Země: Itálie Žánr: post-black / doom metal Datum vydání: 30.5.2013 Label: Avantgarde Music Tracklist: 01. Luminosita 02. Saturazione 03. Ombra 04. Obscurita Hodnocení: Atreides – 6/10 H. – 8/10 Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Avantgarde Music

Ač se dá působení italského projektu Asofy na metalové scéně počítat na skoro dekádu a půl, předpokládám, že o něm zatím slyšel jen málokdo. Ono se ani není moc čemu divit, Tryfar, jenž za projektem stojí a vcelku logicky obstarává veškeré nástroje (jen zpěvy má na starosti kolega Empio), má na kontě jeden starší dlouhohrající počin, jedno EP, jedno splitko a právě recenzované “Percezione”, jež je druhým plnohodnotným albem do jeho sbírky.

Hudebně se pak, alespoň na aktuální nahrávce, naši Italové pohybují kdesi mezi black metalem, doomem, shoegaze a ambientem. Výsledný mix však není tak konzistentní, jak by někteří mohli předpokládat, “Percezione” mění nálady a polohy v každé skladbě zhruba dvakrát a jen málokdy je kombinuje mezi sebou, což občas může působit křečovitě, nepřirozeně, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. A občas to tak skutečně působí. Asofy mají mnoho skutečně dobrých nápadů, které jsou poměrně nevšední a neokoukané, bohužel jsou schopní je dokonale zabít buď jejich přílišnou repetetivností, nebo tím, že je nerozvinou kamsi dál, neb samy o sobě obstát nedokáží, anebo obojím, což vytváří nejnudnější pasáže alba. Když k tomu připočítáte, že skladby jsou na délce bezmála padesáti minut všehovšudy čtyři a každá má více než deset minut, jistě si dáte dohromady, že se “Percezione” mnohdy vleče jako když vás vcelku pohledná a pěkná kurtizána oblečená ve vkusný renesanční šat celou dobu bohapustě, tu pomaleji, tu rychleji hladí, ale do ničeho víc se nepouští. Eargasmus nikde.

Ale abych jen nehanil, přejdu k té části, které uchu skýtá mnohem víc potěšení, totiž k samotnému výrazivu. To samotné je skutečně na úrovni, našel bych i poměrně dost pasáží a sem tam i nějaký riff, které bych se nebál označit někde na škále mezi “dobrý” a “skvělý”. Pokud se Asofy něco opravdu povedlo, jsou to ambientnější pasáže podkreslené shoegazovým sněním a občas i trochou té progrese, které sice plynou pomaleji, zato se velmi příjemně poslouchají. I některé tvrdší a rychlejší blackovější riffy považuji za opravdu podařené, přestože jsou většinou jednoduššího charakteru a rozhodně nejde o nic světoborného. Svůj účel však mnohdy plní na výbornou, totiž našlápnout tempo skladby a působit v kontrastu s převládajícím pomalejším tempem. To platí především o druhé skladbě, “Saturazione“. Pokud něco v hudbě Asofy zbylo z doomu, je to především časté pohřební tempo, které je pro doom tak charakteristické, a snad i Empiův vokál, který je někde mezi prokletým jekotem a blackovým chraplákem a většinou působí jako rušivý prvek, než aby podporoval atmosféru celého alba. Pokud by byla celá nahrávka čistě instrumentální, myslím, že by jí to jen prospělo.

Posledním bodem na dnešním programu bude zvuk. Ten je jasný, čitelný, avšak chybí mu údernost. Výšky obecně jsou vytaženy příliš na úkor důraznosti bicích a basy, která si sice brumlá tu svou a na pozadí ji uslyšíte, nakonec je to ale všechno především o kytaře, na kterou je kladen největší důraz. Určitá dynamika zvuku by určitě prospěla, je škoda, že bicí mají občas blíž k prskavkám, než k čemukoliv jinému. Smutné, obzvláště když dojde na dvojkopák. Jestli podle mého skromného soudu na něčem Asofy dojíždí, je to fakt, že jsou na to všechno Tryfar a Empio zcela sami. Je vidět, že ti lidé mají fakt dobré nápady a nemá jich málo, ale už nemají na to, aby je dál rozvinuli, a tak místo dobrého alba dělají z “Percezione” spíše svojí osobní onanii, kterou nedokážou zcela ukočírovat, chybí jim názor nezaujaté osoby a nebo někoho, kdo by do jejich hudby přispěl tou svou troškou do mlýna a trochu je krotil. Výsledek je i přes několik skvostných momentů rozplizlý, nijaký, nesourodý a nekompaktní a Tryfar a Empio tak spoustu opravdu dobrých nápadů spíš vyhazují oknem, než aby jich řádně využili ve svůj prospěch. Nakonec jen slabých 6 z 10.

Mně se to na rozdíl od kolegy dost líbí. Velkou část “Percezione” – a mám na mysli především ty klidnější momenty – bych pomalu ani neoznačoval jako metal, nicméně i když Asofy spustí black metalové riffy, celá nahrávka si stále udržuje jakési rozvážné vyznění a vlastně až melancholickou atmosféru. Nemohu tvrdit, že by “Percezione” bylo něco extrémně výjimečného, přesto se mi ta nahrávka opravdu líbí, pořád mám náladu si ji pouštět a ještě mě bavit nepřestala. Zatímco pro kolegu slabých 6, za mě je to dost povedených 8 bodů.
H.