Země: Itálie Žánr: groove metal Datum vydání: 1.7.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. My Modest Proposal 02. What Remains 03. Cursed Words 04. The Descending Down 05. What the Eye Sees 06. Absinthe Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Acts of Tragedy

Acts of Tragedy je poměrně nová italská partička plná mladé nadšené krve, která svůj styl označuje jako groove metal s progresivními, metalcorovými a mathcorovými vlivy. Zní to zajímavě, co říkáte? Stejně ale vsadím boty, že jste o tomhle uskupení v životě nelyšeli, a mám takový pocit, že si tento článek moc lidí ani nepřečte, ale přesto se pokusím nastínit, proč by vás měla tahle jižanská smečka zajímat a proč se vyplatí si jejich debutové krátké EP alespoň jednou poslechnout.

Ano, “Cursed Words” je vůbec prvním studiovým minialbem těchto dravých experimentátorů inspirovaných samotnou Panterou, kteří si kdysi v roce 2005 ve svých začátcích říkali Slivers (ke změně na současný název došlo teprve nedávno po ustálení sestavy), vyšlo už před několika měsíci a donedávna jsem o něm neměl ani zdání. Ve skutečnosti jsem si myslel, že až na vzácné výjimky k nám žádná kvalitní italská produkce skoro nemá šanci prosáknout, ale to jsem se šeredně spletl. Jakkoliv může název kapely a rádoby-zajímavé (dneska je v módě hrát co možná nejšílenější kombinace stylů a kdo si jede jen např. čistý thrash, je pravděpodobně odsouzen k brzkému zavržení) žánrové zasazení působit lacině a kýčovitě, hudba samotná je na tak mladou a víceméně začínající kapelu vynikající.

Podstatou je tedy klasický a řemeslně výborně odvedený groove metal v nejklasičtější možné podobě. Aby ono samozařazení nevyznělo jako úplné mlácení prázdné slámy, přichází na řadu vliv různých dalších stylů. A že je z čeho vybírat. Progresivní prvky nemusí být na první pohled tolik znát, ale jakmile se člověk zaposlouchá, většina písní ukáže i svou druhou, o něco sofistikovanější, tvář. Nehledejte zde druhé Dream Theater, ale prog vlivy jsou znát a materiál příjemně osvěžují. Metalcore reprezentuje především vokální styl, ale odpůrci amerických kinder metalových hovínek se nemusejí bát, dojde i na vokál čistý nebo patřičně deathcorově growlovaný nebo screamovaný. Každá píseň má svůj osobitý styl a je poskládána trošku odlišně než songy ostatní, aniž by to jakkoliv narušovalo celistvost alba, o čemž si skoro každá začínající kapela může alespoň v začátcích nechat jen zdát.

Technicky je vše v naprostém pořádku. Chlapci z Acts of Tragedy hoblují, jako by už nemělo být zítra, a z “Cursed Words” tak sálá neuvěřitelná energie. Deska je zároveň od začátku do konce velmi zábavná a postrádá jakákoliv hluchá místa – vše je na svém místě a zní přesně tak, jak by znít mělo. Nosnou linkou velké části materiálu jsou jednoznačně kytarové party (v režii pánů Paola Mulase a Andrea Ciribelliho), které většinu času nenechávají posluchače ani na minutu vydechnout a prakticky při každém poslechu je možné všimnout si něčeho nového, co člověk předtím přehlédl a nezaregistroval. Paráda. Zpěvák Andrea Orrù neponechává nic náhodě a už od začátku se snaží screamovat na plný plyn. Navíc dokáže poměrně v pohodě vyslovovat anglicky, což se konkrétně o české podobné produkci ve většině případů nedá absolutně říct. Pod tím vším hraje basa (Andrea Belsito) a bicí (Alessandro Castellano) poněkud druhé housle, ale rozhodně se nedávají zahanbit a konkrétně škopky frčí setsakra rychle a důrazně. Jeden až kouká, co všechno ti mladí dneska zahrají za skopičiny.

Necelou půlhodinovou stopáž otevírá “My Modest Proposal”, která vyniká především v ultrarychlé kytarové linii a zvláště ke konci výborně vygradovaným sólům. “What Remains” od začátku udeří na poněkud temnější notu a za pomoci bleskových bicích nabere na solidním tempu. To zhruba ve třetině trochu zvolní, aby posléze zase nabralo na intenzitě a vše je završeno finálním dechberoucím screamem, vyloveným snad až ze třetí paty. Skladba, po které, je EP pojmenováno – “Cursed Words” -, jede ve středním groove tempu a až do konce z něj nevybočí. Za zmínku stojí určitě čisté vokály, které v této písni vyniknají o něco více než jinde. Pomalým, trochu progresivním, vybrnkáváním a šumem začíná “The Descending Doom”, jež postupně trochu přidá na rychlosti a vygraduje do rychlé metalcoreové řezanice. “What the Eye Sees” disponuje nejlepším kytarovým sólem desky a vokálem vytaženým až do samé výškové meze. Závěr patří kousku jménem “Absinthe” s akustickou kytarou.

Italská mládež ukazuje světu, jak se má hrát moderní metal. “Cursed Words” nemám nic co vytknout, ale s vyšším hodnocením si raději střízlivě počkám až na první opravdu “plné” album, kde budou mít chlapci možnost v palbě plné stopáže ukázat, co v nich doopravdy je. Nakročeno mají zatím výjimečně dobře. Sedm a půl.