Země: Slovensko Žánr: gothic metal Datum vydání: 4.2.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. Sacrificial Rite 02. Dream-Master 03. Buried 04. Outer Calm, Pain Within 05. Forever Falling 06. Shards 07. Waiting for the Sun 08. In a Hurry 09. Positive Energy 10. Faded Memory 11. Pass Away Hodnocení: 6/10 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: April Weeps

Jak známo, dnešní doba a její nezměrné možnosti umožňují kapelám tvořit způsobem, o jakém si ještě před nějakými 20 lety mohli muzikanti nechat jenom zdát. S tím, jak je to jednoduché, ale zákonitě vyvstal fenomén statisíců a miliónů zcela zbytečných rychlokvašek, tedy mladých kapel, které se sotva dají dohromady a už vydávají album. Že to až na vzácné výjimky většinou stojí slušně řečeno za vyližprdel, asi není třeba dodávat…

Jestli si ale myslíte, že tohle filosofické povzdechnutí mělo připravit půdu pro sestřelovací recenzi jednoho takového počinu, tak se pletete. Když nic jiného, April Weeps z Dunajské Stredy totiž rozhodně nemohou být považováni za horečný produkt doby – počátek existence kapely se datuje dlouhých deset let nazpět, a ať už je to důsledkem vleklých obtíží se sestavou nebo snad vůlí vydat pouze takový materiál, který je pro vydání zralý, deska “Outer Calm, Pain Within” je pro April Weeps řadovým debutem.

Hudební náplň alba tvoří takový mix gothic metalu, lehké progrese, moderny a kdoví čeho ještě a musí se nechat, že první dojmy hrají jednoznačně ve prospěch April Weeps. Elegantnímu digipacku, jehož parádní vizuál má na svědomí všeuměl Sachtikus, lze jen těžko něco vyčítat a podobně dobře zapůsobí i první letmý poslech. Deska je zvukově precizní, kompozičně i technicky bohatá, působí sebejistě a ve všech ohledech dotaženě. Jenže tohle zní trochu moc idealisticky na to, aby v tom nebyl žádný zádrhel, a také že tam je.

Ten nejdůležitější shledávám určitě v jisté schizofrenii, kterou “Outer Calm, Pain Within” trpí. Ono je sice pravda všechno, co padlo v předchozím odstavci – ta muzika zní promakaně, komplexně, je z toho jasně slyšet, že je kapela plná schopných hráčů, kteří svoje nástroje umí ovládat, a celé dohromady se to tváří vážně světově. Jenže právě proto docela zamrzí, že se pod vychytanými aranžemi a vší tou slávou skrývá sice ne úplně moc, ale taky ne úplně málo momentů, které znějí vyloženě amatérsky, nezkušeně a člověka, který už má něco naposloucháno, rozhodně praští do uší.

Projevuje se to pochopitelně v samotném jádru muziky, protože tam se to prostě neokecá. Zejména struktura některých riffů, kytarových přechodů nebo melodií je na úrovni podprůměrné lokálky vezoucí se na chvostu popularity některého z mainstreamovějších žánrů, a když na vás něco takového vybafne z desky, která byla podle všeho dělaná s velkou pečlivostí a perfekcionismem, je do docela pěst na oko a je na tom vidět, že přese všechno ostatní nejsou April Weeps zdaleka tak zkušení skladatelé, jak to zpočátku dělalo dojem.

Co se týče zpěvu, ani tam není vše úplně růžové. Growl je v pohodě, ale zpěvačka Marta – ač obdařena hezkým a silným hlasem – zjevně také není úplně ideálně vyzpívaná a ve spodních polohách to zkrátka není úplně ono. Na druhou stranu je ale potřeba zdůraznit, že když se dostane trochu výše a muzika jí dovolí rozbalit to naplno, je to vážně paráda a právě její pasáže, které se nacházejí v “Buried” nebo v titulce “Outer Calm, Pain Within”, jsou pro mě rozhodně vrcholy alba.

A podobně je to vlastně se vším okolo téhle desky – má to sice své mouchy (a občas to jsou pěkné masařky, jen co je pravda), ale jindy je to zase až překvapivě slušné a dohromady se to poslouchá dost příjemně a na zřetelný nadprůměr to úplně v pohodě stačí. Když totiž přivřu oči nad těmi kompozičními přešlapy, které na “Outer Calm, Pain Within” April Weeps propašovali, zbývá mi materiál, v němž se skrývá zřetelný, sem tam dokonce v realitu proměněný potenciál. Upřímně doufám, že se April Weeps do příště trochu polepší, protože potom bychom se mohli dočkat něčeho opravdu dost dobrého. Zatím je to jen za solidních šest, ale zato s velkým příslibem do budoucna.