Země: Austrálie Žánr: melodic death metal Datum vydání: 1.6.2012 Label: Kolony Records Tracklist: 01. Abeyance 02. Remnants 03. Fraught 04. Absit Omen 05. To Stir the Sea 06. In Parting 07. The Dream and the Waking 08. By Moon and Star Hodnocení: Ježura – 8,5/10 H. – 7/10 Mortalis – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Mladí Australané Be’lakor platí za kapelu, která má potenciál uzmout žánrový trůn dosavadním skandinávským králům melodického death metalu. Od vydání jejich řadové prvotiny “The Frail Tide” uplynulo pouhých pět let a nyní Be’lakor přicházejí se třetí deskou, od které mnozí očekávali, že to bude právě ona, která kapele pojistí status vůdčího melodic death metalového aktu. Novinka nese název “Of Breath and Bone” a v následujících řádcích se pokusím odpovědět na otázku, kterou jsem už nastínil – naplnili Be’lakor naděje do nich vkládané?

Když kapela vypustila první dvě vlaštovky z “Of Breath and Bone”, podařilo se jí přesně to, co bývá účelem takových akcí – obě skladby mě na celou desku namlsaly opravdu náramným způsobem a já začal pomalu šmikat metr. No, a když jsem konečně došmikal, naznal jsem, že bylo moje těšení oprávněné. Be’lakor totiž do necelé hodiny stopáže vměstnali výhradně kvalitní materiál – přesně takový, po kterém jsem hladověl. Netradiční grafický motiv alba bohudík neznačí, že by se jednalo o soundtrack k nějaké obskurní Disneyovce, takže si můžete oddechnout, neboť “Of Breath and Bone” představuje další úroveň ve vylepšování toho, čím si Be’lakor na předchozích dvou počinech vysloužili ostruhy. Pokud byli doposud v disciplínách hutného zvuku, melodických kytarových hrátek nebo melancholické atmosféry silní, zde excelují v každé jedné z nich. Syté riffy podladěných kytar, tvořící hutný základ celého soundu, jsou kompaktní a pevné jako skála a přitom vynikají dynamikou a úderností, o které se mnozí zavedení žánroví souputníci mnohdy jen marně snaží. Kytary excelují i co se týče všudypřítomných a pro Be’lakor naprosto stěžejních melodických linek – jsou chytlavé, ale přitom se nikterak nepodbízí, jsou opravdu nápadité a jsou dávkovány ve zdravém poměru, což je velmi vzácná kombinace a zdaleka ne vždy se jí podaří dosáhnout (jak jsme se mohli přesvědčit v případě žánrově příbuzných Finů Insomnium).

Be’lakor, to ovšem nejsou jen kytary, ale i další nástroje. Pravda, co se týče rytmické sekce, v uchu mi neutkvěly žádné extra speciální momenty, které by zasloužily v recenzi vyzvednout, ovšem to na druhou stranu také znamená, že oba nástroje odvádějí svůj díl práce v dokonalé symbióze s celkem a přispívají tak k jeho celkové hodnotě. Neodpustím si ovšem pochvalu, která Be’lakor patří za nazvučení bicích, jejichž ostrost se podařilo udržet v mezích, které celku přidávají a nikoli naopak, jak se občas stává. Co tu máme dál? Klávesy. Přiznám se, že nebýt několika pasáží, kde dojde na čistokrevně melodické běhání prstů po klapkách, bych si sotva všiml, že se na výsledné podobě alba podílel i klávesák, ale to prosím neberte jako výtku, neboť pokaždé, když si vzpomenu na šílené klávesové vichřice, kterých se někteří umělci dopouštějí, musím před Be’lakor opět smeknout pokrývku hlavy, protože příjemně decentní zastoupení tohoto nástroje je opět ku prospěchu věci a jen dokazuje, že když se klávesy používají s rozvahou, není třeba nad nimi lámat hůl (jak už jsem taky někde zaslechl)…

Výčet nástrojů je tedy završen a zbývá zmínit jediné – George Kosmase a jeho vokál. Abych pravdu řekl, na jeho hlase nevidím nic až tak výjimečného; nic, čím by se nějak zřetelně vyčleňoval, ovšem i tak jej mohu bez okolků prohlásit za skvostný. Kosmas zpívá tak, že to dělá dojem ohromného prostoru, který se v jeho hlase skrývá. I když je to poctivý growl par excellence, tak to nezní nijak přehnaně agresivně, je to sympaticky kompaktní, hluboké a je tomu rozumět. A konečně – jako práce snad všech instrumentálních složek se vokál k celkovému vyznění alba dokonale hodí.

Když o tom tak přemýšlím, pořád se tu oháním symbiózou jednotlivých složek, která dává “Of Breath and Bone” tvář, ale zatím jsem jen letmo naznačil, jak ta tvář ve skutečnosti vypadá. Abych si to ulehčil, položím rovnítko mezi onu abstraktní tvář desky a atmosféru, která je její dominantou. Tak tedy – společnou prací nástrojů a vokálu se podařilo dosáhnout atmosféry, která nepostrádá sílu a přiměřenou údernost, ovšem tyhle atributy jsou přikryty lehkým závojem všudypřítomné melancholie, která je pro Be’lakor typická už od jejich prvotiny. Nejde o žádný žalostný umíráček, ale ten odér lehké posmutnělosti tam je a chvála bohu za něj – funguje totiž na výbornou. Tohle vše pak ústí v dokonale majestátní a vznešenou hudbu, která si posluchače záhy omotá okolo prstu.

Blížíme se do finiše a já tu zatím jen chválím. Existuje tedy něco, kde by Be’lakor nedosáhli výsledku v rozmezí skvělý až excelentní? Z objektivního hlediska těžko říct, ovšem já si všiml jedné zajímavé věci. I když jsou jednotlivé skladby bez výjimky skvělé, kdybych je měl bez náhledu do přehrávače pojmenovat, pěkně pohořím. Na albu totiž nějak postrádám výraznější záchytné body, které by od sebe skladby nějak zásadně oddělovaly. S výjimkou minutu a půl dlouhé atypické vložky “To Stir the Sea” na mě celé album dělá dojem jedné, padesát šest minut dlouhé kompozice. Paradoxem ovšem je, že i při v jiných případech zcela smrtící délce (album obsahuje sedm regulérních skladeb, z nichž nejkratší má něco málo přes šest minut) a obtížné rozlišitelnosti jednotlivých skladeb rozhodně nemohu tvrdit, že by bylo album repetitivní, a u poslechu se ani na minutu nenudím a užívám si jej od začátku do konce. Jako ano, sem tam bych si nějakou pasáž dovedl představit trochu záživnější, ale nejde o nic zásadního a navíc mám dojem, že je to devízou většiny širokometrážních hudebních děl, které fungují jako jeden celek. Faktem každopádně zůstává, že je “Of Breath and Bone” od začátku do konce naplněna výborným materiálem, a to je, oč tu běží.

Jaké je tedy “Of Breath and Bone” album? Na rovinu říkám, že skvělé. Be’lakor se od posledně podařilo posunout kvalitu produkce, nepatrně přidat na vznešenosti a je tedy nasnadě, že pokud byla už deska “Stone’s Reach” mimořádně zdařilým počinem, “Of Breath and Bone” triumfuje. Sice to není absolutní genialita od začátku do konce, ale perfektní deska je to na každý pád. A pokud mám na závěr zodpovědět v úvodu položenou otázku, stojím si za tím, že pokud Be’lakor nedeklasovali veškerou konkurenci, tak se přinejmenším zařadili na absolutní vrchol žánru a mohou si po právu nárokovat titul prvoligové kapely. Důkazů pro to již stvořili víc než dost…

Další názory:

Upřímně si nejsem příliš jistý, jak přesně se k “Of Breath and Bone” postavit. Na jednu stranu je na desce zcela jasně slyšitelné, že Be’lakor rozhodně mají velký talent i potenciál, dokonce do té míry, že bych si dovolil tvrdit, že mají na to, aby se někdy v budoucnu stali jedním z tahounů svého žánru, nepříliš strategickému původu co do koncertování navzdory. Na druhou stranu je tu ovšem fakt, že já osobně jsem se do nahrávky prostě nedokázal zažrat. Je to v pohodě, vcelku se mi to líbí, ale vždycky to jen tak prolétne okolo a příliš mi to toho nedá, ačkoliv objektivně cítím, že kvalita je zde nesporná. Čistě ze subjektivních důvodů nemohu vytáhnout víc než 7 bodů…
H.

Be’lakor na sobě od poslední desky hodně zapracovali. Předchozí tvorba se od novinky liší především svojí melodičností v rychlých sypačkách. Absence agresivity mi zpočátku vadila, místy mi přišlo, že melodie je do písní přidána za každou cenu a tím vše zní uměle. Album chtělo jen víc naposlouchat, abych zjistil, že ten špatný pocit tvořily z velké části předsudky a nezvyk na novější přístup k tvorbě. Z celé desky vystupuje song “To Stir the Sea”, který uprostřed poslechu dává možnost lehkého odpočinku od death metalu a navozuje až folkovou atmosféru. Ta nenápadně prostupuje skrz celé CD a v kombinaci s tradičním severským melo-deathem způsobuje neskutečnou barvitost celého alba, až se mi nechce věřit, že kapela pochází z daleké Austrálie. “Of Breath and Bone” mě určitě dostalo a těším se, jak bude vypadat jeho prezentace na letošním Brutal Assaultu.
Mortalis