Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 3.11.2017 Label: Agonia Records Tracklist: 01. A Glimpse of God 02. Ashes Remain 03. Weight of the Shadow 04. Detachment Brings Serenity Hrací doba: 43:03 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Agonia Records

Blaze of Perdition se na blackmetalové scéně uvedli jakožto následovníci odkazu Watain. Což je asi nálepka, jakou se jim u mnohých posluchačů nepodaří zbavit, byť je evidentní, že se o to polská formace se svými posledními počiny začala vydatně snažit. Již minulé „Near Death Revelations“, které bylo prvním dlouhohrajícím počinem skupiny po autonehodě z roku 2013, při níž zemřel baskytarista 23 a po níž je zpěvák Sonneillon dodnes upoután na vozík, naznačilo, že hudební ambice Blaze of Perdition budou směřovat výš. Bez dalších okolků lze říct, že letošní novinka „Conscious Darkness“ v nastoleném trendu pokračuje.

Již na „Near Death Revelations“ ovládly prostor skladby delšího rázu mezi cca sedmi až devíti minutami s jedním výstřelkem nad jedenáct minut. „Conscious Darkness“ si zachovává podobnou strukturu, akorát počet stop snižuje na čtyři a počet výletů do dvouciferné minutáže zvyšuje na dvě, přičemž v tom druhém případě si Blaze of Perdition sáhli na čtvrthodinovou hranici.

Všechno tedy na první pohled vypadá nadějně a zdá se, že právě „Conscious Darkness“ by pro Blaze of Perdition mělo být tou deskou, jež dokončí krok započatý na minulém albu a překlene kapelu do nové éry znamenající chytřejší pojetí blackmetalového žánru. Jakkoliv ovšem byly karty rozdány zajímavě, z výsledné podoby „Conscious Darkness“ nemám ten pocit, že by se Blaze of Perdition jeho prostřednictvím dokázali vytáhnout na roveň stylovým elitám.

Samo o sobě „Conscious Darkness“ špatné album rozhodně není. Nutno uznat, že je složeno s evidentním rozmyslem i jasně danou vizí, zahrané je parádně a po všech stránkách je ošetřené, jak se sluší a patří. A přesto všechno mám dojem, jako kdyby tu pořád cosi scházelo, jako kdyby ambice Blaze of Perdition byly vyšší, než jsou jejich kompoziční schopnosti. Ať jsem se snažil sebevíc, nenašel jsem v tom nic víc než další nahrávku, která se dle obecného směřování blackmetalové scény posledních let snaží vzývat ďábla mozkem a elitářstvím namísto někdejších animálních pudů a posedlosti. Skutečné hloubky a poblouznění hudební magií jsem zde ovšem nenalezl.

Za jedinou píseň, která se dokázala alespoň nějakým způsobem zarýt pod kůži a vyvolat něco víc než jen proč-ne-black dojem, považuji závěrečnou „Detachment Brings Serenity“. Respektive ani tak ne celou píseň, jako spíš její určité momenty, kdy Blaze of Perdition vytáhnou „pisklavé“ kytarové melodie. To je přesně ta chvíle, kdy konečně dokážou posluchačem hnout a zabrnkat na vnitřní strunu – až tady, před samým koncem desky.

Zbylé tři skladby jsou v pohodě, poslouchají se dobře, ale nic zásadního v nich prostě neslyším. Asi největším zklamáním je čtvrthodinová „Ashes Remain“. Ta i navzdory své neskromné délce nedokáže přijít s žádnou opravdu pamětihodnou pasáží, dokonce i pomalejší předěl na mě poněkud nevýrazně a hlavně – povinně.

Možná, že recenze je přespříliš příkrá a kritika příliš ostrá. Ale k dokonalosti má „Conscious Darkness“ navzdory své nepopiratelné úrovni hodně daleko. Podobně i sami Blaze of Perdition mají postup do vyšší ligy na dosah ruky, a přitom tak daleko. Poláci tak pro mě stále zůstávají kapelou, která by mohla mít na víc, ale prchavá esence génia jí stále proklouzává mezi prsty.