Země: Filipíny Žánr: power metal Datum vydání: 29.3.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. We Are Forever 02. Eternal Shadows 03. Free Forever 04. Let It Go 05. Heaven’s Eyes 06. Alive 07. End of Time 08. Over Land and Sea 09. A Quest for the Brave 10. One Hope of Light Hodnocení: 4/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Jacob K Music

A Hero for the World jsou na scéně naprostá novinka. Zpěvák Jacob Kaasgaard a kytarista David Sivelind jsou sice původně Švédové, ale v současnosti přebývají na exotických Filipínách, kde se obklopili dalšími neznámými jmény a dohromady přichystali osmičku písní nesoucí všechny poznávací znamení jejich domoviny. Tento severský původ ústřední dvojice je totiž patrný z každého tónu jejich debutového alba, protože stylově deska hravě zapadne do škatulky melodického metalu, jenž má svou hlavní baštu právě v evropských končinách. “A Hero for the World” se snaží, seč mu síly stačí, a to je asi to nejsympatičtější zjištění v souvislosti s tímto albem. Ne, že by to byl úplný klystýr, při jehož poslechu bych trpěl jako zvíře chycené do pasti, ale deska je to tak průměrná a tuctová, až je škoda se o ní dál zmiňovat, protože v každé druhé větě mě napadá jedno jediné slovo – Edguy. Tvorba těchto Němců je z prvotiny A Hero for the World cítit na míle daleko, a to nejen jako taková ta zdravá a vlastně i nezdravá inspirace slavnějšími kolegy, ale po prvních čtyřech skladbách jsem v bookletu hledal poznámku, že se skládáním pomáhal Tobias Sammet, nebo že mu švédští kolegové ukradli notebook s nepoužitými nápady, které si uzmuli pro sebe, protože tahle podobnost čistě náhodná zřejmě nebude.

Asi nemá cenu nějak obšírněji popisovat zvuk desky, jelikož všichni tušíme, odkud vítr vane. Heavy kytary, bombastické klávesy, melodické refrény a symfonický opar, který je nejhustší v poslední trojici písní, jež dohromady tvoří skladbu titulní. Ta má při své délce patnácti minut vyvolat dojem velkolepé, epické kompozice, ale nemůžu si pomoct a z celého alba mě baví nejméně, protože i když jednotlivé momenty nejsou úplně špatné, tak o nějaké celkové atmosféře nemůže být v tomto případě řeč. To už dávají větší smysl kratší, energičtější písně, které se drží standardního mustru sloka, refrén, kytarové sólo a dvakrát refrén, ale ani tady to není žádná procházka růžovým sadem a pokud si myslíte, že když už nic, tak se při poslechu “A Hero for the World” slušně pobavíte, tak se pletete. Od tohohle alba radši ruce pryč, protože průměr střídá průměr a člověk neustále přemýšlí, zda to má zapotřebí. Neplatí to samozřejmě kompletně na všechny skladby, protože některé momenty dokonce vybočují z mantinelů power/speed metalu, jako třeba rocková “6. Alive”, která je blízká formátu Place Vendome, ve kterých exceluje Michael Kiske, ale drtivá většina písní stojí za houby.

Úvodní skladba “We Are Forever” není zas tak špatná a co mě zaujalo, je způsob, jakým začíná pěkně od podlahy refrénem. Nepamatuju si, kdy jsem naposled u podobné kapely slyšel takhle přímočarý úvod alba. Což o to, nic proti tomu, protože hlavní melodie skladby není vůbec špatná, nicméně když slyšíte na ploše čtyř minut asi sedmkrát “Hey, we are forever”, tak jsem po pár posleších měl co dělat, abych skrz skřípání zubů vůbec něco slyšel. Texty Jacoba Kaasgaarda nejsou rozhodně kandidátem na Pulitzerovu cenu, protože se točí kolem klasických hrdinských témat, což v podání ne zrovna originálního vokálu ústřední persóny není nic pamětihodného. Optimistická atmosféra číší z každého tónu desky, až se toho člověk časem zají a dostane chuť na nějakou temnější, drsnější skladbu, která by pomohla přečkat zbylých dvacet minut. Tomuto požadavku by mohla teoreticky vyhovět druhá “Eternal Shadow”, která není vůbec zlá, jen by jí slušelo místo v půlce alba, kde bych si ji užil víc. Krom slušného úvodního hitu mě zaujala ještě klasická uháněčka “Heaven’s Eyes”, která se snad nevlezla na první díl Avantasie. Zbylé skladby sice formálně nijak nezaostávají co do melodičnosti, ale nemají potřebný drive a nápady, aby si člověk po jejich skončení řekl něco víc, než že slyšel tisící variaci na “I Want Out”. Na úplném dnu se celkem s přehledem usadila odpuzovačka “Free Forever”, která je až po okraj přecpaná patosem a poslech této zhovadilosti se pro mě stal vyloženě nesnesitelnou záležitostí.

Já vám nevím. Příznivci žánru budou možná v rauši, ale když zkusím srovnat “A Hero for the World” i s těmi slabšími alby kolegů z branže, tak mi pořád debut dvojice Kaasgaard a Sivelind vychází jako daleko horší a nudnější deska. Pokud vynechám opravdu nudné skladby, tak jsem se dostal na konečné číslo tří písní, které jsou schopny s odřenýma ušima obstát i v konkurenci velkých jmen jako Sonata Arctica či Edguy, což vzhledem k jejich posledním albům taky není zrovna výhra. Prostě nic víc než další ze speed metalových alb, jež fanoušky žánru neurazí, ale mě nepřesvědčilo. Hodilo by se nějaké optimistické rozloučení ve stylu “snad příště”, ale když nad tím tak přemýšlím, tak snad radši ani ne.