Andavald - Undir skyggðarhaldi

Andavald – Undir skyggðarhaldi

Andavald - Undir skyggdarhaldi

Země: Island
Žánr: black metal
Datum vydání: 6.6.2019
Label: Mystískaos

Tracklist:
01. Forspil
02. Afvegaleiðsla
03. Hugklofnun
04. Undir skyggðarhaldi
05. Eftirspil

Hrací doba: 36:25

Odkazy:
web / bandcamp / instagram

Islandský black metal zažil v posledních letech obrovský vzestup – to snad není třeba připomínat, protože již o tom byly popsány stohy papíru, a to jak skutečného, tak toho imaginárního složeného z pixelů. Nebojte, nebudeme to nyní opakovat znova, spíš to berte jen jako takový pohodlně líný úvod k tomu, abychom si zde mohli představit další kapelu ze země ohně a ledu – Andavald.

Jak už tak v případě islandského black metalu často bývá, i u Andavald lze dohledat personální propojení s dalšími podobně laděnými formacemi. V tomto případě zejména s Mannveira, ale mezi bývalými členy najdeme také borce z Naðra a . Nijak nepřekvapí ani vydání u Mystískaos, za nimiž mimo jiné stojí H.V. LyngdalWormlust. Ty návaznosti tu tedy jsou, ale debutová deska „Undir skyggðarhaldi“ zní trochu jinak než jmenovaná seskupení.

Přijít na hlavní poznávací znamení „Undir skyggðarhaldi“ není nijak zvlášť těžké. Hned na první poslech překvapí, že nahrávka je na poměry islandského black metalu nezvykle pomalá. Andavald hrají vesměs po celou dobu trvání alba velmi rozvážně a nikam nespěchají. Hovořit ovšem o vlivech doom metalu by bylo poněkud zkratkovité, poněvadž doommetalový feeling se tu prakticky nenachází a s doomem má „Undir skyggðarhaldi“ spojitost leda takovou, že hraje pomaleji.

Zrychlení se objevuje jen zřídka, vesměs pouze ve čtvrté titulní písni, která je také tou nejdelší a co do struktury nejvariabilnější. Nicméně i v ní se najdou pomalejší pasáže a nechybí tu ani výrazné a hodně povedené kytarové melodie. Ne náhodou pro mě „Undir skyggðarhaldi“ platí za vrcholnou kompozici celé nahrávky.

Předešlé dva songy „Afvegaleiðsla“ a „Hugklofnun“ už onen důraz na pomalejší tempo berou ortodoxně. I díky tomu působí tahle dvojice na první poslech poněkud jednotvárně, což vynikne o to víc, že dohromady ty písničky trvají bezmála dvacet minut. Při pozornějším poslechu však přijdete na to, že nějaké malé kličky tam jsou, ani nemluvě o tom, že před nudou to zachraňuje příjemně zádumčivá atmosféra. To sice nic nemění na tom, že by ty skladby nebyly laděné dost podobně, což někomu může vadit, ale pro mě to nakonec překážka není, jelikož monotónní muziku mám dost rád.

První a poslední stopu „Forspil“ a „Eftirspil“ nemá smysl nějak hlouběji rozebírat, protože se jedná pouze o atmosférickou předehru respektive dohru (a to doslovně, jak jsem posléze zjistil pomocí překladače od Googlu). Můžu sice zmínit, že k celkové náladě „Undir skyggðarhaldi“ se podle mě docela hodí, ale možná ještě o něco radši pochválím skvěle provedený fialový obal, o nějž se postaral Karmazid (dále třeba Blaze of Perdition, Häxenzijrkell nebo Wederganger).

„Undir skyggðarhaldi“ není vyložená šleha v tom smyslu, že by mě to snad nějak posadilo na prdel a nedokázal jsem se od toho odtrhnout. Takhle žhavé to určitě není. Jedná se ovšem o nahrávku, jíž se nedá upřít jisté charisma a schopnost posluchače na chvíli vtáhnout do svého světa, věnuje-li tomu dostatek pozornosti. Zpočátku se totiž „Undir skyggðarhaldi“ poněkud nevýrazně, ale jistá usedlost a umírněnost, díky nimž jsou skutečné kvality desky na letmý poslech trochu skryté, mi jsou nakonec docela sympatické. Což může odradit netrpělivé kolemjdoucí, ale to už nelze považovat za chybu Andavald. Za mě osobně povedená záležitost, ale rozhodně ne útok na vysoké příčky v ročním sumírování.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.