Recenze

  • Mägo de Oz – Hechizos, pócimas y brujería

    8.12.2012

    Ellrohir

    Mägo de Oz - Hechizos, pócimas y brujería

    Z hlavního města Španělska pochází devítičlenná banda Mägo de Oz, hrající folk metal s heavy metalovými prvky (nebo naopak?), která patří k mým srdcovým kapelám. Všiml jsem si, že spousta lidí je moc rádo nemá, ovšem já bych na ně nedal dopustit. Toto postavení si vydobyli díky starší tvorbě, která je za už téměř 25 let natolik bohatá, že se musím přiznat, že ji vlastně ani neznám úplně celou (“pouze” asi šest alb). Ovšem to, co jsem slyšel, stálo za to, byl jsem proto moc zvědav, co předvedou nyní. Kapela oznámila, že si na rok 2012 “bere pauzu”, ovšem ta se nakonec jak vidno poněkud zkrátila, protože už koncem listopadu spatřilo nové album “Hechizos, pócimas y brujería” (neboli “Kouzla, lektvary a čarodějnictví”) světlo ...

  • Destruction – Spiritual Genocide

    6.12.2012

    Kaša

    Destruction - Spiritual Genocide

    30 let na scéně a 12 studiových alb. Fakta, která hovoří za vše. Destruction jsou jednou z živoucích legend thrash metalu, přesněji řečeno jeho evropské odnože, která se vždy vyznačovala větší agresivitou a zběsilostí, než její slavnější kolegyně ze západu. Protože se jedná o úctyhodné jubileum, rozhodli se němečtí nestoři toto kulaté výročí oslavit spolu se svými fanoušky a jaký lepší dárek jim nadělit, než nové album? Protože jsem odjakživa hnidopich, tak si na svou řečnickou otázku jízlivě odpovím, že by se k takové oslavě hodilo o třídu lepší album, protože “Spiritual Genocide” pokračuje v tradici svých předchůdců z let nedávných a nepřináší nic, s čím by Destruction již jednou neohromili v letech osmdesátých. Příčina výše uvedeného je nasnadě. V devadesátých letech se ani německým thrasherům nevyhnuly stylové kotrmelce, kdy se snažili trošku oprostit od své ...

  • Tiamat – The Scarred People

    4.12.2012

    Ježura

    Tiamat - The Scarred People

    Tiamat jsou zpět s další deskou. Od posledního zářezu jménem “Amanethes” uplynuly dlouhé čtyři roky a fanoušci kapely, která si dlouhé roky své existence prošla hned několika škatulkami – death metalem počínaje a potemnělým rock-metalem konče – ani tentokrát neměli sebemenší jistotu, s čím se charismatický Johan Edlund a jeho kumpáni vytasí. Tedy, jedna jistota by se přeci jen našla – od desky “The Scarred People” se čekalo hodně, takže je na místě podat alespoň přibližně odpovídající obrázek o tom, jak to nakonec dopadlo. První ochutnávkou, která měla potenciální kupující přemluvit k činu, se stala titulní skladba “The Scarred People”, a s odstupem o ní mohu říct jediné – pokud chtěli Tiamat zamaskovat celkový charakter alba, nemohli vybrat lépe. Spolu s hitovkou “Thunder & Lightning” jsou to totiž jediné ...

  • Ragnarok – Malediction

    3.12.2012

    H.

    Ragnarok - Malediction

    Ragnarok již dávno patří mezi léty prověřené stálice pravověrného norského black metalu, nikdy se sice nevyhřívali mezi těmi nejznámějšími smečkami, které lze bez debat považovat za legendární, nicméně se téhle kapele v žádném případě nedá upřít, že měla slušný podíl na dnešní podobě toho, čemu se nyní říká black metal, a že za sebou zanechala pěknou řádku více než dobrých nahrávek. Osobně mám nejradši to “střední” období okolo roku 2000, zejména desky “Diabolical Age” (2000) a především “In Nomine Satanas” (2002), které jsou nádhernou ukázkou výborného sypacího black metalu v klasickém stylu. Nicméně se mi líbí i ta předcházející alba, “Nattferd” (1995) a “Arising Realm” (1997), i to následující, “Blackdoor Miracle” z roku 2004, na němž se hlasivky trápil kultovní Hoest z Taake. Poté se ovšem nad Ragnarok na čas zavřela voda, a ...

  • Deftones – Koi No Yokan

    2.12.2012

    Kaša

    Deftones - Koi No Yokan

    Nemyslím si, že budu úplně vedle, když prohlásím, že Deftones zažívají v posledních letech vrchol své kariéry. I přes nepříjemnou autonehodu baskytaristy Chi Chenga jsou jejich poslední dvě studiová alba tím (skoro) nejlepším, s čím tahle parta kolem China Morena přišla. Proč skoro? Jasně, už nikdy nevznikne další “White Pony”, které má takřka kultovní status, a kdybych měl vyhlásit titul nejlepší nu-metalové album všech dob, tak sáhnu právě po “Bílém poníkovi” této pětice z Kalifornie, ale to nemění nic na skutečnosti, že se Deftones stále vyvíjí a rostou. Je fakt, že mluvit v jejich případě o nu-metalové škatulce, by mohlo být hanlivé, ale jsem toho názoru, že jsou to právě tito borci, kteří spolu s KoRn odstartovali celou tu mánii a svým osobitým přístupem k moderní ...

  • Bloodbound – In the Name of Metal

    1.12.2012

    Stick

    Bloodbound - In the Name of Metal

    Bloodbound vždy patřili mezi mé celkem oblíbené kapely. Jejich debut “Nosferatu” v době svého vydání byl celkem čerstvým vichrem na už v té době celkem stagnující heavy/power/speed metalové scéně. Chytlavý ultramelodický materiál podpořený výkonem výborného zpěváka Urbana Breeda. Od té doby už nějaký ten pátek uběhl a kapela letos vydala své páté album, druhé v pořadí se zpěvákem Patrikem Johanssonem. Předchozí album “Unholy Cross” bylo více než slušným počinem a kapela svou formu potvrdila i na plzeňském Metalfestu, na kterém mimochodem vystoupí i v roce 2013. Bohužel, na to, jak jsem se na nový počin těšil, tak mě v první řadě zděsil videoklip k titulní skladbě. Pak pohled na obálku a nakonec na názvy skladeb. Já vím, že je retro v módě, ale obtáčení těch největších klišé ještě dneska někoho oslovuje? S takovým podobným tributem ...

  • Nadja – Dagdrøm

    30.11.2012

    H.

    Nadja - Dagdrøm

    Zjistil jsem, že recenzovat kanadské experimentální duo Nadja je docela výzva. Člověk by si i myslel, že o podobných formacích vysype z rukávu desítky vět bez mrknutí oka, ale když má své dojmy opravdu sepsat, zjistí, že tahle nevšední kombinace někde na průsečíku žánrů jako drone, doom či ambient, to vše navíc obepnuté všeříkající a zároveň nicneříkající nálepkou post, je ve své podstatě tak těžce uchopitelná, že se nelze rozhodnout, z jakého konce to začít… Předně musím říct, že zdaleka nejsem na tvorbu Nadja nějaký kdovíjaký odborník. Aidan Baker se svou manželkou Leah Buckareff, kteří kapelu tvoří, totiž trpí naprosto šílenou nadprodukcí – vždyť nosiče, na nichž se objevilo logo Nadja, se již dávno počítají na desítky, k tomu navíc samotný Aidan Baker disponuje množstvím vlastních vedlejších projektů.

  • Aeon – Aeons Black

    29.11.2012

    Stick

    Aeon - Aeons Black

    Švédští Aeon se po dvou letech vrátili s dlouhohrající deskou, na které opět trhají křesťanství a jeho vyznavače na kusy. Jejich čtvrtý antikřesťanský manifest nese název “Aeons Black” s pěkným do modra laděným obalem z dílny výtvarníka Necrolorda. Po minulé desce, produkované Erikem Rutanem, jim tentokrát desku produkoval Ronnie Björnström, který s kapelou dříve pracoval jako zvukař na živých vystoupeních. Kvalita jeho práce jim natolik vyhovovala, že se rozhodli ho pozvat k produkování nové desky. A chybu rozhodně neudělali. Zvuk desky je šťavnatý, ale přitom takový správně zastřený, blasfemický. Další změna proběhla za bicí sestavou. Bubeník Nils Fjellström, který nahrál všechna předchozí alba, dostal lano od black metalových Dark Funeral, takže jeho místo zaujal úplně původní bubeník Arttu Malkki. A to je jedno z mála mínusů desky. Jeho hra je oproti ...

  • Shining – Redefining Darkness

    28.11.2012

    H.

    Shining - Redefining Darkness

    Darkness” velké věci, že půjde v historii Shining pomalu o revoluční desku, která bude samozřejmě ve všech ohledech nejlepší, nejdepresivnější, nepůsobivější a kdovíco všechno ještě, pravda je tak trošku někde jinde a až takhle žhavé to není. Shining sice na svém osmém albu vůbec poprvé upustili od očíslování desky římskou číslicí, což mně osobně přijde jako škoda, jelikož se mi to z nějakého racionálně nevysvětlitelného důvodu líbilo, také vůbec poprvé zvolili bílou obálku, ale v ostatních ohledech zůstávají švédští excentrici stále konzervativní a věrní svému předchozímu výrazivu. Opět se tedy i na “Redefining Darkness” opakuje pravidlo, jehož se kapela bez výjimky drží již od “III – Angst, självdestruktivitetens emissarie” z roku 2003, a sice že se zde nachází přesně šest skladeb, z nichž přesně pátá je netradiční nemetalové intermezzo. Shining ovšem i přes ...

  • Engulfed – Through the Eternal Damnation

    27.11.2012

    Ježura

    Engulfed - Through the Eternal Damnation

    Jestli vám jméno Engulfed nic neříká, nesmutněte, není to žádná ostuda. Tahle trojčlenná turecká úderka (neplést s britskou kapelou stejného jména, která fungovala v první polovině 90. let.) se totiž dala dohromady před pouhými dvěma lety a EP “Through the Eternal Damnation” je jejím vůbec prvním zářezem. A copak že to pánové hoblují? Škatulka dřevní oldschool death metal je myslím dokonale výstižná… Popravdě, ona je tak výstižná, že by tahle čtyři slova vydala na celou recenzi a já bych měl o starost méně, jenže tak by to bohužel nešlo, takže se to pokusím trochu rozvést. Engulfed sice fungují pouhé dva roky, ale všichni členové už mají nějaké ty zkušenosti za sebou, takže by se dalo očekávat, že se vytasí s alespoň trochu vyzrálým materiálem. A tohle očekávání ...

  • Aerosmith – Music from Another Dimension!

    26.11.2012

    Kaša

    Aerosmith - Music from Another Dimension!

    A teď s pravdou ven! Kdo z vás, fanoušků Aerosmith, by před nějakými třemi lety řekl, že parta z Bostonu někdy v budoucnu vydá další studiové album? Uplynulo dlouhých jedenáct let od “Just Push Play”, které jako poslední obsahovalo původní materiál skupiny. Nebyla to vůbec špatná deska a při takhle dlouhé pauze by se dalo očekávat, že bylo dost času nové songy vyšperkovat do posledního detailu. Zasvěcený ví, že ne celých těchto jedenáct let byli Aerosmith naplno aktivní. V roce 2004 se zmohli na průměrné album předělávek “Honkin’ on Bobo” a o pár let později se Steven Tyler rozhodl porotcovat v nejmenované talentové pěvecké soutěži, což přípravy novinky opět oddálilo. Aby toho nebylo málo, v roce 2009 se Joe Perry netajil svým zájmem Tylera nahradit jiným pěvcem, takže stát se mohlo opravdu cokoli. ...

  • Skálmöld – Börn Loka

    25.11.2012

    Ellrohir

    Skálmöld - Börn Loka

    Země sopek, gejzírů a krásné, leč drsné přírody, země, kde se prý téměř nekrade, a země, kde má parlament tradici delší než tisíc let (i když omezenou v době panování norského krále). To všechno a mnohem víc je Island. Co se hudby týká, tak celosvětovou popularitu si vydobyla zpěvačka Björk, mezi metalovou komunitou budou k nejznámějším islandským zástupcům patřit expermientální rockeři Sigur Rós a progresivní post metaloví Sólstafir. O přízeň fanoušků však usilují i další jména, jako třeba právě relativně mladá šestičlenná formace Skálmöld, které se na zoubek podíváme dneska. Hoši z Reykjavíku se dali dohromady v roce 2009 a o rok později vydali na lokálním trhu své první album. Díky spolupráci s Napalm Records se jejich povedené dílo následně rozšířilo za hranice a letos v říjnu nás oblažili druhou deskou v pořadí, která ...

  • Black Country Communion – Afterglow

    24.11.2012

    Kaša

    Black Country Communion - Afterglow

    V redakčním eintopfu pro měsíc říjen jsem jako nejočekávanější album měsíce zvolil právě novinku “Afterglow” od Black Country Communion, která vychází zhruba rok po předchozím albu jednoduše nazvaném “2” a potvrzuje tak vysokou skladatelskou potenci čtveřice, která metá desky v jednoletých intervalech jak Baťa cvičky. Důvodů ke své volbě jsem měl několik, přičemž ten hlavní byla kvalita dosavadních počinů, se kterými se pánové vytáhli. Když se ohlédnu zpětně, tak debutové eponymní album bylo velice povedenou kolekcí blues rockových písní. Zmíněný následovník toho moc nového nepředvedl (ruku na srdce, kdo po tom toužil?), spíše jen šikovně rozvíjel nálady a postupy z alba prvního a i přes poněkud delší stopáž, kterou trošku strádal i debut, obsahoval dostatečné množství povedených momentů na to, aby si vysloužil pochvalné reakce nejen mé maličkosti. Jak ...

  • War Possession – Through the Ages

    24.11.2012

    Stick

    War Possession - Through the Ages

    Tuším, že čistokrevný death metal z Řecka jsem poprvé slyšel až s touto kapelou. Většina členů kapely už nějaké zkušenosti s hraním má, pokud bych to měl upřesnit, tak tři čtvrtiny sestavy působily v black/death metalových Embrace of Thorns, zatímco zpěvák Vaggelis trápil hlasivky u black metalových Merciless Crucifixion. Po čtyřech letech existence se rozhodli představit veřejnosti s EP “Through the Ages”, kterou vydali u polských Hellthrasher Productions. Že půjde nejspíš o řádnou porci old school death metalu, nasvědčuje už poctivý kreslený obal s válečným výjevem z dílny Milana Novakovice. Domněnka se potvrdí už s první a nejkratší (nepočítaje outro) skladbou “In the Shadow of the Ancient Gods”. Tu uvádí valivé riffy, hrdelní chropot, aby se pak rozjela na plné obrátky s nekompromisními blastbeaty.

  • Graveyard – Lights Out

    22.11.2012

    Kaša

    Graveyard - Lights Out

    Retro jak řemen. Vlastně ani nevím, jak jinak začít recenzi na třetí album švédských Graveyard. Kdo už s touto pozoruhodnou kapelou měl nějakou tu čest, ví, o čem mluvím. Loni v květnu, kdy těmto milovníkům sedmdesátkového rocku vyšlo druhé album “Hisingen Blues”, vypukla na scéně menší bomba. Kdo by to byl řekl, že se dá s tak neoriginální tvorbou, která ne že čerpá, ale vyloženě vykrádá rockové postupy, které byly na vrcholu popularity na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, získat uznání hudebních kritiků a přízeň tisíců fanoušků po celém světě. Novinka “Lights Out” pokračuje v tradici, kterou započaly první dvě desky kapely, jejíž kořeny sahají k seskupení Norrsken, jež to sice nedotáhlo dál než ke třem demosnímkům, ale světu dala pohrobky Witchcraft, jejichž “Legend” jsme si ...

  • Converge – All We Love We Leave Behind

    21.11.2012

    Stick

    Converge - All We Love We Leave Behind

    Američtí chaotici Converge se po třech letech a po hosty nabitém albu “Axe to Fall” (například Steve von Till z Neurosis, Brad Fickeisen z The Red Chord aj.) rozhodli pro desku, na které nebude host ani jeden. Kapela se oprostila od všelijakých studiových vymožeností, triggerů a konečných úprav. Výsledkem je velmi organicky znějící album, nabízející 38 minut explozivní směsi. A má to takové koule, že když si to narvete na plné kule do sluchátek, máte pocit, že ti chlápci řádí přímo před vámi. Converge svou hudební cestu jasně nastínili již na svých prvních nahrávkách, se svým základním hudebním výrazivem v hardcoru pracují po celou dobu svojí existence. Vždy byl u nich patrný metalový prvek, ale tentokrát se metalu příbližili víc než kdy dřív. Ruku v ruce s tím jde i zvýšená čitelnost skladeb, ať už mluvíme ...

  • Cradle of Filth – The Manticore and Other Horrors

    20.11.2012

    Ježura

    Cradle of Filth - The Manticore and Other Horrors

    Kdykoli vyšlo nové album Cradle of Filth, nevyvolalo to ve mně žádné rozjařené emoce a ani tohle nebylo výjimkou. Nikdy jsem je nezbožňoval, nikdy jsem je ani potají neproklínal, a můj náhled na ně by se dal popsat velmi snadno – prý kdysi dobrá kapela, od které se mi libí pár skladeb, a tím to hasne. Zbytek tvorby z nového tisíciletí pak osciluje mezi pojmy velmi špatný a ještě poslouchatelný a jde hodně mimo mě, takže jediným, co pro mě činí Cradle of Filth alespoň trochu zajímavou kapelou, je angažmá Marthuse za bicími. Od novinky “The Manticore and Other Horrors” jsem tedy nečekal nic jiného, než že mi to opět prohučí ušima a s trochou štěstí nezanechá větší škody, než se povedlo podivnému obalu a děsně ...

  • Neurosis – Honor Found in Decay

    19.11.2012

    H.

    Neurosis - Honor Found in Decay

    Američané Neurosis jsou již dávno v pozici kapely, jejíž jméno jednoduše budí respekt. Pro fanoušky jisté odnože tvrdé hudby platí za skupinu v podstatě výjimečnou, neotřelou a jasně rozpoznatelnou, po všech směrech výtečnou. Mám-li mluvit sám za sebe, musím říct, že v tomto případě je tohle všechno naprosto oprávněné, protože Neurosis opravdu jsou jedineční. Už jen díky tomu je každá jejich další deska počinem netrpělivě očekávaným a vyhlíženým, nicméně o “Honor Found in Decay” to platilo snad ještě více než kdykoliv v minulosti. Jednak si Neurosis vybrali doposud nejdelší přestávku mezi alby v celé své historii, jednak má “Honor Found in Decay” navázat na takřka fenomenální “Given to the Rising”. V případě takto uznávaných jmen, jakým Neurosis bezesporu jsou, nemá cenu čtenáře jakkoliv napínat, tudíž s klidem mohu ...

  • God Seed – I Begin

    18.11.2012

    H.

    God Seed - I Begin

    Jsou jednoduše hudebníci, u nichž se prostě nedá nevytahovat pořád dokola jednu konkrétní záležitost, kdykoliv se o nich člověk zmiňuje. Dva norští muzikanti King ov Hell a Gaahl mezi takové jednoznačně patří. Oba byli svého času součástí kultovní black metalové formace Gorgoroth (mimo jiné, samozřejmě, oba mají bohaté zkušenosti ze spousty dalších a ne zrovna bezvýznamných skupin), v níž působili od konce 90. let do roku 2007. V té době se rozhodli vyhodit z Gorgoroth tehdejšího třetího člena, kytaristu Infernuse, jenž skupinu v roce 1992 založil. King ov Hell si za jeho zády nechal registrovat značku Gorgoroth na sebe a Infernus byl venku ze hry. Ten se s tím ovšem, vcelku logicky, nehodlal jen tak smířit, tudíž oba své někdejší parťáky zažaloval a začaly dlouhé soudní tahanice, na jejichž konci byl vynesen jasný verdikt ...

  • Anaal Nathrakh – Vanitas

    17.11.2012

    Ježura

    Anaal Nathrakh - Vanitas

    Píše se rok 2012 a extrémní britská sebranka Anaal Nathrakh je zpět s novým albem. Kdo by to byl řekl, že původně čistě studiový projekt pánů Kenneyho a Hunta bude co do kadence vydávání řadovek směle konkurovat třeba takovým Korpiklaani… Ale dost nejapného humoru, důležité je, že na rozdíl od bujarých lesních mužů produkují Anaal Nathrakh hudbu, která má i přes svůj nemilosrdně likvidační charakter hodně co do sebe a místy dokonce koketuje s genialitou. Je však pravda, že se zatím poslední deskou “Passion” nebyli četní fanoušci zcela spokojeni a i já musím přiznat, že ač jsem tento počin před rokem ocenil vynikající devítkou, nyní bych asi až tak vysoko nešel. To je ale minulost a teď je důležité, jak si na tom stojí aktuální novinka “Vanitas”. ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy