 |
| Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 26.6.2015 Label: Agonia Records Tracklist: K recenzi poskytl:
|
První pohled (H.):
Bez ohledu na to, jak dlouho ještě Blaze of Perdition budou hrát a kolik desek ještě v budoucnu vydají, „Near Death Revelations“ bude mít v jejich historii vždy zvláštní postavení. Čas od času se objeví nepříjemný případ, kdy se nějaká hudební skupina na turné ocitne v dopravní nehodě, jež skončí tragicky smrtí některého z členů. Asi nejznámějším takovým případem je legendární Metallica, která takto svého času přišla o baskytaristu Cliffa Burtona, nicméně takových případů je více… v podobné situaci již byli třeba Poláci Decapitated nebo letos zámořští black metalisté Wormreich… anebo právě Blaze of Perdition.
2. listopadu 2013 měli Blaze of Perdition namířeno do Rakouska, avšak na místo již nedorazili. Při nehodě byli těžce zraněni zpěvák Sonneillon a bubeník Vizun. Baskytarista 23, známý též jako Ikaroz, však nepřežil. Událost a následné zotavování přeživších členů vystavily kapele na nějakou dobu stopku, avšak již nedlouho po nehodě Poláci vypustili do světa zprávu, že i navzdory tomu, že se na nějakou dobu budou muset odmlčet, končit nehodlají a jakmile to bude možné, začnou pracovat na své třetí dlouhohrající desce. A právě tou se stalo „Near Death Revelations“, jejíž samotný název prozrazuje, že se prožitá událost do její tvorby promítla…
Nicméně, pojďme se věnovat samotné hudbě, již „Near Death Revelations“ ve svých útrobách skrývá. Otázkou je, zdali – a případně také kam – se Blaze of Perdition oproti své předchozí tvorbě posunuli. Odpověď je určitě ano, posunuli. Novinka určitě zní trochu odlišně v porovnání se svým přímým předchůdcem „The Hierophant“ z roku 2011, o debutovém „Towards the Blaze of Perdition“, které je ještě o rok starší, ani nemluvě. Jeden ze znatelných posunů je dozajista ve zvuku novinky.
Jistě, zrovna Blaze of Perdition nikdy nedrhli vyloženou garáž, ale to nic nemění na faktu, že obě předcházející alba byla o poznání neučesanější a třeba oproti „Towards the Blaze of Perdition“ je ten rozdíl dost podstatný. „Near Death Revelations“ má sound čistší a takový, řekl bych, modernější. Naštěstí se však nejedná o nějakou vyloženě naleštěnou sterilitu a black metalový feeling to neničí. O něco větší dynamika by však albu myslím přece jenom slušela… ostatně, na dobré nápady „Near Death Revelations“ chudé není, takže by si to i zasloužilo.
To by byl tedy zvuk. Co však týče vlastní hudební stránky, tam bych si dovolil tvrdit, že „Near Death Revelations“ na „The Hierophant“ navazuje plus mínus plynule. Vlastní jádro muziky zůstalo na svém místě, což v překladu znamená, že Blaze of Perdition opětovně pustili do světa něco přes 50 minut současně znějícího black metalu, jenž svým pojetím nemá daleko třeba k takovým Watain ze Švédska. Pouze bych k tomu dodal, že „Near Death Revelations“ je ještě o chlup vyspělejší a také „epičtější“ – v tom smyslu, že klade ještě větší důraz na atmosféru a propracované melodie.
Ostatně, tomuto přístupu odpovídá i fakt, že se oproti „Towards the Blaze of Perdition“ a „The Hierophant“ snížil počet písní a navýšila se hrací doba – už jen to jednoznačně svědčí o tom se tentokrát Blaze of Perdition pustili do trochu rozmáchlejších kompozic. S výjimkou minutu a půl dlouhé mezihry „The Tunnel“ tak žádná skladba neklesne po sedm minut. Je však potěšující, že Poláci měli dostatek nápadů na to, aby desku s takovouto konstelací dokázali utáhnout a v jejím průběhu nenudit.
Jistě, asi bych lhal, že jsem si některé kusy neoblíbil o kousek víc. Jmenovitě jsou mými favority úvodní „Królestwo niczyje“, třetí „When Mirrors Shatter“ a nejdelší a zároveň závěrečná „Of No Light“. Pokud bych však měl zvolit jen jeden jediný vrchol (to, že je to vlastně blbost, protože album se má samozřejmě poslouchat jako jeden celek, nyní ponechme stranou), ukázal bych na druhou zmiňovanou. Právě „When Mirrors Shatter“ pro mě v nejkoncentrovanější podobě představuje vše, co je na „Near Death Revelations“ dobré. Jsou tu skvělé epické momenty, několik excelentních melodií, nechybí rychlé black metalové záchvěvy, sugestivní Sonneillon a obecně výtečná atmosféra. Nicméně se jedná jen o špičku ledovce, protože Blaze of Perdition jinak drží laťku hodně vysoko po celou dobu trvání „Near Death Revelations“ a v každé ze šesti regulérních písniček dokážou nabídnout výborné momenty a hodně kvalitní nápady.
Vzato kolem a kolem tedy nemohu být s „Near Death Revelations“ nespokojen. Blaze of Perdition se i přes nepříjemnou zkušenost dokázali zvednout a natočit doposud nejvyzrálejší a nejlepší počin své dosavadní historie. Nemáme co do činění s albem roku, avšak za slyšení „Near Death Revelations“ dozajista stojí – a vzhledem k tomu, že se v rámci žánru jedná o poměrně přístupnou záležitost, to neplatí pouze pro vyznavače černého kovu.
Druhý pohled (Ježura):
Než došlo k oné tragické nehodě, ze všech řečí na adresu Blaze of Perdition, jež se ke mně donesly, jsem pojal dojem, že jde o mimořádně zajímavou kapelu, která v rámci black metalového undergroundu míří hodně vysoko. A i když nemám s čím srovnávat, očekávaná novinka „Near Death Revelations“ je jasným důkazem o tom, ze Blaze of Perdition jsou velmi silným uskupením.
„Near Death Revelations“ je ukázkovým příkladem moderního, inteligentního black metalu, který se sice neuchyluje k úplným extrémům jako třeba proslulé chaotické spolky z Francie, ale intenzitou obsahu toto pomyslné manko smazává. Naprosto excelentně to funguje v první polovině alba. První tři skladby částečně budují znepokojivou atmosféru a částečně tlačí posluchače do židle zběsilým instrumentálním náporem případně nějakou epickou pasáží jako třeba v samém závěru „Królestwo niczyje“, a ať už to Blaze of Perdition vezmou za jakýkoli konec, je to vážně výborné. Druhá polovina si také drží vysokou kvalitu, ale kvůli nedostatku opravdu výrazných momentů, které střílejí první tři skladby ke hvězdám, už to není tak působivé.
Navzdory tomuto lehkému úpadku atraktivity je „Near Death Revelations“ velice podařená deska a mně její kvality bohatě stačí k tomu, abych byl navýsost spokojený. Za sebe tedy tvrdím, že se tento návrat na scénu vydařil více než dobře, a i když by to určitě mohlo být ještě lepší, po delší době mohu o nové desce říct, ze si mě získala.
