Země: Francie Žánr: black metal Datum vydání: 16.4.2013 Label: Agonia Records Tracklist: 01. An Arrow in Heart 02. One with the Prince with a Thousand Enemies 03. Temple of Knowledge 04. Under the Nails and Fingertips 05. Broken Dialogue 1 06. Broken Dialogue 2 07. Ritual Marks of Penitence Hodnocení: 9/10 Odkazy: web / facebook

Aosoth je jedno z těch jmen, o nichž se zdaleka nedá tvrdit, že by byla nějak zvlášť známá, ale o co menší mají věhlas (z obecného hlediska), o to větší mají kvalitu. A konkrétně na Aosoth se to dá vztáhnout více než dobře, protože jejich muzika má v sobě opravdovou uhrančivou sílu, která z této skupiny dělá víc než jen další obyčejnou black metalovou kapelu. To se ukázalo nejpozději na předcházejícím opusu “III – Violence & Variations” a nejnovější dílo z tábora těchto Francouzů to více než potvrzuje…

Důležitá je v tomto případě právě zmínka o původu Aosoth. Francouzské hudební kapely – a o těch black metalových to platí obzvláště – v sobě prostě mají cosi zvláštního, co je odlišuje od všech okolo. Díky tomuto čistě pocitovému prvku, díky oné ojedinělé dekadentní atmosféře prostě francouzský black metal zní jasně identifikovatelně a odlišně od zbytku Evropy, což se dá pochopit u země, jež je geograficky izolovaná od ostatních (nádherným příkladem může být třeba Island nebo Irsko, protože místní skupiny taktéž znějí naprosto specificky), ale u Francie je to o zajímavější, že leží (obrazně řečeno) ve středu Evropy. Zároveň je ovšem nutné zmínit i fakt, že i přes jednotný nádech dekadence znějí francouzské kapely jasně odlišitelně i mezi sebou. Ani náhodou však dnes není naším cílem tu rozjímat a diskutovat o tom, proč tomu tak je a proč se takový jev děje zrovna ve Francii, plně si vystačíme s tvrzením, že tomu tak je a že vše právě vyřčené naprosto beze zbytku platí i pro Aosoth.

Už na “III – Violence & Variations” mě Aosoth uhranuli neskutečně chorobným black metalem, kolem něhož se vznášela jakási abstraktní aura hnusu. Výsledkem byla hutná a neprostupná hypnotická atmosféra, jež tu desku posunula do diametrálně odlišných sfér, než v jakých se pohybuje obyčejný black metal. Co ale čekat od “IV: An Arrow in Heart”? Pokud nějaká skupina vydá opravdu fenomenální desku, většinou člověk bývá ohledně pokračování trošku skeptický, jenže u Aosoth jsem tak nějak věřil, že když ne překonat, tak alespoň vyrovnat laťku možné je. A jsem velice rád, že Aosoth mou důvěru ani v nejmenším nezklamali, protože jsem od “IV: An Arrow in Heart” dostal – myšleno co do kvality materiály – přesně to, v co jsem doufal – uhrančivý opus, jehož atmosféra je zhoubná jako nádor.

Muzika Aosoth je jednoduše nemocná, přičemž všechna ta chorobnost z “III – Violence & Variations” na “IV: An Arrow in Heart” ještě kulminuje a – aniž bych chtěl byť i náznakem tvrdit něco o méněcennosti “III – Violence & Variations”, protože tak to rozhodně není – nabývá ještě obludnějších rozměrů. A to do takové míry, že bych si i dovolil tvrdit, že laťka nakonec nebyla jen vyrovnána, ale dokonce i překonána. Již první vteřiny titulní skladby “An Arrow in Heart” člověka chytnou pod krkem a nepustí, protože hned s prvním úderem se na vás vyvalí ona již několikrát zmiňovaná uhrančivá nálada. Aosoth přitom fungují v nejklasičtějším možném nástrojovém obsazení a nepomáhají si žádnými berličkami. Jenže jejich riffy jako by poháněla sama morová nákaza, protože ten kytarový zvuk je prostě obludný. To samé platí i o rytmice s vysoko vytaženou baskytarou, i o vokálu.

Zároveň s tím mi však “IV: An Arrow in Heart” přijde o něco rozmanitější než “III – Violence & Variations”, které bylo jednolitým masivem, zatímco novinka dokáže přicházet s obrovskou škálou neuvěřitelně silných nápadů a momentů, aniž by se však stávala posluchačsky jednodušší či přívětivější. Nicméně, jako příklad může posloužit asi minutová pasáž perkusí ve středu úvodní “An Arrow in Heart”, která přinese zvolení tempa mezi změtí riffů, přesto se nedá tvrdit, že by šlo pocitově o zvolnění. Stejně tak může působit třeba i až dark ambientní pasáž v “Temple of Knowledge”. Mimoto se Aosoth v žádném případě nebojí silných melodií, které se tu a tam vyskytují téměř ve všech skladbách, ale naprosto nádherně jsou slyšet třeba v “Under Nails and Fingertips”. Jenže ani ty nejsou žádným odlehčením a směle se mohou měřit s uhrančivostí samotných riffů.

Ačkoliv je však “IV: An Arrow in Heart” neuvěřitelně silné již od prvních vteřin, do opravdu monstrózních rozměrů roste ve svém závěru. Nejprve je to dvojdílný předěl “Broken Dialogue”, z jehož obou částí až mrazí v zádech. Naprosto fenomenální tečka pak přichází s mocným posledním opusem “Ritual Marks of Penitence”, jenž je dost dobře možná absolutním vrcholem celé dosavadní tvorby Aosoth a je doslova ztělesněním toho, o čem tato skupina je. Čtvrt hodina naprosto sugestivní black metalové dokonalosti v silně koncentrované podobě – jestli má zbytek desky atmosférou tak silnou, že by se dala krájet, v případě “Ritual Marks of Penitence” jde již natolik do tuhého, že to ani krájet nelze. Jednoduše nesmírně fantastický kus umění.

Upřímně mohu říct, že jsem v případě “IV: An Arrow in Heart” očekával, že se bude jednat o extrémně silnou věc, a Aosoth mé očekávání do puntíku splnili. Oni patří mezi ty skupiny, v jejichž počínání vidím přesně to, jak by měl současný čistokrevný black metal znít – naprosto jasně, nesmlouvavě a bez kompromisů, aby bylo stále znát, že člověk poslouchá extrémní umění, ale žádné kopírování starých klasik nebo opakování již stokrát vyřčeného, silná působivost, okultní aura a (ne)mocná atmosféra. A to všechno Aosoth mají v míře naprosto vrchovaté.