Země: Španělsko Žánr: death metal Datum vydání: březen 2016 Label: Duplicate Records Tracklist: 01. Spiral Scythes of Endless Pain 02. Night of Sodom 03. Stills of Fire and Poison 04. Swallow the Black Wings of Agrat bat Mahlat 05. Anesthesic Ritual of Silence 06. Into the Fields of the Sun-Blood 07. Clockwork Devotional Saw 08. Sadistic Scourge Hrací doba: 36:50 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Duplicate Records

Před časem jsme tu vyhrožovali, že nás čeká cosi jako třídílný miniseriál, jehož náplní budou recenze tří debutujících skupin ze Španělska hrajících ošklivý death metal. O Altarage a Suspiral již řeč byla, takže je načase triumvirát pyrenejského zla dovršit posledním povídáním – tentokráte o formaci, která se nechává nazývat Arkaik Excruciation. Jako perličku by se jistě slušelo zmínit, že Arkaik Excruciation a Suspiral spolu sdílejí i jednoho člena, zpěváka a kytaristu známého jako M. S. A kdo ví, třeba sdílejí i členy s Altarage, jejichž sestava dosud zůstává anonymní, haha!

Nespekulujme však a pojďme se radši podívat na to, co se urodilo na debutové fošně „Cursed Blood of Doom“, s níž Arkaik Excruciation navazují na doposud jediný demosnímek „Among the Vortex of Chaos“ z roku 2014. Přímo se nabízí srovnání s oběma výše jmenovanými formacemi, protože ačkoliv pocházejí ze stejné oblasti, hrají +/- podobný styl a náhoda tomu chtěla, že jejich debuty vycházejí takřka zároveň, ve skutečnosti všechny tři kapely nabízejí poměrně odlišný pohled na deathmetalový žánr. Zatímco Altarage produkují moderní chaos a snaží se útočit nátlakem a Suspiral sázejí atmosférické zlo v dlouhých kompozicích, Arkaik Excruciation se otáčejí spíše ke špíně a staré škole.

To samozřejmě nemusí být špatně a v reálu také „Cursed Blood of Doom“ skutečně není kravina, ale pokud byste čekali podobně působivé záležitosti jako u kolegů ze Suspiral a Altarage, u Arkaik Excruciation trochu narazíte. Galicijská čtveřice totiž nabízí špinavý deathmetalový kanál, jenž chlemtá ze studnice oldschoolového metalu a vůbec se za to nestydí. Ostatně se stačí podívat jen na logo kapely, aby bylo jasné, že tady půjde víc o skutečně mocné hrození a zběsilé mlácení řepou než o atmosféru. Nicméně pozor, navzdory tomuto Arkaik Excruciation stále disponují patřičně pekelnou aurou, což je dozajista jedním z plusů „Cursed Blood of Doom“. Na druhou stranu, i s ní z našeho pomyslného miniseriálu bohužel vycházejí jako ti nejobyčejnější a zbývá na ně až třetí příčka.

Valná část „Cursed Blood of Doom“ je především o palbě dřevních riffů ve vysokém tempu. Hned první dva kusy „Spiral Scythes of Endless Pain“ a „Night of Sodom“ či první půle „Swallow the Black Wings of Agrat bat Mahlat“ jsou učiněné zběsilosti, kde dochází k destrukci bicí soupravy v přímém přenose. A přesně takovýhle pocit jsem si z desky také odnesl, na čemž nic nezmění ani minimalistická mezihra „Stills of Fire and Poison“ či vrčení motorové pily v „Clockwork Devotional Saw“.

Stejně tak s oním celkovým pocitem z „Cursed Blood of Doom“ příliš nehnou ani ty chvíle, kdy se Španělé pokusí o nějaké ozvláštnění, jako se tomu děje třeba v atmosféričtěji postavené „Anesthesic Ritual of Silence“ nebo v jedné pasáži „Swallow the Black Wings of Agrat bat Mahlat“ začínající po půlce songu. V asi dvou momentech jsem dokonce kdesi v pozadí pod nánosem špíny zaznamenal cosi jako letmý záblesk kláves, ale na to už člověk musí hodně špicovat uši. Mně osobně by se docela líbilo, kdyby to Arkaik Excruciation prohloubili právě tímhle směrem, nicméně je docela zřejmé, že na „Cursed Blood of Doom“ nebyla záměrem atmosféra, nýbrž neurvalost, animálnost a takové ty (a to teď nemyslím nijak pejorativně) nízké pudy.

Tahle neučesanost a zběsilost, společně s již jmenovanou aurou zla, je asi tou největší předností „Cursed Blood of Doom“, a pokud po něčem takovém prahnete, Arkaik Excruciation mohou být tou správnou volbou, protože vás nejspíš uspokojí. Nicméně, ruku na srdce, žádný extrémní zázrak Španělé zase nepředvádějí. Když „Cursed Blood of Doom“ neuslyšíte, nebudete ve svém životě ochuzeni o nic zásadního; ostatně já sám to po dospání recenze odložím a pochybuji o tom, že se k tomu ještě někdy vrátím. Nepopírám však, že jakkoliv jsem si z toho na zadek nekecnul, těch pár poslechů jsem Arkaik Excruciation věnoval bez problémů…