Země: Rusko Žánr: folk / pagan metal Datum vydání: 1.6.2011 Label: Napalm Records Tracklist: 01. Стенка на стенку 2. Валенки 3. Гой, Роде, гой! [akustická verze] 4. Skål! 5. Дурень [Сварга cover] 6. Новый мир [Shaman cover] Hodnocení: Ježura – 6,5/10 H. – 5/10 Průměrné hodnocení: 5,75/10 Odkazy: web / facebook / twitter / youtube

Ruská Аркона je snad jediná folk/pagan metalová kapela, která se těší zájmu čím dál většího počtu fanoušků a zároveň ji chovám v oblibě i já. EP “Стенка на стенку” jsem tedy očekával s nemalou zvědavostí, co že parta okolo plavovlasé Máši spáchá v období mezi dvěma studiovými alby. Po několikanásobném poslechu musím chtě nechtě přiznat, že výsledek dopadl poněkud rozporuplně. Začněme ale pro jednou z té lepší strany…

Vyzdvihnout musím zvuk, na kterém neshledávám zhola nic odsouzeníhodného. Nástroje znějí velice přirozeně, organicky a tu více, tu méně využité samply a dokonce sbory a orchestr dokreslují atmosféru minialba nadmíru vkusně. EP obsahuje celkem šest skladeb – tři původní, dva covery (Сварга a Shaman) a navrch akustickou verzi titulní skladby posledního alba “Гой, Роде, гой!”. To je vcelku očekávané rozložení sil a předem nepůsobí vůbec podezřele. Že je ale nad čím se znepokojovat, zjistíte okamžiku, kdy vám 24 minut a 33 sekund dlouhý počin dohraje. Kámen úrazu spočívá v tom, že Аркона protentokrát vsadila na představení novinek, které jdou bez okolků zařadit do kategorie hopsaček a odrhovaček à la Korpiklaani, byť s nezpochybnitelným autorským trademarkem moskevského kvintetu. Pravda, každá ze tří nových skladeb je jiná a v žádném případě je nelze zaměnit navzájem ani s tvorbou kohokoli jiného, nakonec titulní “Стенка на стенку” a následující (podle mého výrazně nápaditější) “Валенки” patří k tomu lepšímu, na co jde mezi současnými hopsačkami narazit, byť kvalit obdobně stavěného hitu “Ярило” z poslední řadovky nedosahují.

Skutečný problém přichází až se skladbou “Skål!”, na které se svým vokálem podílel Freki z německých Varg. Těžko říct, nakolik se Varg zapojili do tvůrčího procesu, každopádně ze “Skål! jasně čiší mizérie všeho, co kdy Varg vypustili do světa a rozhodně jsem si nemyslel, že se od Аркона někdy dočkám tak bídné skladby – host, nehost. Dál ale už naštěstí není tak zle. Pohříchu se musím přiznat, že akustická verze “Гой, Роде, гой!” se mi líbí skoro víc než řízný základ, ze kterého je odvozena. Mášin projev je zde oproštěn od veškerých agresivních poloh a temné atmosféře skladby to jedině svědčí. Hrdelní zpěv, který ji celou podkresluje, je pak jen další lahůdkou pro posluchačovo ucho…

Skutečná bomba a po “Гой, Роде, гой!” druhý vrchol minialba přichází s písní “Дурень”, kterou si Аркона vypůjčila od spřátelených Сварга. Právě zde Máša znovu dokazuje, jak nádherným hlasem je obdařená, a souzvuky jejího zpěvu s nesčetnými nástroji a sbory v pozadí působí jako dokonalý balzám na duši. Překrásné! Následující předělávka, pojmenovaná “Новый мир”, původně od Shaman Jonneho Järvely (ještě než se z nich stali Korpiklaani) pak představuje takový lepší průměr. Škoda, kdyby se i zbytek skladby nesl v duchu deklamovaných pasáží, podbarvených krásnými ambientními zvuky, byl bych mnohem spokojenější. Takhle skladbu do značné míry ruší halekané refrény, což její kouzlo významně sráží…

Mám-li tuhle kapitolu nějak jednotně uzavřít, pak vězte, že pokud jste s kapelou Аркона ještě nepřišli do styku, “Стенка на стенку” pro vás může být prvním krokem na objevování krás, které její historie skýtá. Člověku obeznámenému však EP dost určitě způsobí pár vrásek na čele. Byl bych totiž skutečně nerad, kdyby Аркона upadla do kolovrátkového stereotypu, kterému dosud úspěšně odolávala. Všechny tři původní skladby tomu bohužel nasvědčují. Naproti tomu nádherná “Гой, Роде, гой!” a svou vzletností osvobozující “Дурень” skýtají útěchu, že nemusí být zase tak zle. Jestli totiž na plánovaném řadovém albu “Слово” kapela rozvine postupy, použité u těchto dvou skladeb, máme se na co těšit. Už aby bylo září, kdy se to konečně rozsekne…

Další názory:

Аркона je skupina, kterou jsem měl vždy rád. Už dlouho před tím, než se upsali velké firmě a začali jezdit nekonečná evropská turné. Jak vidno, rostoucí popularita se na nich podepsala. Jinak si totiž přešlap, kterým “Стенка на стенку” je, nedokážu vysvětlit. Tam, kde Аркона vždy s přehledem sázela výborné nápady a nezaměnitelnou ruskou atmosféru, zbyla jen prachsprostá odrhovačka a pivní halekačka, čili přesně to, co na folk metalu zcela upřímně nesnáším a o čem jsem si myslel, že se toho zrovna od téhle kapely nikdy nedočkám. Nejlepší na minialbu “Стенка на стенку” je akustická verze staršího songu “Гой, Роде, гой!” a dvojice coverů, nikoliv vlastní skladby. A to řikám jako někdo, kdo předělávky jak vlastních písní do jiné podoby (např. právě akustické), tak cizích songů opravdu nemá rád. Jestli se v podobném duchu jako “Стенка на стенку”, “Валенки” a “Skål!” ponese i chystané album “Слово”, tak to snad ani nechci slyšet. Ten typ fanoušků, kteří chodí na koncerty se ožrat a zaskákat si a je jim jedno, co jim k tomu hraje, ti budou možná spokojeni, ale já nejsem tance-chtivý posluchač, nýbrž kvalitního-poslechu-chtivý posluchač, tudíž kapele její nové EP opravdu nesežeru. Když si vzpomenu, jak komplexně a ambiciózně zněla poslední deska “Гой, Роде, гой!”, je to opravdu obrovský rozdíl. Za 5 bodů a to ještě přivírám oči!
H.