Země: USA Žánr: industrial / drone Datum vydání: 30.6.2015 Label: Housecore Records Tracklist: 01. The Barge 02. Cauterize 03. Shame 04. Future Man 05. Disparate 06. Callous and Hoof 07. Teething 08. Void, Null, Alive Hrací doba: 53:23 Odkazy: web / facebook / bandcamp

Author & Punisher je hodně zajímavá skupina už jen díky těm věcem okolo… i když, skupina nejspíš není to nejlepší pojmenování, spíš by se asi hodilo říct projekt, když sestava čítá pouze jediného člověka, Tristana Shonea, jenž si vystačí úplně sám i na živých vystoupeních. Tenhle chlapík vůbec nepoužívá tradiční nástroje, jaké si můžete koupit v hudebninách. Naopak, Tristan si všechny své nástroje vlastnoručně vyrábí a navíc je i vymýšlí, takže se nejedná o nějaké napodobeniny již známých instrumentů, ale o zcela nové věcičky.

Abyste si dokázali lépe představit, jaký druh nástrojů to může být (abyste si náhodou nepředstavovali vyřezávání nějakých flétniček nebo tak něco), asi by se slušelo zmínit, že Author & Punisher je synonymem pro neuvěřitelně těžký industrial / drone. Výsledek Tristanova snažení jsou tedy různé stroje a mašinky a také množství masek – a to nejen masek na obličej, ale třeba i jakéhosi obojku na průdušnice. Celý tenhle početný arzenál přístrojů pak tvoří výsledný zvuk Author & Punisher, a hdyž pak Shone vystupuje živě, tak se touto armádou kovu obklopí a sám sebe do onoho složitého industriálního mechanismu zapojí jakožto poslední nástroj, který všechno to železo rozhýbe a nechá rozeznít. Kdybyste měli zájem o další podrobnosti o všech těchto aparátech včetně podrobného popisu, rozsáhlé fotodokumentace a videí, jak se takové hračky používají při samotném hraní, pak račte své kroky směřovat na Tristanův web, kde bude vaše zvědavost ukojena.

Nicméně, řekněme si to upřímně – tohle je sice zajímavé, podle mého názoru je to přímo setsakra zajímavé (a kdo tvrdí, že je to nuda, tak prostě kecá – ukažte mi nějakého druhého šílence, který dělá něco takového), ale při domácím poslechu ten pohled na onen arzenál k dispozici jaksi není. V živém podání je to něco jiného, tam je ono splynutí organického člověka a anorganického kovu v jedno velké TO hmatatelné a vidíte jej na vlastní oči. Při poslechu CDčka však nic k takového k mání není a právě zde dochází na lámání chleba. To všechno, co padlo výše, je tuze zajímavé, ale ve finále by to jen mělo přidávat na atraktivnosti; na prvním místě stále musí stát vlastní muzika, protože jinak by měl Author & Punisher smysl jen jako vizuální exhibice, nikoliv jako hudební skupina.

Buďte ovšem v klidu – hudba Author & Punisher je jedním slovem výtečná. Tohle rozhodně není případ, kdy by forma vítězila nad vlastním obsahem. Ono to totiž není zajímavé jen co do, řekněme, nástrojového obsazení, ale i co do vlastní hudby – to vše o těch nástrojích totiž není tím hlavním důvodem, proč byste měli Author & Punisher věnovat pozornost, to vše je totiž pouhá třešnička na dortu. Hlavní roli stále hraje muzika.

Již padlo, že se jedná o industrial / drone. Různě po internetu lze nalézt cosi o doom metalu, ale tomu nevěřte, protože s metalovou hudbou nemá Author & Punisher po formální stránce co dělat – leda tak po té pocitové, protože jisté paralely s některými extrémní metalovými odnožemi najít jde. Jestli totiž v něčem Author & Punisher exceluje, tak je to ohromný tlak na posluchače… z té produkce doslova pramení tíha. Když si tohle pustíte, vyvalí se na vás těžký buchar, který vás zlisuje na placičku. Ale pozor – nemyslím jen v živém podání, tohle má obrovskou sílu i z alba. I zvuk toho cédečka vám vrazí pěstí, jak je to tvrdé.

Za tím, co jsem právě napsal, si samozřejmě stojím, protože tak to prostě vidím, ale chtěl bych důrazně upozornit na jednu věc – Author & Punisher není, opakuji, není bezhlavý sonický výplach, který by stál jen na tom nátlaku a té mase zvuko-hluku. Zejména na novějších počinech se totiž Tristan Shone čím dál tím více zaměřuje na atmosféru, aniž by ztrácel byť i jen píď z té zničující industriální síly. Tahle snaha naplno propukla již na předchozím, mimochodem skutečně excelentním počinu „Women & Children“ a s radostí mohu říct, že pokračuje i na letošní desce „Melk En Honing“.

Ta tíha je tvořena spíše ve středním, leckdy až pomalém tempu, kdy vás jako kladivo postupně tlačí do země těžké industriální údery. Zrychlení se objevuje vlastně jen minimálně, ale když už nastane, jako třeba v „Callous and Hoof“, tak je nekompromisní sbíječka. Střední tempo ovšem hraje prim a do něj se mnohdy proplétají i atmosférické samply. Nádherným příkladem budiž třeba hned úvodní „The Barge“, skvělé finále „Future Man“ nebo dechberoucí „Void, Null, Alive“. Jindy zase namísto zběsilého řevu nastupuje naléhavý zpěv, jenž hudbě Author & Punisher přidává na osudovosti, jako se tomu děje kupříkladu v „Shame“ nebo opět „Void, Null, Alive“.

Do toho ještě nezapomínejte na to, že i ten vlastní „základ“ produkuje působivou atmosféru… těžké kovové údery, různé vazbení, praskání, někdy až náznaky noisu. To všechno z „Melk En Honing“ dělá nahrávku, která je velice kompaktní a působí jednotnou náladou, a přitom je vlastně hodně rozmanitá. Tristan Shone zjevně nedisponuje jen talentem pro stavbu nástrojů, ale i vytříbeným citem pro těžkou muziku, protože dokáže ten svůj průmyslový komplex bucharů a třískání sestavit takovým způsobem, aby z toho vzešel skvělý posluchačský zážitek. Abych přiznal barvu, musím říct, že předcházející „Women & Children“ podle mě bylo ještě o kousek působivější, ale to nic nemění na tom, že i „Melk En Honing“ je výtečná nahrávka s množstvím úžasných momentů. Nebojím se prohlásit, že tohle patří k tomu výraznějšímu, co se letos dostalo do mého přehrávače.