Recenze

  • Sarah Jezebel Deva – Malediction

    23.7.2012

    Madeleine Ailyn

    Sarah Jezebel Deva - Malediction

    Moje seznámení s možností recenze na “Malediction” od Sarah Jezebel Devy bylo více než zajímavé. Byla jsem všelijak upozorňována, že si mám k počítači přinést kýbl a že jestli to bude stejná kvalita a nápady jako předchozí “The Corruption of Mercy”, o “A Sign of Sublime” ani nemluvě, nemám se bát ho použít. Navíc už mě po předchozích zkušenostech děsila ta věčně zmiňovaná skutečnost s Cradle of Filth. Tak se přiznám, že jsem si prostě poslechla pár dostupných písní na YouTube a nechala to osudu, ostatně nějak zrecenzovat se dá všechno. Ta malá ukázka mě nijak nenadchla, a tak jsem se upřímně modlila, ať se stane malý zázrak a on se podle mě víceméně stal. Když si poslechnete napoprvé ty tři skladby, které se na EP nalézají, možná, že vás stejně ...

  • Amy Macdonald – Life in a Beautiful Light

    22.7.2012

    Zajus

    Amy Macdonald - Life in a Beautiful Light

    Občas na Sicmaggotu recenzujeme album, o němž máme pochybnosti, zda se na rockový web vůbec hodí. To nám však v ničem nezabrání a album pak raději alibisticky založíme do sekce “články” . “Life in a Beautiful Light” skotské písničkářky Amy Macdonald je přesně tím případem. Už jen podle množství názorů pod recenzí totiž můžete poznat, že Amy v naší převážně metalové redakci zaujala mnoho uší. Amy Macdonald uspěla hned se svým prvním albem “This Is the Life” a ve svých dvaceti letech se tak stala jednou z nejvýraznějších postav britské popové hudby. Na rozdíl od dalších podobně úspěšných hvězdiček si však Amy stojí za svým úspěchem sama, jelikož je autorkou všech skladeb i textů na albu. Tři roky po úspěšném debutu přišla řada na nástupce, který ...

  • Gotthard – Firebirth

    19.7.2012

    Madeleine Ailyn

    Gotthard - Firebirth

    Jako by pro mě nemělo smysl začínat s nějakým vysvětlováním historie kapely. Jednak proto, že Gotthard jsou docela známá hard rocková kapela, a jednak proto, že bych se dostala k dobře známému smutnému bodu. Protentokrát jsem docela fanynka, pokud tak pravidelnému poslechu chcete tak říkat. Takže se prostě budu držet faktu, že Gotthard jsou zpět na scéně a že i po takové ráně se byli schopni sebrat a stvořit s novým zpěvákem Nicem Maederem album “Firebirth”. To zabrání mé sentimentálnosti se prodrat na povrch a zůstat aspoň trochu nad věcí, protože se mi nechce pochybovat jen kvůli svým osobním pocitům. Kdokoliv kdo má nějaké mezery, nechť si je “vygooglí”. Možná je to v tomhle případě hodně tvrdé tvrzení, ale všechno zlé, a i to hodně zlé, je k něčemu dobré, ale ...

  • Rush – Clockwork Angels

    18.7.2012

    Kaša

    Rush - Clockwork Angels

    Rush jsou výjimeční. Prog rocková legenda funguje už celých 44 let a pořád jí to hraje náramně, má za sebou 20 studiových alb, nespočet živých vystoupení, a rostoucí věk jako by jí nebránil pohybovat se první rockové lize. Trojici ve složení Geddy Lee, Alex Lifeson a Neil Peart není třeba nijak představovat, každý, kdo se o rockovou hudbu zajímá, tahle jména už určitě slyšel, takže se radši pojďme kvapem vrhnout na události nedávné a především na nové studiové album “Clockwork Angels”, které se pyšní jubilejní číslovkou 20 v pořadí jejich bohaté diskografie. Přípravy nového alba začaly vlastně už v roce 2010, když se kapela sešla v Blackbird Studios s producentem Rickem Raskulineczem, aby nahrála dvě nové skladby “Caravan” a “BU2B”. Obě byly mezi fanoušky vypuštěny ještě v témže roce a ...

  • Mnemic – Mnemesis

    16.7.2012

    nK_!

    Mnemic - Mnemesis

    Je tomu již pět let, kdy jsem se s dánskými moderně metalovými Mnemic setkal poprvé. Bylo to živě na pátém ročníku oblíbeného Basinfirefestu na hlavní stage, někdy po půlnoci. Tenkrát do mě tihle maníci dokázali napumpovat tolik energie, že mi vydržela ještě po zbytek letních prázdnin a mnohem, mnohem déle. Na toto období mám krásné vzpomínky, ale když jsem se o něco později dostal ke studiové tvorbě kapely, která sama o sobě prohlašuje, že hraje future fusion metal, nešlo o nic slavného, ba ani zvláštního. Mnemic, kteří se dali dohromady již v roce 1998, byli a podle mého názoru vždy budou hlavně živá kapela, protože až na minulé “Sons of the System” z roku 2010 mě ze svých nosičů totálně ničím nezaujali. To už je holt úděl dnešní doby, kdy si široké zástupy ...

  • Dying Fetus – Reign Supreme

    15.7.2012

    Ježura

    Dying Fetus - Reign Supreme

    Američany Dying Fetus jsem vždy podvědomě řadil do té skupiny kapel, které jsou na můj vkus trochu moc brutální. Jenže pak jsem při brouzdání po YouTube takřka omylem narazil na klipovku “Your Treachery Will Die with You” a rázem se mi rozsvítilo, představy o přemrštěné brutalitě padly a od té doby kapelu vedu jako tvůrce řádně ostrého, ale pěkně od podlahy budovaného death metalu, který dovede zaujmou zdaleka nejen tím, že poslech může slabším povahám způsobit krvácení z uší… Jenže jak jsem se do novinky “Reign Supreme” pustil vyzbrojen pouze dobrým dojmem z jedné skladby, několika prvním poslechům následovalo docela slušné zklamání. Pár dobrých riffů jsem sice v tom marastu rozpoznat dokázal, ale z celkového pohledu mi “Reign Supreme” připadalo stejně prvoplánově brutální a přitom nekonečně nudné, jako moje prvotní ...

  • Forgotten Silence – La grande bouffe

    14.7.2012

    Zajus

    Forgotten Silence - La grande bouffe

    Pokaždé, když Forgotten Silence vydají nové album, jde o důležitou hudební událost pro celou českou metalovou scénu. Tato kapela totiž místo kvantity hledí na kvalitu, a proto minimálně její alba “Kro Ni Ka” a “Ka Ba Ach” mnozí řadí do zlatého fondu české tvorby. Novinka “La Grande Bouffe” vznikala dlouho, je to již přes rok od doby, kdy kapela začala s nahráváním. Psaní skladeb se pochopitelně datuje ještě dál do minulosti. V květnu letošního roku album konečně vyšlo v nádherném ovocném digipacku (a na stejně ovocném vinylu), pojďme se na něj tedy podívat zblízka. Předně se musím přiznat, že nejsem znalec tvorby Forgotten Silence. Dobře znám jen dvě výše zmíněná alba, další tvorba kapely stále čeká na mém téměř nekonečném seznamu hudby, kterou musím slyšet. Již z oné dvojice alb si ...

  • Candlemass – Psalms for the Dead

    13.7.2012

    H.

    Candlemass - Psalms for the Dead

    Zeptejte se jakéhokoliv doomaře na ty největší žánrové legendy. Pokud vám mezi prvními nejmenuje švédské Candlemass, pak to není doomař. Candlemass jsou opravdu bez sebemenších pochyb jedněmi z průkopníků svého stylu a jen těžko odhadovat, jak by doom metal vypadal bez jejich přispění. Minimálně první dvě desky “Epicus Doomicus Metallicus” a “Nightfall” lze bez jakéhokoliv přehánění považovat za stylotvorné v plném rozsahu tohoto slova. Nutno ovšem dodat, že ne všechna alba Candlemass jsou úplně bez výtky. Diskografie kapely jako by – s nadsázkou řečeno – opisovala graf funkce cosinus. V počátcích byla tvorba hodně vysoko, čehož jsou jasným důkazem oba výše zmíněné skvosty, osobně bych řekl, že zejména ten první, “Epicus Doomicus Metallicus”, který já osobně za jednu z nejúžasnějších desek hudební historie – a to je myšleno ...

  • Spreading Dread – …Sanatorium…

    12.7.2012

    Kaša

    Spreading Dread - ...Sanatorium...

    Nečekaně jsem dostal šanci recenzovat debutové album pražských Spreading Dread, “…Sanatorium…”, takže jsem si tento nosič běžel s napětím na konci června vyzvednout na poštu. Spreading Dread je jméno, se kterým jsem neměl doposud žádné zkušenosti a slyšel jsem jen jednu píseň na Bandzone, která ve mně nezanechala žádné větší očekávání, přestože kapela řeže styl hudby, který mám rád a papírově by se mi měl líbit. Až později jsem zjistil, že to bylo spíše tím, že jsem tomuto zběžnému poslechu nevěnoval dostatek pozornosti, než kvalitou, ale o tom až později. Nevěděl jsem tedy, co mám od “…Sanatorium…” očekávat, navíc českou undergroundovou scénu nějak podrobněji nesleduji, takže v tomhle ohledu to pro mě byla taky premiéra a krok do neznáma. “…Sanatorium…” bylo nahráno v druhé polovině loňského roku v Pardubicích ...

  • Marduk – Serpent Sermon

    11.7.2012

    H.

    Marduk - Serpent Sermon

    Marduk jsou již dávno osvědčené jméno, na které se může člověk za každých okolností spolehnout. Jednou za dva, za tři roky přijdou s novou fošnou (ta aktuální je již 12., což je na poměry black metalu docela vysoké číslo na dlouhohrající nahrávky), která sice může být jednou lepší, jednou horší, ale můžete si být jistí, že neposlouchatelný průser to nebude, ale že to bude další porce našlapaného black metalového klepání, většinou ozvláštněného alespoň nějakou pomalejší a valivější písní – a opět platí, že někde jich je více, někde méně. Je potěšující, že nové “Serpent Sermon” patří zrovna k tomu lepšímu – je pravda, že vyloženě slabé album Marduk doposud nemají, nic to ovšem nemění na tom, že některá jejich alba mají trochu větší koule, což ...

  • Nightmare – The Burden of God

    10.7.2012

    Madeleine Ailyn

    Nightmare - The Burden of God

    Dobře, začnu pěkně od podlahy, a to, tím, že francouzští Nightmare mi přes třicet let jejich tvorby říkají pramálo, a proto by asi nebylo správné začít s jakýmkoliv rozborem jejich historie. Vlastně jsem se při výběru téhle recenze řídila opět jen svou vlastní logikou. Já osobně věřím, že když už nevíte podle čeho vybírat, vždy vám pomůže přebal alba. Málokdy se mi stalo, že by nenaznačoval samotnou hudbu a kapela se tím vždy snaží něco říct. A zatímco předchozí obaly od Nightmare bych asi pro jejich nádech sci-fi zvažovala déle, “The Burden of God” mi samo o sobě přišlo jako detailně provedené fantasy, a tak moje zvědavost zase přebila skepsi ze heavy či power metalových kapel. Asi jistě chápete, že bych to nepsala do úvodu, kdybych podle ...

  • The Agonist – Prisoners

    8.7.2012

    H.

    The Agonist - Prisoners

    The Agonist jsou jedna z mála kapel, které mají co do činění s metalcorem (byť v tomto případě ne úplně čistokrevným) a které mám zároveň opravdu upřímně rád. Nebudu zastírat fakt, že velkou měrou v tom má prsy, tedy, ehm, prsty (a možná i další části těla, ale to sem teď nepatří) nádherná zpěvačka, ale ani to nic nemění na faktu, že předchozí deska “Lullabies for the Dormant Mind” byla vážně skvělá a dodnes mne baví. Na další pokračování jsem se tedy – vcelku pochopitelně – těšil, nicméně dvouskladbové EP “The Escape”, které vyšlo v loňském roce jako ochutnávka, mě nechalo poměrně chladným a ani jedna z přítomných písniček – tedy “Lonely Solipsist” a titulní “The Escape”, jež se obě nacházejí i na plnohodnotném počinu “Prisoners” – mě příliš ...

  • Bilocate – Summoning the Bygones

    7.7.2012

    Ježura

    Bilocate - Summoning the Bygones

    Snad i díky tomu, že v našich podmínkách není blízkovýchodní metalová scéna až tak provařená, se člověku občas zadaří objevit kapelu, která se může chlubit tvorbou přinejmenším obstojné kvality a ještě to zní originálně. A přesně tohle je i případ Jordánců, kteří si říkají Bilocate a metalovou obec se snaží zaujmout doom metalem se znatelnými deathovými vlivy. Předmětem recenze je jejich čerstvá novinka s názvem “Summoning the Bygones”, takže je načase zjistit, jestli si ji pánové mohou dát za rámeček, či nikoli… Odpověď na tuhle otázku si s dovolením nechám na závěr recenze a teď se pokusím nastínit, co že to Bilocate vlastně hrají. Že to asi bude doom/death, to už je tak nějak zřejmé ze samotného úvodu, jenže po tímhle pojmem se může skrývat kde co, takže by neškodilo to trochu ...

  • Fear Factory – The Industrialist

    6.7.2012

    Ježura

    Fear Factory - The Industrialist

    S Fear Factory je to jako na houpačce. Lepší alba střídají slabší a vzhledem k tomu, že tenhle vzorec je na jejich tvorbu aplikovatelný od dob “Obsolete”, tak bych papírově neměl od “The Industrialist” čekat kdovíjaké zázraky, ale já mám pro tuhle industriální mlátičku slabost, a proto jsem tak nějak doufal, že se nové album povede. Bohužel jsem hned po prvním poslechu musel přiznat, že osmý studiový zářez Fear Factory nijak nevybočuje z šedého průměru slabších desek, jako byly svého času “Transgression” či “Digimortal”. Před vydáním novinky bandu opustili, či byli odejiti, Gene Hoglan a Byron Stroud, přičemž se jedná o obrovskou škodu, protože oba jmenovaní svým nástrojům vládnou víc než mistrně, a přestože odchod Strouda na první poslech není tak patrný jako ten Hoglanův, tak se rozpadla asi ta nejsilnější ...

  • Ahab – The Giant

    5.7.2012

    H.

    Ahab - The Giant

    Ahab původně vznikli pouze jakožto boční projekt několika členů Midnattsol; jejich snažení následně vyústilo v první desku “The Call of the Wretched Sea”, kterou já osobně dodnes považuji za obrovský klenot a jedno z nejlepších funeral doom metalových alb, která znám. Což je o to více s podivem, že toho času hlavní působiště hudebníků, tedy Midnattsol, je (a vždy byl) naprosto neškodný bezzubý čajíček, pro nějž je i průměrné hodnocení pochvalou. Zjevně to časem došlo i kytarové dvojici Daniel Droste – Chris Hector, pánové Midnattsol jeden po druhém opustili a začali se spolu s ostatními kolegy z Ahab naplno věnovat plavbě po pohřebním moři, v němž se ukrývalo až podivuhodně mnoho potenciálu. Zatímco z “The Call of the Wretched Sea” dodnes naskakuje husí kůže, z pokračování “The Divinity of Oceans” jsem byl ...

  • Kreator – Phantom Antichrist

    4.7.2012

    Kaša

    Kreator - Phantom Antichrist

    Kreator ke svému třicátému výročí na scéně přichystali pro svou početnou fanouškovskou základnu jako dárek novinku “Phantom Antichrist” a přiznám se, že je to dárek, se kterým si, jakožto dlouholetý fanoušek jak raného, tak pozdního období kariéry thrashové legendy, hned od prvního poslechu strašně rád hraju. Od vydání předchozí desky “Hordes of Chaos” uplynuly tři roky vyplněné vydatným koncertováním a hlavně přípravami “Phantom Antichrist”. Zmíněný předchůdce na mě dodnes působí nedotaženě, přes svou krátkou stopáž rozbředle a i co do síly jednotlivých songů není na co vzpomínat, zvláště pak ve srovnání s vynikajícím “Enemy of God”, a po tomto škobrtnutí jsem byl tedy velice zvědav, jak novinka dopadne a zda Kreator v silné konkurenci povedených alb thrashových legend obstojí. Mediální masáž, která jejímu vydání předcházela, slibovala (jak jinak) nejlepší, ...

  • Be’lakor – Of Breath and Bone

    3.7.2012

    Ježura

    Belakor - Of Breath and Bone

    Mladí Australané Be’lakor platí za kapelu, která má potenciál uzmout žánrový trůn dosavadním skandinávským králům melodického death metalu. Od vydání jejich řadové prvotiny “The Frail Tide” uplynulo pouhých pět let a nyní Be’lakor přicházejí se třetí deskou, od které mnozí očekávali, že to bude právě ona, která kapele pojistí status vůdčího melodic death metalového aktu. Novinka nese název “Of Breath and Bone” a v následujících řádcích se pokusím odpovědět na otázku, kterou jsem už nastínil – naplnili Be’lakor naděje do nich vkládané? Když kapela vypustila první dvě vlaštovky z “Of Breath and Bone”, podařilo se jí přesně to, co bývá účelem takových akcí – obě skladby mě na celou desku namlsaly opravdu náramným způsobem a já začal pomalu šmikat metr. No, a když jsem konečně došmikal, ...

  • Delain – We Are the Others

    2.7.2012

    Madeleine Ailyn

    Delain - We Are the Others

    Od vydání minulé desky “April Rain” se v Delain pár věcí změnilo. Za prvé, baskytarista Rob van der Loo našel svoje místo u jiných Nizozemců, a to u skupiny Epica. Nahradil ho blonďatější Otto Schimmelpenninck. Další novou tváří v sestavě je Timo Somers, který je zde místo Ewouta Pieterse. No, řekla bych, že v téhle kapele ti hudebníci celkově střídají jak na běžícím páse. Srdce, které tvoří Martijn Westerholt a Charlotte Wessels, ale zůstává. A tak jsem naivně očekávala, že se bude pokračovat v tomto duchu, který předvedli právě na “April Rain”. A vlastně jsem nebyla tak daleko od pravdy, kapela pokračuje v tom, co na minulé desce začala, ale zase jinak, než bych asi chtěla, a značně po svém a hlavně už bez toho symfonického metalu. Stačil mi poslech prvních ...

  • Grand Magus – The Hunt

    1.7.2012

    Madeleine Ailyn

    Grand Magus - The Hunt

    Přesně si pamatuji ten moment, kdy kolem mě proběhlo jméno Grand Magus ještě před vydáním minulé desky “Hammer of the North”, ale nějak to v tu dobu odeznělo ještě dřív, než se ve mně nějaké pocity měly ozvat. Zajímavé je na tom, právě to, že si to vůbec pamatuji, většinou mám v tomhle okna velká jak vitríny. Teď bych ale řekla, že po pár kvalitních deskách je na čase tuhle kapelu zaregistrovat a podívat se na tu další, “The Hunt”. Už při první ochutnávce písně “Valhalla Rising” mi to znělo jako správný recept na něco, co se vám může dostat pod kůži. A to i přesto, že mě už to označení za “heavy metal” mohlo značně odradit, poslední dobou jsem z podobných kapel tak akorát na prášky. Jenže moje tělo mě prostě ...

  • John 5 – God Told Me To

    30.6.2012

    Zajus

    John 5 - God Told Me To

    Sólovou kariéru Johna 5 jsem ignoroval kvůli jeho předchozímu působení v kapele Marilyna Mansona. Obával jsem se totiž, že pokud v Mansonově hudbě ukazuje vše, co umí, nebylo by na jeho sólové desce co poslouchat. Jeho přechod k Robu Zombiemu byl takříkajíc změnou z bláta do louže a důvodů k poslechu jeho sólovek o moc nepřibylo. Je to tedy až jeho šesté album “God Told Me To”, u kterého jsem se přiměl k poslechu. Byla to ovšem chyba čekat tak dlouho, Johnovy schopnosti jsou totiž úplně jinde, než bych čekal. “Gold Told Me To” je především velmi rozmanitá deska kloubící technickou zručnost se schopností napsat písničku, jež se dobře poslouchá. V předchozí větě je pak důležité hlavně slovo “rozmanitá”, protože takové množství nálad (a v menší míře i stylů) by Johnovi mohli ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy