Alien Deviant Circus - Ananta Abhava

Alien Deviant Circus – Ananta Abhâva

Alien Deviant Circus - Ananta Abhâva
Země: Francie
Žánr: industrial black metal
Datum vydání: 21.1.2015
Label: Necrocosm

Tracklist:
01. Ap (Nâda)
02. Hiranya – Garbha (Shakti)
03. Aham Tattva (Kriyâ)
04. Mrityu Moksha (Vâc)
05. Maha Pralaya (Pradhvamsa – Abhâva)

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Against PR

Existují kapely, jejichž muzika je velice lehce stravitelná, přístupná a dokáže ji pojmout vesměs kdokoliv bez ohledu na to, jak zkušeným či nezkušeným posluchačem je. Na opačném pólu pak stojí formace, jejichž hudební produkce je naopak náročná (ať už jakýmkoliv způsobem), díky čemuž ji dokáže docenit jen poměrně úzký okruh posluchačů. Dnes si povíme pohádku o skupině, jež spadá právě do onoho druhého ranku.

Popravdě řečeno, název jako Alien Deviant Circus moc důvěry v kvalitní a inteligentní hudbu nevzbuzuje – alespoň tedy v mém případě. Jak se však záhy ukázalo, přinejmenším na nejnovějším albu s názvem „Ananta Abhâva“ je ta muzika dle mého názoru dost zajímavá. Novinka je celkově třetí dlouhohrající nahrávkou těchto Francouzů a pro mě osobně je prvním seznámením s jejich tvorbou, nicméně mohu hned zkraje říct, že se časem určitě podívám i na starší počiny, protože s touhle deskou si mě Alien Deviant Circus rozhodně získali na svou stranu.

Alien Deviant Circus produkují industriální black metal a to, co z něj dělá záležitost, již nezvládne každý druhý posluchač, se netýká jen samotné hudby, ale i formy „Ananta Abhâva“. Muzika v podání Francouzů je zatěžkaná, kovově chladná a nemilosrdně odlidštěná, jak se na správný industriální black metal sluší a patří. Celá deska je vesměs postavena jenom a pouze na dlouhých proudech black metalových kytar, pod nimiž neúnavně, neustále a neúprosně běsní industriální třískání, což navíc doplňuje chorobný vokál. Ona nestravitelnost tkví především v tom, že Alien Deviant Circus dle tohoto receptu posluchače týrají bez nějakých větších změn šílených 70 minut, a to na ploše pouhých pěti skladeb. Ostatně už jen to, že Francouzi bez jakýchkoliv průtahů hned na úvod vypustí 22 minut dlouhé zlo „Ap (Nâda)“, svědčí o tom, že tohle trio to nikomu z těch, komu se „Ananta Abhâva“ dostane do ruky, nehodlá nijak ulehčovat.

Že vám to prozatím nezní příliš vábně. Inu, já se tomu vůbec nedivím, protože když album uvedu slovy, že nabízí 70 minut poměrně monotónního industrial black metalového hnusu, který na vás budou Alien Deviant Circus plivat po celou dobu bez snahy o ozvláštnění (nebudeme-li počítat několik elektronicky ambientních pasáží), tak to prostě nezní jako něco, co byste měli chtít poslouchat. Ale věřte tomu nebo ne, „Ananta Abhâva“ navzdory takovému formálnímu handicapu funguje – tedy alespoň na mě, jelikož mě tohle peklo setsakra baví.

Popravdě řečeno, nejsem ani příliš schopen mezi sebou jednotlivé skladby rozeznávat… vlastně dokonce ani mnohdy nelze poznat, kdy jedna končí a druhá začíná, protože na sebe navíc v některých případech takřka plynule navazují, jenže tohle přesně ten typ desky, kdy to vůbec nevadí. Tohle je ten druh nahrávky, do jejíchž útrob se prostě ponoříte a po celou dobu se necháte masírovat agresivní kombinací black metalu a industrialu… a to je všechno. Ale i s takhle zdánlivě jednoduchým receptem to má hodně co do sebe a třeba já osobně mám i po uplynutí těch 70 minut náladu dát si to znova. Jasně, rozhodně nejde nezmínit, že z projevu Alien Deviant Circus docela dost smrdí vliv kultovních Mysticum (akorát tu formu Francouzi dotáhli do extrému), ale ve výsledku mi to nevadí, protože to má vesměs všechno, co od takového alba očekávám. Počínaje již zmiňovaným nelítostným industrialem a neskutečně ničivou baskytarou, pokračuje spoustou působivých momentů (ono až zas tak stoprocentně monotónní to taky není) a konče tím nejdůležitějším, co jen podobná hudba může mít – pohlcující a hypnotickou atmosférou.

Řeknu to na rovinu – pochopím, když si „Ananta Abhâva“ někdo pustí a následně prohlásí, že to byla akorát pěkná sračka. Dovolím si tvrdit, že je přesně ta nahrávka, s jejímž pojetím se buď ztotožníte a pak vás to bude při každém poslechu vraždit, anebo vám to prostě nesedne a nikdy v životě to už nebudete chtít slyšet znovu. Alien Deviant Circus model 2015 hrají takové to pověstné „ber, anebo nech být“. A já osobně to však beru – z mého pohledu excelentní počin.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.