Recenze

  • Graveyard – Lights Out

    22.11.2012

    Kaša

    Graveyard - Lights Out

    Retro jak řemen. Vlastně ani nevím, jak jinak začít recenzi na třetí album švédských Graveyard. Kdo už s touto pozoruhodnou kapelou měl nějakou tu čest, ví, o čem mluvím. Loni v květnu, kdy těmto milovníkům sedmdesátkového rocku vyšlo druhé album “Hisingen Blues”, vypukla na scéně menší bomba. Kdo by to byl řekl, že se dá s tak neoriginální tvorbou, která ne že čerpá, ale vyloženě vykrádá rockové postupy, které byly na vrcholu popularity na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, získat uznání hudebních kritiků a přízeň tisíců fanoušků po celém světě. Novinka “Lights Out” pokračuje v tradici, kterou započaly první dvě desky kapely, jejíž kořeny sahají k seskupení Norrsken, jež to sice nedotáhlo dál než ke třem demosnímkům, ale světu dala pohrobky Witchcraft, jejichž “Legend” jsme si ...

  • Converge – All We Love We Leave Behind

    21.11.2012

    Stick

    Converge - All We Love We Leave Behind

    Američtí chaotici Converge se po třech letech a po hosty nabitém albu “Axe to Fall” (například Steve von Till z Neurosis, Brad Fickeisen z The Red Chord aj.) rozhodli pro desku, na které nebude host ani jeden. Kapela se oprostila od všelijakých studiových vymožeností, triggerů a konečných úprav. Výsledkem je velmi organicky znějící album, nabízející 38 minut explozivní směsi. A má to takové koule, že když si to narvete na plné kule do sluchátek, máte pocit, že ti chlápci řádí přímo před vámi. Converge svou hudební cestu jasně nastínili již na svých prvních nahrávkách, se svým základním hudebním výrazivem v hardcoru pracují po celou dobu svojí existence. Vždy byl u nich patrný metalový prvek, ale tentokrát se metalu příbližili víc než kdy dřív. Ruku v ruce s tím jde i zvýšená čitelnost skladeb, ať už mluvíme ...

  • Cradle of Filth – The Manticore and Other Horrors

    20.11.2012

    Ježura

    Cradle of Filth - The Manticore and Other Horrors

    Kdykoli vyšlo nové album Cradle of Filth, nevyvolalo to ve mně žádné rozjařené emoce a ani tohle nebylo výjimkou. Nikdy jsem je nezbožňoval, nikdy jsem je ani potají neproklínal, a můj náhled na ně by se dal popsat velmi snadno – prý kdysi dobrá kapela, od které se mi libí pár skladeb, a tím to hasne. Zbytek tvorby z nového tisíciletí pak osciluje mezi pojmy velmi špatný a ještě poslouchatelný a jde hodně mimo mě, takže jediným, co pro mě činí Cradle of Filth alespoň trochu zajímavou kapelou, je angažmá Marthuse za bicími. Od novinky “The Manticore and Other Horrors” jsem tedy nečekal nic jiného, než že mi to opět prohučí ušima a s trochou štěstí nezanechá větší škody, než se povedlo podivnému obalu a děsně ...

  • Neurosis – Honor Found in Decay

    19.11.2012

    H.

    Neurosis - Honor Found in Decay

    Američané Neurosis jsou již dávno v pozici kapely, jejíž jméno jednoduše budí respekt. Pro fanoušky jisté odnože tvrdé hudby platí za skupinu v podstatě výjimečnou, neotřelou a jasně rozpoznatelnou, po všech směrech výtečnou. Mám-li mluvit sám za sebe, musím říct, že v tomto případě je tohle všechno naprosto oprávněné, protože Neurosis opravdu jsou jedineční. Už jen díky tomu je každá jejich další deska počinem netrpělivě očekávaným a vyhlíženým, nicméně o “Honor Found in Decay” to platilo snad ještě více než kdykoliv v minulosti. Jednak si Neurosis vybrali doposud nejdelší přestávku mezi alby v celé své historii, jednak má “Honor Found in Decay” navázat na takřka fenomenální “Given to the Rising”. V případě takto uznávaných jmen, jakým Neurosis bezesporu jsou, nemá cenu čtenáře jakkoliv napínat, tudíž s klidem mohu ...

  • God Seed – I Begin

    18.11.2012

    H.

    God Seed - I Begin

    Jsou jednoduše hudebníci, u nichž se prostě nedá nevytahovat pořád dokola jednu konkrétní záležitost, kdykoliv se o nich člověk zmiňuje. Dva norští muzikanti King ov Hell a Gaahl mezi takové jednoznačně patří. Oba byli svého času součástí kultovní black metalové formace Gorgoroth (mimo jiné, samozřejmě, oba mají bohaté zkušenosti ze spousty dalších a ne zrovna bezvýznamných skupin), v níž působili od konce 90. let do roku 2007. V té době se rozhodli vyhodit z Gorgoroth tehdejšího třetího člena, kytaristu Infernuse, jenž skupinu v roce 1992 založil. King ov Hell si za jeho zády nechal registrovat značku Gorgoroth na sebe a Infernus byl venku ze hry. Ten se s tím ovšem, vcelku logicky, nehodlal jen tak smířit, tudíž oba své někdejší parťáky zažaloval a začaly dlouhé soudní tahanice, na jejichž konci byl vynesen jasný verdikt ...

  • Anaal Nathrakh – Vanitas

    17.11.2012

    Ježura

    Anaal Nathrakh - Vanitas

    Píše se rok 2012 a extrémní britská sebranka Anaal Nathrakh je zpět s novým albem. Kdo by to byl řekl, že původně čistě studiový projekt pánů Kenneyho a Hunta bude co do kadence vydávání řadovek směle konkurovat třeba takovým Korpiklaani… Ale dost nejapného humoru, důležité je, že na rozdíl od bujarých lesních mužů produkují Anaal Nathrakh hudbu, která má i přes svůj nemilosrdně likvidační charakter hodně co do sebe a místy dokonce koketuje s genialitou. Je však pravda, že se zatím poslední deskou “Passion” nebyli četní fanoušci zcela spokojeni a i já musím přiznat, že ač jsem tento počin před rokem ocenil vynikající devítkou, nyní bych asi až tak vysoko nešel. To je ale minulost a teď je důležité, jak si na tom stojí aktuální novinka “Vanitas”. ...

  • The Sword – Apocryphon

    15.11.2012

    Kaša

    The Sword - Apocryphon

    U nás jsou The Sword stále ještě relativně neznámá kapela, a proto nepředpokládám, že by titulek článku mohl ve většině z vás vyvolat dojem, že se konečně dočkal recenze svých oblíbenců. Nutno říct, že je to škoda, protože za oceánem se tihle rockeři těší obrovské přízni a zvláště minulé album “Warp Riders”, na kterém si The Sword lyricky zpracovali vlastní vesmírný sci-fi příběh, se nezřídkakdy setkávalo s absolutním hodnocením. Zahraniční magazíny měly okamžitě jasno o titulech překvapení roku, naděje budoucnosti a podobně. The Sword před dvěma lety překvapili opravdu každého. Jejich vidina technického stoner metalu byla na jedné straně nevídaným kouskem, na straně druhé se na “Warp Riders” mísilo tolik klasických postupů a vlivů, že to ani nikomu nepřišlo a mnohdy album proplulo jako další z řady retro výletů do minulosti. ...

  • Kamelot – Silverthorn

    14.11.2012

    Ježura

    Kamelot - Silverthorn

    Okolo americké kapely Kamelot se toho v posledních letech událo hodně. Jsou tomu skoro přesně dva roky, co jsem zde skládal komplimenty na adresu desky “Poetry for the Poisoned”, která mě doslova uzemnila, a já ji i dnes považuji za jedno ze stěžejních děl melodického metalu 21. století. V roce 2011 však přišla rána pro všechny, kteří Kamelot řadili mezi své top interprety, mě nevyjímaje. Tehdy totiž kapelu opustil muž, který byl dlouhé roky tváří a hlavně hlasem Kamelot. Řeč je po fenomenálním norském pěvci, známém pod jménem Roy Khan. Byl to on, který spolu s kytaristou a skladatelem Thomasem Youngbloodem dělal Kamelot tím, čím byli, takže všichni fanoušci s napětím a také jistou dávkou skepse očekávali, kdo jej na postu frontmana nahradí. Volba nakonec padla na Švéda Tommyho ...

  • Doro – Raise Your Fist

    12.11.2012

    Kaša

    Doro - Raise Your Fist

    Heavy metalová královna Doro Pesch se už téměř 30 let snaží dokazovat, že v žilách jí místo krve koluje tvrdý kov. Když se ohlédneme za její bohatou diskografií, tak drsným heavy metalem v řadách Warlock to na konci let osmdesátých odstartovala, přes hard rockové období let devadesátých stvrzovala a nyní, v novém tisíciletí, se postupně od alba “Fight” vrací se svou hudební produkcí stále více ke svým kořenům. Proti tomu by se samozřejmě nedalo nic namítat, ale pouze v případě, že by jí dařilo kvalitativně se alespoň přibližovat svým klasickým výtvorům. Nemůžu si totiž pomoct, ale předešlá řadová alba “Warrior Soul” a “Fear No Evil” nespadají výš než do průměru německé metalové produkce posledního desetiletí. Samozřejmě, že jsem očekával, že s novinkou v podobě “Raise Your Fist” se něco otočí k lepšímu a přiznám, ...

  • 0 X í S T – Nil

    11.11.2012

    H.

    0 X í S T - Nil

    Svět je vskutku prapodivné místo, ale hudební svět, který bychom mohli s nadsázkou chápat jako takovou podmnožinu celého světa, je místem ještě podivnějším. Ačkoliv se podle první věty může zdát, že dnes se místo obyčejné recenze budeme pohybovat v oblasti těžké filozofie, vlastně se jedná jen o jakýsi nepříliš povedený úvod, jenž by měl uvozovat následující prapodivnou tezi: stává se, že kapely, které posloucháte spousty a spousty let a u kterých jste si mysleli, že se na jejich tvorbu ani nedokážete dívat kriticky, vás mohou svou novou deskou zklamat; jak blesk z čistého nebe se pak ale může objevit kapela, o níž jste v životě neslyšeli, a ta vám vaši náladu spraví velmi povedenou nahrávkou. Asi vám to již začíná v mozkovnách pálit, že jen těžko bych o tom mluvil, ...

  • My Dying Bride – A Map of All Our Failures

    10.11.2012

    Onotius

    My Dying Bride - A Map of All Our Failures

    Pokud se řadíte mezi příznivce temné, depresivní či melancholické hudby, jistě jste zaznamenali vydání alba “A Map of All Our Failures” od britské doom metalové stálice, která brázdí vlny žánru přes dvě desetiletí. Ano, mám samozřejmě na mysli skupinu My Dying Bride, která během devadesátých let stála po boku Anathemy a Paradise Lost na špičce tehdejší doomové scény a vlastně jako jediná z nich zůstala svému stylu až na pár výjimek věrná. Kromě docela experimentálního zářezu z roku 1998, “34.788%… Complete”, a loňského symfonického/ambientního “Evinta” se povětšinou jedná o klasický náladotvorný doom metal, který nejlépe reprezentují alba “The Angel and the Dark River”, “Like Gods of the Sun” či z novějších například “Songs of Darkness, Words of Light”. Již u mladších alb, jakým je např. poslední jmenované, se často ozývaly stížnosti ...

  • Clamans – Cries of Darkness

    9.11.2012

    H.

    Clamans - Cries of Darkness

    Jestli se dá nějaký styl nazvat opravdu zvláštním, jistě to platí o black metalu, neboť je v mnohých ohledech naprosto specifickým žánrem, v němž mnohdy platí zcela odlišná pravidla. Zatímco v jiných extrémních odnožích je důležitá (mimo jiné, samozřejmě) technická stránka a provedení, instrumentální výkony nebo živé vystupování (nezřídka i všechno dohromady), v black metalu nic takového nepotřebujete. Spoluhráčů netřeba, protože živě vystupovat vůbec nemusíte, se zvukem se pranic párat nemusíte, protože nejeden příznivec black metalu vám sežere i ten největší garážový chlív, s instrumentální stránkou si rovněž nemusíte lámat hlavu – ostatně stačí vzpomenout některá z nejslavnějších žánrových alb, která jsou plná přehmatů a nepřesností. Ačkoliv se může zdát, že black metal díky tomu může hrát každý vocas, který si v Hypernově koupí dětskou kytaru (což se někdy bohužel ...

  • Dalriada – Napisten hava

    8.11.2012

    Ellrohir

    Dalriada - Napisten hava

    Maďarsko. Země ležící docela blízko od nás, ale přesto se mi zdá skoro až nedosažitelně daleko. Vzbuzuje ve mně představu úplně jinýho světa. Ani nevím proč, možná za to může jejich jazyk, nebo je to jen hloupá utkvělá představa… Každopádně když se řekne “Maďarsko”, tak se mi vybaví asi hlavně jezero Balaton, typická stepní pusta a maďarská paprika a klobásy. Ještě bych si tak vzpomněl na žlutá maďarská družstva v soutěžích Her bez hranic a na závody F1 na Hungaroringu, odkud jsem v roce 1998 sledoval svůj první přenos. Když dojde na hudbu, tak to máme Omega, pak podle jména Ektomorf a Thy Catafalque, můj letošní objev Taranis, no a pak už Dalriadu, folk metalovou partičku ze Šoproně. První setkání s nimi byl pro mě naprostý šok – v dobrém slova smyslu. ...

  • Stone Sour – House of Gold & Bones – Part 1

    7.11.2012

    Maggot

    Stone Sour - House of Gold & Bones - Part 1

    Kdo by čekal, že se pro ten pravý, hořkostí nasáklý příběh budeme muset vydat do Iowy, do neméně hořké domoviny Corey Taylora, charakteru s (opět) neslavně hořkým dětstvím. On a jeho pětičlenná hard rocková smečka Stone Sour na konci října vypustili do výběhu s hlodavci hladovou kočku jménem “House of Gold & Bones – Part 1”, první část konceptuálně naladěné desky, jež má potenciál ohýbat hudební průmysl. Pokud hledáte takřka perfektní zvukový projev osobnosti blízké géniovi, noví Stone Sour vás o svých kvalitách přesvědčí mírou vrchovatou. A tak se sluší “House of Gold & Bones” sjet hezky postupně, možná až lineárně. Píseň po písni, slovo po slovu. Pokud nemáte srdce z kamene a mozek absolutně odkrvený, ať už z jakékoliv příčiny, s plynutím desky by se vám měl v mysli odehrávat strastiplný ...

  • Dethklok – Dethalbum III

    5.11.2012

    H.

    Dethklok - Dethalbum III

    K recenzi třetího alba animovaných death metalistů Dethklok jsem přistupoval s mírným respektem. Není to způsobeno neznalostí dosavadní tvorby, nebo že by snad počiny tvůrce tohoto fiktivního seskupení, všeuměla a multiinstrumentalisty Brandona Smalla, byla natolik velký oříšek, že bych si s ní nevěděl rady. Kdepak. Fanoušek znalý jména Dethklok jistě zná taky pojem Metalocalypse, čili animovaný seriál o zmíněné kapele, jež je slavnější než samotní Beatles. Přiznám se, že jsem neviděl jediný díl tohoto seriálu, a právě proto jsem se obával, že nemusím “Dethalbum III” pochopit a zanechá ve mně stejné dojmy jako jeho předchůdci “The Dethalbum” a “Dethalbum II”, které bych po několika posleších, kdy jsem k nim přistupoval čistě z vlastní zvědavosti, označil jako čistě průměrné melodické death metalové alba, ve kterých ...

  • Wintersun – Time I

    4.11.2012

    Ježura

    Wintersun - Time I

    Myslím že není ani moc naivní předpokládat, že o finské kapele Wintersun zaslechli i tací, kteří z repertoáru této čtveřice muzikantů neslyšeli ani notu. Není divu, neboť za neuvěřitelných osm let, které trvalo čekání na druhou řadovou desku “Time”, se toho o Wintersun napovídalo opravdu mnoho a spekulace a odklady vydání “Time” se staly takovým vděčným folklórem. Ale teď je Jari Mäenpää i se svými kumpány zpět a vypouští do světa desku, na kterou mnozí čekali jak předškolní dítě na Vánoce. A jejich očekávání byla živena i slovy samotného Jariho, který v posledních měsících na adresu svého díla chválou opravdu nešetřil. Jeden by skoro řekl, že nám Wintersun přinesou desku, která posadí na zadek kritiku i fanoušky od východu na západ a ještě zalepí ozónovou díru, jak moc bude skvělá. Představa je to lákavá, obzvlášť ...

  • Varg – Guten Tag

    2.11.2012

    Ježura

    Varg - Guten Tag

    Pokud si dobře pamatuji, o německé kapele Varg se na těchto stránkách už hovořilo mnohokrát, a nemyslím tím zdaleka jen novinky nebo reporty. Důvod je prostý – většina redakce shledává tvorbu téhle kapely tak špatnou, že se hodí leda tak jako náplň nelichotivých přirovnání a vděčný zdroj stížností nad zoufalým stavem pagan metalové scény. Dnes je však na pořadu dne namísto různých kopanců a sarkastických poznámek plnohodnotná recenze, která by měla nabídnout plus mínus objektivní obrázek o tom, jak si na tom vlastně Varg hudebně stojí, takže konec srandy, buďme taky jednou vážní. Ono to ale nebude zase tak jednoduché, protože mám dojem, že si z posluchačů dělá srandu samotná kapela. Jinak mi totiž opravdu nejde do hlavy, co by mohlo stát za názvem “Guten ...

  • Eïs – Wetterkreuz

    1.11.2012

    H.

    Eïs - Wetterkreuz

    Čím si vcelku nová, debutující a nepříliš známá undergroundová kapela jako Eïs zaslouží to, aby dostala prostor v klasické velké recenzi, když právě na takovéhle případy tu máme jistou speciální rubriku? Ve své podstatě tím, že se tak úplně nejedná o začínající a debutující kapelu, přestože je “Wetterkreuz” první deskou, jež pod hlavičkou Eïs vychází. Máte v tom guláš? Žádný problém, vše vysvětlím, ono to totiž zas tak složité není. Počátky skupiny sahají do roku 2005, kdy na západě Německa vzniklo jisté uskupení s názvem Geïst, které následně vydalo tři dlouhohrající nahrávky, z nichž jsem si já osobně oblíbil především tu poslední, “Galeere” z roku 2009. Jenže uběhl další rok a úplně jiná skupina z Kolína nad Rýnem, která však měla dost podobný název Geist (rozdíl pouze ...

  • Santa Hates You – It’s Alive!

    31.10.2012

    H.

    Santa Hates You - It's Alive

    Jistě si každý z vás vzpomene v rámci metalové scény na nějakého hudebníka, který je až podivuhodně aktivní, jehož jméno je podepsáno pod ne zrovna zanedbatelným množstvím desek, jež vycházejí ve vcelku úctyhodné kadenci, navíc v rámci hned několika kapel. Metalová scéna ovšem není zdaleka jediná, kde se takoví muzikanti vyskytují, myslím, že bychom někoho takového dokázali najít v podstatě v jakémkoliv žánrovém odvětví – elektronickou scénu nevyjímaje. Právě sem patří jistý Němec Peter Spilles, který je znám především jako hlavní postava dnes již kultovní industriální veličiny Project Pitchfork, jež nemůže být pro nikoho z vás, kdo se alespoň trochu zajímáte i o elektronickou muziku, neznámým pojmem. Není tomu však zas až tak dávno, konkrétně pět let zpátky, co si tento Peter Spilles usmyslel, že jeho hlavní kapela ...

  • Kiss – Monster

    29.10.2012

    Kaša

    Kiss - Monster

    Určitě nebudu sám, když prohlásím, že ještě před nějakými čtyřmi lety bych nevěřil, že legendární Kiss někdy v budoucnu vydají další studiové album. Výroky zpěváka, baskytaristy a velkého tlučhuby Gena Simmonse ohledně budoucího směřování kapely byly jednoznačně proti jakémukoli albovému přírůstku do už tak dost bohaté diskografie kapely. Důvod? Nelegální stahování, které mu (a vlastně celé kapele) natolik zprotivilo pohled na situaci v hudebním průmyslu, že se od něj chtěl nadobro distancovat. Avšak, člověk míní, pánbůh mění, a proto si to maskovaná čtveřice rozmyslela a výsledkem bylo návratové album “Sonic Boom”, čili první počin po dlouhých jedenácti letech. Výsledek nebyl vůbec špatný, kritiky si jej pochvalovaly, prodeje byly taky přijatelné, a tak Gene zjistil, že po jeho hudbě je stále velký hlad, takže se Kiss ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy