Země: Polsko Žánr: black / thrash metal Datum vydání: 5.12.2014 Label: Old Temple Tracklist: 01. Ode to the Dead / Tales from the Crypt 02. Mortalist 03. Raped by the Devil 04. Crucified 05. Hades [Bathory cover] 06. Visions of Doom 07. Blood Red Like Sodomy 08. Way of the Cross 09. Ritual Genocide Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Godz ov War Productions

Již mnohokráte jsme se tu bavili – a s největší pravděpodobností se ještě mnohokráte budeme bavit – o tom, že polská scéna v současnosti patří k tomu nejzajímavějšímu, co black metalový žánr nabízí, a že v tomto případě je radno si počíhat i na debutující formace, jelikož i ony mnohdy přinášejí vysoce zajímavý posluchačský zážitek. Nestranný člověk, jenž žánrové poměry nesleduje nijak zvlášť bedlivě, by si snad už pomalu mohl začít myslet, že samotný polský původ je snad zárukou kvality. V reálu to tak však samozřejmě není a dnes si uvedeme příklad toho, že ne vše, co smrdí black metalem a přichází to z Polska, nutně stojí za poslech…

Bestiality je poměrně dost mladá formace, jejíž vznik se datuje do června 2013, takže aktuálně má na křížku rovné dva roky a kousek existence. Nejedná se ale o nějaký nový vedlejší projekt zkušených muzikantů, v sestavě žádné protřelé mazáky nenajdete – Bestiality jsou jednoduše mladá kapela se vším všudy. Za tu dobu, co tento kvartet drtí svoje struny, paličky a hlasivky, vznikly prozatím dvě nahrávky, přičemž obě se objevily v loňském roce. Tou první byl třískladbový singl „Way of the Cross“, na němž se kromě dvou vlastních válů nacházela i předělávka od australských Deströyer 666, a tou druhou, jíž se nyní budeme věnovat trošku podrobněji, se stalo EP s názvem „Stuck in Bestial Vision“, které jen tak mimochodem obsahuje další předělávku, tentokrát z rané tvorby švédské legendy Bathory.

Ono by se vlastně asi hodilo si informaci o tom druhém coveru schovat až na později, protože zde byla zdánlivě navíc, nicméně jsem to zmínil zcela záměrně. Ony dvě formace, na jejichž songy si Bestiality vyšláply, tedy Deströyer 666 a Bathory model první půle 80. let, totiž ve velké míře napovídají, do jakéhože pojetí black metalu se to Bestiality pustili. Když navíc dodám, že se Poláci ve své biografii sami chlubí inspirací u dalších kultovních smeček jako Nifelheim, Desaster nebo Merciless, tak už myslím musí být naprosto jasné, že na „Stuck in Bestial Vision“ nenajdete nic jiného black / thrash metalovou hoblovačku ze staré školy.

Jedna věc se však kapele musí rozhodně nechat – když nic jiného, Bestiality si vůbec na nic nehrají. V jejich muzice není ani sebemenší náznak snahy o vlastní ksicht nebo originalitu, naopak je každou minutu cítit, že Bestiality prostě milují starý black metal a milují jej takovým způsobem, že chtějí vzdát hold svým oblíbencům tím, že navážou na jejich špinavý odkaz a sami pustí do světa trochu toho zběsilého oldschoolu. Poláci nic nevymýšlejí a prostě hoblují, jak black / thrash metalový zákon káže – hned v prvním tracku „Tales from the Crypt“ (jemuž předchází ještě krátké intro „Ode to the Dead“ v téže zvukově stopě) sešlápnou pedál na podlahu a hurá hoblovat, dokud nejsou ohoblována všechna trsátka, vypita všechna piva a obráceny všechny kříže.

Extrémně jednoduchému, mnohdy až takřka primitivnímu, triviálně explicitnímu (někdo by to možná dokonce pojmenoval jako: hloupoučkému) a stoprocentně klišé vyznění odpovídá úplně vše. Počínaje striktně černobílým obalem, pokračuje roztomilými přezdívkami (třeba Galin Soulreaper  nebo Tom Cultcommander – to prostě nemá chybu), konče zcela předvídatelnými texty, v nichž jde spíš jen o to mluvit (tedy, vřískat) o typických oldschool metalových tématech než o nějakou propracovanou formu. Když už se třeba něco omylem rýmuje, tak to jsou zásadně ultra nápadité rýmy jako witch-bitch nebo night-light.

Vzhledem k tomu, že se míra originality u Bestiality limitně blíží nule, nemá cenu se nějak zvlášť zdržovat s bližším popisem jednotlivých songů – skutečně to zní jako kopírka výše jmenovaných veličin, čili jako něco, co už každý z nás slyšel mnohokrát (a kdybyste to náhodou ještě neslyšeli, pusťte si třeba něco Nifelheim – dostanete vesměs to samé jako „Stuck in Bestial Vision“, jen v o hodně vyšší kvalitě). Zmíníme tedy jen těch několik málo fragmentů minialba, jež posluchače vytrhnou z monotónního drhnutí strun.

Prvním z nich je dozajista již probíraný cover „Hades“ od Bathory, který je ovšem proveden poměrně standardním a neobjevným (nicméně alespoň neurážejícím) způsobem. Druhým jsou písničky „Crucified“ a „Blood Red Like Sodomy“, jež nijak nevybočují z toho zbytku s výjimkou jednoho kraťoučkého momentu v každé – jsou jím skvělá kytarová sóla (bohužel jde vždy jen o pár sekund). Tím posledním, co člověka práskne přes uši, jsou poslední dva tracky „Way of the Cross“ a „Ritual Genocide“, které se objevily na výše zmiňovaném starším singlu. To, co vás přes ty uši práskne, je citelné přeskočení zvuku do ještě větší garáže – Bestiality se s tím evidentně nijak nesrali a práskli je na EP přesně v té podobě, v jaké vyšly původně. Že je to zvukově jinde než zbytek… inu, to prý asi nevadí. Kromě těchto tří věcí už jsem si ze „Stuck in Bestial Vision“ zapamatoval pouze třívteřinové zavrčení motorové pily (začátek „Mortalist“), třívteřinové porno hekání (začátek „Raped by the Devil“) a tunu hoblování.

Obecně vzato se sice „Stuck in Bestial Vision“ poslouchat vlastně dá a popravdě řečeno, nemám s otočením té půlhodinky zas takový problém. Na druhou stranu mě však poslech ani nijak zvlášť netěší – všechno, co Bestiality předvádějí, tu již bylo tisíckrát. Sice chápu, že to asi ani není účelem existence téhle formace, ale jen trochu zkušenější posluchač nemůže být ani v nejmenším překvapen. Jediný smysl Bestiality tedy vidím v tom, že to asi hochy baví si od podlahy zahoblovat ve zkušebně a na koncertě, vyhlásit pár fucků, pár satanů, obrátit pár křížů a vypít cisternu piva… v pohodě, proti tomu nic nemám, to jim člověk může jen přát. Z pohledu posluchače mi však jejich muzika přijde bohužel zbytečná.