Bezwering - Aan de wormen overgeleverd

Bezwering – Aan de wormen overgeleverd

Bezwering - Aan de wormen overgeleverd

Země: Nizozemsko
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 24.4.2020
Label: Ván Records

Tracklist:
01. Vredeloos
02. Nagezeten
03. Rouwstoet
04. Uitgeteerd
05. Aan gene zijde
06. Terror terroris
07. Geen bloemen op mijn graf
08. Het tweede gezicht
09. Waanzinskolk

Hrací doba: 43:37

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

Primární důvod, proč má smysl Bezwering věnovat svou pozornost, vám je asi jasný, pokud máte nějaké základní ponětí o tom, co je tahle nizozemská formace zač. Bezwering totiž navazují na tradici Wederganger, což byla zajímavá kapela, která toho ale po sobě zas tak moc nezanechala. Posluchačům odkázali jedno krátké demo, jeden full-length „Halfvergaan ontwaakt“ a tři splitka s Laster, Kjeld a Urfaust.

Wederganger svou činnost ukončili na jaře 2018. Od té doby se pár spřízněných projektů objevilo, přičemž aktivní byli zejména oba někdejší zpěváci Wederganger. Botmuyl se přesunul do kapely Hellehond, jíž na sklonku loňského roku vyšel debut „Verslonden“ na značce Iron Bonehead Productions. Alfschijn si udělal sólový projekt Gaistaz (možná jste v listopadu zachytili první bezejmenné ípko) a taky se angažoval ve skupině Knoest, jejíž první řadovku „Dag“ jsem zde ostatně rovněž recenzoval.

Zdá se nicméně, že skutečným přímým nástupcem Wederganger je právě až Bezwering, kde se opět scházejí dvě třetiny jádra Wederganger – již jmenovaný zpěvák Alfschijn a kytarista MJWW, k nimž se přidal ještě Onmens, bývalý koncertní bubeník Wederganger, a další dva kořeni. Výsledkem jejich snažení budiž deska „Aan de wormen overgeleverd“

Vzhledem k popsanému personálnímu napojení asi nepřekvapí, že Bezwering na Wederganger nenavazují jen symbolicky, ale také zvukově. Hudební základ vlastně zůstal nezměněný. Opět se tedy můžete těšit na náladový black metal, který se odehrává primárně ve středních tempech a střídá dva vokály – čistý hymnický a klasický skřehot. Právě ve druhém zmiňovaném je na první poslech slyšet největší rozdíl, což asi dává smysl, protože právě tady se hlas změnil.

Odlišnosti v detailech lze ovšem nalézt. Například si nevzpomínám, že by někdy Wederganger využívali takovou humpoláckou dupačku, jakou Bezwering předvádějí na začátku „Nagezeten“, kteroužto považuji za jeden z nejslabších momentů „Aan de wormen overgeleverd“. Osobně bych v tom ale nehledal nějaký skutečný stylový posun, spíš to vnímám jako konkrétní nepovedený výstřelek jedné skladby, jenž mně osobně příliš nesedl.

Sice si na „Aan de wormen overgeleverd“ nevybavuji žádnou další pasáž, která by mě nebavila takovým způsobem, přesto ale nemůžu tvrdit, že by jinak Bezwering ve své základní poloze předváděli nějaké velké zázraky. Většinová tvář alba, jež se nese v duchu (kvalitou) standardnějšího black metalu, nic zásadního nepředvádí. Sice ji nelze plísnit za nějaké klíčové nedostatky, ale v pocitové rovině se objevuje problém provázející velké množství „vlastně dobrých, ale…“ skupin – něco tomu schází. Nemá to takovou pověstnou auru, aby to posluchače skutečně vtáhlo, chybí pamětihodné riffy a nápady, respektive jich není uspokojivé množství. Například „Terror terroris“ je docela slušný „hit“ a některé pasáže v „Het tweede gezicht“ nebo „Waanzinskolk“ jsou taky ok. Zpočátku to tak špatně nevypadá, avšak s každým dalším přibývajícím poslechem je tento nedostatek znatelnější a znatelnější…

Bezwering

Svou zajímavost „Aan de wormen overgeleverd“ přesto má. Síla desky tkví právě v hymnických momentech, v nichž Alfschijn předvede svůj čistý zpěv. Ten mi na čistě blackmetalovém základě sedí násobně víc než v pohanském ladění, které bylo ke slyšení u Knoest. V některých případech to sice kýčem trochu zavání, v tomhle ohledu bych prstem ukázal zejména na „Geen bloemen op mijn graf“, ale obecně to smysl dává a v některých případech se jedná o dost silné momenty. Nejvýše bych vyzdvihl třetí „Rouwstoet“ a pátou „Aan gene zijde“. Jestli si něco z „Aan de wormen overgeleverd“ zapamatujete, bude to právě tohle.

Navzdory kritice považuji „Aan de wormen overgeleverd“ za poměrně ucházející album, s nímž se pár seancí strávit dá. Ze začátku nahrávka poměrně baví a ty nejsilnější chvíle to celé táhnou hodně nahoru. Příznivcům Wederganger nebo obecně posluchačům, jimž chutná hymnické podání black metalu, by to tedy za několik poslechů stát mohlo. Nicméně je zjevné, že z dlouhodobého hlediska „Aan de wormen overgeleverd“ bohužel neobstojí.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.