Země: Švédsko Žánr: black metal Datum vydání: 15.5.2020 Label: Nordvis Produktion Tracklist: 01. Det sjuttonde året 02. Ond spiritism 03. Likvaka 04. Djupens djup 05. Guds kadaver (En falsk Messias) 06. Flod av smuts 07. Evigheten i en obrytbar cirkel Hrací doba: 48:51 Odkazy: facebook / bandcamp

Švédské duo Armagedda se v začátcích soustředilo na tvorbu tradičního black metalu druhé vlny. Vliv Darkthrone lze cítit na první dobrou z obou raných dlouhohrajících počinů. Zejména pak „Only True Believers“ se mustru drží zuby nehty a vlastně jej následuje se ctí. I proto si deska vydobyla poměrně kultovní status. Nešlo ale o nic jiného než solidní kus černého kovu, který lidé vyhledají poté, co je začne nudit vyčerpávající rotace „A Blaze in The Northern Sky“.

Charakteristické rysy kapela začala kultivovat až na třetí „Ond Spiritism“. Deska sice vyšla pouhý rok po „Only True Believers“, progres jde však znát od úplného začátku. Bezhlavě se zde už nestřídá mezi sypačkama a tum-pa rytmy, raději se buduje hutná atmosféra, instrumentace má charakteristický zvuk, jemuž vévodí křehká, hnusně plíživá basa. Hudbu skvěle dokresluje jedovatý projev Graava, který nevříská ani groteskně neskřehotá, raději rozvážně deklamuje zastřeným hlasem. Desku navíc pojí dohromady okultní tématika a aura, která se svou nepříjemností a citem pro estetiku středověkých čarodějnických výjevů podobá kapelám jako Cultes des ghoules, Funereal Presence nebo Mortuary Drape, ačkoliv hudební vyznění jako takové je podstatně odlišné.

„Svindeldjup ättestup“ na formuli nadhozenou na „Ond Spiritism“ přímo navazuje. Na desce se neodráží fakt, že vychází s časovým odstupem 16 let (v tomto období se kapela stihla i rozpadnout), během nichž A. Petterson řval v blackmetalovém projektu Stilla, zatímco se Graav plně věnoval rockověji laděnému one-man bandu LIK a těsně před vydáním „Svindeldjup ättestup“ ještě stihl vypustit debut paganblackmetalově laděné záležitosti Ehlder.

Návaznost desek jde poznat hned, a to z coveru, do něhož E. z Watain zapracoval vizuál z „Ond Spiritism“. „Svindeldjup ättestup“ je vyzrálejší, nikam se nežene, pomalu pracuje s elementy, které jdou kapele nejlépe. Podstatná porce nahrávky je věnována skvěle odmláceným středním tempům. V těchto pasážích se riffy opakují natolik, že snadno posílají do transu, a zároveň si uchovávají chytlavost. Repetice nevadí ani proto, že Armagedda jsou v mid-tempech o poznání inovativnější – subtilnější, s důrazem na vybrnkávání a hru s tichem. V určitých momentech připomínají skladatelské kličky třeba Furia. O trochu vyzrálejší je i produkce, kterou obstaral M.Z. z No Solace (mimo jiné odpovědný za zvuk Mgła). Deska zní hutněji, riffy jsou vrstevnatější, basa už nehraje takový prim, ale dobře zapadá do celku. Projev Graava, do kterého kapela, naštěstí, nemrdala, pořád tne do bubínků svou excentrickou jízlivostí.

„Svindeldjup ättestup“ šlape od úplného začátku a kvalitativně eskaluje. Všechny ingredience do sebe nejlépe zapadají ve dvou posledních skladbách. Úvodní riff na „Flod av smuts“ je uhrančivý stejně jako navazující hutnější část. Obojímu dělá čest i následující sypačka, která v závěru skvěle ústí zpátky do prvního motivu. Trpělivější finále „Evigheten i en obrytbar cirkel“ je solidním atmosférickým a chytlavým kolosem – drží si chmurný vibe a zároveň jej po celých 11 minut efektivně buduje. Právě zde se nejlépe odrážejí nové nápady, které ale neústí do progového či post-metalového spektra. Armagedda jsou zkrátka stále patřičně hnusní, ale vyzrálejší.

Poslední odstavec nemá indikovat, že jsou předchozí skladby slabé. Armagedda skrze celou stopáž nabízí solidní riffy, nápadité přechody a svérázný vibe. Všechny elementy pouze do sebe nejlépe zapadají v závěru. „Svindeldjup ättestup“ ale nenudí od začátku, zejména díky spojení chytlavosti se specifickou atmosférou, kterou se daří evokovat jen několika kapelám v žánru.