Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 30.9.2018 Label: Godz ov War Productions Tracklist: 01. Odmętnia 02. Ślepe oddanie 03. Zimna krew 04. Złudzenie życia 05. Boże ciało 06. Raj 07. Skracanie 08. Supernowa Hrací doba: 51:44 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Apatheia

Pro ty z vás, koho ještě neomrzel polský black metal, tu na dnešek máme další tip na novou chásku, jejíž produkce by vám teoreticky mohla zachutnat. Opět se potvrzuje, že studnice polského black metalu je prakticky bezedná, poněvadž každý rok se objevují nové a nové debutující formace, jejichž prvotiny s přehledem bijou většinu black metalu, který vychází třeba u nás. Apatheia sice nepředložili až tak dobré album, aby bylo možné je okamžitě zařadit až k žánrovým elitám své země, ale pořád se jedná o solidní záležitost, jež by příznivce polštiny v černém kovu mohla zaujmout a na nějakou chvíli i zabavit.

S nějakou historií nemá smysl se příliš zdržovat, protože není moc o čem povídat. Trojice z města Mielec v jihovýchodním Polsku za sebou dle dostupných informací nemá mnoho zkušeností. Pouze zpěvák a kytarista Vos má ještě vlastní projekt Absque Cor, jehož debut „Wędrówkę haniebnie zakończyć“ z roku 2017 jste ovšem mohli zachytit s cca stejnou pravděpodobností jako „Konstelacja dziur“ od Apatheia. Asi nebude náhoda, že oba počiny vyšly shodně pod křídly sympatických Godz ov War Productions.

Chlapci na oficiální promo fotce vypadají trochu jako banda debilů, víc mi to připomíná nějaký kvazi-hustý kinder black než skupinu, jejíž tvorbu by měl člověk brát seriózně. Což je docela škoda, protože si tím možná Apatheia odradí část případných posluchačů ještě dřív, než se tito do poslechu vůbec pustí. Obal taky nijak zvlášť nenadchne, ale alespoň neuráží, nicméně ani tady se nejedná o něco, co by na okoštování muziky vyloženě navnadilo.

Dojmy z vlastního hudebního obsahu jsou naštěstí o něco lepší, ale pořád bohužel platí, že „Konstelacja dziur“ má svoje mouchy. Nesporně se jedná o solidní práci, a to si ani nemusíme pomáhat omšelými berličkami typu „na to, že jde o debut…“ Především v těch méně tradičnějších a nápaditějších momentech občas Apatheia dokážou z rukávu vytáhnout dost dobrý nápad. Asi nebude náhoda, že se tak nejvýrazněji děje v těch nejdelších skladbách „Boże ciało“ a „Supernowa“, ale ne striktně jen v nich. Zároveň se sluší dodat, že ani v těch, řekněme, žánrově čistších momentech se ani zdaleka nejedná o nějakou demencí postiženou píčovinu, která by neměla hlavu ani patu. I v téhle disciplíně Apatheia umějí přijít se zajímavě postavenými pasážemi; jmenovat mohu třeba druhou půli předposlední „Skracanie“.

V čem tedy tkví problém? Jednoduše řečeno, Apatheia se nedokázali vyvarovat ani vaty. Jsou tu i minuty, které posluchači dojem nezkazí, ale vesměs nic moc neřeší a jejich eventuální absencí by „Konstelacja dziur“ nepřišla o nic zvláštního. Vedle toho mám trochu potíž i s tím, že některé riffy se dost ohrají a při pozdějších posleších by si je člověk taky odpustil. Obojí dohromady má za následek občasné upadaní do nechvalně proslulé posluchačské letargie, kdy hudba plyne okolo, člověk si klidně i poklepává nohou do rytmu, ale skutečně ji nevnímá. Dojmy ovlivňuje i skutečnost, že to slabší přichází v první polovině alba.

Druhá půle „Konstelacja dziur“ už nicméně v jistých chvílích snese přísnější nároky, tudíž lze bez obav tvrdit, že nějaký talent a schopnosti Apatheia mají. Jejich debut své mušky má, ale jak se s oblibou v recenzích říkává – potenciál v tom je. Další počiny si myslím poslechnu, a budou-li se Poláci zlepšovat, mohlo by to již být hodně dobré. Prozatím je to sympatická jednohubka, z níž si na prdel nikdo nesedne, ale fandy chytřeji pojatého polského black metalu by mohla zajímat už teď.