Recenze

  • The Agonist – Prisoners

    8.7.2012

    H.

    The Agonist - Prisoners

    The Agonist jsou jedna z mála kapel, které mají co do činění s metalcorem (byť v tomto případě ne úplně čistokrevným) a které mám zároveň opravdu upřímně rád. Nebudu zastírat fakt, že velkou měrou v tom má prsy, tedy, ehm, prsty (a možná i další části těla, ale to sem teď nepatří) nádherná zpěvačka, ale ani to nic nemění na faktu, že předchozí deska “Lullabies for the Dormant Mind” byla vážně skvělá a dodnes mne baví. Na další pokračování jsem se tedy – vcelku pochopitelně – těšil, nicméně dvouskladbové EP “The Escape”, které vyšlo v loňském roce jako ochutnávka, mě nechalo poměrně chladným a ani jedna z přítomných písniček – tedy “Lonely Solipsist” a titulní “The Escape”, jež se obě nacházejí i na plnohodnotném počinu “Prisoners” – mě příliš ...

  • Bilocate – Summoning the Bygones

    7.7.2012

    Ježura

    Bilocate - Summoning the Bygones

    Snad i díky tomu, že v našich podmínkách není blízkovýchodní metalová scéna až tak provařená, se člověku občas zadaří objevit kapelu, která se může chlubit tvorbou přinejmenším obstojné kvality a ještě to zní originálně. A přesně tohle je i případ Jordánců, kteří si říkají Bilocate a metalovou obec se snaží zaujmout doom metalem se znatelnými deathovými vlivy. Předmětem recenze je jejich čerstvá novinka s názvem “Summoning the Bygones”, takže je načase zjistit, jestli si ji pánové mohou dát za rámeček, či nikoli… Odpověď na tuhle otázku si s dovolením nechám na závěr recenze a teď se pokusím nastínit, co že to Bilocate vlastně hrají. Že to asi bude doom/death, to už je tak nějak zřejmé ze samotného úvodu, jenže po tímhle pojmem se může skrývat kde co, takže by neškodilo to trochu ...

  • Fear Factory – The Industrialist

    6.7.2012

    Ježura

    Fear Factory - The Industrialist

    S Fear Factory je to jako na houpačce. Lepší alba střídají slabší a vzhledem k tomu, že tenhle vzorec je na jejich tvorbu aplikovatelný od dob “Obsolete”, tak bych papírově neměl od “The Industrialist” čekat kdovíjaké zázraky, ale já mám pro tuhle industriální mlátičku slabost, a proto jsem tak nějak doufal, že se nové album povede. Bohužel jsem hned po prvním poslechu musel přiznat, že osmý studiový zářez Fear Factory nijak nevybočuje z šedého průměru slabších desek, jako byly svého času “Transgression” či “Digimortal”. Před vydáním novinky bandu opustili, či byli odejiti, Gene Hoglan a Byron Stroud, přičemž se jedná o obrovskou škodu, protože oba jmenovaní svým nástrojům vládnou víc než mistrně, a přestože odchod Strouda na první poslech není tak patrný jako ten Hoglanův, tak se rozpadla asi ta nejsilnější ...

  • Ahab – The Giant

    5.7.2012

    H.

    Ahab - The Giant

    Ahab původně vznikli pouze jakožto boční projekt několika členů Midnattsol; jejich snažení následně vyústilo v první desku “The Call of the Wretched Sea”, kterou já osobně dodnes považuji za obrovský klenot a jedno z nejlepších funeral doom metalových alb, která znám. Což je o to více s podivem, že toho času hlavní působiště hudebníků, tedy Midnattsol, je (a vždy byl) naprosto neškodný bezzubý čajíček, pro nějž je i průměrné hodnocení pochvalou. Zjevně to časem došlo i kytarové dvojici Daniel Droste – Chris Hector, pánové Midnattsol jeden po druhém opustili a začali se spolu s ostatními kolegy z Ahab naplno věnovat plavbě po pohřebním moři, v němž se ukrývalo až podivuhodně mnoho potenciálu. Zatímco z “The Call of the Wretched Sea” dodnes naskakuje husí kůže, z pokračování “The Divinity of Oceans” jsem byl ...

  • Kreator – Phantom Antichrist

    4.7.2012

    Kaša

    Kreator - Phantom Antichrist

    Kreator ke svému třicátému výročí na scéně přichystali pro svou početnou fanouškovskou základnu jako dárek novinku “Phantom Antichrist” a přiznám se, že je to dárek, se kterým si, jakožto dlouholetý fanoušek jak raného, tak pozdního období kariéry thrashové legendy, hned od prvního poslechu strašně rád hraju. Od vydání předchozí desky “Hordes of Chaos” uplynuly tři roky vyplněné vydatným koncertováním a hlavně přípravami “Phantom Antichrist”. Zmíněný předchůdce na mě dodnes působí nedotaženě, přes svou krátkou stopáž rozbředle a i co do síly jednotlivých songů není na co vzpomínat, zvláště pak ve srovnání s vynikajícím “Enemy of God”, a po tomto škobrtnutí jsem byl tedy velice zvědav, jak novinka dopadne a zda Kreator v silné konkurenci povedených alb thrashových legend obstojí. Mediální masáž, která jejímu vydání předcházela, slibovala (jak jinak) nejlepší, ...

  • Be’lakor – Of Breath and Bone

    3.7.2012

    Ježura

    Belakor - Of Breath and Bone

    Mladí Australané Be’lakor platí za kapelu, která má potenciál uzmout žánrový trůn dosavadním skandinávským králům melodického death metalu. Od vydání jejich řadové prvotiny “The Frail Tide” uplynulo pouhých pět let a nyní Be’lakor přicházejí se třetí deskou, od které mnozí očekávali, že to bude právě ona, která kapele pojistí status vůdčího melodic death metalového aktu. Novinka nese název “Of Breath and Bone” a v následujících řádcích se pokusím odpovědět na otázku, kterou jsem už nastínil – naplnili Be’lakor naděje do nich vkládané? Když kapela vypustila první dvě vlaštovky z “Of Breath and Bone”, podařilo se jí přesně to, co bývá účelem takových akcí – obě skladby mě na celou desku namlsaly opravdu náramným způsobem a já začal pomalu šmikat metr. No, a když jsem konečně došmikal, ...

  • Delain – We Are the Others

    2.7.2012

    Madeleine Ailyn

    Delain - We Are the Others

    Od vydání minulé desky “April Rain” se v Delain pár věcí změnilo. Za prvé, baskytarista Rob van der Loo našel svoje místo u jiných Nizozemců, a to u skupiny Epica. Nahradil ho blonďatější Otto Schimmelpenninck. Další novou tváří v sestavě je Timo Somers, který je zde místo Ewouta Pieterse. No, řekla bych, že v téhle kapele ti hudebníci celkově střídají jak na běžícím páse. Srdce, které tvoří Martijn Westerholt a Charlotte Wessels, ale zůstává. A tak jsem naivně očekávala, že se bude pokračovat v tomto duchu, který předvedli právě na “April Rain”. A vlastně jsem nebyla tak daleko od pravdy, kapela pokračuje v tom, co na minulé desce začala, ale zase jinak, než bych asi chtěla, a značně po svém a hlavně už bez toho symfonického metalu. Stačil mi poslech prvních ...

  • Grand Magus – The Hunt

    1.7.2012

    Madeleine Ailyn

    Grand Magus - The Hunt

    Přesně si pamatuji ten moment, kdy kolem mě proběhlo jméno Grand Magus ještě před vydáním minulé desky “Hammer of the North”, ale nějak to v tu dobu odeznělo ještě dřív, než se ve mně nějaké pocity měly ozvat. Zajímavé je na tom, právě to, že si to vůbec pamatuji, většinou mám v tomhle okna velká jak vitríny. Teď bych ale řekla, že po pár kvalitních deskách je na čase tuhle kapelu zaregistrovat a podívat se na tu další, “The Hunt”. Už při první ochutnávce písně “Valhalla Rising” mi to znělo jako správný recept na něco, co se vám může dostat pod kůži. A to i přesto, že mě už to označení za “heavy metal” mohlo značně odradit, poslední dobou jsem z podobných kapel tak akorát na prášky. Jenže moje tělo mě prostě ...

  • John 5 – God Told Me To

    30.6.2012

    Zajus

    John 5 - God Told Me To

    Sólovou kariéru Johna 5 jsem ignoroval kvůli jeho předchozímu působení v kapele Marilyna Mansona. Obával jsem se totiž, že pokud v Mansonově hudbě ukazuje vše, co umí, nebylo by na jeho sólové desce co poslouchat. Jeho přechod k Robu Zombiemu byl takříkajíc změnou z bláta do louže a důvodů k poslechu jeho sólovek o moc nepřibylo. Je to tedy až jeho šesté album “God Told Me To”, u kterého jsem se přiměl k poslechu. Byla to ovšem chyba čekat tak dlouho, Johnovy schopnosti jsou totiž úplně jinde, než bych čekal. “Gold Told Me To” je především velmi rozmanitá deska kloubící technickou zručnost se schopností napsat písničku, jež se dobře poslouchá. V předchozí větě je pak důležité hlavně slovo “rozmanitá”, protože takové množství nálad (a v menší míře i stylů) by Johnovi mohli ...

  • Architects – Daybreaker

    29.6.2012

    Ježura

    Architects - Daybreaker

    Hádám, že nejste zvědaví na ty nekonečné řeči, jak nemám rád metalcore, tak si je protentokrát odpustím a vezmu to z jiného konce. Případ Francouzů Eths mě přesvědčil, že opravdu není radno generalizovat, a když jsem tedy dostal příležitost dát do těla novince britských Architects, na které přísahají i lidé, od kterých bych to nečekal, rozhodování mi netrvalo dlouho. Koneckonců, Architects hrají všechno, jenom ne klasický metalcore, a co si budeme povídat – ty všechny možné post vlivy mají občas něco do sebe… Architects jsou živým důkazem obou výše uvedených tvrzení. Jejich muzika, nebo alespoň ta, kterou přinášejí na novince “Daybreaker”, zní už na první poslech řádově hodnotněji než drtivá většina coru příbuzných děl. Čím to je? Tohle album má totiž atmosféru, která mi ...

  • Firewind – Few Against Many

    28.6.2012

    Ellrohir

    Firewind - Few Against Many

    Země: Řecko Žánr: power / heavy metal Datum vydání: 21.5.2012 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Wall of Sound 02. Losing My Mind 03. Few Against Many 04. The Undying Fire 05. Another Dimension 06. Glorious 07. Edge of a Dream 08. Destiny 09. Long Gone Tomorrow 10. No Heroes, No Sinners Hodnocení: Ellrohir – 6/10 Kaša – 6/10 Průměrné hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter Řecký kytarista Gus G. a jeho dvorní power metalová partička Firewind příchází v pořadí se sedmým řadovým albem “Few Against Many”. Deset songů a 45 minut, toť vcelku běžná a ničím moc výjimečná nabídka. Můžu říct, že se mi celkem líbí obal, i když působí drobet kýčovitě (a na druhou stranu ne dost, abych z toho dětinsky slintal radostí jako třeba u maleb Luise Roya). Co jsem tak brouzdal po internetu, novinka sklízí povětšinou příznivé ohlasy, ...

  • Engel – Blood of Saints

    27.6.2012

    Ježura

    Engel - Blood of Saints

    Švédští Engel nejsou nikterak mladou skupinou, leč na oči širší veřejnosti se dostali především díky angažmá zakladatele Niclase Engelina v řádově proslulejších In Flames. No, a vzhledem k tomu, že to In Flames na posledních dvou albech nejde ani zdaleka tak dobře, jak bych si představoval, zabrousil jsem tedy do hájemství Engel, abych zjistil, jestli si třeba In Flames na prsou nehřejí hada, který je ve výsledku trumfne na všech frontách… Žánrové zařazení Engel není složité alespoň přibližně odhadnout pro kohokoli, kdo má rámcové ponětí o jejich personálním propojení s In Flames. Pánové tedy hoblují v rytmu melodického death metalu klasické švédské školy, ale přesto svým projevem nezapadají mezi velkou trojku In Flames – Soilwork – Dark Tranquillity. Jejich zvuk se totiž odlišuje zřetelným zastoupením elektronických postupů a samplů, ...

  • Slash featuring Myles Kennedy and The Conspirators – Apocalyptic Love

    26.6.2012

    Kaša

    Slash featuring Myles Kennedy and The Conspirators - Apocalyptic Love

    Abych hned na úvod rozvířil vody, tak novou Slashovu “sólovku” nepovažuji úplně tak docela za sólové album. Takové označení zcela určitě sluší jeho dva roky staré prvotině, jednoduše pojmenované “Slash”. Tehdy se na ploše nějakých 18 skladeb (včetně všelijakých bonusů) představila řada hostů a všechno to dohromady držel Slash se svým kytarovým uměním, čímž myslím chytlavými a okamžitě rozpoznatelnými riffy, všudypřítomnými kudrlinkami a procítěnými sóly, tak jak je umí jen on. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, spíše se snažil to držet nějakým způsobem pohromadě. I když pominu přemrštěnou stopáž, tak jednotlivé skladby a hlavně výběr jednotlivých hostů působil dosti nevyrovnaně a vedle naprostých pecek jako skladby s přispěním Fergie z The Black Eyed Peas či Andrew Stockdalea z Wolfmother se našly i průsery s Chrisem Cornellem, ukňouraným a ...

  • Oomph! – Des Wahnsinns fette Beute

    25.6.2012

    nK_!

    Oomph! – Des Wahnsinns fette Beute

    Abych se přiznal, německá rocková tvorba mi až na několik čestných výjimek nic neříká. Hlavně proto, že nemám příliš v lásce jazyk, kterým se u našich západních sousedů mluví. Řekněte upřímně, nebyli by třeba takoví Rammstein mnohem lépe poslouchatelní, kdyby zpíval Lindemann anglicky? Myslím, že určitě, a proto je řadím spíše na okraj svého oblíbenostního spektra. Zmíněnou výjimku však tvoří jejich starší bráškové Oomph!, kteří jsou s Rammstein často srovnáváni. Nejsou sice tolik světoznámí a v žádném případě nemají tak velkou fanouškovskou základnu, ale to neznamená, že by nestáli za poslech. Právě naopak! Oomph! těsně před vydáním nového alba avizovali menší odklon od své dosavadní tvorby, což se samozřejmě neobešlo bez nespokojených reakcí skalních fanoušků. S čistým svědomím mohu potvrdit, že skutečně ke změnám došlo, ale nejedná se o nic natolik zásadního, ...

  • Sabaton – Carolus rex

    24.6.2012

    Ježura

    Sabaton - Carolus Rex

    Když se řekne Sabaton, na mysli mi vytane jediné – přeceňování. Kdyby se totiž počty fanoušků téhle kapely odvíjely přímo úměrně od jejích muzikálních kvalit, jméno Sabaton by figurovalo ve spodních polovinách festivalových plakátů a promotéři by mluvili o solidní jistotě odpoledního programu. A tak by to bylo správně, protože jakkoli tvorba Sabaton nezaslouží tak monstrózní odezvy, jaké se jí dostává, je to muzika, která dovede velmi obstojně zabavit toho, kdo zrovna nepase po něčem opravdu hodnotném. Ale to jenom na vysvětlenou, abych nebyl obviňován z bohapusté předpojatosti. Co se samotné novinky týče, předcházely jí spekulace o možné změně ve výrazu kapely, což mě proti všem předpokladům na desku “Carolus Rex” celkem navnadilo. A protože od vydání uběhlo už hodně vody, věřím, že verdikt, který se chystám v následujících řádcích vynést, bude ...

  • Diablo III OST

    23.6.2012

    H.

    Diablo III OST

    Nemusíte být zrovna fanouškem počítačových her, ale pokud jste zrovna před pěti minutami nevylezli z nějakého brlohu, kde jste si dopřávali několikaměsíční zimní spánek, asi vás nemohla minout přinejmenším alespoň zmínka o šílenství jménem “Diablo III”, které v nedávné době bez sebemenší nadsázky doslova zachvátilo celý svět her a pohltilo miliony lidí po celém světě. Není divu, série “Diablo” je ve svém ranku opravdovou legendou, stařičké “Diablo I” z roku 1996 jistojistě patří mezi vpravdě kultovní hry, jež svého času znamenaly revoluci v herním průmyslu. Nejsem si jistý, kolik ze čtenářů Sicmaggot si tuto dnes již vykopávku pamatuje, ale třeba já osobně dodnes s nostalgickou slzou v oku vzpomínám na to, jak jsem trávil hodiny řezáním stovek monster v šestnácti tuhých dungeonech, na jejichž konci čekal na popravu sám velký rudý ...

  • Six Feet Under – Undead

    22.6.2012

    Kaša

    Six Feet Under - Undead

    Death metalová stálice Six Feet Under utvořená kolem zpěváka Chrise Barnese nám servíruje již devátý chod své chorobné večeře. A bohužel musím konstatovat, že už jsem těch jeho výtvorů lehce přejedený. Ne snad proto, že by se jednalo o devátou porci stejného jídla, to by mi nevadilo, ale spíš proto, že se Chris se svou kapelou posunul zase o něco blíže ke klasičtějšímu pojetí amerického death metalu, ale o tom až později. Na začátek si odbudeme takové ty nezbytné informace z nedávné historie, které je zapotřebí zmínit. Takže, od poslední studiovky (nepočítáme-li třetí díl alba předělávek “Graveyard Classics”) uplynuly čtyři dlouhé roky a za tu dobu se toho v řadách této legendy událo na personálních postech až až. Po téměř 18 letech opustila Six Feet Under rytmická sekce ve složení Terry ...

  • Ne Obliviscaris – Portal of I

    21.6.2012

    Zajus

    Ne Obliviscaris - Portal of I

    Bez mučení se přiznám, že na “Portal of I” jsem se těšil opravdu hodně. Stačí si přečíst květnový eintopf, v němž jsem mu přidělil index očekávání 10/10. Ne Obliviscaris však rozhodně nejsou žádnou známou kapelou, a tak by bylo vhodné si nejprve říci, z čeho má vysoká očekávání plynula. Ne Obliviscaris je australská šestice, která v roce 2007 vydala třískladbové demo nazvané “The Aurora Veil”. Tyto tři skladby (dohromady přesahující půl hodiny hudby) vynikaly asi ve všech ohledech, jež jakožto posluchač dokážu ocenit (ostatně k tomu se teprve dostaneme), a Ne Obliviscaris se tak na dlouhou dobu stali jednou z mých nejposlouchanějších kapel. Debutové album mělo vyjít velmi brzy po zmíněném demu, ovšem kvůli problémům s nahrávací společností, vízem kytaristy a následnou výměnou bubeníka, se vydání neustále odkládalo. Finální datum ...

  • Sonata Arctica – Stones Grow Her Name

    19.6.2012

    Ježura

    Sonata Arctica - Stones Grow Her Name

    Finská Sonata Arctica patří k těm nemálo kapelám, které stály na počátku mého putování světem tvrdé hudby. Za ta léta jsem dokázal pojmout snad všechny tváře téhle kapely – od speedových počátků, přes power metalový nářez “Reckoning Night”, progresivní “Unia” až po temně rozmáchlé “The Days of Grays”. Obzvlášť po posledně zmíněné desce jsem byl náramně zvědavý, kam se Sonata posune, protože “The Days of Grays” dělala dojem předzvěsti velice zajímavé tvůrčí éry. Od jeho vydání letos uplynuly tři roky, štafetu převzala novinka s mnohoznačným názvem “Stones Grow Her Name” a já nějak nevím, co si o ní mám myslet… Začalo to lososově krémovým obalem, pokračovalo klipovým singlem, který mě zanechal v nepříjemné rozpačitosti, a celé album v tomhle trendu pokračuje. Co je na tom špatně? Popravdě si ...

  • Carach Angren – Where the Corpses Sink Forever

    18.6.2012

    H.

    Carach Angren - Where the Corpses Sink Forever

    Carach Angren registruji už nějaký ten pátek a v podstatě ihned potom, co jsem si poslechl jejich předcházející dvě desky “Lammendam” (2008) a “Death Came Through a Phantom Ship” (2010), jsem začal čuchat, že v Nizozemsku se urodila kapela s obrovským potenciálem. Upřímně jsem se i divil, že to trvalo tak dlouho, než si tuto skupinu pod sebe stáhla nějaká větší firma. Kdybych si měl totiž nyní tipnout kapelu, která má na to, aby v budoucnu usedla na stále prázdný trůn symfonického black metalu, byli by to právě Carach Angren, na koho bych si vsadil. A právě smlouva s labelem, jako je Season of Mist, by jim k tomu mohla vydatně dopomoct. Potvrzuje však třetí opus “Where the Corpses Sink Forever” hudební kvality svých autorů? Hned na začátek ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy