Země: Mexiko Žánr: black / death metal Datum vydání: 1.10.2016 Label: Dusktone Tracklist: 01. Intro 02. Aneetmaa 03. Kazudijirzu 04. Fuego / Viento 05. Through the Darkness 06. C.O.C.D 07. Aneetmaa (Original edit) Hrací doba: 40:28 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Dusktone

Pod (dle mého skromného názoru) nepovedeným a tuze neobjevným jménem Black Hate se skrývá nepříliš známá parta z hlavního města Mexika. Nepříliš známá přinejmenším z toho úhlu pohledu, že zde skutečně nemáme co do činění s nějakou první ligou. Přesto již na Black Hate narazit šlo bez větších problémů a jejich znalost bych asi nepovažovat za kdovíjaký důkaz orientace v undergroundových poměrech. Přinejmenším předchozího alba „Los tres mundos“, které vyšlo v červnu 2012 pod hlavičkou Dusktone, se všimnout dalo.

Mě ovšem „Los tres mundos“ nijak zvlášť koule netrhalo – navzdory jistým schopnostem Black Hate, navzdory nepochybné snaze, navzdory několika solidním momentům. Na obranu Mexičanů ale musím říct, že jsem té desce příliš pozornosti nevěnoval, protočil jsem ji tak dvakrát, třikrát a šel dál. Je však pozitivní, že s loňskou nahrávkou „Through the Darkness“ jsou na tom Black Hate o něco lépe a tentokrát se nebojím prohlásit, že jde o vcelku slušnou fošnu.

Slibný je už výborný přebal „Through the Darkness“, byť je pravda, že to není nic, co by v případě Black Hate vyhnalo zvědavost do nevídaných výšin – ono už „Los tres mundos“ mělo dobrý obal a výsledek měl svoje mouchy. Zato fotka kapely, kterou najdete na metalových archivech, příliš nadšení nevzbudí – Mexičané zde vypadají napůl jako nějaká post-blacková teploušovina, napůl jako průměrná DSBM nuda. Což je pocit, jejž ostatně přiživuje i obyčejné logo s žiletkou (ach, ta originalita).

Naštěstí je „Through the Darkness“ docela o něčem jiném. Black Hate totiž sypou black / death metal agresivnějšího ražení a rychlejšího tempa. Jasně, ani tady se nebavíme o ničem objevném, to chraň Bůh (případně jakákoliv jiná imaginární entita dle vašeho subjektivního vkusu), ale musí se Mexičanům nechat, že tentokrát jim to sype velmi slušně a na zapamatovatelné momenty novinka vysloveně skoupá není.

Po vcelku obstojném, byť nikterak zvláštním intru se rozjede song „Aneetmaa“ a nutno uznat, že to je docela dobrý otvírák. Valivý začátek je povedený a posléze se to zvrhne v dobře vystavěný majestátní black / death metal. Melodické zvolnění uprostřed skladby také není úplně špatné, ale možná rozjeté tempo zabije až příliš brzy a osobně bych se bez něj obešel. Nejde však o nijak zvlášť zásadní nedostatek.

Dobrou laťku drží i následující rychlovka „Kazudijirzu“, kde zaujme především pasáž s agresivním štěkáním „Ki-ús, Namma!“. Navíc lze postřehnout i lehce orientální nádech v některých vyhrávkách, což plně koresponduje s konceptem „Through the Darkness“, kterýžto se točí okolo babylonského kultu bohyně Nammu a jejího syna Enkiho. Myslím, že nejen díky tomuhle by s aktuálním počinem Black Hate mohli být spokojeni třeba příznivci Melechesh, na něž si posluchač zrovna v „Kazudijirzu“ (ale nejen zde) vzpomene docela lehce.

Další písničky už asi nemá cenu nějak podrobněji rozebírat, protože mi nepřijde, že by ještě nějaká dosahovala úrovně „Aneetmaa“ a „Kazudijirzu“. Solidní úroveň si však naštěstí uchovávají skoro všechny a pár povedených momentů se především v titulním kousku najde. Snad jenom „C.O.C.D“ je poněkud slabší a nudnější než zbylé věci. Mimoto nechápu, proč se na konci alba nachází jakási demoverze „Aneetmaa“, to mi přijde trochu… zbytečné.

Obecně vzato se samozřejmě nebavíme o nahrávce, již byste museli za každou cenu slyšet. „Through the Darkness“ není žádná šleha, je to jen mírně nadprůměrná fošna, která se dobře poslouchá. Několik málo přehrání s ní lze strávit, protože zasypat to umí relativně hezky, ale jasně, když dojde na lámání chleba, tak Black Hate nehrají nic, co by vás posadilo na prdel nebo s čím by mělo smysl trávit čas dlouhodobě.