Recenze

  • Shinedown – Amaryllis

    19.4.2012

    Zajus

    Shinedown - Amaryllis

    Pro Američany Shinedown mám slabost. Jejich čtyři roky staré album “The Sound of Madness” mě i přes svou neoddiskutovatelnou jednoduchost bavilo po mnoho poslechů. Na novinku “Amaryllis” jsem tak byl vcelku zvědavý, i když svá očekávání jsem raději krotil. Starší alba Shinedown mě totiž nezaujala ani v nejmenším a já tak váhal, zda “The Sound of Madness” nebyl jen záblesk zábavy v moři nudy. Po třech týdnech od vydání a dvojciferném množství poslechů však mohu s klidem prohlásit, že moje očekávání mohla být klidně i vyšší. “Amaryllis” totiž pokračuje ve stopách svého předchůdce nejen hudebně, ale také kvalitativně. Tím jsem řekl v podstatě vše, co jste potřebovali slyšet, ovšem jako správný recenzent tuto informaci musím natáhnout alespoň do délky eurounijní vyhlášky o zkaženém zelí. Navíc jsou mezi vámi jistě ...

  • God Defamer – Heavenly Hell

    18.4.2012

    Ježura

    God Defamer - Heavenly Hell

    Jméno God Defamer se poprvé objevilo v roce 2004 na přebalu tehdy nového alba slovenských death metalových veteránů Dementor. A právě Dementor jsou původním působištěm kytaristy Reného Blahušiaka, který kapelu opustil a jménem God Defamer záhy pokřtil uskupení, ve kterém nyní zhmotňuje své hudební vize. Vzhledem k personálnímu pozadí God Defamer se tak vyloženě nabízí srovnání s aktuální novinku Dementor, která prošla mýma rukama před nějakou dobou, jenže ono to není tak jednoduché. Jak jsem zjistil, nahrávky se totiž natolik liší, že by jejich vzájemné srovnání nebylo k ničemu. Budete se tak budete muset spokojit s prachobyčejnou recenzí. To je otrava, že? Nebudu kecat, dokud se na mě album “Heavenly Hell” jenom smálo z poličky, měl jsem po zkušenosti s “Damned” dojem, že alespoň přibližně tuším, jak bude znít. Proto mě první ...

  • Meshuggah – Koloss

    17.4.2012

    Madeleine Ailyn

    Meshuggah - Koloss

    Na světě existují líbivé kapely a kapely, které až tak líbivé nejsou. Nutně se mnou nemusíte souhlasit, ale myslím si, že švédští Meshuggah jsou druhý případ. Ostatně, jak jinak. Je to nejen díky své menší (no, spíše větší, že ano?) experimentálnosti, ale nejspíš díky tomu, jak je ta celá muzika brána. Prvoplánovost je pro hlupáky. A tak když si je takový “symfonický magor” jako já poslechne napoprvé po značně dlouhém období pauzy od minulé desky, může mít pocit, že se ocitl na jiné planetě. Ale to je ostatně dobře, o to víc si uvědomí, že tahle partička měla, má a stále bude mít potenciál. Jak jsem řekla, už jsem je dost dlouho neměla pořádně v uších, takže moje nadšení je jasné. Protože se prostě ...

  • Desaster – The Arts of Destruction

    16.4.2012

    H.

    Desaster - The Arts of Destruction

    Prohlásit o Desaster, že je jejich novinka “The Arts of Destruction” pěkně špinavým staroškolským black/thrash metalem, je asi docela zbytečné, jelikož asi nikdo z nás již od téhle německé kultovky nic jiného nečeká a – ruku na srdce – ani nechce, přesto si to asi zmínku zaslouží, když už se jedná nějakou tu jakousi recenzi, která má desku popsat. Ovšem tímto prohlášením bychom mohli také skončit, jelikož “The Arts of Destruction” nenabízí nic víc, ani nic míň. Jestli je to dobře nebo špatně, to ponechávám na subjektivním úsudku každého z vás a také na vašich vlastních preferencích. Já mohu říct jen to, že v tom, co Desaster dělají, jsou špička, ačkoliv se zdaleka nejedná o nic revolučního. Avšak už jen z toho, že se jedná o oldschool, je myslím ...

  • Anathema – Weather Systems

    13.4.2012

    Zajus

    Anathema - Weather Systems

    Na poli emotivní hudby mám několik oblíbenců, žádný z nich však nemá tak výsadní postavení jako Anathema. Jejich hudbu jsem objevil až s albem “We’re Here Because We’re Here” a možná právě proto jsem nikdy nepodlehl starším nahrávkám, a to ani albům “Alternative 4” a “Judgement”, která jsou obecně považovány za vrchol tvorby těchto britských hudebníků. Na novinku jsem se ovšem těšil převelice. Pravděpodobnost, že se kapela vrátí k surovějšímu zvuku, byla totiž v podstatě nulová. Očekával jsem další porci své “každodenní dávky emocí” a už nyní můžu prozradit, že přesně to jsem dostal. Pojďme se na “Weather Systems” tedy podívat důkladněji. Album otevírá dvoudílná skladba “Untouchable”, a ačkoliv by název napovídal něco jiného, jsou její poloviny navzájem diametrálně odlišné. První by se dala nazvat typickým ...

  • Lunatic Gods – Vlnobytie

    12.4.2012

    H.

    Lunatic Gods - Vlnobytie

    Lunatic Gods byli svého času skupinou, kterou jsem prostě nebyl schopen pochopit, natožpak alespoň nějak docenit. Bylo to z toho důvodu, že jejich hudba je jednoduše těžce stravitelná, netradiční, prostě jiná – jak už tomu tak u formací, jež ve své tvorbě míchají avantgardními až experimentálními přísadami bývá. Je ovšem známým faktem, že člověk své osobní preference a svůj vkus (a to nejen ten hudební) s postupem času mění, a stejně tak se změnil i ten můj, tudíž tam, kde jsem kdysi nebyl schopen poslouchat cokoliv jiného než jeden metalový styl klasičtějšího ražení, nastoupil větší rozhled a chuť slyšet i něco, co se vymyká zajetým kolejím. Co s tím mají společného Lunatic Gods, to je vcelku nasnadě – nakonec jsem dokázal pochopit i jejich nevšední ...

  • Amberian Dawn – Circus Black

    11.4.2012

    Ellrohir

    Amberian Dawn - Circus Black

    Dnešní povídání začnu trochu zeširoka tvrzením, že když koncem 90. let vtrhli na metalovou scénu Nightwish, vnesli do ní takovou malou renesanci. Možná nebyli úplně první symphonic skupina (když nikdo jiný, tak Therion je s albem “Theli” trhli o rok), ale rozhodně se stali zcela suverénně nejznámější (to při vší úctě k ostatním konkurentům). Nakonec i já jsem cestu do světa metalu našel právě skrz ně a jsem za to jen rád. Popularita pochopitelně zrodila řadu následníků (a to nepočítám revivaly, byť ani ty nelze úplně zatracovat), více či méně (většinou asi spíš méně) kvalitních a originálních. Osobně mám pro hudbu tohoto typu (operní (plus minus) zpěvačka + symfonické prvky + klasicky metalové elementy) spíše slabost a mezi mé poměrně velké oblíbence tak patří například rakouští Visions of ...

  • The Mars Volta – Noctourniquet

    10.4.2012

    Zajus

    The Mars Volta - Noctourniquet

    V řadách šílenců The Mars Volta se od poslední nahrávky “Octahedron” odehrálo několik zajímavých personálních změn. Prvotně odešel (či byl odejit?) bubeník Thomas Pridgen, kterého na krátkou dobu nahradil David Elitch, jenž ovšem bubenickou stoličku nakonec přepustil Deantoni Parksovi. Z kapely byl také vyhostěn klávesák Isiah Ikey Owens, ovšem bez jakékoliv náhrady. Mimoto je “Noctourniquet” prvním albem The Mars Volta, na jehož nahrávání se nepodílel kytarista John Frusciante. Zjednodušeně řečeno šlo tedy o razantní obměnu sestavy a nabízí se tak otázka, jak se to projevilo na hudbě samotné. “Noctourniquet” je bez debat jiné než jeho předchůdci, ovšem důvod hledejme někde jinde než v personálních patáliích. Otec The Mars Volta a autor veškeré hudby Omar Rodríguez-López se totiž rozhodl omezit svůj nástroj na minimum a novinka se tak po několika kytarových albech opět přiklání ...

  • Soulfly – Enslaved

    9.4.2012

    Madeleine Ailyn

    Soulfly - Enslaved

    Znáte to přísloví “Co tě nezabije, to tě posílí”? Tak přesně s ním já páchám podobné metalové sebevraždy, jako je vzít si na zrecenzování něco tak notoricky známého, čím Soulfly bez pochyby jsou, s tím, že je technicky sama neposlouchám. Na druhou stranu, berme tuhle informaci pozitivně. Z toho, co všechno vím, se rozhodně nehodlám hrabat hystericky v historických záležitostech kapely. Stejně se většinou neděje nic jiného než to, že se opěvuje stará tvorba a plive se na nové desky, které teď jsou vlastně už taky staré. A co já vím, nejinak je tomu u Soulfly. I když touhle deskou by se to mohlo značně změnit a zkomplikovat. No, nejdřív si ale přece jen neodpustím malé uvedení do situace. Od předchozího alba uplynuly jen dva roky. Což je docela krátký čas, myslím, ...

  • Barren Earth – The Devil’s Resolve

    8.4.2012

    Zajus

    Barren Earth - The Devil's Resolve

    Barren Earth je kapela původem z Finska, a ačkoliv bych nerad opakoval slova již mnohokrát řečená, nemůžu si odpustit věnovat krátký odstavec její sestavě. V jejích řadách totiž nenajdeme žádné nováčky, ve skutečnosti je to totiž přesně naopak. Co jméno to osobnost. Začněme u bicích, za kterými sedí jistý Marko Tarvonen, kterého můžete znát mimo jiné z Moonsorrow. V koncertní sestavě stejné kapely působí také Janne Perttilä, ovládající kytaru. Sami Yli-Sirniö, jenž je v Barren Earth vládcem druhé kytary, svou hudební energii vybíjí v řadách Finů Waltari a thrashových německých legendách Kreator. Dvojice Kasper Mårtenson (klávesy) a Olli-Pekka Laine (baskytara) se setkala v Amorphis. První z nich s nimi natočil slavný debut “Tales from the Thousand Lakes”, druhý v Amorphis působil od založení až do roku 2000. Posledním zbývajícím článkem je ...

  • Sigh – In Somniphobia

    7.4.2012

    H.

    Sigh - In Somniphobia

    Povolání recenzenta je tvrdá řehole – občas totiž člověku přistane na stole album, na němž se neděje v podstatě nic, pročež onen člověk nemá tušení, o čem by tak asi měl psát. Paradoxem ovšem zůstává, že se může stát i to, že máte recenzovat album, na němž se naopak děje tak obrovské množství všeho možného, až je bezradnost při psaní článku takřka totožná – žádný literární průjem, žádné sypání písmenek z rukávu, žádné slohové orgie. Teď mi ale povězte jednu věc… má cenu vůbec říkat, že přesně tohle se týká i dnešní recenze? Což o to, Sigh podle mého názoru vždy byli a stále jsou skvělou kapelou, o tom žádná, a pokud byste to chtěli zkratkovitě, ihned bych vás poslal si “In Somniphobia” poslechnout, neboť se jedná o desku, která měrou vrchovatou ...

  • Lanfear – This Harmonic Consonance

    6.4.2012

    Ellrohir

    Lanfear - This Harmonic Consonance

    Z bádensko-württemberského městečka Gundelsheim zdraví své věrné fanoušky i náhodné kolemjdoucí pětičlenná parta Lanfear. Když jsem si dělal domácí úkoly a zjišťoval nějaké info o této pro mě zcela neznámé kapele, ukázalo se, že nejde o záležitost zcela neznámou, a to dokonce i u nás. Ostatně jejich historie se počítá už od roku 1993 a vydali doteď šest řadových alb, takže není divu, že jejich jméno dolétlo až k nám, obzvlášť když tu už i několikrát vystoupili. Já každopádně až do nedávné minulosti, kdy mi byla přiřknuta recenze na “This Harmonic Consonance”, zůstával v blažené nevědomosti o jejich existenci. Obávám se však, že jsem si souhlasem s recenzí poněkud naběhl. Klíčem se stal proklamovaný žánr “progressive power metal”. Vyzbrojen dosavadní zkušeností, že takto zaškatulkované kapely, se kterými jsem se setkal, se mi vždy líbily – ...

  • Epica – Requiem for the Indifferent

    5.4.2012

    Ježura

    Epica - Requiem for the Indifferent

    Můj vztah k Epice trvá už docela dlouho a za ty roky si prošel jak nepochopením, tak nekritickou adorací, a nakonec zakotvil ve vodách střízlivého respektu a obdivu. Proč taky ne, když drtivá většina dosavadní tvorby patří k tomu absolutně nejlepšímu, co v rámci kvalitativně skomírajícího žánru symfonického metalu v posledních letech vzniklo a vzniká. Alba “The Divine Conspiracy” a “Design Your Universe” pak platí za pomyslný monument a právě jejich jména skloňují ti, kteří považují Epicu za novodobé vládce žánru. Když však taková kapela vydává nové album, provází jej nejen nadšená očekávání oddaných fans, ale zákonitě také obavy, zdali se umělcům podaří udržet nebo dokonce překonat nastavenou laťku. A přesně taková očekávání a otázky budí i novinka jménem “Requiem for the Indifferent”… Abych pravdu ...

  • Cannibal Corpse – Torture

    3.4.2012

    Zajus

    Cannibal Corpse - Torture

    Cannibal Corpse to měli odjakživa těžké. Na počátku všeho byli sežráni a zmasakrováni při porodu. Byli ve hrobce zohavených, krváceli, v galerii sebevražd viděli všelijaké ohavnosti, byli žízniví po krvi a posedlí násilím. Jejich nové zrození bylo žalostné a tak vraždili a způsobili epidemii vyvrhování vnitřností. A nyní, v roce 2012, přicházejí již po dvanácté. Aby nás mučili. Podle obalu novinky “Torture” by se však mohlo zdát, že Cannibal Corpse měknou. Opravdu drsným obalem však tato kapela obdařila naposledy album “The Wretched Spawn” z roku 2004. Je tedy na čase zvykat si na jemnější, modernější a kultivovanější Cannibal Corpse? Je snad kapela, jejímž zpěvákem je člověk, který si říká Corpsegrinder a který by v časopise Muscle mohl být snadno zvolen za vítěze v soutěži “nejsvalnatější krk desetiletí”, umírněnější? Samozřejmě, ...

  • Diabulus in Musica – The Wanderer

    2.4.2012

    Madeleine Ailyn

    Diabulus in Musica - The Wanderer

    Španělští Diabulus in Musica mě debutem moc nenadchli. Nadšená jsme nebyla ani u klipu k druhému, aktuálnímu albu “The Wanderer”, ale nakonec nesuď knihu podle obalu a CD podle jedné písně, zase začalo platit. Symfonický metal se nám sice začíná nějak podezřele typizovat, ovšem nutno říct, že v tomhle případě při troše štěstí při poslechu zvracet nebudete. Diabulus in Musica je kombinace symfonického metalu a gotického metalu. A nutno říct, že teď už se dá tvrdit, že své charakteristice dostáli novým albem dobře a ještě s výjimkami, které byste možná neočekávali. Tedy jistě ne, pokud byste si jako já nejprve nedočkavě poslechli třetí song “Sceneries of Hope”. Z nějakého důvodu se mi zdá, že je to menší klamání spotřebitele, protože zrovna tahle píseň postrádá všechno, ...

  • Daniel Krob – Daniel Krob

    1.4.2012

    H.

    Daniel Krob - Daniel Krob

    Jméno Daniela Kroba možná nejednomu čtenáři – obzvláště to platí o těch později narozených – nic neřekne. Ti trochu odrostlejší – nebo alespoň ti, kteří si zpětně nastudovali dějiny českého metalu – si nejspíš vzpomenou na člověka, který svého času hrával ve dvou skupinách, jež by se v rámci domácí tvrděrockové scény daly bez debat nazvat legendárními, a nahrál s nimi jejich první desky, které se s odstupem času ukázaly být jedněmi z nejzásadnějších počinů v českém rockovém-až-metalovém rybníčku, a sice “Anděl na útěku” od Kreyson a “Thrash the Thrash” od Arakain. Posléze se Daniel ještě mihnul v thrashovce Kryptor a nějaký čas dělal na projektu Zeus, ale poté se po něm na hudebním poli na čas slehla zem. Sice má třeba na kontě hudbu k hororové komedii “Choking Hazard” z roku 2004, ale toho si myslím většina lidí ...

  • Janesession – 4Ever

    31.3.2012

    Zajus

    Janesession - 4Ever

    Za necelých deset let existence toho Janesession stihli opravdu hodně. Kapela postavená okolo zpěvačky Jane Razor se podílela na mnoha kompilacích, nahrála několik dem a samozřejmě vydala také několik studiových alb. “4Ever” patří právě do poslední jmenované kategorie. Již jeho obal naznačuje, že zde můžeme čekat přímočarý hard rock, ovšem to je ve skutečnosti pravda jen z části. Album se totiž pohybuje od punku až po heavy metal, a i když většinou nakonec stejně skončí v již zmíněných hard rockových kolejích, větší rozmanitost se nakonec ukáže jako jedna z jeho hlavních předností. První věc která vás na albu zaujme (spíše bych měl říci praští do hlavy), je zvuk. Je vidět, že kapela využila služby profesionálního nahrávacích studia, protože o “garážovou produkci” zde rozhodně nejde, jenže ani tak zvuk nedopadl dobře. ...

  • Morbid Angel – Illud divinum insanus – The Remixes

    30.3.2012

    H.

    Morbid Angel - Illud divinum insanus - The Remixes

    Když Morbid Angel loni v červnu vydávali konečně novou desku “Illud divinum insanus”, strhlo se okolo toho obrovské haló. Není se co divit, Morbid Angel jsou ve svém ranku kapacita, už jen to by samozřejmě bez sebemenších problémů vzbudilo velkou pozornost, ale pokud byla záležitost umocněna ještě tím, že šlo o první album po osmi letech, první album s dříve ztraceným a nyní znovunalezeným synem Davidem Vincentem po 16 letech a první album bez bubeníka Petea Sandovala vůbec, byla zvědavost na novinku této legendy tak velká, že z ní učinila jeden z nejočekávanějších počinů za dlouhé roky… Jaká to ovšem pro drtivou většinu fanoušků byla ledová sprcha, když “Illud divinum insanus” opravdu vyšlo. Namísto dalšího death metalové majstrštyku, který by svůj žánr opět posunul mílovými kroky dopředu, jak to Morbid ...

  • Pythia – The Serpent’s Curse

    29.3.2012

    Madeleine Ailyn

    Pythia - The Serpent's Curse

    Nejspíš jsem moc náročná, nebo se metal propadá do pekel, kam už ostatně dávno patří. Jinak si nelze vysvětlit, že z více jak deseti symfonických alb, jsem “setřela” víc jak polovinu z nich. A věřte mi, že s britskou skupinou Pythia s jejich novinkou “The Serpent’s Curse” to nedopadne jinak než opět špatně. Pythia je klasickým případem v klasickém symfonickém metalu. A je mi v tom případě úplně jedno, zda mi někdo bude tvrdit, že k ní pronikly vlivy z heavy metalu, nebo se bude zarputile tvrdit, že to může být i gothic a že jejich zpěvačka Emily Ovenden nezpívá špatně. V komplexním hodnocení je to u mě nezachrání. Ačkoliv jejich celá druhá deska je dobře provedená, mám pocit, jako bych to už znala, jako bych očekávala každý moment, který ...

  • Woods of Ypres – Woods 5: Grey Skies & Electric Light

    27.3.2012

    Ellrohir

    Woods of Ypres - Woods 5: Grey Skies & Electric Light

    Nové album dnes už neexistující kanadské formace Woods of Ypres, nesoucí název “Woods 5: Grey Skies & Electric Light”, je předně smutným posmrtným pomníkem Davida Golda. Duchovní otec projektu ještě stihl album natočit, ale jeho vydání 31. ledna 2012 se už nedožil. Těsně před Vánocemi zmrazila příznivce kapely tragická zpráva, že David zemřel při noční autonehodě. Jsou skupiny, které se dokonce i s tak závažnou událostí, jako je smrt zakládajícího člena, dokážou vyrovnat, ale v tomto případě bylo jméno Davida Golda svázáno s kapelou natolik pevně, že zřejmě jediným myslitelným výsledkem bylo oznámení o konci. “Woods 5: Grey Skies & Electric Light” je tak pátým a definitivně posledním albem Woods of Ypres. Stejně tak je posledním příspěvkem Davida Golda metalovému světu, který se svou účastí zapsal ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy