 |
| Země: USA Žánr: thrash metal Datum vydání: 21.8.2015 Label: Metal Blade Records Tracklist:
|
Když se v loňském roce objevily zprávy o personálním rozkolu v řadách thrashových velikánů Megadeth, bylo to jako blesk z čistého nebe. Tehdejší sestava, která si tou dobou kroutila již několikátý společný rok, vystupovala navenek naprosto idylicky, až se tomu vzhledem k pověsti Davea Mustainea jakožto arogantního panovačného blba nechtělo věřit. Ať už ale byly důvody jakékoli, tak sestavu Megadeth opustili svorně během několika dní kytarista Chris Broderick a bubeník Shawn Drover. A protože ani jeden z nich neměl důvod zahálet, tak se rychle vrhli do práce na společném projektu, a právě zde začínají první krůčky novorozeněte Act of Defiance, který oba jmenovaní po svém odchodu stvořili.
Act of Defiance je možné brát jako superkapelu, protože obě hlavní persóny během uplynulých let díky působení v Megadeth několikanásobně zhodnotily své jméno na metalové scéně a zejména Broderick se vyšvihl z talentovaného kytaristy, který v řadách Jag Panzer příliš velkou díru do světa neudělal, do první ligy kytarových hráčů s vytříbenou technikou. Zbývalo tak doplnit sestavu do kompletního instrumentální složení, k čemuž Broderickovi a Droverovi posloužil Matt Bachand z Shadow Falls – ten se ovšem v Act of Defiance chopil baskytary a odložil kytaru, s níž je ve své domovské partě spjat. A vcelku překvapivě dopadla rovněž volba vokalisty, kterým se stal Henry Derek, jenž je nejméně zkušeným a profláknutým jménem z celé čtveřice, protože za sebou má pouze debutové eponymní album Scar the Martyr, z jejichž řad byl po nedlouhé době vypoklonkován.
Tak, to bychom měli k personálnímu obsazení, ale pojďme si říct, co to ti Act of Defiance k čertu vlastně hrají. Dalo by se říct, že základem je thrash metal řízlý heavy metalem. Ovšem není to staromilská kombinace, která by zněla ve všech ohledech oldschoolově, protože jak Broderick, tak Drover své skladby rádi otáčí směrem k moderním trendům a zejména díky Derekovi u mikrofonu nemá album daleko k moderním metalovým partám koketujícím s alternativou. Ne vždy sice kombinace rychlých kytarových pasáží a melodických momentů šlape úplně bez škobrtnutí, ale upřímně se přiznávám, že po kompoziční stránce není album vůbec špatné a byl jsem mile překvapen, jak slušným skladatelem je zejména Shawn Drover, jehož Mustaine nepustil vůbec k ničemu, a on se přitom vytáhne s říznou „Disastrophe (A New Reality)“, která nakopává celému „Super Collider“ prdel. S Megadeth toho Act of Defiance příliš společného nemají, protože v tvrdších pasážích ničí zrzkovu partu na celé čáře, a když už se Broderick pustí do melodických vod a kytarových sól, tak dává vzpomenout spíš na heavy metalové Jag Panzer.
Jestliže z instrumentálního hlediska je „Birth and the Burial“ vcelku povedeným albem, kterému vévodí Broderickova technická zručnost, jež zastiňuje místy až zbytečně nevýraznou rytmiku, tak z pozice vokálů bylo angažmá Henryho Dereka asi tou největší chybou, jakou pánové mohli udělat. Neříkám, že neumí zpívat a ve velmi moderně laděném materiálu pod hlavičkou Scar the Martyr mu to šlo dobře a se svým střídáním agresivního řevu s melodicky líbivým kňouráním se mi líbil, ale do metalově natlakované jízdy v podání Act of Defiance se příliš nehodí. Nebo jinak – hodí, ale jen v momentech, kdy kytary řežou o sto šest a Henry sází všechno na svůj hrubší projev, jako se tomu děje v úvodní palbě „Throwback“. Nicméně jakmile přijde na přetřes melodický zpěv, tak najedou Act of Defiance ztrácí drajv a Derekův vokál celé snažení strašně devalvuje, přičemž jako nejlepší příklady se mi vybaví okamžitě „Refrain and Re-Fracture“ a druhá „Legions of Lies“, která díky němu zní skoro jako Bullet for My Valentine, což je zatracená škoda.
Skladatelsky si mezi sebou skladby rozdělili Broderick a Drover a oba byli naladěni na stejnou vlnu, protože se nedá jednoznačně říct, že jeden skládá spíš takové songy a druhý zase onaké. Album je v tomto ohledu relativně vyrovnané a nemůžu říct, že by mi některá z písní vyloženě neseděla a lezla na nervy. První polovina mi přijde o malinko silnější, ale ten dobrý dojem z úvodu je umocněn hlavně nářezovou „Throwback“, jež se mi spolu s „Disastrophe (A New Reality)“ líbí z celého alba nejvíc. Ty hrají na klasičtější thrashovou strunu a sluší jim to. Na druhou stranu, ani modernější pojaté záležitosti jako „Thy Lord Belial“ a „Dead Stare“ nejsou špatné a chytlavá struktura druhé jmenované dává zapomenout i na ten vokál, který tak vidím jako nejslabší pojící článek „Birth and the Burial“. Já vím, že svými spoluhráči je do těchto poloh Derek tlačen už jen díky kompozičnímu přístupu, jaký Broderick a Drover razí, a není tak úplně fér strefovat se jen do něj, ovšem i navzdory tomu si myslím, že s jiným vokalistou mohla být nahrávka částečně o něčem jiném.
Necelých 50 minut uteče vcelku bez problémů, a jestliže se po celou dobu sázelo hlavně na kytary Brodericka, tak na samém závěru stojí trošku stranou nenápadná závěrečná titulní věc „Birth and the Burial“, která k melodiím tíhne daleko víc než zbytek materiálu. Třeba už jen podbarvováním akustickou kytarou v refrénu, díky čemuž zní první polovina skoro jako ušitá pro rádiové étery, čímž netvrdím, že to je špatné, protože třeba v těchto plochách mi ani ten melodický zpět není nijak na obtíž. Do takto líbivých melodií se totiž vyloženě hodí. V druhé polovině této písně kytary zhutní a začnou hrát drsný riff, k němuž se přidá Derek se svým agresivnějším vokálem a přerušen jen krátkým sólem mistra Brodericka skladbu vede vstříc svému konci. V závěru se tak jedná o příjemné oživení.
I přes dílčí výhrady k personálnímu obsazení a s tím se pojícím výkonům zpěváka Henryho Dereka si myslím, že Act of Defiance na svém debutu odvedli slušný kus práce, protože „Birth and the Burial“ je album, které se poslouchá vážně dobře a většina skladeb obsahuje skvělé momenty. Líbí se mi ten agresivní feeling, k němuž se Broderick a Drover po svém odchodu z vyčpělých Megadeth odhodlali, nicméně je škoda, že nezůstali jen u toho a jejich tvorba je zbytečně mělněna melodickým placebem bez jakéhokoli účinku. Jestli však pánové budou vydávat i druhé album, tak si jej určitě nenechám ujít a budu doufat, že se naplno projeví potenciál, jejž v sobě ústřední dvojice skrývá.
