AOV – Act of Violence 11.10.2014 Kaša  Víte, je čím dál těžší vymýšlet stále nové a nové úvody na recenze stále stejných death/thrashových metalových kapel, aby člověk nevypadal omezeně a nepsal stále totéž, ale v tomto případě jsem si řekl, že nemá cenu to lámat přes koleno, protože u takhle průměrného materiálu vlastně ani není nutné vymýšlet něco neotřelého, protože stejně bych hned v dalším odstavci začal dané kapele vyčítat nepůvodnost a generičnost materiálu a celá má snaha by tak přišla vniveč. Správně tušíte, že bych takhle nezačínal, kdyby to nebyli právě AOV, u nichž jsem si řekl, že to v jejich případě nemá cenu. A důvod? AOV jsou totiž jedním z klasických případů mladé, úderné metalové party, která toho na zkušenostech zatím moc nepobrala, ale naproti tomu se s tím nemaže ... Soulnerve – The Dying Light 10.10.2014 Zajus  V krajních extrémech dokážeme alba rozdělit na dva druhy. První jsou taková, jejichž podstatu můžeme popisovat tisíci slovy (a že to často děláme), a přesto nejsme schopni zachytit ani zlomek toho, co při poslechu sami pochopíte za pár minut. Druhou skupinou pak tvoří desky, které byste svedli zrecenzovat na jednom řádku vyjmenováním kapel, u kterých jejich autoři hledali inspiraci. Ačkoli je první cesta těžší jak pro muzikanta, tak pro recenzenta, jsou to právě tyto desky, které milujeme a kvůli kterým hudbu posloucháme. “The Dying Light” však spadá do druhé kategorie, a tak bych mohl recenzi uzavřít slovy: Atreyu, All That Remains, Avenged Sevenfold, Shadows Fall. Bohužel recenze, která se vejde do 666 znaků, není asi moc hodnotná sama o sobě, tudíž musíme ještě chvíli laborovat o detailech. ... Goatwhore – Constricting Rage of the Merciless 9.10.2014 H.  Goatwhore ještě nefungují tak dlouho, aby se o nich mohlo hovořit jako o veteránech, ani omylem však nefungují tak krátce, abychom mohli mluvit o začátečnících. Tahle neworleanská smečka okolo kytaristy Sammyho Pierra Dueta jednoduše spadá do ranku kapel, které už nějaké zkušenosti posbíraly a dají se bez problémů označit jako stálice scény. Až doposud pánové stříleli desky v přesném rozmezí tří let, ale v případě svého šestého dlouhohrajícího záseku tuto tradici poprvé porušili, když s “Constricting Rage of the Merciless” přicházejí již po dvou letech… Ono dva a tři roky možná není zas až tak extrémní rozdíl, ale čistě z formálních důvodů by někoho mohlo napadnout, jestli se zkrácení přestávky mezi jednotlivými alby nějak podepsalo na kvalitě nového materiálu.
The Shell Collector – Medusa 9.10.2014 Atreides  Mladých a nadějných kapel není nikdy dost a upřímně, když se mi dostane do pracek debutující smečka, jakou jsou třeba právě The Shell Collector, dá se říct, že to je pro mě tak trochu čest. Dlouhohrající prvotina je prostě první pořádný zápis, první sex, úspěšně zdolaná maturita nebo tak něco. Do jisté míry unikum, ačkoliv to ještě nutně neznamená, že musí stát za řeč. Zároveň je to nasazená laťka, kterou se kapela do budoucna zavazuje překonat, vyzdvihnout ještě o něco výš, nebo alespoň obejít a vydat se jinou cestou, když to nepůjde jinak. V tom horším případě alespoň napravit pošramocený první dojem. To ovšem neplatí v případě dnes recenzované prvotiny “Medusa” z dílny dvou velmi nadějných Italů, Enrica Tiberiho a Manuela Coccii. Dobře, nutno přiznat, že úplný debut ... Accept – Blind Rage 8.10.2014 Kaša  Když se v roce 2010 němečtí klasici Accept vrátili na scénu, byla to senzace srovnatelná s výbuchem menší atomové bomby. První studiové album po 14 letech a po dlouhé době první album bez ikonického Uda Dirkschneidera, jenž se aktivně věnuje sólové dráze, bylo očekáváno snad na všech frontách a Accept tehdy přišli s tak silným materiálem, že se i s odstupem času nebojím v souvislosti s “Blood of the Nations” mluvit jako o klenotu, který se hravě vyrovná legendárním počinům kapely z počátku 80. let. Album bylo až po okraj napěchováno prvotřídními heavy metalovými hymnami, jichž se nelze přejíst, a nový zpěvák Mike Tornillo se uvedl způsobem, který se nepodaří každému, protože dal zapomenout i na letitého frontmana, který navždy zůstane s Accept spjatý jako Angus s AC/DC, a výsledkem byla opravdu fantastická jízda, která se nerodí každý den. Co však čert nechtěl, ... Twilightfall – The Energy of Soul 8.10.2014 Kaša  Twilightfall je jedna z těch kapel, od kterých jsem toho už v předstihu moc nečekal. Není to sice zrovna fér přístup, ale tak to prostě je. Znáte to, pustíte si ukázku nějaké desky a alespoň rámcově jste schopni říct, jestli vás to teoreticky může oslovit nebo naopak. A “The Energy of Soul” je z těch případů, kdy jsem si říkal, že upřímnou radostí asi skákat nebudu, ovšem i tak jsem byl schopný album přijmout a klidně si jej užít. Z technického hlediska se “The Energy of Soul” nic moc vytknout nedá, ale je tady jedno velké subjektivní mínus, které v mých očích i takhle vypiplanou desku sráží. O co jde? Je to zatraceně umělé a neosobní. Protože nepředpokládám, že Twilightfall jsou výrazně profláknuté jméno, tak ... Abaddon Incarnate – Pessimist 7.10.2014 Stick  Po delší době mi ve složkách promo CD přistálo album i od jiné smečky než polské. Těch se za poslední dobu urojilo požehnaně a já se nestačil divit, kolik že těch kapel (mnohdy i hodně dlouho fungujících) se na území našich sousedů nachází. Tahle recenze se však pohybuje na trochu odlehlejším kousku země na západ od našich hranic. Svoji hudbu totiž posílají Abaddon Incarnate až Irska, konkrétně z Dublinu. Album “Pessimist” je jejich již pátým dlouhohrajícím počinem po dvaceti letech existence. Jeho vydání se protentokráte zhostil label Candlelight Records, který je obecně dobře známý. Vždyť pod jejich křídly vychází či vycházela zářivá jména na metalovém kolbišti. Za všechny zmíním pár spolků, ať už současných či bývalých. Jsou mezi nimi například 1349, Anaal Nathrakh, Blut Aus Nord či Emperor. Co by mohlo čtenáře na začátek zaujmout, je fakt, ... The Atlas Moth – The Old Believer 7.10.2014 Atreides  Osobně zastávám heslo, že dobrého sludge není nikdy dost, a z daného žánru, který je sám o sobě dost široký, se snažím vstřebávat co největší množství kvalitního materiálu, kterého je v poslední době čím dál víc. Když ale nepočítám sludge/drone/doomové existence, osobně jsem si největší zálibu našel v kapelách, které bahnitý sludge mísí se silnou, podmanivou atmosférou, přičemž takhle z hlavy mě napadají třeba Year of No Light nebo dosti specifická domácí scéna v čele s Drom. O Američanech The Atlas Moth jsem již v minulosti párkrát slyšel a víceméně jsem jen čekal na příležitost k prvnímu rande, kterým se nakonec stala, nepřekvapivě, letošní deska “The Old Believer”. Nemusím asi připomínat, že jsem byl zvědavý, co na mě vykoukne s tím, že se nechám překvapit. Vzhledem k žánru člověk může člověk tak nějak ... John 5 – Careful with That Axe 6.10.2014 Zajus  “Musíme si promluvit o Johnovi.” To je název první skladby novinky kytaristy Johna 5 i moje nešťastné provolání k započetí recenze. Je to mírně přes dva roky ode dne, kdy jsem nesmírně vychválil Johnův předchozí počin “God Told Me To”, a zatímco většina alb po dvou letech již nemá posluchači co říci, právě tohle toho má dodnes na srdci víc než dost. A tak jsem na novinku Johna 5 byl zvědavý, byť ne natěšený, jelikož album poslední se mi dosud nepodařilo oposlouchat. Abych nebyl zbytečně zklamaný, očekával jsem od “Careful with That Axe” (název, po jehož přečtení si vždy doplním tiché “Eugene”) o něco méně než jsem dostal posledně. Ani omylem jsem však nečekal, že dostanu o tolik méně. Byť jsem to řekl již v dost nápadných ... Infernal Awakening – Enlightened by Lucifer’s Flame 5.10.2014 H.  Infernal Awakening. “Enlightened by Lucifer’s Flame”. Co asi tak můžete čekat od kapely, která si dá takovýhle název a své album pojmenuje takhle? Že ještě tápete? Tak se podívejte na ten obal napravo… Hm, že by black metal? Pěkně ostrý, ortodoxní, bafomety kam se podíváš, pentagramy jakbysmet? Inu, to jsme na tom stejně, já taky očekával něco podobného… akorát pravda je trošku jiná. Ono tedy ne, že by snad Infernal Awakening nehráli black metal – já říkal, že ta pravda je jiná jen trošku. Jde pouze o to, že tahle smečka z Arizony nakonec není zas až tak moc ortodoxní a ve skutečnosti hraje symfonický black metal.
The Haunted – Exit Wounds 4.10.2014 Kaša  Vypadá to, že pro fanouška severské metalové scény se přelom letních a podzimních měsíců ponese ve znamení souboje trojice kapel, které spojuje jedno jediné. Göteborg. Velikáni In Flames, At the Gates a konečně The Haunted si na letošek nachystali svá nová alba a protože jsou tyto kapely propojeny ať už stylově (alespoň v minulosti), v horším případě pak personálně, tak se nedá vyhnout jisté formě srovnání a pasování jednoho z těchto jmen na pomyslného krále scény pro letošní rok. Loni měli usnadněnou pozici Soilwork a letos jsou tak možnosti všelijaké. Nicméně, dost bylo úvodních řečí a pojďme se podívat na prvního člena z tohoto trojlístku, a sice posledně jmenované The Haunted. S těmi to ještě před dvěma lety vypadalo všelijak, takže na to, že se v dohledné době dočkáme nového alba, bych si ... Planet of Zeus – Vigilante 4.10.2014 Kaša  Řecká čtveřice Planet of Zeus se letos pohybuje na scéně již čtrnáctým rokem, takže lze s jistotou říct, že to nejsou žádní zajíčci, kteří by se teprve sehrávali, a na jejich novince je to každopádně znát. O jejich historii se toho příliš neví, takže krom toho, že vznikli v roce 2000 v Aténách, se milovníci biografických údajů musí spokojit s tím, že letošní album “Vigilante” je v pořadí jejich třetím studiovým zářezem a že výsledek je na takto neznámou partu, jejíž význam zřejmě nepřesahuje velikost lokálního spolku, překvapivě dospělý a ucelený. Ale k tomu až později, začnu totiž klasicky ze široka. Jak už jsem nakousl, “Vigilante” je třetím albem Planet of Zeus a navazuje tak na debut “Eleven the Hard Way” z roku 2008, po němž následoval o tři roky mladší sourozenec “Macho Libre”.
Fractured Spine – Memoirs of a Shattered Mind 3.10.2014 H.  Fractured Spine je klasický příklad kapely, o jejíž muzice se rozhodně nedá tvrdit, že by snad byla vysloveně špatná nebo rovnou úplně marná… přesto však nefunguje. Mnohdy i takovým způsobem, že není od věci hovořit o promarněném potenciálu, protože jistou myšlenku na albu “Memoirs of a Shattered Mind” cítím, stejně tak bych se nebál tvrdit, že to Fractured Spine chytili ze správného konce a formálně se jedná o poměrně zajímavou záležitost. Přesto všechno to ovšem bohužel není tak úplně ono… Než se ale pustíme do trochu podrobnějšího popisu toho, co na “Memoirs of a Shattered Mind” je nebo není špatně, podívejme se nejprve na trochu té obligátní omáčky okolo. Fractured Spine pocházejí z města Hämeenlinna v jižním Finsku a jedná se o dvoučlennou formaci. Tedy, původně to byl jednočlenný projekt pod vedením Anttiho Kirjavainena, ... Northern Oak – Of Roots and Flesh 2.10.2014 Zajus  Nemusíte mít zrovna mysl Alberta Einsteina, abyste již z názvu dnes recenzované kapely pochopili, jakým žánrem se jejich tvorba zaobírá. Jméno “Severní dub” by bylo od kapely, která se alespoň trošičku neotírá ve své hudbě o folk, značně klamavá reklama. Vás, kterým poměrně vysoké hodnocení v závěru recenze a žánrová nálepka stačí k tomu, abyste recenzi okamžitě přestali číst a vydali se album shánět (či ho naopak okamžitě zavrhli bez ohledu na známku), však musím varovat. Ano, Northern Oak je folk metalové album, a pokud je to žánr, který nemůžete vystát, asi vám nic nedá. Na druhou stranu je to také album, kde kroje a prapodivné tance nenajdete, protože je jeho implementace folklóru relativně střídmá. Teď, když jsem vás nalákal (a ty, co již nečtou, odradil), si však řekněme ... Earth – Primitive and Deadly 1.10.2014 Onotius  Tvorbu americké kapely Earth, jež ve svých dronových začátcích ovlivnila mnoho budoucích žánrových ikon jako Sunn O))), jsem vždy považoval za takovou hru, na niž posluchač buď přistoupí a bude se královsky bavit, nebo nepřistoupí a pak bude jejich produkci považovat za zaranžované melancholické nic. Pokud se má do hudby skutečně dostat, musí hltat atmosféru a užívat si každičký náladotvorný postup, vdechovat každý decibel a musí se ponořit do dlouhých, často repetetivních či variujících melancholických pasáží. Zatímco u prvních drone/doomových počinů toto platilo nejméně trojnásob (což se dá říci asi o žánru samotném), nové desky balancující mezi post-rockem, doom metalem a country nabízí o poznání lépe lépe poslouchatelnou, přesto však pro netrpělivého posluchače spíše zdlouhavou hudbu, kde prim hraje atmosféra. Za prvního a nejreprezentativnějšího zástupce nového stylu platí asi zejména “Hex; ... Betrayer F.T.M. – Full Blast 1.10.2014 Kaša  Jestli můžu něco po seznámení s Betrayer F.T.M. říct s klidným srdcem, tak že jsem zase o něco vzdělanější v oblasti heavy metalového zeměpisu, protože pokud mě má paměť nešálí, tak kolumbijský thrash, nebo ještě obšírněji vzato kolumbijskou metalovou kapelu jako takovou, jsem ještě neslyšel. Přeci jen, člověk si tuto zemi spojí s něčím jiným než s metalovou hudbou, ale v dnešní době už je možné naprosto všechno, tak proč by se k nám do redakce nemohla zatoulat metalová nahrávka z těchto jihoamerických končin. A tak se taky stalo. Jmenuje se “Full Blast” a je rychlá. Pekelně rychlá. Betrayer F.T.M. začali psát svou historii v roce 2005, kdy se dala dohromady čtveřice borců, jež spojovala dohromady láska ke starému thrash metalu. A když myslím starému, tak tomu, který se hrál ve Spojených státech počátkem ... In Flames – Siren Charms 30.9.2014 Kaša  Tak, uběhlo nám několik dní od vydání recenze “Exit Wounds” thrash/deathových seveřanů The Haunted a máme tady druhé pokračování pomyslného trojdílného seriálu, který se věnuje novinkovým albům göteborgských velikánů extrémní metalové scény, z nichž hned dvě jména by se dala úspěšně považovat za pionýry melodického death metalu. Řeč je samozřejmě o At the Gates, na jejichž novinku si ještě musíme nějaký ten týden počkat, a logicky jsou tak na řadě In Flames, kteří už s tím death metalem mnoho společného nemají, ale jejichž novému počinu “Siren Charms” se nyní podíváme na zoubek. Tato pětice si během své dlouhé kariéry prošla nemalým vývojem, kdy se dostala do takového stavu, že její alba jsou v delších časových intervalech prakticky nesrovnatelná.
Svengali – Unscathed 30.9.2014 Zajus  Doba adorace metalcoru je již za námi, stejně jako doba vysmívání všemu, co je jím jen mírně líznuté. Proto je vhodný čas podívat se odstupem na to, co nám metalcore přinesl a zda na nás něco zajímavého teprve chystá. Ideální příležitost pro to nastává dnes i díky “Unscathed”, debutovému počinu Svengali. Nejdříve však jednu zajímavost: jakkoli už jsem potkal kapelu z kdejakého konce světa, dnes se v recenzi poprvé seznámíme s hudbou pocházející ze Spojených arabských emirátů. Že jsou Svengali první tamní kapelou, která se nám dostává mezi prsty, však není náhoda. Ačkoli jsou Spojené arabské emiráty rozlohou i počtem obyvatel zhruba srovnatelné s Českou republikou, počet tamních kapel evidovaných na Encyclopaedia Metallum je pouhých 23, zatímco ČR se může pyšnit dvanácti sty kapel.
Godsmack – 1000hp 29.9.2014 Thy Mirra  Na novou regulérní desku Godsmack jsem si musel počkat čtyři roky a nutno podotknout, že vážně šlo o čekání. Tím chci říct, že mi nová placka těchto amerických (Godsmack jsou ze státu Massachuttsets, což je původem indiánsky, a fakt se mi to nechce i přes moje češtinářské studijní zaměření adaptovat do češtiny a skloňovat) metalo-rockerů nebyla úplně ukradená, protože jejich tvorbu sleduji pečlivě od doby, co jsem od basáka z bývalé kapely na počátku našeho působení dostal za úkol se na zkoušku naučit coverovou verzi songu “Straight Out of Line”, což už bude pět nebo šest let. Právě tímhle songem mi Godsmack naprosto učarovali a v zcela heterosexuálním duchu jsem se zamiloval do vokálu Sullyho Erny. Deska “Faceless” mě tenkrát hodně bavila, jejího následovníka “IV” jsem si zase tolik neoblíbil, ... Horned Almighty – World of Tombs 29.9.2014 H.  Nevím, jestli se jedná jen o můj osobní pocit, ale zdá se mi, že Dánové Horned Almighty jsou na scéně extrémního metalu obecně považováni za kvalitní kapelu. Svým způsobem nic proti tomu, protože se v žádném případě nedá tvrdit, že by jejich tvorba neměla úroveň, jenom si myslím, že jsou až moc přeceňováni. Tedy, abych byl přesnější, nemohu soudit, jak tomu bylo na prvních dvou albech, protože jsem měl tu čest pouze se třetím “Contaminating the Divine” z roku 2009 a čtvrtým “Necro Spirituals”, které je o rok mladší. Ani jedna z těchto dvou desek není špatná, Horned Almighty do toho šlapou docela zodpovědně a nemám žádný problém si to poslechnout, ale je to prostě takový ten druh nahrávek, které si pustíte tak pětkrát, nohy vám budou samy ...
|
