Země: Česká republika Žánr: black / doom / gothic metal Datum vydání: 23.4.2014 Label: The Old Storm Tracklist: 01. Before the Storm 02. They Are Coming 03. The Wings of a Bird 04. The Country Is Bleeding 05. Auschwitz 06. And the Graves Are Forgotten Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: After Rain

Pokud mě paměť neklame, o českobudějovických After Rain si dnes alespoň ve formátu recenze povídáme vůbec poprvé, přičemž předmětem tohoto povídání je samozřejmě jejich třetí a zatím poslední deska, které After Rain dali do vínku jméno „The Sound of War“. Jestli si ale pojem After Rain asociujete s něčím na způsob post-rocku a „The Sound of War“ zase pro změnu s nějakou variací na staré Grave Digger, jste vedle úplně stejně, jako jsem byl já, když jsem na tohle album poprvé zaostřil. After Rain totiž produkují muziku, již škatulkují jako doom / black metal, což je sice poměrně obecné zařazení, ale i takhle obecné zařazení začne nabývat poměrně jasných rysů, jakmile je zmíněn jeden detail, který sice není úplně na očích, ale v celkovém důsledku osvětluje mnohé…

Tím detailem je sestava, kterou After Rain z velké většiny sdílí s kapelou, o níž tu již řeč byla, a to ne jednou. Onou kapelou jsou jistí Dark Angels, a kdo snad zavadil o před časem publikovanou recenzi na jejich aktuální desku „Embodiment of Grief“, tomu už asi začíná svítat. Ať už patříte mezi první nebo druhou skupinu, vězte, že na hudbě, již After Rain vměstnali do 37 minut „The Sound of War“, je personální spřízněnost obou kapel opravdu slyšet.

Rukopis muzikantů je na „The Sound of War“ vážně znát a přeslechnout lze jen těžko – zejména riffy jsou postaveny úplně stejným způsobem. Jenže i když to teď může vypadat, že After Rain je jen krycí jméno pro Dark Angels, ve výsledku to není tak docela pravda. Předně, s trochou nadhledu lze opravdu říct, že After Rain hrají to, co si napsali do kolonky žánru. Samozřejmě se nejedná o nic ve stylu Forgotten Tomb a jiných, protože After Rain to pojali v poměrně umírněném duchu a zejména díky klávesám a ženskému zpěvu mi to spíš než jako black / doom připadá jako nepatrně ostřejší devadesátkový gothic metal, ale minimálně ten záměr z toho znát je. Trochu.

Tím chci říct, že stejně jako v případě Dark Angels je z desky cítit takové neurčité cosi, co neustále posluchači brání říct „je to dobré“. Snad to bude zvukem kláves, který jak by vypadl z repertoáru podprůměrné provinční gothic kapely, asi se na tom podepsala i kytara s nehorázně nakopnutým gainem, což má asi působit mrazivě, ale v reálu to působí spíš jako sprostě odfláklý zvuk, dost určitě na to má vliv i ne moc naplněný (ale zase ne zcela drastický) prostor pro zajímavé nápady… Tohle všechno (a možná i další věci) dohromady má za následek, že to prostě není úplně ono.

Tady však následuje jedno velké ALE. Navzdory tomu všemu není „The Sound of War“ špatná nahrávka, protože se After Rain podařilo výše zmíněné neduhy skrouhnout na přijatelnou míru a navíc se takřka úplně zbavili jiného těžítka – šílené kvalitativní nevyrovnanosti v rámci skladeb, která mi děsně pila krev na obou předchozích deskách Dark Angels. Asi jedinou zásadní výjimku tvoří první a rovnou nejdelší skladba, jedenáctiminutová „Before the Storm“, jež z naprosto nijakého a nekonečně dlouhého klávesového intra (tady ty klávesy tlučou do uší suverénně nejvíc) přejde v ucházející střed s příjemným riffem, který se ale brzy zají, načež jej nahradí jen nic extra závěr. Kratší skladby ale fungují, a i když to občas mírně zakolísá, pořád jde o pohodový materiál, od něhož když nečekáte žádné vysoké umění, tak vám nějaký ten čas zpříjemnit dovede.

Kdybych chtěl, mohl bych tu nadávat na spoustu věcí – nedostatek vlastního ksichtu, technickou stránku věci, díky níž ta deska občas zní, jako by se nahrávala v obýváku u telky, zpěvačku, kterou kdykoli jsem viděl živě, tak se mi její výkon líbil, ale tady mi nějak ne a ne sednout, a tak dále a tak dále. Věřte, že bych to asi udělal, jenže nějak k tomu postrádám důvod. Z „The Sound of War“ se totiž nakonec vyklubala deska, jež má sice plno záporů, ale klady jí rovněž nechybí, a tyhle dvě misky vah jsou ve výsledku vyvážené takovým způsobem, že se mi to nakonec docela líbí. Předchozí alba After Rain neznám, ale „The Sound of War“ je už třetí deskou od těchto lidí, již jsem slyšel, a zatím obě předchozí překonává, což v překladu znamená, že místo slabšího průměru se tu bavíme o albu, které míří do vyšších pater průměru. Je to sice pořád průměr, ale to nakonec není nic opovrženíhodného.