Země: Velká Británie Žánr: avantgarde death metal Datum vydání: 21.6.2019 Label: Profound Lore Records Tracklist: 01. Dialogue 02. I – Recollection: Shapes Upon the Retina 03. I – Recollection: Awakening / Metamorphosis 04. II – Discernment: The Cloister Beneath the Grime 05. II – Discernment: Khyphotic Suzerains 06. II – Discernment: The Triumph of Fools 07. III – Descent: We Who Beheld the Fall of Axioms 08. III – Descent: A Beacon in the Husk 09. Soliloquy Hrací doba: 57:53 Odkazy: facebook / bandcamp

Britští Abyssal naskočili v roce 2012 prostřednictvím svého debutu „Denouement“ na vlnu kapel vezoucích se na vzrůstající popularitě disonantního death / black metalu. Po cestě vyšlapané australskými Portal se pokoušeli kráčet mnozí, ale právě Abyssal se nakonec vyprofilovali jako jedni z nejzajímavějších následovníků. Také druhá deska „Novit enim Dominus qui sunt eius“ byla výborná a třetí dlouhohrající počin „Antikatastaseis“ snažení Abyssal korunoval.

„Antikatastaseis“ nicméně vyšlo už v roce 2015 a od té doby se Abyssal na chvíli naoko odmlčeli. Vynecháme-li kazetový box „Perichoresis“ (2016), větší aktivita přišla až v loňském roce, kdy kapela začala vystupovat živě (premiérový koncert proběhl na islandském festivalu Oration – dojmy kolegy Metacyclosynchrotrona a hostujícího Kubánce si nakonec můžete přečíst v dobové reportáži) a také vydala splitko „Apanthropinization“ s krajany Carcinoma. Což je spojení, které smysl rozhodně dává, poněvadž hned dvě třetiny Carcinoma působí také v koncertní sestavě Abyssal. Samotný split však nic zásadního nenabídl. Strana Carcinoma byla poměrně slabá, strana Abyssal výrazně lepší, ale na poměry jejich diskografie se stále jednalo spíše o béčkový materiál.

Přesto jsem se na čtvrtou řadovou desku „A Beacon in the Husk“ docela těšil. Věřil jsem, že na velkém počinu si Abyssal dají víc záležet a opět se bude jednat o výborný zážitek, jenž za nějaký ten investovaný čas stát bude. Stalo se.

Abyssal nikdy nehráli muziku, která by se vstřebávala jednoduše a bezbolestně. Což asi přímo plyne už jen ze základního žánrového směřování. „A Beacon in the Husk“ na tom není jinak a také potřebuje nějakou dobu, aby si materiál sednul a vyjevil veškerá svá zákoutí, jichž se tu nachází požehnaně. Ostatně i proto jsem si dal s recenzí docela načas a nijak nespěchal, abych si mohl být jakž takž jistý, že se můj názor ustálil. Obecně vzato pak mohu říct, že Abyssal si v mých uších svou pozici obhájili, a to samo o sobě není málo vzhledem k tomu, jak povedené byly předešlé nahrávky.

Nelze však sprostě tvrdit, že Abyssal jednoduše opakují už dříve vypiplanou formulku. Několik „kosmetických“ změn „A Beacon in the Husk“ nepochybně přináší. Stačí srovnat s „Antikatastaseis“, které bylo neprostupné a monolitické, s málem skutečně záchytných bodů a bez prostoru k oddechu. Novinka až takhle náročná není. V jistém slova smyslu je ambicióznější a rozmáchlejší, důsledkem čehož i „přístupnější“ – nikoliv tak, že by šla posluchačům naproti a chtěla se podbízet. Spíš se pohodlněji naposlouchává, protože třeba těch záchytných bodů nabízí výrazně větší množství. Nejde ovšem tvrdit, že by snad Abyssal rezignovali na kytarový extrém protože hrubý disonantní metal se tu stále uctívá zodpovědně.

„A Beacon in the Husk“ ovšem ani zdaleka není jen o lámaných riffech a chaotickém přednesu. Abych řekl pravdu, album mi vlastně ani nepřijde příliš chaotické. Najdou se tu i pomalejší a trpělivě stavěné písně jako třeba „I – Recollection: Awakening / Metamorphosis“ a hlavně je po celé desce poschovávané velké množství výtečných (!) kytarových melodií a působivých motivů, které příjemně rychle začnou vylézat na povrch. A zdaleka ne vždy jde o tak výrazné kytarový ojeby jako třeba v úvodní „Dialogue“, takže tu rozhodně je co objevovat.

Až doposud jsem měl dojem, že se Abyssal s každou další řadovkou posouvali v kvalitě o kus výše. Tentokrát už si tím nejsem stoprocentně jistý, ale není to kvůli tomu, že bych snad o kvalitách „A Beacon in the Husk“ pochyboval. Spíš je novinka hozená trochu jinam, ale ve finále si ji cením tak nastejno jako „Antikatastaseis“, což sakra není málo. Každopádně se tedy jedná o silné dílo, jehož zařazení na vyšší pozice ve shrnutích letošního roku rozhodně bude dávat smysl. V mé nejváženější pětce myslím neskončí, ale do širší špičky tahle deska určitě patří, stejně tak jako by měla patřit do sbírky příznivců inteligentního metalového extrému.