Země: USA Žánr: death metal Datum vydání: 20.9.2012 Label: Hellthrasher Productions Tracklist: 01. Scribbled in Dust 02. Beyond the Seventh Door 03. Formless 04. Annihilated Memory 05. Gift to the Gods 06. We Shall Sleep 07. Terminal Delirium 08. The Third Day 09. Fallen Colossus 10. Remarkable Conqueror Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Hellthrasher Productions

Pokud žijete v přesvědčení, že oldschoolového death metalu není a nikdy nebude dost, pak jsou Američané Abysme další formací, kterou byste mohli s chutí zařadit do svého posluchačského portfolia. Toto trio z Pittsburghu toho prozatím moc na kontě nemá, pouze vznik v roce 2006 a vydání jednoho demíčka; právě recenzované “Strange Rites” je debutem kapely. Přítomné hudebníky neznám, ale podle dostupných zdrojů za sebou nějaké to hraní mají, a pokud ony zdroje nelžou, tak v některých případech to drhnou dost dlouho, ačkoliv se klidně přiznám, že o žádné z těchto předchozích skupin jsem já osobně jaktěživ neslyšel. Na druhou stranu ovšem rozhodně nejsem nějaký obrovský znalec death metalového podzemí v Pensylvánii, takže možná některé ty sebranky nějaké to jméno mají. Nicméně evidentně to nejsou žádní cucáci, čemuž do jisté míry odpovídá i podoba alba “Strange Rites”, kvůli němuž jsme se tu dnes sešli.

Abych vám to řekl na rovinu hned ze začátku, v tomto případě ono rozklíčování hudebního receptu kapely zas tak moc obtížné nebude… ono, jak to jen říct… já už jsem to totiž vlastně udělal. Že jste si nestačili všimnout? Ale prosím vás, hledejte hned v první větě. Ano, Abysme jsou prostě a jednoduše oldschool death metal a s tím celá nahrávka stojí a padá, víc toho o ní ani není příliš co povídat; zdali by se vám “Strange Rites” mohlo líbit také, záleží na tomto faktu – pokud máte ten starý death metal rádi, myslím, že si u téhle muziky rádi zahrozíte a zaházíte palicí; pokud ho rádi nemáte, nemá ani cenu album zkoušet, s klidem můžete jít o dům dál; pokud si tím ještě nejste jistí, tak “Strange Rites” při vší úctě není nahrávka, která by vás asi přesvědčila, že právě tenhle styl je pro vás tím pravým. Nicméně asi se ani nedá předpokládat, že by zrovna tohle bylo účelem Abysme. Z muziky je cítit, že to kapela hraje, protože ji to baví, pro pár dalších nadšenců, kteří si v podobném žánru rochní už nějakou tu dobu.

Snad jako jediná opravdu zajímavá věc mi přijde, že Abysme, přestože pocházejí z USA, mají spíš takový ten chrastivý zvuk staré švédské školy, nikoliv té americké. Jinak se ovšem jedná o dost standardní porci death metalu, která nic zvláštního a pamětihodného napřináší, ale na druhou stranu je odvedena velice slušně a s nadšením. Avšak co si budeme povídat, nějaké inovace podle mého názoru zrovna v těchto kruzích (myšleno obecně, ne jen na Abysme) nejsou v současné době tou největší prioritou. Tím pádem asi ani nikoho nepřekvapím, když prohlásím, že na “Strange Rites” se můžete těšit na hromadu dřevních kytarových riffů a rytmického klepání v rychlém tempu, “vychlastaný” growling, sem tam nějaké to ostré kytarové sólo, jež pročísne bahenní vzduch oldschoolového močálu, čas od času nechybí ani záhrobně pomalé pasáže.

Jak už tomu u podobných záležitostí bývá, rozhodně nemusíte očekávat nějakou více jak hodinovou záležitost. Jednak se to v tomhle stylu nenosí, jednak, ruku na srdce, by to takovou dobu nikdo nevydržel poslouchat, jelikož by to byla ukrutná nuda. Abysme na “Strange Rites” natočili necelých 35 minut a i tak je to víc než dost. Stopáž je tedy tak akorát, ačkoliv se přiznám, že bych se klidně nebál ještě trochu ubrat, i když to je do jisté míry možná dáno spíše tím, že zas takový žrout death metalu nejsem. Co se mi ovšem velice líbí, to je parádně ujetý obal, z něhož doslova smrdí ta stará škola – ten je vážně super.

Své zalíbení v téhle kapele, jejíž název zní jako gramaticky zprzněná podoba českého “abychom”, tedy najdou především ti lidé, kteří to mají rádi oldschool a kteří to mají rádi death metal. Všem takovým mohu “Strange Rites” s naprosto klidným svědomím doporučit.