Země: Španělsko Žánr: black metal Datum vydání: 27.3.2020 Label: War Anthem Records Tracklist: 01. Pillars of Salt Hrací doba: 18:23 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Španělskou smečku Balmog jsem pořádně objevil až s její poslední řadovou deskou „Vacvvm“ z roku 2018. O existenci tohohle blasfemického tria z Galicie jsem sice věděl už dříve – vždyť přebal druhého alba „Svmma fide“ na člověka jeden čas čuměl prakticky v každém větším distru – ale nějak mi tehdy jejich pojetí královského metalového žánru neučarovalo natolik, abych jim věnoval nějakou zvýšenou pozornost.

Jak už padlo, tenhle stav věcí se změnil s příchodem „Vacvvm“, které mě v době vydání bavilo dost, a i s odstupem času o něm mohu říct, že je furt dobré. Dokonce jsem si jej tu a tam i připomněl a myslím si, že se člověk vůbec nemusí stydět za gramofonovou desku v poličce. Asi nepřekvapí, že po takhle pozitivní zkušenosti mě budou zajímat i další počiny Balmog. Španělé si nachystali 18minutové ípíčko „Pillars of Salt“ s jedinou, titulní skladbou…

Z dramaturgie nového minialba lze už dopředu očekávat jednu věc, a sice že „Pillars of Salt“ představí Balmog v poněkud atypické poloze. Španělé nikdy nepatřili k formacím, které by si potrpěly na rozmáchlé výpravné kompozice. Písně někde okolo sedmi, osmi minut s trochu propracovanější strukturou jim sice cizí nebyly, ostatně stačí vzpomenout třeba na „Gignesthai“ z minulé desky, ale je zřejmé, že „Pillars of Salt“ tyto snahy dotahuje doposud nejdále a jedná se o nejambicióznější počin Balmog.

Vše řečené sice platí, ale dá se ocenit, že na to Balmog nešli tím stylem, že by snad „Pillars of Salt“ znělo jako nahrávka úplně jiné kapely. Ambicióznější sice skladba určitě je, ale i tak si Španělé zachovali svůj ksicht a v základech se stále drží svého čertovského kopyta, tedy black metalu, jenž nechá vzpomenout na skupiny jako třeba namátkou Watain, Ondskapt, Blaze of Perdition, Ascension, Valkyrja a další jim podobné.

Tahle tvář Balmog na „Pillars of Salt“ nechybí a do výsledku pořád promlouvá zásadním způsobem. Nakonec tedy EP nepůsobí zas až tak zásadně odlišně od „standardní“ tvorby. Nakonec i díky tomu, že také „epičtější“ atmo momenty, práci s kytarovou melodikou nebo „chytlavější“ pasáže skupina používala již v minulosti. Za jediný skutečně nový prvek tak lze považovat snad pouze zapojení čistě odzpívaných „chorálů“, které se ozvou hned na začátku skladby, aby se pak znovu vrátily přibližně ve třech čtvrtinách. A možná bych k tomu ještě doplnil jednu krátkou pasáž, v níž se ozvou klávesy jak ze soundtracku k nějakému starému zrnitému a prudce atmosférickému hororu, ale to už je opravdu jen detail.

V čem že tedy tkví ona ambicióznost „Pillars of Salt“? V tom, že Balmog všechny své už známé, použité a vyzkoušené elementy smysluplně propojily do jedné velké kompozice s bohatou strukturou a množstvím zvratů. Výsledek není vůbec špatný a kapela si za něj pochvalu zaslouží. Složené je to výborně, zahrané samozřejmě taky a celkově mohu s klidným srdcem tvrdit, že Balmog si se stanovenou minutáží poradili se ctí. Na druhou stranu mi však nepřijde, že by „Pillars of Salt“ svými kvalitami nějak výrazně převyšovalo „Vacvvm“ nebo „Svmma fide“, v což jsem tak trochu doufal. Nové EP vlastně jen dodržuje etablovaný standard Balmog. Hovořit nicméně o zklamání by bylo příliš přísné, ne-li rovnou hnidopišské, poněvadž ten standard je položen dost vysoko na to, aby se jednalo o velmi dobrou nahrávku.