Země: Švédsko Žánr: death metal Datum vydání: 24.7.2020 Label: Electric Assault Records Tracklist: 01. Eyes םf the Possessed 02. March into Obliteration 03. Vengeance of the Damned 04. Into the Endless Dark Hrací doba: 15:43 Odkazy: web / facebook / bandcamp / instagram

Do švédských maniaků Bastard Priest jsem svého času zahučel pořádně hluboko. Bylo to pár let po vydání jejich druhé řadovky „Ghouls of the Endless Night“ z roku 2011, co jsem je objevil, a tenhle staroškolský zvratek mě válcoval po dlouhé období vlastně dennodenně. O to smutnější bylo zjištění, že dvojice Inventor a Matt Mendoza, tou dobou už jako Bastard Priest nefungovala. A podle archivu nefungovala ani nijak jinak.

Ono se řekne, že death metal ve stylu Carnage, Entombed nebo pozdějších Repugnant dělá tři prdele gorem posedlých nadšenců, jenže jen málokdo to zvládá s takovým gustem jako Bastard Priest. Ani na prvotině „Under the Hammer of Destruction“, ani na následujícím „Ghouls of the Endless Night“ se neodehrává vůbec nic revolučního. Čím však tito dva borci vynikají, je zápal a smysl pro absolutní smrt. Tohle je bezhlavá jízda, při které chcete skákat do zdi a mlátit palicí o dveře. Nadšení pro deathmetalový žánr, ale vlastně i pro metal jako takový je evidentní ze všeho kolem této kapely. Už jen ten název. Jak je možné, že ho nikdo nevyzobnul už před třiceti lety v období rozkvětu a museli s tím přijít až oni v roce 2002? Podobný případ jako Death Breath.

Samozřejmostí jsou také svojská pojmenování svých postů v kapele. Matt Mendoza nehraje prostě jenom na bicí a neřve, jeho nástrojem jsou bombs of destructon a z hrdla se mu linou morbid screams of the mutilated. Co má pak představovat chainsaws from hell a cries of doom v případě Inventora, snad už nemusím popisovat. I tyhle zdánlivé blbosti by vás měly upozornit na to, že tito staromilci to myslí vážně a přijímají žánr se vším všudy. A jasně, že ústředními tématy jsou zlo, bolest a horor.

S návratovým EPčkem o čtyřech písních „Vengeance… of the Damned“ se nic nemění. Bastard Priest drhnou kurva dál. Nějaké nové vlivy, lepší technika, nová směřování, nic z toho se nekoná. Jestli vás bavil styl jejich dlouhohrajících alb, pak by vás dozajista mělo bavit i tohle. Opět je to především dobře poskládaný death metal s velkou porcí energie. Jsou tu výrazné riffy, příhodná tempa, barbarské vokály, rychlá sóla, dá se říci všechno, co od takovéto muziky můžete čekat. Bastard Priest vždy zaváněli lehce punkovým smradem a i ten je stále přítomný, ostatně velice důležitý byl i pro deathmetalové pionýry. Kromě švédských klasik si do vínku Bastard Priest můžete přidat starce Death Strike, Master nebo Slaughter, ale i hardcoristy Anti-Cimex či Chaos UK.

Nejvíce pod kůži se mi dostala titulka „Vengeance of the Damned“. Její zběsilé tempo, klasický předěl v polovině a namotávající se kytarové sólo je v žánru naprosto rutinní věcí, ale v podání Bastard Priest to funguje i po stopadesáté. Podobnou strukturu má také úvodní „Eyes of the Possessed“, kde vraždí zejména zlomový riff a následující OUGH! Opět nic překvapujícího, ale stále účinného. Punkovou, nebo přesněji d-beatovou stránku tu reprezentuje v dostatečné míře „March Into Obliteration“ a rovněž závěrečná „Into the Endless Dark“. V jejím úvodu dokonce můžete zaslechnout ozývající se zvony. Podobné efekty jsou skromně ke slyšení i ve zbylých stopách, takže i o nějakou atmosféru je tu snaha.

Z „Vengeance… of the Damned“ nemá cenu dělat nějakou senzaci. Tou opravdu není. Z hlediska zábavy však nové EPčko Bastard Priest nepochybně maká, a to není vůbec málo. Mě podobná hudba vždy bavila a tito hejsci v tomto ranku patří dle mě k tomu nejlepšímu. Doufám, že ten návrat bude završen třetí studiovkou, protože větší porci bastardího randálu bych si nechal rozhodně líbit.