Recenze

  • In Mourning – The Weight of Oceans

    16.5.2012

    Zajus

    In Mourning - The Weight of Oceans

    Ke švédským progresivním death metalistům In Mourning mám zvláštní vztah. Jejich debut “Shrouded Divine” podle mě patřil mezi nejlepší nahrávky roku 2008. Jeho síla tkvěla v precizní kombinaci nekompromisní agrese a jemné melancholie zahalená do hráčsky poměrně jednoduché vrstvy zasekávaných riffů a minimálního množství přebytečných kytarových (a jiných) exhibicionistických výstupů. Jako celek znělo “Shrouded Divine” kompaktně a velmi profesionálně, jako by ho snad měla na svědomí kapela o mnoho alb zkušenější. S následujícím “Monolith” jsem to však neměl zdaleka tak lehké. O něco melodičtější přístup byl na první poslech jevem pozitivním, jenže kromě úvodní “For You to Know” nevydrželo album vyšší nápor poslechů a velmi rychle ztratilo svou zábavnost. Otázka, kterým směrem se In Mourning vydají na třetím albu, se tak nabízela zcela přirozeně. Ještě ...

  • Dragonforce – The Power Within

    14.5.2012

    Ellrohir

    Dragonforce - The Power Within

    Pokud čtete pravidelně a pozorně naše redakční eintopfy, mohli jste si všimnout, že jsem nové desce Dragonforce nedával moc nadějí a očekával ji s poměrně značnou skepsí. Nakonec to ovšem vypadá, že z toho “The Power Within” vyšla ještě jako vítěz, protože mě relativně mile překvapila. Velké vavříny asi přesto nesklidí. Vše by se asi dalo shrnout následující oznamovací větou: “Dragonforce natočili další svoje album.” Nic víc, nic míň. Nic převratně nového, ale ani žádné vyslovené zklamání. Je to zkrátka zhruba přesně to, na co si tak člověk od této kapely zvykl a co by očekával. Pár převratných novinek se přeci jen za ty čtyři roky od vydání “Ultra Beatdown” odehrálo. Ta menší z nich je změna labelu (dokonce dvojnásobná), větší pak změna na postu ...

  • Job for a Cowboy – Demonocracy

    13.5.2012

    Kaša

    Job for a Cowboy - Demonocracy

    Pětice z Arizony, Job for a Cowboy, se relativně rychle vypracovala v mladé “hvězdy” death metalové scény. Hned debut “Genesis” se umístil na 54. místě albového žebříčku Billboard. Novinkové “Demonocracy” (87. místo Billboard 200) je jejich třetí album a již první uvolněné ukázky dávaly tušit, že bychom měli mít co do činění s kvalitní porcí hudby. A tu nám taky Job for a Cowboy na novém albu servírují v plné míře. Již po několika prvních posleších jsem měl jasno a pasoval “Demonocracy” na jasně nejlepší počin v kariéře kapely, zvláště vezmu-li v potaz předchozí nepříliš povedené “Ruination”. O produkci se stejně jako minule postaral Jason Suecof, který je již delší dobou známkou kvalitně odvedené práce a zvuk novinky tento fakt jen potvrzuje. Zvuk se pročistil a zpřehlednil ještě o něco více než minule. Job ...

  • Jeff Loomis – Plains of Oblivion

    12.5.2012

    Ježura

    Jeff Loomis - Plains of Oblivion

    Kdo kdy třeba jen krajem ucha zavadil o cokoli, co v minulosti vyšlo pod hlavičkou Nevermore, musel si všimnout kytarových monumentů, které vybudoval plavovlasý shredder Jeff Loomis. K nezměrnému zklamání široké obce příznivců napříč planetou se však Jeff s Nevermore loňského roku rozešel, což s sebou přineslo i jedno pozitivum – dostalo se mu totiž prostoru k nahrání druhé sólové desky, která nese jméno “Plains of Oblivion” a která vychází necelé čtyři roky po prvotině “Zero Order Phase”. Není potřeba nikterak bystrého úsudku, aby člověku došlo, že když desku ozdobí svým jménem fenomenální kytarista, tak se asi nedočkáme třičtvrtěhodiny virtuosní hry na trombón. A skutečně, jméno “Plains of Oblivion” je eufemismem pro kytarové orgie toho nejhrubšího zrna. Aby taky ne, když si k tomu Jeff přizval hned čtveřici dalších ...

  • Ram-Zet – Freaks in Wonderland

    11.5.2012

    H.

    Ram-Zet - Freaks in Wonderland

    Vydání páté desky norských Ram-Zet provázelo několik odkladů, díky čemuž nakonec “Freaks in Wonderland” vyšlo o pár týdnů později, než bylo původně plánováno, ale nakonec to klaplo u jakési italské firmičky, o níž jsem já osobně jaktěživ neslyšel. Nicméně i tak jsem se na nový materiál těšil, ostatně jako vždy, jelikož se nijak netajím tím, že Ram-Zet patří již dlouhé roky mezi mé oblíbence. Objevil jsem je kdysi pomocí jedné náhodné V/A kompilačky (ani nevím, zdali se jednalo o něco oficiálního, tak moc už mi paměť neslouží), kde se vyskytovala skladba “Sense” z debutu “Pure Therapy”, a od té doby jejich kroky sleduji. O všech čtyřech předchozích albech mohu s klidem prohlásit, že se mi opravdu líbí, sem tam třeba něco není až zas tak dechberoucí (viz “Intra”), ale to ...

  • Flying Colors – Flying Colors

    10.5.2012

    Zajus

    Flying Colors - Flying Colors

    Poslední dobou se doslova roztrhl pytel s takzvanými superskupinami. Tento výraz používám nerad, jelikož ho často zneužívají mnohé hudební labely ve snaze přilákat posluchače ke kapelám, jenž rozhodně “super” nejsou. Navíc to prostě špatně zní. O Flying Colors se však nedá mluvit jinak. Jelikož je jejich jméno, i přes věhlas zúčastněných hudebníků, poměrně neznámé, udělejme si pro začátek krátký výlet do historie a složení této kapely. O jejich existenci se veřejnost oficiálně dozvěděla až v lednu letošního roku. Materiál na debutu byl však nahrán již více než rok před vydáním. O kytaru se na “Flying Colors” postaral Steve Morse, známý jak ze své sólové kariéry, tak také díky téměř dvacetiletému působení v Deep Purple. S baskytarou mu sekunduje David LaRue, který pracoval s Joe Satrianim či Johnem Petruccim. Zpěv má na svědomí asi nejméně slavný z členů Flying Colors, ...

  • Neurotic Machinery – Exi(s)t

    9.5.2012

    Ježura

    Neurotic Machinery - Exist

    Kdo se už nějaký ten pátek zajímá o metalovou hudbu, se jménem Neurotic Machinery nepochybně přišel do styku. Není divu – hojná účast na nejrůznějších akcích napříč republikou a šeptanda o grupě, která opravdu umí hrát, udělají svoje. Přesně takovým stylem jsem kapelu donedávna registroval i já, jenže pak se ke mně doneslo, že Neurotic Machinery vydali zbrusu nové EP. No řekněte, znáte snad lepší způsob, jak se seznámit s tvorbou kapely, než že podrobíte zkoumání jejich nejnovější počin? Onen nejnovější počin nese jméno “Exi(s)t” a obsahuje šest položek, které vystačí na necelých dvaadvacet minut muziky. Suchá data tedy praví, že jde o plnokrevné EP, ovšem otázkou zůstává, jak je na tom vlastní hudba. První dojem, který jsem si z poslechu “Exi(s)t” odnesl, který jsem později rozšířil na celou kapelu a ...

  • Madonna – MDNA

    7.5.2012

    H.

    Madonna - MDNA

    Nebudu se divit, když to první, co vás napadne při pohledu na tento článek, bude jakási řečnická otázka, co to tu vlastně dělá. Technicky vzato by šlo odpovědět, že to tu prostě visí, připraveno k přečtení všem, kteří mají chuť zabít trochu času, ale to byla odpověď na hranici demagogie, do níž bych se z pochopitelných přece jenom nerad pouštěl. Nicméně nelze přehlížet fakt, že Madonna je prostě fenomén světové hudby napříč žánry, metalového fanouška nevyjímaje – upřímně, vsadím svoje boty na to, že se mezi vámi jen těžko najde člověk, který by od ní někdy neslyšel aspoň jeden tón. A někoho, kdo by vůbec neměl tušení, kdo to Madonna je, už asi vůbec nenajdeme. Není to ovšem pouze o popularitě, i přes případnou žánrovou vyhraněnost posluchače totiž ...

  • Eths – III

    6.5.2012

    Ježura

    Eths - III

    Metalcore je velmi populární žánr, a jak už to tak bývá, co je populární, toho je moc a podstatné procento tvoří pěkná lejna, což zvlášť zde platí na každý pád. A přesně tohle je důvod, proč jsem svoji averzi k metalcoru nikdy neskrýval. Jenže jak známo, výjimky potvrzují pravidlo a Francouzi Eths jsou právě tou pověstnou výjimkou. Určitě to znáte, metalcorových kapel jsou čtyři pytle, povětšinou se v nich realizují ulízaní hošíci v úzkých džínečkách, kteří ze sebe dostávají rozličné hrdelní zvuky, a když zapějí čistě, jednomu by zaplála čepice, jak je to teplé. Krom toho to zní povětšinou naprosto stejně, a ať dumám sebevíc, nenabízí to nic, co by stálo za ohlédnutí, neřku-li za poslech. Eths na to jdou jinak. V nekonečné záplavě dokonale ...

  • Evenoire – Vitriol

    5.5.2012

    Madeleine Ailyn

    Evenoire - Vitriol

    Dlouho jsem přemýšlela, co napsat o Evenoire na úvod a nakonec jsem dospěla k názoru, že asi všechno, co je podstatné, ve zkratce. Koneckonců mně tohle jméno kapely před sedmi měsíci taky nic neříkalo. Evenoire pocházejí ze severu Itálie, hrají něco mezi gothic a folk metalem, ale těch vlivů tam samozřejmě bude jako vždy více. Dali se dohromady v roce 2007, o dva roky později přišlo na svět jejich EP nazvané “I Will Stay”, které mě přesvědčilo o tom, že mám “vyhlížet” jejich debutové album “Vitriol”, které spadá už pod záštitu Scarlet Records a vyšlo v březnu tohoto roku. Debutové album, které tady pro vás mám zhodnotit. Musím hned ze začátku říct, že “I Will Stay” se mi zdálo méně spoutané tendencemi hlavního proudu. Což je docela očekávaná zpráva. “Vitriol” je sice ...

  • Unisonic – Unisonic

    4.5.2012

    Ježura

    Unisonic - Unisonic

    Jména Michael Kiske a Kai Hansen asi není třeba nikterak představovat. A právě tito dva bývalí spoluhráči z legendárních Helloween se spolu s dalšími zkušenými muzikanty sešli pod hlavičkou kapely, která má potenciál významně zahýbat stojatými vodami melodického metalu. V neposlední řadě jde však o regulérní návrat Michaela Kiskeho zpět k metalu, což se po některých jeho výrocích jevilo jako velmi nepravděpodobné. Eponymní album “Unisonic” s sebou tedy neslo spoustu otáze, a teď přišel čas alespoň některé zodpovědět. Co si budeme povídat, ani v dobách, kdy jsem s metalem začínal, mě kapely typu Helloween nebo Gamma Ray vůbec nebraly a je tedy zřejmé, že mi celé toto odvětví lezlo krkem přímo úměrně mému přibližování extrémnějším subžánrům. Na recenzi “Unisonic” jsem tak kývl snad jen ze dvou důvodů – ...

  • Secrets of the Moon – Seven Bells

    3.5.2012

    H.

    Secrets of the Moon - Seven Bells

    Jsou skupiny, které mají pozornost celé scény, objevují se na titulních stránkách všech magazínů, každý webzin o nich píše, prodávají mnoho desek, na festivalech vždy vystupují v prestižních večerních časech, přesto je jejich muzika… průměrná. Možná líbivá, to ano, určitě populární, zcela jistě, nepochybně i chytlavá, prostě taková, aby na ní průměrný posluchač slyšel, ale rozhodně ne příliš objevná, ani ne originální, působivá nebo atmosférická, nic takového, jednoduše řečeno – z hlediska uměleckosti zcela průměrná. Je to obrovský paradox, znatelnější o to víc, že právě naopak ty kapely, jejichž hudba onu jakousi nepříliš jasnou (přece jen záleží i na úhlu pohledu, co si budeme povídat) definici uměleckosti naplňuje a jejichž muzika má co říct i (možná spíše: především) náročnějšímu posluchači, jsou většiny v pozici undergroundu a nedá se tvrdit, ...

  • Accept – Stalingrad

    2.5.2012

    H.

    Accept - Stalingrad

    Asi si všichni vzpomenete, jaká to byla obrovská senzace, když se němečtí Accept před dvěma lety vrátili s neuvěřitelnou energií zpátky na scénu. Není divu, že reunion budil takovou pozornost, Accept přece jenom patří k těm největším heavy metalovým formacím vůbec. Pokud budeme počítat země mimo Velké Británie, což vždy byla Mekka heavy metalu a ne nadarmo právě odsud pochází nejvíce těch opravdu velkých a legendárních formací, jen těžko budeme hledat žánrovou skupinu, jež by svou velikostí mohla konkurovat Accept (z fleku mě osobně napadají jenom dvě, ale to je vedlejší). Přesto comebackovému albu “Blood of the Nations”, na němž navíc nezpíval ikonický frontman Udo Dirkschneider se svým nezaměnitelným vokálem, nevěřil snad vůbec nikdo, o to větší nadšení se ovšem strhlo, když deska vyšla a ...

  • Nahum – The Gates Are Open

    30.4.2012

    Ježura

    Nahum - The Gates Are Open

    Jak už jsem se mnohokrát přesvědčil, česká scéna umí fanouškovi tvrdé muziky nabídnout skutečné potěšení. Stejně tak je v jejím lůně k nalezení nespočet značně otřesných uskupení a pak babo raď – kdo má čuchat, jestli drží v ruce album nadaných muzikantů nebo totálních diletantů. V případě ostravských Nahum však několik indicií naznačovalo, že by se mohlo jednat o další z ne až tak početné skupinky vyvolených, kteří dovedou svoji tvorbou skutečně zaujmout. Po několika týdnech, co jsem debut “The Gates Are Open” proháněl svými sluchovody, musím uznat, že to věru není špatné. To by však bylo dost zkratkovité, takže se v tom trochu pošťouráme… Jak už zde padlo, “The Gates Are Open” je první plnohodnotné album, které nese logo Nahum. Kapela samotná ale svoji káru ...

  • Naglfar – Teras

    29.4.2012

    H.

    Naglfar - Teras

    Po roce 2000 byli švédští Naglfar dost na koni a nové desky vydávali v relativně rychlém sledu co dva roky, a to aniž by jakkoliv snižovali kvalitu svých nahrávek, právě naopak, poslední dvě alba “Pariah” a “Harvest” dozajista patřila k tomu nejlepšímu, co kdy pod hlavičkou téhle skupiny vyšlo (což je ale možná malinko sporné tvrzení, jelikož Naglfar podle mého názoru ještě žádný slabší počin nevydali, jedná se až o pozoruhodně vyrovnané věci). Nicméně po vydání “Harvest” se pánové trochu uložili k ledu, dokonce ani koncertní aktivity neprobíhaly, pět let bylo v táboře této švédské stálice v podstatě ticho. O další desce se sice již nějakou dobu hovořilo, ale výsledek – nikde! Jenže tak dlouho se chodí s hrníčkem pro vodu, až se ucho utrhne, a tak se i ucho nečinnosti Naglfar konečně ...

  • Lunar Aurora – Hoagascht

    28.4.2012

    Ellrohir

    Lunar Aurora - Hoagascht

    V poslední době se začíná pomalu stávat takovou nešťastnou tradicí, že takřka každou svou recenzi či minihodnocení mohu začít konstatováním “o kapele xyz jsem dosud neslyšel a album abc je tak mým prvním setkáním s ní”. Asi vás napadne, že bych to neříkal nebýt toho, že Lunar Aurora je další z mnoha band, kterých se to týká. Času je zkrátka málo, interpretů hodně. Má to své světlé i stinné stránky. Na jednu stranu člověk netrpí předsudky či přehnanými očekáváními, na druhou nemá srovnání a neví, co od kapely lze nebo nelze čekat. Buď jak buď, do boje s albem “Hoagascht” jsem vyrážel s čistým štítem. Tento počin představuje návrat zavedeného jména na black metalovou scénu (to se v poslední době také začíná stávat tradicí) po nějakých pěti, šesti letech odpočinku. Z autorského tria podepsaného ...

  • Ministry – Relapse

    27.4.2012

    Zajus

    Ministry - Relapse

    Mám rád návraty velkých kapel. Opravdu ano. Na každý takový návrat nutně navazuje napjaté očekávání, zda nový materiál bude srovnatelný s klenoty minulosti. Takovým kapelám jsem mnohdy ochoten i leccos prominout, jen abych se mohl radovat, že jsou zpět. U Ministry se ovšem o zvlášť velkém návratu mluvit nedá. Nejde mi ani o délku pauzy mezi řadovými alby, která činí pouhých pět let. Jde mi o aktivitu kapely v tomto mezičase. Ministry za pět let od vydání “The Last Sucker” stihli odjet rozlučkové turné, vydat koncertní DVD, best of album a asi pět remixových alb. Tak se přeci neaktivní kapela zdaleka nechová. Nebylo pro mě tak žádným překvapením, když v srpnu loňského roku ohlásil Al Jourgensen reunion kapely. Nechme ovšem nehudební okolnosti stranou a podívejme se tedy, co nám na “Relapse” Ministry ...

  • Municipal Waste – The Fatal Feast

    25.4.2012

    Kaša

    Municipal Waste - The Fatal Feast

    Milovníci béčkových hororů, sci-fi, komiksů a hudebních legend jako Suicidal Tendencies, S.O.D., D.R.I. či Nuclear Assault opět útočí. Právě tyto vlivy totiž v sobě pojí Municipal Waste, a že to dělají dost šikovně, dokazuje i fakt, že jejich aktuální, již páté řadové album “The Fatal Feast” vychází u vydavatelského kolosu Nuclear Blast. Kdo by čekal nějaké ústupky vůči širšímu publiku, ten se šeredně mýlí. Municipal Waste nahráli další půlhodinu zničující kombinace crossoveru, thrash metalu s vlivy punku a oldschool HC. Přesně takhle se hrálo v 80. letech v zaplivaných NY klubech a Municipal Waste nám toto období chtějí mermomocí připomenout. O hudebním, respektive textovém, obsahu toho hodně napoví obal ve stylu již zmíněných béčkových hororů v komiksovém stylu, přičemž artwork “The Fatal Feast” považuji v rámci diskografie za jeden z nejpovedenějších ...

  • Darkness of Hell – Under the Flag of Hate

    24.4.2012

    H.

    Darkness of Hell - Under the Flag of Hate

    Ono není příliš těžké odhadnout, co lze asi tak očekávat od kapely Darkness of Hell. Už jen ten název… klišovitější aby člověk pohledal. K tomu přebal, jemuž vévodí velký pentagram a Bafomet, vše pouze v černobílé barvě, názvy songů… kdo by ještě pořád nebyl doma, předělávky od Root a Mayhem v tracklistu už asi trknou každého – v případě placky “Under the Flag of Hate” nelze očekávat nic jiného než pekelný black metal ze staré školy… Ačkoliv se na první pohled zdají být Darkness of Hell novou formací (a vlastně jí také jsou), v sestavě kapely se nacházejí dvě velmi zajímavá jména, z nichž jedno je na undergroundové scéně vcelku známé, druhé bez přehánění legendární. Dvěma původním členům, zpěváku Hereticovi a kytaristovi Jesperovi, se totiž na doplnění sestavy podařilo zlanařit (v případě ...

  • Overkill – The Electric Age

    23.4.2012

    Madeleine Ailyn

    Overkill - The Electric Age

    Znáte to. Když vás něco nezaujme hned na začátku… Ne, to byl takový malý vtip. To opravdu není případ amerických Overkill. Ba naopak. Jestli se na něco můžete spolehnout, pak na to, že jejich nové album “The Electric Age” doposloucháte, a to s jakou vervou vám budou trhat žíly, to už je opravdu jen na ctihodném vkusu. Každopádně mám opět vyslovenou radost (myšleno ironicky), že se můžu “pohrabat” v albu, u kterého by samo o sobě stačilo napsat jednu větu. Něco ve smyslu: “Užijte si to, já si užila taky.” Ale když už jsem tedy donucena se v tom šťourat, tak to vezměme hned od samotného konceptu a myšlenky. Pravda je, že Overkill předvedli dokonale druhý dech už na předcházejícím “Ironbound”, které se mi zdálo o trochu víc, řekněme, váhavější, než je ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy