Recenze

  • 0 X í S T – Nil

    11.11.2012

    H.

    0 X í S T - Nil

    Svět je vskutku prapodivné místo, ale hudební svět, který bychom mohli s nadsázkou chápat jako takovou podmnožinu celého světa, je místem ještě podivnějším. Ačkoliv se podle první věty může zdát, že dnes se místo obyčejné recenze budeme pohybovat v oblasti těžké filozofie, vlastně se jedná jen o jakýsi nepříliš povedený úvod, jenž by měl uvozovat následující prapodivnou tezi: stává se, že kapely, které posloucháte spousty a spousty let a u kterých jste si mysleli, že se na jejich tvorbu ani nedokážete dívat kriticky, vás mohou svou novou deskou zklamat; jak blesk z čistého nebe se pak ale může objevit kapela, o níž jste v životě neslyšeli, a ta vám vaši náladu spraví velmi povedenou nahrávkou. Asi vám to již začíná v mozkovnách pálit, že jen těžko bych o tom mluvil, ...

  • My Dying Bride – A Map of All Our Failures

    10.11.2012

    Onotius

    My Dying Bride - A Map of All Our Failures

    Pokud se řadíte mezi příznivce temné, depresivní či melancholické hudby, jistě jste zaznamenali vydání alba “A Map of All Our Failures” od britské doom metalové stálice, která brázdí vlny žánru přes dvě desetiletí. Ano, mám samozřejmě na mysli skupinu My Dying Bride, která během devadesátých let stála po boku Anathemy a Paradise Lost na špičce tehdejší doomové scény a vlastně jako jediná z nich zůstala svému stylu až na pár výjimek věrná. Kromě docela experimentálního zářezu z roku 1998, “34.788%… Complete”, a loňského symfonického/ambientního “Evinta” se povětšinou jedná o klasický náladotvorný doom metal, který nejlépe reprezentují alba “The Angel and the Dark River”, “Like Gods of the Sun” či z novějších například “Songs of Darkness, Words of Light”. Již u mladších alb, jakým je např. poslední jmenované, se často ozývaly stížnosti ...

  • Clamans – Cries of Darkness

    9.11.2012

    H.

    Clamans - Cries of Darkness

    Jestli se dá nějaký styl nazvat opravdu zvláštním, jistě to platí o black metalu, neboť je v mnohých ohledech naprosto specifickým žánrem, v němž mnohdy platí zcela odlišná pravidla. Zatímco v jiných extrémních odnožích je důležitá (mimo jiné, samozřejmě) technická stránka a provedení, instrumentální výkony nebo živé vystupování (nezřídka i všechno dohromady), v black metalu nic takového nepotřebujete. Spoluhráčů netřeba, protože živě vystupovat vůbec nemusíte, se zvukem se pranic párat nemusíte, protože nejeden příznivec black metalu vám sežere i ten největší garážový chlív, s instrumentální stránkou si rovněž nemusíte lámat hlavu – ostatně stačí vzpomenout některá z nejslavnějších žánrových alb, která jsou plná přehmatů a nepřesností. Ačkoliv se může zdát, že black metal díky tomu může hrát každý vocas, který si v Hypernově koupí dětskou kytaru (což se někdy bohužel ...

  • Dalriada – Napisten hava

    8.11.2012

    Ellrohir

    Dalriada - Napisten hava

    Maďarsko. Země ležící docela blízko od nás, ale přesto se mi zdá skoro až nedosažitelně daleko. Vzbuzuje ve mně představu úplně jinýho světa. Ani nevím proč, možná za to může jejich jazyk, nebo je to jen hloupá utkvělá představa… Každopádně když se řekne “Maďarsko”, tak se mi vybaví asi hlavně jezero Balaton, typická stepní pusta a maďarská paprika a klobásy. Ještě bych si tak vzpomněl na žlutá maďarská družstva v soutěžích Her bez hranic a na závody F1 na Hungaroringu, odkud jsem v roce 1998 sledoval svůj první přenos. Když dojde na hudbu, tak to máme Omega, pak podle jména Ektomorf a Thy Catafalque, můj letošní objev Taranis, no a pak už Dalriadu, folk metalovou partičku ze Šoproně. První setkání s nimi byl pro mě naprostý šok – v dobrém slova smyslu. ...

  • Stone Sour – House of Gold & Bones – Part 1

    7.11.2012

    Maggot

    Stone Sour - House of Gold & Bones - Part 1

    Kdo by čekal, že se pro ten pravý, hořkostí nasáklý příběh budeme muset vydat do Iowy, do neméně hořké domoviny Corey Taylora, charakteru s (opět) neslavně hořkým dětstvím. On a jeho pětičlenná hard rocková smečka Stone Sour na konci října vypustili do výběhu s hlodavci hladovou kočku jménem “House of Gold & Bones – Part 1”, první část konceptuálně naladěné desky, jež má potenciál ohýbat hudební průmysl. Pokud hledáte takřka perfektní zvukový projev osobnosti blízké géniovi, noví Stone Sour vás o svých kvalitách přesvědčí mírou vrchovatou. A tak se sluší “House of Gold & Bones” sjet hezky postupně, možná až lineárně. Píseň po písni, slovo po slovu. Pokud nemáte srdce z kamene a mozek absolutně odkrvený, ať už z jakékoliv příčiny, s plynutím desky by se vám měl v mysli odehrávat strastiplný ...

  • Dethklok – Dethalbum III

    5.11.2012

    H.

    Dethklok - Dethalbum III

    K recenzi třetího alba animovaných death metalistů Dethklok jsem přistupoval s mírným respektem. Není to způsobeno neznalostí dosavadní tvorby, nebo že by snad počiny tvůrce tohoto fiktivního seskupení, všeuměla a multiinstrumentalisty Brandona Smalla, byla natolik velký oříšek, že bych si s ní nevěděl rady. Kdepak. Fanoušek znalý jména Dethklok jistě zná taky pojem Metalocalypse, čili animovaný seriál o zmíněné kapele, jež je slavnější než samotní Beatles. Přiznám se, že jsem neviděl jediný díl tohoto seriálu, a právě proto jsem se obával, že nemusím “Dethalbum III” pochopit a zanechá ve mně stejné dojmy jako jeho předchůdci “The Dethalbum” a “Dethalbum II”, které bych po několika posleších, kdy jsem k nim přistupoval čistě z vlastní zvědavosti, označil jako čistě průměrné melodické death metalové alba, ve kterých ...

  • Wintersun – Time I

    4.11.2012

    Ježura

    Wintersun - Time I

    Myslím že není ani moc naivní předpokládat, že o finské kapele Wintersun zaslechli i tací, kteří z repertoáru této čtveřice muzikantů neslyšeli ani notu. Není divu, neboť za neuvěřitelných osm let, které trvalo čekání na druhou řadovou desku “Time”, se toho o Wintersun napovídalo opravdu mnoho a spekulace a odklady vydání “Time” se staly takovým vděčným folklórem. Ale teď je Jari Mäenpää i se svými kumpány zpět a vypouští do světa desku, na kterou mnozí čekali jak předškolní dítě na Vánoce. A jejich očekávání byla živena i slovy samotného Jariho, který v posledních měsících na adresu svého díla chválou opravdu nešetřil. Jeden by skoro řekl, že nám Wintersun přinesou desku, která posadí na zadek kritiku i fanoušky od východu na západ a ještě zalepí ozónovou díru, jak moc bude skvělá. Představa je to lákavá, obzvlášť ...

  • Varg – Guten Tag

    2.11.2012

    Ježura

    Varg - Guten Tag

    Pokud si dobře pamatuji, o německé kapele Varg se na těchto stránkách už hovořilo mnohokrát, a nemyslím tím zdaleka jen novinky nebo reporty. Důvod je prostý – většina redakce shledává tvorbu téhle kapely tak špatnou, že se hodí leda tak jako náplň nelichotivých přirovnání a vděčný zdroj stížností nad zoufalým stavem pagan metalové scény. Dnes je však na pořadu dne namísto různých kopanců a sarkastických poznámek plnohodnotná recenze, která by měla nabídnout plus mínus objektivní obrázek o tom, jak si na tom vlastně Varg hudebně stojí, takže konec srandy, buďme taky jednou vážní. Ono to ale nebude zase tak jednoduché, protože mám dojem, že si z posluchačů dělá srandu samotná kapela. Jinak mi totiž opravdu nejde do hlavy, co by mohlo stát za názvem “Guten ...

  • Eïs – Wetterkreuz

    1.11.2012

    H.

    Eïs - Wetterkreuz

    Čím si vcelku nová, debutující a nepříliš známá undergroundová kapela jako Eïs zaslouží to, aby dostala prostor v klasické velké recenzi, když právě na takovéhle případy tu máme jistou speciální rubriku? Ve své podstatě tím, že se tak úplně nejedná o začínající a debutující kapelu, přestože je “Wetterkreuz” první deskou, jež pod hlavičkou Eïs vychází. Máte v tom guláš? Žádný problém, vše vysvětlím, ono to totiž zas tak složité není. Počátky skupiny sahají do roku 2005, kdy na západě Německa vzniklo jisté uskupení s názvem Geïst, které následně vydalo tři dlouhohrající nahrávky, z nichž jsem si já osobně oblíbil především tu poslední, “Galeere” z roku 2009. Jenže uběhl další rok a úplně jiná skupina z Kolína nad Rýnem, která však měla dost podobný název Geist (rozdíl pouze ...

  • Santa Hates You – It’s Alive!

    31.10.2012

    H.

    Santa Hates You - It's Alive

    Jistě si každý z vás vzpomene v rámci metalové scény na nějakého hudebníka, který je až podivuhodně aktivní, jehož jméno je podepsáno pod ne zrovna zanedbatelným množstvím desek, jež vycházejí ve vcelku úctyhodné kadenci, navíc v rámci hned několika kapel. Metalová scéna ovšem není zdaleka jediná, kde se takoví muzikanti vyskytují, myslím, že bychom někoho takového dokázali najít v podstatě v jakémkoliv žánrovém odvětví – elektronickou scénu nevyjímaje. Právě sem patří jistý Němec Peter Spilles, který je znám především jako hlavní postava dnes již kultovní industriální veličiny Project Pitchfork, jež nemůže být pro nikoho z vás, kdo se alespoň trochu zajímáte i o elektronickou muziku, neznámým pojmem. Není tomu však zas až tak dávno, konkrétně pět let zpátky, co si tento Peter Spilles usmyslel, že jeho hlavní kapela ...

  • Kiss – Monster

    29.10.2012

    Kaša

    Kiss - Monster

    Určitě nebudu sám, když prohlásím, že ještě před nějakými čtyřmi lety bych nevěřil, že legendární Kiss někdy v budoucnu vydají další studiové album. Výroky zpěváka, baskytaristy a velkého tlučhuby Gena Simmonse ohledně budoucího směřování kapely byly jednoznačně proti jakémukoli albovému přírůstku do už tak dost bohaté diskografie kapely. Důvod? Nelegální stahování, které mu (a vlastně celé kapele) natolik zprotivilo pohled na situaci v hudebním průmyslu, že se od něj chtěl nadobro distancovat. Avšak, člověk míní, pánbůh mění, a proto si to maskovaná čtveřice rozmyslela a výsledkem bylo návratové album “Sonic Boom”, čili první počin po dlouhých jedenácti letech. Výsledek nebyl vůbec špatný, kritiky si jej pochvalovaly, prodeje byly taky přijatelné, a tak Gene zjistil, že po jeho hudbě je stále velký hlad, takže se Kiss ...

  • Between the Buried and Me – The Parallax II: Future Sequence

    28.10.2012

    Kaša

    Between the Buried and Me - The Parallax II: Future Sequence

    Dokážou skloubit zdánlivě neskloubitelné a právě na tomto si postavili svoji kariéru. Řeč je o amerických inovátorech Between the Buried and Me, kteří si na letošní rok pro své fanoušky připravili pokračování tří skladbového EP “The Parallax: Hypersleep Dialogues”, které, i přes hubený tracklist, dostálo pověsti kapely a se stopáží na hranici půl hodinky nabídlo takové množství hudebních nápadů, že by z něj jiné kapely mohly čerpat i dvě alba. Očekávání byla opravdu vysoká, ale za to si můžou Between the Buried and Me sami, protože opusy jako “Alaska” či “Colors” nastartovaly poslední vlnu moderního progresivního metalu a z kapely, která se ještě před několika lety netajila (i když velice nešikovně, protože teď mám na mysli stupidní album předělávek “The Anatomy Of”) inspirací ve svých vzorech, se najednou stala jednou z nejzajímavějších a nejopěvovanějších ...

  • Dordeduh – Dar de duh

    27.10.2012

    H.

    Dordeduh - Dar de duh

    Ačkoliv je to už poněkud trapné, začínat poslední dva, tři roky každý článek, jenž se byť jen okrajově dotýká Negură Bunget, personálními rošádami, které v kapele proběhly – jen těžko se tomu ovšem dá vyhnout. Nicméně bych to nyní přece jen už nerad rozpitvával; i když srovnání se současnými Negură Bunget a s těmi původními Negură Bunget se vyvarovat prostě nepůjde, pro úvod – aby bylo učiněno zadost formalitám – řekneme, že jádro Dordeduh tvoří někdejší dvě hlavní skladatelé tohoto v minulosti největšího metalového klenotu z Rumunska, oba však své bývalé působiště opustili za ne zrovna standardních okolností, aby ve společné tvorbě muziky pokračovali právě pod hlavičkou Dordeduh… Negură Bunget po odchodu Hupogrammose a Sol Faura co do té spirituální formy, která tuto kapela v dřívějších dobách vždy obepínala, značně ...

  • Sylosis – Monolith

    26.10.2012

    Kaša

    Sylosis - Monolith

    Sylosis jsou konečně zpět. Na své třetí album sice tentokrát nenechali dlouho čekat, protože od minulého “Edge of the Earth” neuběhly ani dva roky a už servírují novou porci hudby v podobě “Monolith”, ale bylo na čase, protože očekávání byla veliká. Rozhodně se nejedná o kapelu, která by z ničeho nic vyletěla do horních příček zájmu metalového světa. Na uznání si Sylosis museli počkat téměř osm let, než si jich po dvou EP a nekonečném koncertování všimla nahrávací společnost. Od té doby jsou v jednom kole a jejich kariéra stoupá závratnou rychlostí. Album od alba se stávají uznávanějšími a ruku v ruce s tímto faktem jde skutečnost, že s každým albem se jejich projev zlepšuje a přibližuje něčemu, co bychom mohli v rámci diskografie označit jako dokonalé album. Na konci této cesty Sylosis sice ještě ...

  • Therion – Les fleurs du mal

    25.10.2012

    Ježura

    Therion - Les fleurs du mal

    Christofer Johnsson hraje s fanoušky Therion zvláštní hru a album “Les fleurs du mal” je toho příkladem. Píše se rok 2012, Therion slaví 25 let od založení, po konci aktuálního turné si vyberou několikaletou tvůrčí pauzu na jejímž konci by měli světu představit ambiciózní projekt metalové opery… Člověk by čekal různé varianty rozlučky, ale asi jen málokdo se domýšlel, že se kapela rozloučí sbírkou předělaných francouzských šansonů a popových skladeb z padesátých a šedesátých let minulého století, které dokonce odmítli zafinancovat dosavadní Johnssonovi chlebodárci v Nuclear Blast. Není tedy divu, že se diskuzní fóra otřásala v základech, protože fakta o “Les fleurs du mal” rozvířila nejednu vášnivou diskuzi. Ať si ale všechny diskutující strany říkají, co chtějí, jedno je jisté – “Les fleurs du mal” je velmi ...

  • Behexen – Nightside Emanations

    25.10.2012

    H.

    Behexen - Nightside Emanations

    Na finské satanáše Behexen se osobně dívám možná trochu paradoxně, v porovnání s ostatními lidmi. Všímám si, že většina žánrových fanoušků vyzdvihuje jejich první desky “Rituale Satanum” z roku 2000 a “By the Blessing of Satan” z roku 2004, naopak třetí počin “My Soul for His Glory”, na němž Behexen posunuli svou tvorbu trošku jinačím směrem, spousta lidí zavrhuje, ať už čistě z důvodu té změny, že už to prý nebylo takové zlo, nebo čistě proto, že to dotyčnému nepřišlo už tak dobré. Já osobně to mám ovšem přesně naopak. “Rituale Satanum” a “By the Blessing of Satan” sice jistě nejsou špatné fošny, je to peklo, jak má být, ale z nějakého důvodu mě prostě “My Soul for His Glory” baví mnohem víc ...

  • Enslaved – RIITIIR

    23.10.2012

    Ježura

    Enslaved - RIITIIR

    Enslaved jsem vždy registroval jako kapelu, která tvoří velmi dobrou hudbu, jenže ani tak se mi dlouho nedařilo přijít té hudbě na kloub a následně i na chuť. A přitom prvotní podmínky hráli jednoznačně pro Enslaved – kapely, které za dlouhé roky své existence od black metalu přešly k mnohem sofistikovanější progresivní hudbě, totiž patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Naštěstí se však milí Enslaved rozhodli nahrát EP “The Sleeping Gods”, které se stalo tím bodem zlomu, a od té doby, co mě toto dílko vyloženě uhranulo, jsem s napětím vyhlížel, s čím se vytáhnou na další řadovce. Řadovka je tady, jmenuje se “RIITIIR” a za tím jménem se skrývá víc než hodina mimořádných zážitků… Jak jsem ale postřehl napříč internetem, nejsou to zážitky stravitelné pro každého, takže se hned na začátku sluší vyjasnit jednu věc – Enslaved ...

  • Stolen Babies – Naught

    22.10.2012

    H.

    Stolen Babies - Naught

    “I don’t always review avantgarde albums, but when I do I give 9/10” Toliko parafráze na dnes tolik populární meme, díky níž bych si měl zaručeně stoupnout v očích všech milovníků těchto poněkud nevtipných vtípků. Nicméně je to ve své podstatě opravdu tak – zdá se mi, že poslední dobou příliš často nerecenzuji desky, které se nějak zásadně vymykají běžnému pojetí heavy metalové (v tom širším slova smyslu) scény, ale když už se mi na stůl nějaká dostane, pak ji chtě nechtě musím hodnotit vysokou známkou. Nedá se ovšem nic dělat, když člověku přistávají na stůl takové výborné matroše jako “Naught”! Avantgardně kabaretní uskupení Stolen Babies vyletělo na volnomyšlenkářské rockové scéně nahoru jak raketa hned svým dlouhohrajícím debutem “There Be Squabbles Ahead”. Řeknu vám zcela upřímně, že i já jsem byl ...

  • Witchcraft – Legend

    20.10.2012

    Kaša

    Witchcraft - Legend

    Švédští doom rockeři Witchcraft se svou hudební produkcí trefili do aktuálního trendu, kdy se do popředí zájmu rockových, potažmo metalových fanoušků dostává retrospektivní pohled na rockovou hudbu, jak před nějakými čtyřiceti lety stála na vrcholu. Na svém aktuálním, v pořadí již čtvrtém albu, pojmenovaném “Legend”, nadále utváří hudební styl, se kterým se rozhodli před více než deseti lety udělat díru do světa. Není třeba očekávat nějakých změn, Witchcraft prostě a jednoduše ví, po čem je aktuálně hlad, a tak vlastně svou vizi doom rocku se stoner rockovými kořeny pouze obrušují do dokonalosti jako diamant. Pokračuje se tam, kde se na předchozím “The Alchemist” skončilo. S jediným nepatrným rozdílem. Witchcraft se posunuli od Rise Above Nations pod vydavatelská křídla kolosu Nuclear Blast. Můžete si o Nuclear Blast myslet, že je to jen továrna na prachy, nic proti tomu nemám, ale ...

  • Hexvessel – No Holier Temple

    18.10.2012

    H.

    Hexvessel - No Holier Temple

    Nejednomu hudebnímu fajnšmekrovi jistě nebude jméno Mata McNerneyho neznámé. A pokud ne, pak na jeho umělecký pseudonym Kvohst by už většina zareagovat měla. Tento světoběžník britského původu prošel relativně velkým množstvím skupin, z nichž nejedna zanechala na metalové scéně nemalý otisk. Ten největší mají na svědomí asi Dødheimsgard a , které asi není třeba představovat nikomu, kdo někdy čuchnul k avantgardně black metalové scéně. První zmiňovaní jsou kultovní podzemní legendou, jež měla zcela zásadní vliv na vývoj a vlastně i vznik industriálního black metalu; Kvohst sice v době, kdy vzniklo přelomové “666 International”, v jejich řadách nepůsobil, nicméně Dødheimsgard toho za svou relativně dlouhou kariéru vydali poměrně málo, tudíž už jen z toho důvodu (tím dalším je samozřejmě fantastická muzika) je i “Supervillain Outcast”, na němž Kvohst svou ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy