Země: Nizozemsko Žánr: alternative rock Datum vydání: 20.1.2012 Label: Agua Recordings Tracklist: 01. Feel Alive 02. You Want to Be Free 03. Everything Is Changing 04. Take Me Home 05. I Wake Up 06. Circles 07. My Boy 08. Stay 09. Hope, Pray, Dance, Play 10. Slow Me Down 11. Too Late 12. 1000 Miles Away from You Hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Co si budeme povídat, snad každý posluchač tvrdé až extrémní muziky si občas musí od vší té brutality, epičnosti, krkolomných riffů a zabijáckých bicích odpočinout. Proto snad padne na živnou půdu i recenze alba, jehož jediná spojitost s metalem vede skrze osobu zpěvačky a skladatelky v jedné osobě, Anneke van Giersbergen. Širší publikum tuto výjimečnou dámu možná zaregistrovalo díky DVD “Black Symphony”, které vydali její krajané Within Temptation, a Anneke se zde s bravurou sobě vlastní zhostila druhého hlasu v písni “Somewhere”. Věhlas si však vydobyla již mnohem dříve, když svým vokálem uváděla v extázi posluchače v jistých kruzích až kultovní kapely The Gathering. Roku 2007 se však osamostatnila a s kapelou Agua de Annique v zádech od té doby mění v realitu své vlastní hudební představy a vize.

Zatím poslední z těchto zhudebněných vizí, album “Everything Is Changing”, je pro mě tak trochu darem shůry. Jeho vydání totiž přišlo v době, kdy jsem Anneke už nějakou dobu pohříchu přehlížel, a vzal jsem jej tedy jako ideální příležitost zjistit, jak se věci po těch letech mají. A musím říct, že po třech nedělích pečlivého poslechu neodcházím nespokojen, protože si mě novinka získala. A přitom na ní není nic v zásadě světoborného. Jenže jak se lidstvo již mnohokrát přesvědčilo, i z minima se dá vytěžit mnoho cenného. Vezměme to tedy popořadě.

Jestli je tu něco, čeho si člověk znalý předchozích zpěvaččiných počinů v rámci Agua de Annique všimne snad hned, to je příklon instrumentální sekce k o poznání přímočařejšímu projevu, než jak tomu bylo dříve. Znát je to přibližně u poloviny skladeb a snad všechny z nich překypují energií, jaká v rámci dosavadní tvorby tohoto uskupení nemá obdoby. Člověk si to tak poslouchá, spokojeně poklepává končetinami do rytmu říká si, jaká to není osvěžující pecka. Když se ale začne trochu pídit po tom, čím to je, že je to tak dobré, nastává problém. Ono to totiž není tím, že by se muzikanti při hraní nějak přetrhli a předváděli hromadou složitých a mysl povznášejících riffů a sólíček, které se naučili v posledním ročníku konzervatoře. Kouzlo celku spočívá v tom, jak vesměs prosté, ale přitom dokonale funkční instrumentální linky koexistují s bez přehánění božským vokálem samotné Anneke. Ne, koexistence není to správně slovo. Symbióza je mnohem výstižnější…

Co jsem napsal o přímočařejších nebo chcete-li rockovějších kusech, to beze zbytku platí i pro ty nejklidnější, které by svou náturou klidně zapadly na první řadovku “Air”, takže se nebudu zbytečně opakovat. Stran instrumentální vrstvy tak snad jen dodám, že se napříč celým albem tu více, tu méně zřetelně proplétá jemná linka elektronických samplů. Nejde o nic rušivého, ba naopak. Výsledku to jedině prospívá a je to další z věcí, které odlišují “Everything Is Changing” od jeho předchůdců. Všechny tyto drobné detaily rovněž pomáhají utvářet celkovou atmosféru alba, kterou považuji za jeho nejvýraznější devízu. Je s podivem, jak se na podstatnou část z dvanácti skladeb podařilo vměstnat tolik pozitivní energie a radosti ze života, když je to právě lidský život, jehož nevyhnutelné milníky se staly pro album živoucí předlohou. I z těch nejtemnějších však září alespoň trocha naděje a i její zásluhou vám po pětačtyřiceti minutách stopáže zůstane na tváři úsměv a ne vrásky. Po všech těch notně depresivních variacích na dané téma je to velmi příjemná změna…

Možná jste si všimli, že jsem to už nakousl, ale speciálně v tomto případě musím dané věci věnovat trochu více prostoru. O čem je řeč? O tom, bez čeho by celé album možná ani nestálo za zmínku, určitě by nevzniklo a i kdyby ano, mě (a třeba i některé z vás) by dozajista minulo. Není to nic jiného než hlas, kterým Anneke dovede přimět i kámen k zasněnému úsměvu. Bez nadsázky, to, co tato okouzlující dáma dovede vyloudit z hrdla, je naprosto neuvěřitelné a já bych jí nekriticky zobal z ruky i kdyby čirou náhodou bylo co kritizovat. Při vší úctě k Simone Simons, Floor Jansen a dalším – pouze Anneke van Giersbergen a nikdo jiný je nizozemskou zpěvačkou číslo jedna a “Everything Is Changing” je dalším z řady důkazů tohoto empirického faktu. Její výkon je totiž naprosto odzbrojující a kdo tvrdí opak, ať mi nechodí na oči. A k tomu myslím není co dodat…

Ještě než udělám poslední tečku, chtěl bych zmínit několik konkrétních skladeb, které na mně zanechaly největší dojem. Už první zveřejněná klipovka “Feel Alive” se uvedla ve zřetelně pozitivním světle. O to nadšenější jsem byl v případě klipovky v pořadí druhé – “Take Me Home”. Mladistvá energie a zdravá dávka naivity na mě zapůsobily skutečně mocně. Jako zapřísáhlý cynik jsem ovšem rozhodně nečekal, že stejné a možná ještě větší následky na mě zanechá zpověď matky velebící svého novorozeného syna, zprostředkovaná skladbou s všeříkajícím názvem “My Boy”. Právě v takových případech se pozná, jestli umělec dovede do svého díla vložit skutečné emoce. Zde se to podařilo a já tleskám. A nic než aplaus nezaslouží ani závěrečná “1000 Miles Away from You”. Po hudební stránce jediná rozmáchlejší skladba alba, ze které lze místy zaslechnout skrytý odkaz R.E.M. nebo Deep Purple. Po stránce emocionální má však posluchač co dočinění s teskným, ale vpravdě nádherným žalmem za zemřelého. Poslechněte a uvidíte sami, tohle je prostě krása, byť z té smutnější strany…

Zmíněné tři skladby samozřejmě nejsou jediné, které stojí za zmínku. Album “Everything Is Changing” totiž neobsahuje špatné skladby. Pravda, najdou se takové, ke kterým si člověk asi bude hledat cestu, kterou ve výsledku třeba ani nemusí najít. Vezmu-li však v potaz koncept alba, každá jedna skladba má na albu své místo a nic nepřebývá. V samém závěru tedy mohu s čistým svědomím prohlásit, že jsem více než spokojený. Jak známo, v jednoduchosti je síla a Anneke a její spoluhráči stvořili desku, která je i přes svou instrumentální odlehčenost závažná, ale ne zase tolik, aby vyvolávala chmury. Je to deska plná života a emocí, je pestrá a vedle řady dobrých zážitků dovede nabídnout i nemálo těch skutečně skvostných. Já jsem dostal o něco víc, než jsem čekal, a podle toho také vypadá mé hodnocení…