Země: USA Žánr: sludge / doom metal Datum vydání: 8.10.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Bedsores 02. Fell Down a Well 03. Reclaimed by the Forest 04. Tertiary Syphilis 05. Go On, Git! 06. Extinct Volcanoes Odkazy: facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR

Znáte sludgem nasáklejší místo, než je Severní Amerika? Já popravdě ne… takže není s podivem, že dnes recenzovaná deska k nám připutovala právě odtamtud. Mohlo by se zdát, že stěžejní téma dnešního povídání jsem poněkud neuváženě vyžvanil v první větě, nicméně stále zbývá řada otázek. Třeba co je Algoma zač. A nemyslím tím otázky, jestli jsou pánové single, jestli je frontman pleška nebo zda má basák piercing nad řitním otvorem. Věřím, že by to většinu z vás určitě zajímalo, nicméně já se klidně přiznám, že mě ne, takže se vám na místo toho pokusím odpovědět třeba na to, jestli má cenu obětovat drahocenný čas a věnovat jej jejich debutovce “Reclaimed by the Forest”. Co vy na to?

Na začátek ale i tak musím kapelu alespoň stručně představit, protože předpokládám, že v našich končinách o nich nikdo neslyšel ani á, natož bé. Tahle vykutálená trojice bahňáků pochází z kanadského města Sault Ste. Marie, které, jak po chvilce googlení prozradí teta Wikipedie, leží v distriktu Algoma. Že jste to jméno už někde slyšeli? Ale jděte… Nicméně by stálo za to zmínit, že pánové se dali dohromady zhruba dva roky zpátky, a aby svou existenci oficiálně potvrdili, po dvou letech vrhli do světa prcka se správně hnusáckým přebalem. Havran ulétávající s neidentifikovatelným předmětem v pařátech, pod nímž se to hemží lidskými ostatky a krví stékající kamsi do pekelných hlubin, je možná v daném žánru trochu kýč, ale kouká se na to docela pěkně.

Nicméně k hudbě. “Reclaimed by the Forest” není špatná deska. Určitě ne na prvotinu. To klidně propálím hned ze začátku, protože to byl asi největší kámen, jenž mi v souvislosti s touto deskou spadl ze srdce. Sever Ameriky je možná prolezlý sludgovými kapelami skrz naskrz a největší jména pocházejí převážně právě odtamtud, nicméně co si budeme povídat, s takovou koncentrací kapel se za chvíli jedna podobá druhé jako vejce vejci. V tomto kontextu tedy nepřekvapí, že debutovka tria hrubých dřevorubců není v rámci žánru nic objevného, a když se podívám na kapelu jako takovou, tak vám o ní na první pohled/poslech řeknu, že to je “další variace na americký sludge”. Algoma ale dokáže na druhou stranu potěšit nezbytnou přímočarostí, solidním bahnem a v neposlední řadě poctivou porcí muziky. Nejde přeslechnout, že chlapi brali inspiraci u Crowbar nebo třeba starých Eyehategod, podstatné však je, že nepřebrali a nezní jako laciná čínská kopírka. Snad až na utahanou závěrečku “Extinct Volcanoes”, která s jedenácti minutami délky skutečně nemá šanci na úspěch, tím spíš, že v porovnání s úvodním eposem “Bedsores” je to vážně nuda.

Pořád tu ovšem je první, větší část desky, která mě docela baví. Musím vyzdvihnout “Go On, Git!”, která je díky mírnému závanu psychedelie asi tak o úroveň, dvě výš než zbytek alba. Vedle ní je tu dalších 25 minut materiálu, který ale také není špatný. Z něj mě nejvíc bere titulní skladba ve spojení s následující “Tertiary Syphilis”. Obě jsou šlapavější, trochu živelnější než zbytek desky, nicméně sludgová mohutnost nechybí. Po úmorných (v tom lepším slova smyslu) prvních dvou kusech, valících se kupředu v pomalém tempu, jsou příjemným vysvobozením.

Pokud mi na albu něco chybí, jsou to dvě vlastnosti, které spolu do jisté míry souvisí. Hloubka a emoce. Upřímně, když jsem přemýšlel, kvůli čemu bych se k “Reclaimed by the Forest” vracel příště, moc věcí mě nenapadlo. Vlastně vůbec nic. Je to dobrý sludge klasického střihu, u kterého se po většinu času člověk nenudí, protože v ten moment to vážně stojí za to… jenže pak deska dohraje a tím to hasne. Není tu žádná hlubina, žádná černá díra, která by mě zas a znovu přitahovala a doslova naříkala o další, detailnější prozkoumání. Namísto toho začne původně velmi zemitá deska s přibývajícími poslechy v krátkém časovém úseku připomínat spíš lážo plážo broděníčko v řídké šlichtě. Jako odpočinek fajn, nicméně na vás nic nezanechá. Nasranost z nahrávky prýští, to ano, ale jakmile začnete myslet na něco jiného, je pryč. Nevrací se, natož aby se pokusila ve vaší hlavně napáchat státní převrat a převzít velení. Víc než to mě ale mrzí hlodavá nejistota, zda se na tom s příští deskou něco změní, protože onen zákeřný šotek mi zpoza závěsu našeptává, že je tu vysoká pravděpodobnost, že nikoliv.

Myslím, že je na čase zodpovědět otázku z prvního odstavce. Má cenu se nad “Reclaimed by the Forest” alespoň pozastavit, neřkuli za její koupi vyhodit pár korun? Fandové žánru by tuhle prvotinu nejspíš minout neměli, protože minimálně první půlhodina je obstojný materiál, který na nějakou dobu zabaví a později přinejmenším neurazí. Má svoje chyby, které jsou pro domácí poslech docela zásadní (přičemž věřím, že živé podání může být někde docela jinde), ale do podprůměru ji naštěstí nestahují. Kolem a kolem dobrý debut.