. Říkáte si, že když recenzi uvozuji těmito slovy, tak že se to týká i italských Nude, jejichž nejnovější dílo je předmětem následujících řádků? Omyl, vážení. Deska “Plastic Planet” totiž patří na zcela opačnou část spektra, a i když jsem její náslech nikterak nezanedbal, k vytvoření názoru mi bohatě postačil první poslech, přičemž ty další mě v tomto názoru jedině utvrdily. Už se křižujete, co vám to zase předkládáme za plytký nesmysl? Opět špatně. Nikdo tu totiž netvrdí, že by to muselo být celku nutně ke škodě… A ono skutečně není a ...

  • Dperd – Kore

    5.2.2013

    H.

    Dperd - Kore

    Dnes máme na programu opět jednu poměrně zajímavou nemetalovou záležitost, a sice dvoučlenný projekt Dperd z Itálie, který se pohybuje v žánrových vodách darkwave, nebo také – jak tvrdí promo materiály i samotná kapela – etérického darkwave, což sice není příliš formální škatulka, to je dozajista pravda, nicméně hudební výraz a atmosféru desky “Kore” ono slovíčko “éterický” vystihuje poměrně zdatně, k tomu se však ještě dostaneme později, nyní si radši povíme několik zběžných obecných informací, když se Dperd pohybují mimo hranice muziky, která se na našich stránkách běžně objevuje. Základ této formace můžeme hledat v jiné italské darkwave skupině Fear of the Storm, která je prý mnohými považována za kultovní. S tím se přít nemohu, neboť jsem to jméno osobně doposud neslyšel, což však může být dáno i tím, že ...

  • Helloween – Straight Out of Hell

    4.2.2013

    Stick

    Helloween - Straight Out of Hell

    Doby, kdy němečtí Helloween určovali tón metalového vývoje, jsou nenávratně v tahu. To ale neznamená, že nejsou schopni přijít s dobrým materiálem na desku, kterou ale následně zazdí kolovrátkovitým setlistem se skladbami nepřekračujícími letopočet 1988. Většinou je to ale škoda, už několikrát jsem se dokázal přesvědčit, že když se pánové rozhodnou zařadit do setlistu starší skladby například z dob “Master of the Rings”, tak jde vždy o veliký zážitek. O takový, který překročí všelijaký “Future World”, nebo “I Want Out”. A že i v posledních letech je v rámci tvorby kapely o co stát, to dokazuje třeba předešlá, tři roky stará deska “7 Sinners”. Na té se totiž kapela vydala trochu jiným směrem, trochu svůj styl zhutnila a i zvuk trochu přiostřil hrany. Výjimečná skladatelská potence, s jakou se tehdy předvedli, měla za následek nejlepší desku ...

  • Hatebreed – The Divinity of Purpose

    3.2.2013

    Kaša

    Hatebreed - The Divinity of Purpose

    Hardcorové superhvězdy jsou zpět a k tomu vybaveni skvělou formou. Parta kolem Jameyho Jasty si pro letošek přichystala již šesté album (nepočítám kolekci coverů jejích oblíbených vypalovaček “For the Lions”) a dostála svým prohlášením, která slibovala nesmlouvavou a přímočarou desku, protože přesně takové “The Divinity of Purpose” je. Agresivní, nic neřešící a energií nacpané až po okraj. A tak to má u těchto borců být, protože ruku na srdce, kdo si přeje něco jiného? Na rozdíl od eponymního předchůdce se Hatebreed vrátili hezky zpátky k tomu, co umí nejlíp. Škrkané kytarové riffy a sborové vokály nechybí ani tentokrát, to je samozřejmostí, oproti minulejšku si však Jamey odpustil výlety do vod melodických nápěvů a refrénů, které sice na první poslech působily jako zajímavé ozvláštnění a snaha o posun ...

  • Vyzj – Příchod Zeleného

    2.2.2013

    Ježura

    Vyzj - Příchod Zeleného

    Pravidelnému nebo jen občasnému čtenáři Sicmaggot asi nezůstala skryta skutečnost, že se některý z redaktorů čas od času ujme hodnocení demonahrávek z dílny kapel či projektů, které mohou být všelijaké, ale rozhodně ne časem prověřené. A přesně do téhle kategorie spadá i jednočlenný projekt Vyzj z jihovýchodní Moravy, konkrétně z Vizovic. Demo nesoucí název “Příchod Zeleného” je vskutku první dílem, kterým se může Vyzj pochlubit, a v následujících řádcích se pokusím nastínit, jestli je to chlouba oprávněná, či nikoliv. Sám autor označuje svoji hudbu jako atmosférický folk metal, a jelikož se mi nechce rozjíždět pofidérní škatulkovací teorie, nechám to tak, protože je to v zásadě výstižné. Bylo by však mylné domnívat se, že se za tím skrývá atmosférično black metalového charakteru, které by někomu bez povědomí o samotné hudbě mohlo vytanout na mysli. Realita totiž ...

  • Riverside – Shrine of New Generation Slaves

    31.1.2013

    Kaša

    Riverside - Shrine of New Generation Slaves

    Dlouhá léta stála polská partička Riverside na okraji mého zorného pole. Věděl jsem o nich, věděl jsem, jakou hudbu produkují, a přesto jsem vydržel celá léta je slepě přehlížet. Vlastně už ani neznám přesný důvod, ale nějak se mi do toho prostě nechtělo. Změna nastala teprve se čtvrtým albem “Anno Domini High Definition”. Najednou jsem zjistil, že to není vůbec špatné a začal jsem pronikat i do zbytku jejich diskografie. S odstupem času si říkám, jak jsem byl blbý, že jsem sám sebe dokázal tak dlouho ochuzovat o kvalitní počiny jako “Out of Myself” či “Second Life Syndrome”, na kterých Riverside nastavili laťku tak vysoko, že ji doposud nepřeskočili. “Shrine of New Generation Slaves” je docela jistě klasický počin z kuchyně našich severních sousedů. Čtveřice z Varšavy, v jejímž ...

  • Nightfall – Cassiopeia

    30.1.2013

    H.

    Nightfall - Cassiopeia

    Nightfall patří mezi veterány řecké metalové scény, já sám je dokonce řadím do osobní “velké řecké trojky” společně s Rotting Christ a Septicflesh. Jenže na rozdíl od jmenovaných kolegů si Nightfall nikdy nevydobyli takovou pozici… přestože nějaké jméno jistě mají a především starší posluchači, kteří metalovou scénu sledují již od 90. let, na ně stále slyší, z obecného hlediska se rozhodně nejedná o tak známou kapelou. Možná, že za to do jisté míry může nepříliš přehnaná aktivita (mimo jiné čtyři roky úplné nefunkčnosti) a jen sporadické koncertování v posledních letech, což dělá hodně (viz kolegové ze Septicflesh, kteří se po svém návratu neuvěřitelně zvedli, koncertní diář ustavičně natřískaný a pořád je o nich slyšet), dost dobře za to mohou i stylové kotrmelce, kterých Nightfall prodělali hned několik. Nejednou stočili žánrové kormidlo do odlišných vod, čímž ...

  • Voivod – Target Earth

    30.1.2013

    Stick

    Voivod - Target Earth

    Legendární Kanaďané Voivod po deseti letech přichází s albem, které vzniklo přirozeným skladatelským procesem. Před osmi lety se musela kapela rozloučit s výraznou osobností ansámblu, zakladatelem a hlavním mozkem, kytaristou Piggym (R.I.P.). Zbytku kapely, ve které v té době figuroval Jason Newsted (aka Jasonic, ex-Metallica), nezbylo, než zúročit zbylý materiál, který po sobě inovativní kytarista zanechal. Kostru skladeb tvořily demoskladby uložené v kytaristově laptopu, kapela kolem těchto demosnímků vystavěla kompletní skladby. Výsledkem byla dvě vcelku rozporuplná alba “Katorz” a “Infini”. Ne, že by to byly vyloženě blbosti, ale už jen ta atmosféra se podepsala na lehčí nekonzistenci materiálu. Zkrátka některé skladby trhaly koule, některé zas spíše nudily. Letos tedy vychází deska “Target Earth”, na které se sešla (téměř) původní sestava, kdy se na pozici baskytaristy vrátil Blacky. Místo Piggyho zaujal ...

  • Echoes of Yul – Cold Ground

    28.1.2013

    Kaša

    Echoes of Yul - Cold Ground

    Kapela s podivným názvem Echoes of Yul je výplodem fantazie mozků dvojice Michał Sliwa a Mateusz Czech, kteří mají na starosti všechny nástroje, se kterými se na “Cold Ground” setkáte. Ke klasickým bicím, kytarám či klávesám si k tomu všemu přidejte nějaké ty samply, které se neobjevují jen tak pro radost, aby toho nebylo málo, ale na výsledné podobě desky hrají celkem podstatnou roli, ale k tomu se dostaneme ještě později. Jen jediné věci se na druhém albu tohoto polského dua nedočkáte – zpěvu. “Cold Ground” je, stejně jako tři roky starý debut, čistě instrumentální kousek, což vzhledem k hudebnímu zaměření, které by se dalo zjednodušeně popsat jako ambientní post-doom, není nijak na škodu, protože prim hraje zvuková hradba z dálky doznívajících kytar, ke kterým zpěvu není třeba. Hned při prvním seznámení s “Cold Ground” mě praštily ...

  • Terminate – Ascending to Red Heavens

    27.1.2013

    Stick

    Terminate - Ascending to Red Heavens

    Američtí Terminate z Chicaga mi ihned po stisknutí tlačítka play přivodili celkem šok. Oni totiž nezní ani trochu americky! Oni totiž výrazně vycházejí z klasiků švédského chrastivého death metalu à la Dismember, Entombed. Kdo by čekal zběsilé blast beaty, neočekávané rytmické zvraty a technické finesy, bude muset tuto desku opustit a jít o dům dál, třeba ke švédským Aeon, kteří paradoxně zase spíš jedou v kolejích americké školy brutality. Kapela existuje poměrně krátkou dobu, vznik hlásí před čtyřmi roky (i když si většina sestavy nese nějaké ty zkušenosti z předchozích kapel, většinou lokálního rázu), za tu dobu stihla vydat demo a EP a nyní debutové album, vydané u firmy Selfmadegod Records. Většina repertoáru na desce “Ascending to Red Heavens” je tvořena právě materiálem z prvních počinů kapely, pouze ...

  • Manii – Kollaps

    26.1.2013

    H.

    Manii - Kollaps

    “Kollaps” je další velice zajímavé album, které – ať máme hned od začátku čistý stůl – zajisté potěší každého příznivce pomalého, obskurního až depresivního black metalu. Nejprve si však musíme zodpovědět otázku, kdo to ti Manii z norského Trondheimu vlastně jsou. Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že příliš není o čem povídat, poněvadž je “Kollaps” oficiálním dlouhohrajícím debutem (a vlastně úplně prvním počinem vůbec), zas až tak jednoduché to není. Odpověď najdeme u jiné norské skupiny, která je sice v jistých kruzích stále kultovní, nicméně z dnešního pohledu obecně již spíše polozapomenutou kapelou – Manes. Vsadím se, že některým z vás toto jméno jistě něco říká, některým možná ne, proto malý výlet do minulosti – Manes svou káru začali táhnout začátkem 90. let, ...

  • Cult of Luna – Vertikal

    25.1.2013

    Kaša

    Cult of Luna - Vertikal

    Je tomu již devět let, kdy si švédský septet Cult of Luna doslova podmanil metalový svět. Album “Salvation” z roku 2004 přineslo geniální mix post-rockové emoční zasněnosti a tvrdě metalových pasáží, které dohromady vytvořily jedno z předních děl žánru, u kterých bych neváhal a bez mrknutí oka jej zařadil mezi nejzásadnější alba chytrého metalu uplynulé dekády. Z tohoto úspěchu se samozřejmě nedá těžit věčně, takže i když už další počiny nebyly tak překvapivé a jejich dopad nebyl natolik zásadní, pořád jsem z posledních dvou alb cítil jistou snahu o vývoj hudebního výraziva, který si tato početná parta vytvořila. To, že další alba stála ve stínu svého slavnějšího předchůdce, není nikterak překvapivé, takže o to víc jsem se na nové album těšil a byl jsem zvědavý, zda z tohoto stínu ...

  • Love and Death – Between Here & Lost

    22.1.2013

    nK_!

    Love and Death - Between Here & Lost

    Love and Death? To je jako název nějaké rockové nebo metalové kapely? Nějakého bláznivého školního projektu nemajícího dlouhodobějších vyhlídek? Nebo popových cajdáků, kterých denně slyšíme z komerčních rádií triliony? Pravověrní vyznavači hudby slovutných KoRn a jim podobných smeček pravděpodobně již dávno tuší, ale ostatní necháme ještě malou chviličku tápat. Říká vám něco jméno Brian Welch? Nic moc, říkáte… Tak jeho přezdívka Head? Přihořívá? Bývalý kytarista (až do roku 2005) zmiňovaných KoRn? No vidíte, že jsme se k něčemu dobrali! Head vzal po odchodu z KoRn osud do vlastních (nebo božích?) rukou a vydal se hledat štěstí, stejně jako mnoho jiných hudebníků před ním i po něm, na sólovou dráhu. V roce 2008 vydal samostatnou desku a odtud již pomalu, ale jistě jeho kroky směřovaly k úplně novému projektu – ...

  • Situs Magus – Le grand oeuvre

    21.1.2013

    Stick

    Situs Magus - Le grand oeuvre

    Dámy a pánové, tady máme co do činění s celkem zvláštním kouskem black metalu. Tahle avantgardní black metalová záležitost pochází z Francie, zemi, která je zašmodrchanému black metalu silně nakloněna. Vždyť jedni z největších představitelů tohoto směru pochází z Francie, hnedle mě napadají jména jako Blut aus Nord nebo Deathspell Omega. Podle promo letáku jsou Situs Magus další z bořitelů hranic žánru. Typický reklamní kec. Situs Magus si v širokých mantinelech hoví a využívají veškerý potenciál žánru, ale čekat nějaké novoty lze jen těžko. Rozhodně tu nejde o avantgardu ve smyslu nějakých stylových či instrumentálních veletočů nebo rytmických změn každou půl minutu. “Le Grand Oeuvre” sází spíše na hypnotičnost, psychedelickou stránku věci. Lidem, kteří nejsou úplně zvyklí takový styl poslouchat, to může připadat neskutečně monotónní, ale ...

  • Lord Agheros – Demiurgo

    20.1.2013

    H.

    Lord Agheros - Demiurgo

    Jednočlenný italský projekt Lord Agheros byl pro mne až doposud velkou neznámou, nicméně veškeré indicie naznačovaly, že by mohlo jít o docela zajímavou záležitost, pročež jsem přespříliš dlouho neváhal a hozenou rukavici v podobě recenze na nejnovější počin “Demiurgo” s chutí zdvihl a pustil se do poslechu desky, která podle všeho měla být ambientním black metalem… Než se ovšem pustíme do samotné problematiky, jak se to vlastně má s “Demiurgo”, pojďme si nejprve dát menší předkrm v podobě pár bezvýznamných tlachů zalitých obecnou omáčkou. Jak již bylo řečeno, Lord Agheros je dílem jednoho člověka, jehož jméno (a je to opravdu jméno, tenhle chlapík se neschovává za prďácké přezdívky) zní Gerassimos Evangelou. První zárodek této kapely se dle oficiálních informací objevil již v roce 1995, nicméně samotné jméno Lord Agheros se na italské podzemní ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy