Recenze

  • Infant Death – Violent Rites

    16.6.2017

    Metacyclosynchrotron

    Infant Death - Violent Rites

    Jelikož jsem se dlouho recenzentsky nevěnoval kapelám, které jsou dostatečně negativní, zlé a vzteklé, musím to napravit něčím doopravdy true. Infant Death jsou z Norska a podobně jako Aura Noir, Obliteration, Deathammer, Nekromantheon nebo Condor se věnují našlapanému oldschool metalu, kde zkazky o perzekuci pozérů mají svou váhu. Kapela o třech lidech (kteří se objevují například v Gangrenator, Katechon ale i Thorns a mám důvodné podezření, že zdejší bubeník tříská do bicích také v Gjendød), rachotí už nějakých pět let a za tu dobu vydala celkem tři dlouhé desky, plus pár zářezů o kratší stopáži. Nepovím vám, jak starší věci znějí. Poslední, loňské elpíčko „Violent Rites“ jsem totiž objevil celkem nedávno a stále jsem se nestačil náležitě dovzdělat, ale dá se s jistotou tvrdit, že dřívější věci budou mít do popu ...

  • Krrau / ﻗﺎﻣﺖ ﺍﻟﺳﺎﻋﺔ – αρχάος

    15.6.2017

    H.

    Krrau / Qamat is-sa'atu - Archaos

    O významu a možné podobě split alb jsem zde v recenzích spekuloval už nejednou, tudíž se nebudu opakovat, ačkoliv nemám iluze o tom, že byste si ty pindy v tom kvantu článků, co tu vychází, ještě mohli pamatovat. Omezím se pouze na konstatování, že počin s názvem „αρχάος“ bych neváhal zařadit do sorty těch zajímavých splitek, dokonce bych i řekl, že tahle nahrávka by mohla sloužit za názornou ukázku, jak by měla vypadat split alba, která mají smysl a stojí za to je poslouchat. Vzhledem k tomu, že se na splitech potkává více rozdílných kapel, jež tvoří samostatně (což je základní rozdíl oproti kolaboračním nahrávkám, kde rozdílné skupiny tvoří dohromady), je důležité, aby zde byl nějaký jednotící prvek nebo koncept, aby výsledek mohl fungovat jako ucelené hudební dílo. Ruské ...

  • Wormtongue – The Solstice Funeral

    14.6.2017

    Mythago

    Wormtongue - The Solstice Funeral

    Black metal je poměrně bohatý na silně undergroundová seskupení nanejvýše o jednom členu. Takovým případem je i americký Wormtongue z Richmondu ve Virginii, zapomenutý malý projekt stejně zapomenutého Hastotha – Natea Adamse. V tomto případě si však dovolím tvrdit, že se jedná o zapomenutí neprávem, jelikož neplyne ze špatné hudby, kterou by Hastoth produkoval, ani z její nedostupnosti (jak co se týče možnosti si ji pořídit, tak té hudební), ale spíše z naprosto minimální propagace i malého množství vydaného materiálu. Kromě ípka „The Solstice Funeral“ totiž Wormtongue vydal už jen jedno další „Memorial to a Golden Age“ a demo „Solitude“. Už z názvu je jasné, že Hastoth bere svou inspiraci, tak jako nepřeberné množství dalších umělců, z Tolkienova světa (pro neobeznámené s anglickými jmény Wormtongue = Červivec). Já jsem se k němu však dostal ...

  • Turmion Kätilöt – Dance Panique

    13.6.2017

    H.

    Turmion Kätilöt - Dance Panique

    Za Turmion Kätilöt se nikdy nechodilo s vidinou hlubokého transcendentálního zážitku nebo s očekáváním působivé hudby s metafyzickým přesahem do vyšších sfér nevědomí. Tihle finští magoři jsou totiž synonymem pro nevázanou zábavu v tanečně metalovém rytmu. Samozřejmě, když na jejich tvorbu budeme uplatňovat měřítka uměleckých kvalit, jen těžko nám vyjde něco jiného než brak. Nicméně žehrat na absenci filozofických textů plných metafor a podobenství by v tomhle případě byla úplná píčovina. Však víte, jak se to říkává – budete-li rybu posuzovat podle její schopnosti šplhat na stromy, vždycky vám vyjde, že je neschopná. Vidlo-metloši, kteří nevidí dál než k Pain, se tomuhle prohlášení nejspíš budou divit, ale Turmion Kätilöt je ve svém ranku prostě špica. Však mi ukažte kapelu, která zvládne hrát takhle laděný chytlavý industrial metal podobně zábavně jako ...

  • The Moon and the Nightspirit – Metanoia

    12.6.2017

    H.

    The Moon and the Nightspirit - Metanoia

    Co lze vůbec napsat ke skupině jako The Moon and the Nightspirit a konkrétně k jejímu novému albu „Metanoia“? Vždyť je to nahrávka, již by šlo popsat velice stručně, vlastně klidně jednou větou. To neznamená, že by snad tahle hudba byla tak jednoduchá neřkuli dokonce primitivní. Pouze tím naznačuji, že stejně nejspíš nezvládnu vynést tuhle kapelu do nebes dostatečným způsobem, takže by možná bylo lepší ulehčit si práci, rovnou vyhlásit, že jde o fantastickou desku, a tím to uzavřít. Nicméně se asi všichni shodneme, že nazývat něco takového recenzí by bylo značně drzé, a vlastně to ani sám nechci takhle triviálně odfláknout, tak se tomuhle maďarskému folkovému klenotu budeme věnovat o něco podrobněji. „Metanoia“ je celkem šestou řadovou nahrávkou The Moon and ...

  • Centhron – Allvater

    10.6.2017

    H.

    Centhron - Allvater

    Centhron nejsou žádní jemnocitní sráči. Naopak, na EBM poli hudebně patří k těm větším divočákům a jejich produkce je občas tak zběsile taneční, až se s přehledem blíží spíš k aggrotechu. Nicméně – je skutečnost, že se umím pořádně rozkančit, postačující k vytvoření dobré hudby? Dočasně možná ano, ale nebude to trvat napořád, protože opakovaný vtip přestává být vtipný, však to přece všichni známe. Letošní deska „Allvater“ v jádru není nějak zásadně horší než kterákoliv ze starších nahrávek Centhron. Už od přelomového nářezu „Roter Stern“ z roku 2009 si parta okolo Elmara Schmidta drží takřka totožný zvuk, což ještě nevadilo na následujícím „Dominator“ (2011), ani na dalším „Asgard“ (2013), které zabodovalo díky množství dobře napsaných hitů. Jenže na minulém „Biest“ (2014) už začalo být cítit jisté vyčerpání nastolené receptury.

  • Ides of Gemini – Women

    8.6.2017

    H.

    Ides of Gemini - Women

    Jsou oblasti lidské činnosti, které jsou objektivně změřitelné, a pokud se v nich soutěží, lze docela s jistotou říci, kdo zvítězil. Oproti tomu v jiných oborech takový luxus neexistuje a nejde změřit šuplerou, co nebo kdo je lepší. Do druhé jmenované kategorie spadá typicky umění – hudba, literatura, malířství, film a tak dále. Každý z nás je vnímá jinak, každému se líbí trochu něco jiného a mnozí z nás si umí najít zalíbení i v počinech, jaké se většině nelíbí. Ale o tom to přece je, nalézt si v tom to svoje, nechat se zasáhnout, nechat se unášet a pak, podaří-li se takového stavu dosáhnout, jen vychutnávat. Na mě osobně svého času takovýmhle způsobem zapůsobila americká formace Ides of Gemini. Netvrdím, že si jejich tvorbu pouštím každý den, to opravdu ne. Naopak ...

  • Noční provoz – Mare nostrum ignis est

    7.6.2017

    H.

    Noční provoz - Mare nostrum ignis est

    „Mare nostrum ignis est“ je typickým příkladem alba, které je ve své podstatě dobré, a přesto si jeho poslech člověk příliš neužije a nevychutná. Na vině je jeden jediný rušivý element, jenž ovšem ve výsledném zvuku hraje zásadní roli a dojem z nahrávky potápí, jakkoliv jsou všechny ostatní atributy desky nejen v pořádku, ale dokonce dobré. Od formace s názvem Noční provoz bych čistě na základě tohoto jména očekával atmosféru spícího města brzy nad ránem, kdy se prázdnými nočními ulicemi převaluje mlha, skrze niž probleskují jen světla lamp a občasně projíždějící liduprázdná tramvaj. Jednoduše urbanistickou melancholii – což v hudbě bývá hypnotická záležitost, podaří-li se ji skutečně přivést k životu. Noční provoz však takový není. Od desky s grafikou jako „Mare nostrum ignis est“ bych čistě na základě této vizuální ...

  • Crystal Fairy – Crystal Fairy

    6.6.2017

    Cnuk

    Crystal Fairy - Crystal Fairy

    Občas si kapely na společném turné sednou takovým způsobem, až z toho vznikne kapela nová. A přesně to je případ Crystal Fairy. Jejich zárodek byl započat na turné Melvins a Le Butcherettes, kdy se dali do řeči Dale Crover a Buzz Osborne z prvně jmenovaného tělesa se zpěvačkou toho druhého, Teri Gender Bender. K nim se na baskytaru přidala vůdčí osobnost věhlasných a již neexistujících The Mars Volta či stále existujících At the Drive-In, Omar Rodríguez-López. Ten byl na onom turné v pozici fotografa, přičemž se již několik let okolo La Butcherettes „motá“, ať už na postu producenta nebo právě baskytaristy. Slovo dalo slovo a o rok později tu máme eponymní studiovou nahrávku. Bylo by asi moc jednoduché napsat, že po výčtu skupin, z nichž členové Crystal Fairy pocházejí, dostanete Crystal Fairy. No, ...

  • The Doomsday Kingdom – The Doomsday Kingdom

    3.6.2017

    H.

    The Doomsday Kingdom - The Doomsday Kingdom

    Zdá se mi, že Leif Edling, baskytarista a hlavní mozek legendární doomové formace Candlemass, vždycky míval na vedlejší kapely trochu pech. V minulosti se pustil hned do několika bokovek, ale ať už šlo Abstrakt Algebra v 90. letech nebo pozdější Krux nebo třeba sólovou desku z roku 2008, přijde mi, že tyhle počiny vždycky nějak prošuměly bez většího povšimnutí. A to i navzdory tomu, že nejeden z nich je zpětně hodnocen dobře a má svoji kvalitu, i navzdory skutečnost, že sestava Krux byla docela allstar a dopracovala se až ke třem řadovým nahrávkám. Prokletí se podařilo zlomit až Avatarium, kde se Leif spojil s dalšími vcelku známými jmény švédské scény, s nimiž se už mnohdy potkal v jiných skupinách. Zde se naopak výjimečně zadařilo a s podporou Nuclear Blast v zádech si aktuálně Avatarium užívají přízně posluchačů i kritiků. ...

  • Void Cruiser – Wayfarer

    2.6.2017

    Mythago

    Z výrobního pásu skandinávských, a samozřejmě také islandských, vod a fjordů je nám většinou doručováno kvantum blackmetalových smeček a různých ponuře folkových seskupení. Proto taková finská space/stoner kapela jakou je Void Cruiser může být příjemným zpestřením, obzvlášť pokud uvážíme blížící se léto, pro nějž je stonerový soundtrack více než příhodným. Kromě již zmíněné destinace, která je mou oblíbenou co se týče hudební produkce, mne ještě před vyslechnutím druhého studiového alba této bandy zaujaly další dvě věci. Za prvé uchvacující přebal, který prostě evokuje psychedelický trip do mezigalaktického prostoru, a zároveň by se za něj nemusela stydět ani kdejaká progresivní kapela, za druhé sympatická scifoidní prezentace na Bandcampu. Na druhou stranu jsem si tak vytvořil určitá očekávání, která mohla zapříčinit zklamání, pokud by ve výsledku předávané zvukové vlny ...

  • Jakub Adamec – Are You Human? Confirmed.

    31.5.2017

    H.

    Jakub Adamec - Are You Human? Confirmed.

    Neskromně si dovolím tvrdit, že nepatřím mezi posluchače, kteří by byli uzavřeni v mantinelech jednoho stylu a požadovali jej v neměnné formě. Ve chvílích zvýšené koncentrace marnivosti bych skoro i řekl, že jsem otevřený posluchač. Pod tímhle označením však není radno chápat člověka, jenž ocení vše, nýbrž někoho, komu rozdílné (a někdy dokonce i nové) žánry nejsou překážkou – tou by totiž měla být špatná kvalita. Anebo v některých případech třeba i nepochopení – to může nastat, ať se snažíte být sebevíc otevření. Hele, nebudu tady roztáčet diplomatické tanečky, chodit kolem horké kaše, ani oddalovat to, co dřív nebo později padnout musí a klidně to může padnout hned – k „Are You Human? Confirmed.“ jsem si cestu prostě a jednoduše nenašel. Snaha byla, ...

  • Gravestone – Proud to Be Dead

    30.5.2017

    Cnuk

    Gravestone - Proud to Be Dead

    Objevování nové hudby je krásná činnost. A nejenom hudby, vlastně všeho. Ten pocit, když slyšíte něco neznámého a okamžitě vás to chytne… jistě to všichni znáte. Tohle objevování je však častokrát běh na dlouhou trať a než se dostanete k nějakému skvostu, musíte si protrpět cestu skrze škvár a zmar. Zkrátka toho, co za něco stojí, je výrazně méně než toho, co nestojí za nic. Asi už tušíte, kam mířím – kapela Gravestone je právě tou další překážkou na trnité cestě za dalším objevem. Gravestone jsem si vybral klasicky pouze podle kolonky žánr, v níž stálo death metal. Já samozřejmě zadal kapelu do Googlu, najel na Bandcamp, v popisku stálo Švédsko, tak jsem si říkal, že tohle bude sázka na jistotu. Ale chyba lávky.

  • Pharmakon – Contact

    29.5.2017

    H.

    Pharmakon - Contact

    Margaret Chardiet je docela hezká sympatická holka. Kdybyste s ní na střední chodili do stejné třídy, nejspíš byste půlku každé hodiny zeměpisu dumali nad tím, jak asi vypadá obsah jejího spodního prádla. Sice sedí úplně vzadu a s nikým se moc nebaví, ale to vůbec nevadí, furt lepší jak šprtky z první lavice nebo ukecané piče ze třetí lavice. Pak byste ji jednou ukecali na rande a v rámci nezávazné konverzace byste se zeptali, co vůbec ráda dělá po škole, jaké má koníčky. No, a Margaret by vám pustila svojí muziku, po jejímž poslechu byste se radši vrátili k balení těch slepic ze třetí lavice. Margaret Chardiet alias Pharmakon rozhodně neprodukuje odpočinkovou nebo příjemnou hudbu, jakou byste asi očekávali od křehké mladé slečny. Výstražným znamením jsou už samotné obaly jejích alb, ...

  • War for War – Illud tempus

    26.5.2017

    H.

    War for War - Illud tempus

    Morbivod je jméno, jaké snad není nutno zevrubně představovat – asi každý, kdo se aspoň trochu pohybuje v českém metalovém rybníčku, na tohohle chlapíka z Plzně nějakým způsobem narazil. Což ovšem nevypovídá vůbec nijak o kvalitě jeho tvorby – vypovídá to pouze o tom, že co se hudby týče, je to zjevně pracovitý člověk. Ale i to si zaslouží určité uznání. Asi je zbytečné tu vykládat, že se Morbivod různým způsobem podílí na x kapelách. Vystačíme si pouze se suchým konstatováním, že vlastně každá z nich je svým způsobem něčím zajímavá, což platí i o War for War. Tento projekt si prošel zajímavým vývojem a od agresivního black metalu ve stylu Marduk se dostal až k industriálnímu blacku s neotřelou hornickou tématikou. Obecně vzato mi však Morbivodova hudba přijde zbytečně nadceňovaná… samotnému je mi ...

  • daRKRam – Stone and Death

    25.5.2017

    H.

    daRKRam - Stone and Death

    Ramon Moro je italský muzikant, konkrétně především trumpetista, jenž se na hudební scéně dle všeho nějaký ten pátek pohybuje. Říkám dle všeho, protože jsem si to jen přečetl – až donedávna jsem totiž vůbec netušil, že tenhle chlapík vůbec existuje. Prý se podílel na projektech, jejichž žánrový rámec sahá od jazzu přes klasickou hudbu přes progresivní metal až po black metal. Stoprocentně potvrdit ani vyvrátit to nemohu – letmo jsem zkusil poslechnout nějaké ukázky jeho dalších věcí a slyšel jsem nějaký jazz, ale také nějaké experimentálnější žánry s vlivy jazzu a v některých případech i elektroniky. Třeba black metal jsem nenašel, ale možná jsem jen špatně hledal, jelikož je klidně možné (a vlastně hodně pravděpodobné), že jsem ochutnal jen malý střípek z celé mozaiky Ramonova ...

  • Locust Leaves – A Subtler Kind of Light

    24.5.2017

    H.

    Locust Leaves - A Subtler Kind of Light

    Když jsem se pouštěl do poslechu „A Subtler Kind of Light“, očekával jsem nějaký vcelku standardní black metal modernějšího ražení. Zrovna v tomto případě jsem ale rád, že jsem se mýlil, protože hudba řeckého dua Locust Leaves je příjemně zvláštní, do jisté míry snad i neotřelá. Má svoje mouchy, to jistě ano, ale i jim navzdory je to zajímavá záležitost s jistým vnitřním kouzlem. Až doposud měli Locust Leaves na kontě pouze splitko s krajanským projektem Spectral Lore z roku 2012. Tento nosič jsem sice zaregistroval, ale neposlouchal jsem jej, poněvadž Spectral Lore mi k srdci úplně nepřirostli a zcela neznámá začínající kapela na druhé straně jaksi nebyla přílišnou motivací pustit se do díla. Škoda. Kdybych to zkusil, mohl bych dneska vítězoslavně tancovat, že Locust Leaves znám už dávno a ...

  • Life of Agony – A Place Where There’s No More Pain

    22.5.2017

    Cnuk

    Life of Agony - Where There's No More Pain

    S formací Life of Agony to v posledních letech bylo všelijaké. Z jejich fungování/nefungování nebylo zcela jasné, kam se budou ubírat. Klesající koncertní činnost, personální nejasnosti a otevřené přiznání zpěváka Keitha Caputa k transgenderu dovedlo kapelu v roce 2012 k již druhému ukončení činnosti. Poté, co si vše vyříkali a Caputo, nyní už Mina, prodělal změnu pohlaví, a je se sebou dle svých slov konečně spokojený, se dali po dvou letech opět dohromady. A to se vším všudy. Ke koncertním šňůrám se totiž přidala také práce ve studiu a podepsání smlouvy s labelem Napalm Records. Po dlouhých dvanácti letech tu tak máme novou fošnu „A Place Where There’s No More Pain“, s níž se Life of Agony snaží o další návrat na scénu. Předem je třeba napsat, že se nejedná o album na jeden poslech.

  • Cranial – Dark Towers / Bright Lights

    21.5.2017

    H.

    Cranial - Dark Towers, Bright Lights

    Hodně, hodně hutně a hodně, hodně intenzivně – toť krédo, s nímž němečtí Cranial vstoupili na metalovou scénu a které praktikovali již na svém pilotním EP „Dead Ends“ z roku 2015. To navzdory debutujícímu statusu nebylo vůbec špatné a ve 22 minutách rozdělených do dvou skladeb nabídlo velmi slušný sludgový nátěr s post-metalovými vlivy. Dle obdobného receptu bavorská čtveřice pokračuje i na své dlouhohrající prvotině „Dark Towers, Bright Lights“, jisté rozdíly jsou přesto patrné. Řekl bych, že deska ještě víc sází na tuhou kytarovou stěnu, na jejíž oltář padla větší rozmanitost. Vzpomínám si, že na „Dead Ends“ těch zvolnění bylo poměrně dost; na „Dark Towers, Bright Lights“ je jich pocitově méně a nahrávka působí víc jako nezbořitelný monolit – ne nepodobný tomu z obalu alba.

  • Celestial Bodies – Spit Forth from Chaos

    17.5.2017

    H.

    Celestial Bodies - Spit Forth from Chaos

    Dovolím si – možná trochu naivně a zcela jistě domýšlivě – tvrdit, že už nepatřím mezi posluchače-začátečníky, a že když přijde na extrémní hudební produkci, tak něco málo snesu. Přesto se pořád tu a tam objeví záležitost, která člověka dokáže vyškolit a dát ješitnosti trochu na frak. Obzvláště v případě, kdy netušíte nic zlého a nejste připraveni na neúprosný akustický očistec. Když jsem se chystal si prvně pustit „Spit Forth from Chaos“, skutečně jsem neočekával něco na způsob toho, co se na desce v reálu nachází. Vlastně jsem si myslel, že od Celestial Bodies dostanu vcelku standardní black metal, a jen jsem doufal, že jeho kvality budou nadprůměrné a třeba že se objeví nějaké to zajímavé osvěžení. Jaké to překvapení, když se na začátku „The Final Covenant“ nakrátko rozezní ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy