Země: USA Žánr: experimental / industrial rock Datum vydání: 13.8.2012 Label: Rocket Science Ventures / THC : Music / RED Distribution Tracklist: 01. How to Look Naked 02. We Light Up 03. I Want You To 04. The Girl in Black 05. The Colour Escapes 06. Tiger by the Tail 07. You Head Will Be Rotting on a Spike 08. Torch from the Sky 09. Because of You 10. Splayed 11. Scream Hallelujah 12. Bakelite 13. Burn the World 14. Grinning Like a Slit 15. The Moment You Realize You’re Goning to Fall Hodnocení: Kaša – 4,5/10 H. – 4/10 Průměrné hodnocení: 4,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Wes Borland to má těžké. Už nikdy od svého jména neodpáře nálepku kytaristy Limp Bizkit. Bohužel se v důsledku jisté předpojatosti a krátkozrakosti zapomíná, že je to skvělý kytarista, jehož neotřelá kytarová hra a působivá pódiová prezentace je to jediné, co ohledně party kolem Freda Dursta stojí za zmínku. Když už nic, tak pro jeho důležitosti pro tuhle nu-metalovou legendu (ať si kdo chce, říká, co chce, ale je to tak) stačí porovnat kvalitu “Results May Vary” coby jediného alba, na kterém se Wes nepodílel, se zbytkem diskografie. O Limp Bizkit tady samozřejmě nejde, takže je načase si představit nové album jeho vlastní party Black Light Burns. Ta začala fungovat někdy v roce 2005 a aktuální “The Moment You Realize You’re Going to Fall” je jejím druhým albem, přičemž debutové “Cruel Melody” nebylo vůbec zlé a Wesova vlastní vize neurvalého rock/metalu s alternativními a industriálními vlivy měla něco do sebe.

“The Moment You Realize You’re Going to Fall” je bohužel o několik tříd horší deska, která nefunguje snad v žádném ohledu. Kdo má Wesovu tvorbu rád a nesnese jeho kritiku, tak v tomto momentu doporučím odvrátit svůj zrak pryč, protože nic jiného si rodák z Richmondu za svou aktuální tvorbu ani nezaslouží. Album nepůsobí dobrým dojmem v rámci jednotlivých písní, kdy by alespoň stačilo, aby bylo poskládáno jako dort pejska a kočičky, tedy pořádný mišmaš plný dobrých ingrediencí, který nechutná, ale ani – a to je ještě horší – jako celek nedává o nic větší smysl. Je jasné, že Wes má rád hudbu rozličných stylů a ochotně se jí nechává inspirovat, takže na “The Moment You Realize You’re Going to Fall” naleznete snad vše od orientálních kytarových motivů jako například v “The Colour Escapes”, která se mi z celého alba zalíbila nejvíc, přes industriální metal à la Nine Inch Nails až po svižné rockové vypalovačky. Najde se několik skladeb, jejichž poslech netahal za uši jako zbytek alba, ale je jich tak pomálu, že ani nestojí za nějaký bližší rozbor, protože jsou v konečném důsledku rozmělněny vatovitostí zbylého materiálu.

Na “The Moment You Realize You’re Going to Fall” se toho děje tolik, že ani nevím na co se zaměřit a od začátku do konce jsem nějak nedokázal pobrat, co tím básník chtěl říct. Když k tomu připojím nezáživnost nového materiálu ve spojení s absencí zajímavějších nápadů, nemůže z toho vyjít ani průměrná deska, ať se na mě nikdo nezlobí. Do konce jsem “The Moment You Realize You’re Going to Fall” zvládl doposlouchat dvakrát, z toho jednou včera kvůli utřídění myšlenek před sepsáním recenze, podruhé to bylo taky z donucení, protože prostě nemůžu psát o něčem, co jsem ani neslyšel celé, říkal jsem si. Většina mých soustředěných poslechů skončila někde kolem nekonečné, sedminutové nudy k uzoufání “Bakelite”, a když tak nad tím přemýšlím, tak jsem ani o nic nepřicházel, protože konec alba je opravdu zoufalý a nenabízí nic, co by stálo za zapamatování. Je to škoda, protože na mě Wes působí dojmem vyzrálého hudebníka, který ví, co chce, ale očividně mu po boku chybí nějaký zdatný skladatel a rádce, který by jeho hudební fantazii dokázal ukočírovat a nasměrovat tím správným směrem. Takhle nahrál spolu se svými kumpány rozmanitou desku, která se snaží tvářit inteligentněji, než vypadá.

Tentokrát mě Wes nepřesvědčil a přiznám se, že pokud je schopný vydat podobný výtvor pod hlavičkou kapely, ve které je očividně tím hlavním mozkem, tak si pro příště dám na desku Black Light Burns a vlastně i kteréhokoli jeho působiště pořádného majzla, protože absolvovat poslech takové kvality a hodnoty, jaké přináší “The Moment You Realize You’re Going to Fall”, je skutečně jen pro silné nátury. Nečekal bych, že to řeknu, ale Wes Borland mi přichystal jedno z největších letošních zklamání.

Další názory:

Wes Borland pro mne asi navždy zůstane záhadnou. Je to určitě výborný kytarista, který když se pustí do muziky na vlastní pěst, výsledek je uspokojivý, přesto však svůj talent pravidelně utápí v jednom z největších omylů hudební historie. Onu muziku na vlastní pěst tvoří právě pod hlavičkou projektu Black Light Burns a oním uspokojivým výsledkem byl debut “Cruel Melody” z roku 2007… jenže i to se bohužel nyní mění s příchodem druhého počinu “The Moment You Realize You’re Going to Fall”. Zatímco “Cruel Melody” mne docela bavilo, jeho pokračování už je naprosto nezaživné. Technicky vzato to přibližně splňuje to, co jsem od “The Moment You Realize You’re Going to Fall” čekal, ale nějakým způsobem je to ukrutná nuda, která zoufale nefunguje. Pokoušel jsem se album poslouchat opravdu mnohokrát, ale u 90 % poslechů jsem už během třetí písničky absolutně nevnímal, co to vůbec hraje, nebavilo mě to a album jsem vypínal. Někam dál jsem s prokousal snad jen dvakrát nebo třikrát, ale to jen z donucení… Materiál prostě a jednoduše nemá nějaký náboj, který je u hudby tohoto druhu zapotřebí, žádné výborné pecky jako “Mesopotamia” či “Lie” na debutu, jež by vás chytily hned na první poslech, se tu nekonají… nebo možná snad i někde v dalším průběhu alba ano, ale já jsem je nenašel, protože mě “The Moment You Realize You’re Going to Fall” tak šíleně nudilo, že jsem nebyl schopen jej poslouchat. Velké zklamání…
H.