Země: USA Žánr: indie hip-hop Datum vydání: 13.5.2016 Label: SideOneDummy Records Tracklist: 01. Kurt Cobain 02. 1515 Washington 03. Running Away from God 04. Kudzu 05. Guard the Flame 06. In the Tall Grass 07. Attila Ambrus 08. Forest Fire 09. Cut the Body Loose 10. Sike! 11. Boiled Peanuts [feat. Lizzo] Hrací doba: 41:19 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Když jsem se poprvé setkal s Astronautalisem (a.k.a. Andy Bothwellem), respektive s jeho doposud posledním albem „This Is Our Science“, poslal mě tenhle nenápadný blonďák z Floridy do kolen. Vytříbené indierockové písničkářství projevující se v lehkosti, s níž se silné melodie pojí s údernými beaty, korunuje precizní flow a jako celek tenhle počin žeru i po pěti letech od jeho vydání. A to ani nemluvím o parádních textech, v nichž lehce nadsazené osobní storky střetávají fantaskní příběhy geniálních osvícenců, kteří před dvěma sty lety docházeli zásadních vynálezů. Co vám budu povídat, po takhle silné desce bylo pětileté ticho, byť proložené vydatným koncertováním, dokonalou torturou, která z trpělivého čekání postupně evolvovala v neskrývaný hlad po novém materiálu.

Klipovka „Sike!“ vypuštěná dlouho před vydáním desky nabídla řadný „sike“ (čti psycho) beat a text, který si nepokrytě dělá prdel z gangsta rapperů a jejich rádoby true životnímu stylu spojeného s fakt otřesnými písněmi o kurvách, fellas, bros a zmrdech odvedle, co mi předevčírem přemalovali fasádu na červeno nějakým nebožákem. Elektronická nabasovaná jízda má k jeho typickému projevu ale docela daleko a signál, že Astronautalis svůj dosavadní hudební vývoj neobrátil úplně na ruby, vyslal o měsíc později další klipovku, „Running Away from God“, tentokrát na mnohem melancholičtější notu. Dvěma písněmi však ani zdaleka nelze ani zdaleka shrnout celou desku, alespoň v případě Astronautalise ne… takže je třeba se jí podívat blíže na zub.

„Cut the Body Loose“ začíná celkem klidně. Andy na začátek nevytáhnul silné hymny jako v případě „The River, The Woods“ a „This Is Our Science“ z předchozí desky – čímž ovšem nechci říct, že by se držel při zemi, ale kolem a kolem na to jde prostě jinak. Vypravěčský um mísí se strojově přesnou dikcí a díky žesťovým nástrojům a intimnější náladě míří spíš vysedávat na bar se sklenicí skotské, než rozbouřit kluby zaplněné fanoušky. Pravda, umí i perfektně vypointované hymnické závěry, jak ukazuje třeba v „Running Away from God“, dobrá polovina skladeb se ale halí do melancholie vystavěné ze subtilního beatu, během jehož tepotu veškeré radosti i strasti blednou v oparu cigaretového kouře a tónech klavíru.

V řadě případů se ovšem Andy vzdálil svému charakteristickému písničkářství a mnohem více vychází z hip-hopového výraziva. Tam, kde převažují ležérní nálady, lze ještě slyšet rukopis tolik charakteristický pro jeho starší nahrávky – zejména v titulní skladbě a šestce „In the Tall Grass“. Hip-hopové kořeny jsou ale na „Cut the Body Loose“ cítit mnohem silněji, osobitý ksicht představený na předchozí desce je zde rozvedený do větší šíře a mnohem propracovanější. Opravdu výrazně z něj vyčnívají pouze dva momenty: jazzová jednohubka „Attila Ambrus“, jež vás takřka instantně vytáhne na taneční parket, a již zmiňovaná „Sike!“, která je pro svou čistě elektronickou náturu úplně jiná než zbytek desky… a přesto do ní nějakým záhadným způsobem zapadá, aniž by při poslechu vyloženě rušila.

Andy dokázal případnou rozháranost alba zkrotit a „Cut the Body Loose“ díky tomu působí pestrým, ale nijak přeplácaným dojmem. Na druhou stranu ale nemusí na někoho působit tak vyrovnaně jako předchozí album, jakkoliv mi přijde co do kvality zase o řád výš a díky menšímu počtu písní, které by na sebe strhávaly většinu pozornosti, vyrovnanější v trochu jiném ohledu. Při pozorování posledních alb diskografie je však vidět, že Astronautalisovo jméno neustále roste a popravdě by mě zajímalo, kde až se tenhle skromný Američan zastaví. Protože zatím to očividně nemá v plánu, a pokud jste si na jeho hudbu ještě neudělali čas, tak teď byste určitě měli.