Země: Finsko Žánr: power metal Datum vydání: 27.6.2014 Label: Napalm Records Tracklist: 01. Cherish My Memory 02. Dance of Life 03. Magic Forest 04. Agonizing Night 05. Warning 06. Son of Rainbow 07. I’m Still Here 08. Memorial 09. Endless Silence 10. Green-Eyed Hodnocení: Ježura – 3/10 H. – 2,5/10 Průměrné hodnocení: 2,75/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Jsou kapely, u kterých je vcelku problém, když člověk nezná starší tvorbu případně není zvyklý na muziku, jakou ti dotyční hudebníci tvoří – a to zejména v případech, když má ten člověk recenzovat nějakou novou desku oné kapely. Pak je to v lepším případě docela fuška, než tomu přijde na kloub, a v horším případě z toho rovnou vyleze blábol s nulovou vypovídací hodnotou. Vím, o čem mluvím, taky už se mi to párkrát přihodilo… Jenže pak jsou kapely, u kterých stačí, aby recenzent slyšel jen pár taktů, které nějakým nedopatřením dolehly z koncertního sálu až k výčepu, kde onen hypotetický pisálek nasává, a předem ví, jak to bude znít a jak vysoko na stupnici kvality se může přibližně pohybovat deska, o které má něco napsat. Tušíte správně, Amberian Dawn spadají do té druhé kategorie, a v jejich případě si neodpustím dodatek – bohužel.

Bohužel proto, že onen odhad (a že to nebyl moc nadějný odhad – co také čekat od kapely, která i po osmi letech na scéně pořád působí dojmem věčných amatérů) se trefil vcelku přesně a “Magic Forest” (už jenom ten název…) je opravdu album, které poletí dlouhým obloukem ze všech multimediálních zařízení, z nichž jsem jej poslouchal, v okamžiku, kdy udělám poslední tečku za touhle recenzí, protože plýtvat datovou kapacitou na tohle by byl prostě nonsens.

Vezměme to ale pěkně od začátku. Kdyby s tím náhodou někdo nebyl srozuměn, Amberian Dawn jsou finská kapela s dámou v čele a Encyclopaedia Metallum o nich tvrdí, že hrají neoklasicistní power metal. Realita je však o poznání omšelejší než honosná, byť vesměs přesná žánrová škatulka, a v praxi to vypadá přesně tak, jak asi ti zběhlejší z vás tuší – je to prostě další z dlouhé řady kapel, které se vyrojily v době, kdy se Nightwish dostali do toho nejširšího povědomí, a i přes absolutní absenci čehokoli hodnotného se jim podařilo přežít do současnosti.

Je samozřejmé, že to, že se zrovna o Amberian Dawn ještě nemluví v minulém čase, musí mít v něčem základ a vskutku je to tak. Navzdory všemu, co jsem tu napsal a ještě napíšu, se těm lidem totiž nedají upřít obstojné hráčské dovednosti a také jistá elementární schopnost napsat skladby, které formálně dávají jakýs takýs smysl. Zpěvačka Capri, pro kterou je to v řadách Amberian Dawn vůbec první regulérní album (desku “Re-Evolution” plnou přezpívaných starších songů nepočítám), svoji úlohu také zvládá dobře a upřímně je to hlavně její zásluha, že se “Magic Forest” při dočasném umrtvení mozku dá poslechnout. Holt je poznat, že je to vyzpívaná dáma (ještě aby ne, když je o dekádu starší, než zbytek kapely), a také dost těží z toho, že disponuje příjemně civilním hlasem, který rozhodně neotravuje. Být na jejím místě nějaká “tarjující” rádoby diva, tak už by to bylo vážně velice špatné.

Ono to tedy špatné je i tak, ale v zájmu zachování alespoň zdání objektivity je slušnost říct, že by to mohlo být ještě o dost horší. Jak už jsem řekl, teoreticky to nějaký obskurní smysl dává, vokál je celkem slušný a nástroje koneckonců v rukách nedrží úplní troglodyti (což ale zrovna ve Finsku opravdu není vůbec nic pozoruhodného), jenže tím to hasne a zbytek je absolutně o ničem. Nápady nula, atmosféra nula, ksicht žádný, a když už přeci, tak cizí a ne vlastní (na takovou koncentraci doslova vykradených melodií jsem docela dlouho nenarazil). Celé je to tak strašně ohrané, že tam nezbývá vůbec nic, čeho by se člověk mohl chytit nebo na čem by se dalo cokoli stavět, a je to tak ukrutný kýč, že nezbývá než kroutit hlavou, že to někdo myslí vážně a jde s tím na trh. A jak jsem v závěru poslechového maratonu (který sice nebyl nijak extra dlouhý, zato vyčerpávající byl až dost) zjistil, “Magic Forest” je dokonce tak pitomá nahrávka, že její poslech na poněkolikáté už prostě a jednoduše obtěžuje a stává se výsostně nepříjemným. A to mi pak řekněte, k čemu je taková deska dobrá…

Navzdory tomu, jak směšně triviální materiál se na “Magic Forest” sešel, tak stran tohoto počinu nechápu spoustu věcí. Nechápu, že si kapela nevidí na špičku nosu a vydá takovou hovadinu, nechápu, že jim to u Napalm Records žerou a už vůbec nechápu, že je někdo ochotný utratit za tuhle desku peníze, když je její poslech ukázkovou ztrátou času. A přestože to asi bude znít dost hnusně, nechápu, proč to Amberian Dawn nejpozději s odchodem minulé zpěvačky nezabalili nadobro. Nikdo by truchlit nemusel, protože lokálních kapel, které se Amberian Dawn kvalitou mohou rovnat, je všude dvanáct do tuctu, a jediný rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že zrovna těmhle jedněm se to podařilo dotáhnout relativně vysoko, i když jejich tvorba stojí za úplně stejnou vyližprdel.

Další názory:

Amberian Dawn se pokoušeli svou novou desku “Magic Forest” financovat pomocí poslední dobou velice populární možnosti crowdfundingové kampaně, ale ze stanovené částky €18 500 se jim nakonec podařilo vybrat horko těžko čtvrtinu. A upřímně se tomu vůbec nedivím, protože tihle Finové hrají hudbu, za kterou bych tedy já osobně nikdy nezaplatil, natožpak tímhle způsobem ještě v předstihu. Je fakt, že minulé album “Circus Black” mi přišlo ještě otravnější a nudnější, ale to neznamená, že by “Magic Forest” bylo něco dobrého. Když to poslouchám, tak mi to připadá jako nějaký pohádkový metal pro děti předškolního věku doplněný o místy vyloženě odpuzující neoklasické trylkování. Jestli náš plátek čtete, tak jistě víte, že vážně nejsem člověk, který by striktně vyžadoval nezřízené řezaní do kytar a ukrutné blití do mikrofonu, ale Amberian Dawn hrají hudbu tak hodňoučkou a neškodnou, až to podle mě už s metalem nemá mnoho společného… inu, asi ne náhodou mi nejeden moment připomíná spíš vánoční koledy. To navrch posypte trochou Nightwishe a nezapomeňte přidat obligátní zpěvačku… a dostanete kurevskou nudu. Má vůbec “Magic Forest” nějaké pozitivum? Popravdě ano, jedno jsem našel – je to slastná úleva, když album dohraje.